Navrat na hlavni stranu

PF 10 nebo PF 010 anebo PF 2010
Jiz dnes se objednavaji ruzne recepce a svatby na atraktivni data v tomto roce. Zrejme nejpopularnejsi bude datum 20. rijna 2010, vzdyt to bude 20. 10. 2010, ale atraktivni zrejme bude i datum deset dni pred tim, 10. 10. 10. Pred deviti roky jsme vstoupili do tretiho tisicileti a letos se skonci jeho prvni dekada. Pred deseti lety se svet hrozil katastrofy Y2K, a ta prisla o neco pozdeji v 911 nebo-li 11. zari 2001.
Chci se vsak vratit k jinemu datu, a to k 1. lednu 1990, kdy prednesl svuj prvni projev nove zvoleny prezident Vaclav Havel. Bylo to po bourlivych oslavach v Praze na Smichove, v Dome zeleznicaru, kde se sesli snad vsichni disidenti. Vaclav Havel oznamil, ze nase zeme nevzkveta. Konecne nekdo mocny zvolal, ze cisar je nahy. Oznamil neco, co vsichni vedeli, o cem si vsichni do te doby povidali, ale nikdo to nevyslovil nahlas. Prislibil take obrovskou vec, ze budou svobodne volby. Neuplynuly ani dva mesice a nova hlava statu prijela do Kanady leteckym specialem sovetske vyroby. V Torontu se omluvil za minuly rezim a za prikori, ktere exulantum komunisticky rezim zpusobil a rovnez slibil, ze uz se to nikdy nebude opakovat. Doporucil bez hlubsi znalosti pomeru, aby se krajanske organizace rozdelily na ceske a slovenske a odletel dal do Washingtonu, aby byl prijat v Bilem dome a promluvil v Kongresu.
V roce 1990 se pak uskutecnily prvni svobodne volby, po kterych nastal sturm dvou kohoutu, Vaclava Klause a Vladimira Meciara, jakesi kohouti zapasy na jednom smetisti, ktere se skoncily rozpadem Ceskoslovenska, takze vznikla smetiste dve.
Denne jsme pak mohli z prazskeho rozhlasu slychat zpravodajstvi o budovani kapitalismu. To, co se jinde budovalo roky, my jsme udelali za nekolik mesicu, tydnu ba dokonce i dnu. Zacaly se nam vtloukat do hlavy nove kliny.
Veselost, az se nekteri poslanci smichy placali do kolen, zpusobil navrh, ze by po rozpadu Ceskoslovenska mohlo byt dvoji obcanstvi. Vaclav Klaus vtipne dvoji obcanstvi prirovnal k tehotenstvi, ze bud je nekdo obcanem jednoho statu nebo neni, ale nemuze byt i nebyt. Za toto prirovnani, ktereho snad poprve pouzil vidensky rodak Jara Cimrman, ho krajane na Masaryktownu odmenili bourlivym potleskem. Mozna za trest ho dodnes mnozi z nas nemaji.
S neuveritelnou rychlosti se vybudovaly hranice mezi CR a Slovenskem, ackoliv treba mezi skandinavskymi staty anebo Beneluxem zadne nebyly. A nebylo jich zapotrebi ani mezi Ceskem a Slovenskem. Tyto hranice o patnact let pozdeji ve vsi tichosti zmizely a nikomu nevadi, ze je tu opet korzo.
Podobne tomu bylo s menou. Dovedeli jsme se, ze spolecna mena nemuze existovat. Opet primo druhou kosmickou rychlosti se okolkovaly penize, abychom se dnes priblizili ke spolecnemu Euru. Ironii je, ze Slovensko, pred jehoz menou se Cesi chranili, dospelo k Euru mnohem rychleji nez CR. Otazkou je, jestli je o co stat.
Nejen Vaclav Klaus udelal radu telemarku, ale i jeho predchudce Vaclav I. se vyznacoval mnoha politickymi manevry a klamani telem. Od Moci bezmocnych dospel k moci mocnych a tesne pred koncem sveho prezidentskeho obdobi jeste na posledni chvili pozehnal zacinajici valku v Iraku, ke ktere se dnes jiz nikdo nechce hlasit, snad ani jeji architekt president G. W. Bush.
Prekotna bytova privatizace trvala tak dlouho, dokud radni nezjistili, ze je to velmi vyhodny zdroj vedlejsich prijmu. Pak potichu zmizela a tak dodnes muzeme videt inzeraty, ze nekdo za pul milionu proda najemni smlouvu, cili prodava neco, co mu nepatri, zatimco pripsat nekoho do najemni smlouvy i mezi sourozenci nejde, protoze je byt pred privatizaci, jak vim z vlastni zkusenosti.
Po skvelem Naganu v roce 1998 a obdobi, kdy cesti hokejiste ovladali MS a po uspechu Slovaku na MS v roce 2002 se jaksi cesti i slovensti hokejiste (s vyjimkou Mariana Gaborika, Zdena Chary a Tomase Kaberleho) z NHL vytraceji a nedava se jim mnoho nadeje ani na letosnich OH.
Jeste horsi je to s ceskym fotbalem, kdy po tucnych letech na ME 1996 a 2004 prisly tri horke pilulky v podobe MS 2006, ME 2008 a kvalifikace na MS 2010, kdy Cesi zdaleka nedosahli ani na baraz. Jeste zalostnejsi je to v klubovych soutezich, kdy jen obcas nejaky vysledek ceskeho ci slovenskeho muzstva muze potesit starcovo unavene srdce.
Nakonec neni vsem dnum konec a treba v tenisu se v prosinci dostala Ceska republika do finale v Davis Cupu. Pesimismus tedy neni na miste a kdo vi, jak dopadnou slovensti fotbaliste na MS v JAR. Sanci postoupit ze skupiny, kde jsou Mistri sveta Italove, Paraguay a Novy Zeland maji, i kdyz v ankete iDnes se vyslovilo 8805 ctenaru, ze Slovensko nepostoupi, zatimco pouze 6963, ze postoupi. Rozhodujici bude zrejme 20. cerven 2010, kdy Slovaci hraji s Paraguayi. A jelikoz jsem optimista, tvrdim, ze nejenze postoupi, ale ze postoupi z prveho mista.
Z ceho muj optimismus vychazi? Kdyby mi nekdo pred petadvaceti lety rekl, co bude dnes, tak bych ho pokladal za cvoka. Pres vsechny ulety a blbosti, s kterymi prisli a prichazeji mocni tohoto sveta, pres to, ze se vloni zmenily svobodne volby ve frasku, ktera bude mit letos pokracovani, je to dnes lepsi nez to bylo tehdy, aspon pro nas, kteri jsme byli za zeleznou oponou.
Netroufam si vsak rici, jestli je to lepsi s nasim volnym casem a s mezilidskymi vztahy, jestli se nemame bat nove totality, ktera prijde od nekud odjinud, odkud to nejmene cekame.
A proto preji vsem ctenarum, aby krome toho, co se preje k novemu roku, jako je zdravi, vira, nadeje a laska, ochranovali i svuj volny cas a netravili ho pred obrazovkou at jiz pocitace ci televize.
Ales Brezina
***

 

Navrat na hlavni stranu