PF 10 nebo PF 010 anebo
PF 2010
Jiz dnes se objednavaji ruzne recepce a svatby na atraktivni data
v tomto roce. Zrejme nejpopularnejsi bude datum 20. rijna 2010,
vzdyt to bude 20. 10. 2010, ale atraktivni zrejme bude i datum
deset dni pred tim, 10. 10. 10. Pred deviti roky jsme vstoupili
do tretiho tisicileti a letos se skonci jeho prvni dekada. Pred
deseti lety se svet hrozil katastrofy Y2K, a ta prisla o neco
pozdeji v 911 nebo-li 11. zari 2001.
Chci se vsak vratit k jinemu datu, a to k 1. lednu 1990, kdy prednesl
svuj prvni projev nove zvoleny prezident Vaclav Havel. Bylo to
po bourlivych oslavach v Praze na Smichove, v Dome zeleznicaru,
kde se sesli snad vsichni disidenti. Vaclav Havel oznamil, ze
nase zeme nevzkveta. Konecne nekdo mocny zvolal, ze cisar je nahy.
Oznamil neco, co vsichni vedeli, o cem si vsichni do te doby povidali,
ale nikdo to nevyslovil nahlas. Prislibil take obrovskou vec,
ze budou svobodne volby. Neuplynuly ani dva mesice a nova hlava
statu prijela do Kanady leteckym specialem sovetske vyroby. V
Torontu se omluvil za minuly rezim a za prikori, ktere exulantum
komunisticky rezim zpusobil a rovnez slibil, ze uz se to nikdy
nebude opakovat. Doporucil bez hlubsi znalosti pomeru, aby se
krajanske organizace rozdelily na ceske a slovenske a odletel
dal do Washingtonu, aby byl prijat v Bilem dome a promluvil v
Kongresu.
V roce 1990 se pak uskutecnily prvni svobodne volby, po kterych
nastal sturm dvou kohoutu, Vaclava Klause a Vladimira Meciara,
jakesi kohouti zapasy na jednom smetisti, ktere se skoncily rozpadem
Ceskoslovenska, takze vznikla smetiste dve.
Denne jsme pak mohli z prazskeho rozhlasu slychat zpravodajstvi
o budovani kapitalismu. To, co se jinde budovalo roky, my jsme
udelali za nekolik mesicu, tydnu ba dokonce i dnu. Zacaly se nam
vtloukat do hlavy nove kliny.
Veselost, az se nekteri poslanci smichy placali do kolen, zpusobil
navrh, ze by po rozpadu Ceskoslovenska mohlo byt dvoji obcanstvi.
Vaclav Klaus vtipne dvoji obcanstvi prirovnal k tehotenstvi, ze
bud je nekdo obcanem jednoho statu nebo neni, ale nemuze byt i
nebyt. Za toto prirovnani, ktereho snad poprve pouzil vidensky
rodak Jara Cimrman, ho krajane na Masaryktownu odmenili bourlivym
potleskem. Mozna za trest ho dodnes mnozi z nas nemaji.
S neuveritelnou rychlosti se vybudovaly hranice mezi CR a Slovenskem,
ackoliv treba mezi skandinavskymi staty anebo Beneluxem zadne
nebyly. A nebylo jich zapotrebi ani mezi Ceskem a Slovenskem.
Tyto hranice o patnact let pozdeji ve vsi tichosti zmizely a nikomu
nevadi, ze je tu opet korzo.
Podobne tomu bylo s menou. Dovedeli jsme se, ze spolecna mena
nemuze existovat. Opet primo druhou kosmickou rychlosti se okolkovaly
penize, abychom se dnes priblizili ke spolecnemu Euru. Ironii
je, ze Slovensko, pred jehoz menou se Cesi chranili, dospelo
k Euru mnohem rychleji nez CR. Otazkou je, jestli je o co stat.
Nejen Vaclav Klaus udelal radu telemarku, ale i jeho predchudce
Vaclav I. se vyznacoval mnoha politickymi manevry a klamani telem.
Od Moci bezmocnych dospel k moci mocnych a tesne
pred koncem sveho prezidentskeho obdobi jeste na posledni chvili
pozehnal zacinajici valku v Iraku, ke ktere se dnes jiz nikdo
nechce hlasit, snad ani jeji architekt president G. W. Bush.
Prekotna bytova privatizace trvala tak dlouho, dokud radni nezjistili,
ze je to velmi vyhodny zdroj vedlejsich prijmu. Pak potichu zmizela
a tak dodnes muzeme videt inzeraty, ze nekdo za pul milionu proda
najemni smlouvu, cili prodava neco, co mu nepatri, zatimco pripsat
nekoho do najemni smlouvy i mezi sourozenci nejde, protoze je
byt pred privatizaci, jak vim z vlastni zkusenosti.
Po skvelem Naganu v roce 1998 a obdobi, kdy cesti hokejiste ovladali
MS a po uspechu Slovaku na MS v roce 2002 se jaksi cesti i slovensti
hokejiste (s vyjimkou Mariana Gaborika, Zdena Chary a Tomase
Kaberleho) z NHL vytraceji a nedava se jim mnoho nadeje ani na
letosnich OH.
Jeste horsi je to s ceskym fotbalem, kdy po tucnych letech na
ME 1996 a 2004 prisly tri horke pilulky v podobe MS 2006, ME 2008
a kvalifikace na MS 2010, kdy Cesi zdaleka nedosahli ani na baraz.
Jeste zalostnejsi je to v klubovych soutezich, kdy jen obcas nejaky
vysledek ceskeho ci slovenskeho muzstva muze potesit starcovo
unavene srdce.
Nakonec neni vsem dnum konec a treba v tenisu se v prosinci dostala
Ceska republika do finale v Davis Cupu. Pesimismus tedy neni na
miste a kdo vi, jak dopadnou slovensti fotbaliste na MS v JAR.
Sanci postoupit ze skupiny, kde jsou Mistri sveta Italove, Paraguay
a Novy Zeland maji, i kdyz v ankete iDnes se vyslovilo 8805 ctenaru,
ze Slovensko nepostoupi, zatimco pouze 6963, ze postoupi. Rozhodujici
bude zrejme 20. cerven 2010, kdy Slovaci hraji s Paraguayi. A
jelikoz jsem optimista, tvrdim, ze nejenze postoupi, ale ze postoupi
z prveho mista.
Z ceho muj optimismus vychazi? Kdyby mi nekdo pred petadvaceti
lety rekl, co bude dnes, tak bych ho pokladal za cvoka. Pres vsechny
ulety a blbosti, s kterymi prisli a prichazeji mocni tohoto sveta,
pres to, ze se vloni zmenily svobodne volby ve frasku, ktera bude
mit letos pokracovani, je to dnes lepsi nez to bylo tehdy, aspon
pro nas, kteri jsme byli za zeleznou oponou.
Netroufam si vsak rici, jestli je to lepsi s nasim volnym casem
a s mezilidskymi vztahy, jestli se nemame bat nove totality, ktera
prijde od nekud odjinud, odkud to nejmene cekame.
A proto preji vsem ctenarum, aby krome toho, co se preje k novemu
roku, jako je zdravi, vira, nadeje a laska, ochranovali i svuj
volny cas a netravili ho pred obrazovkou at jiz pocitace ci televize.
Ales Brezina
***