Valime se smichem, v Novem
roce bilem
Tradicne na Novy rok besedujeme v kavarne Books&Beans
s Mervynem o tom, co novy rok prinese a hrajeme si na chytre prognostiky.
Hned po vstupu do utulne kavarny na mne maval rukou od pultu majitel
a kavarnik Matthew, a pri potreseni ruky mi namisto novorocniho
prani rekl, ze se Mervyn zblaznil.
Rozhlizel jsem se v pritmi kavarny po Mervynovi, a Matt ukazal
rukou na zaves v Rohu. Obesel pult, uchopil mne za loket a vedl
mne do kouta kavarny, kde je chamber separe a poseptal mi: "Priprav
se - co uvidis, jsi jeste nevidel," a rozhrnul tezky zaves.
Znam Mervyna deset let a jsme duverni kamaradi mnoho let, ale
co jsem uvidel, byla novota: Mervyn sedel rozvaleny na zidli skoro
nahy, navlecen do tesnych speedo plavek, sklebil se na nas a zahlaholil:
"Vitam te do budoucnosti!" Matt mne porad drzel za loket,
jako by se obaval, ze upadnu.
Vyskubnul jsem loket z ruky Mattovy a vybafnul na Mervyna: "Zblaznil
ses?"
Matt se uchechtnul, ze se potvrdilo, co mi uz rikal a vzdalil
se zpatky k pultu. Mervyn mi s usmevem rekl, at si odlozim, a
dodal vsecko, at uvitam rok 2010 ve spravnem stylu. "V
lednu se svlekam do plavek leda v krytem koupalisti," rekl
jsem zlostne, "a v kavarne se nesvlekam ani v horkem lete,
coz zajiste vis" a usedl jsem na zidli pres stul a ziral
na jeho skoro nahotu.
"Chyba," zvolal Mervyn, "protoze v tomto roce
bude narizeno vsem vstupovat nejen do letadla nazi, ale i do autobusu,
do kina a do uradu, do restaurace i do kina, abychom se nebali
jinych a oni nas."
Konecne mi svitlo, ze Mervyn timto bizarnim zpusobem reaguje
na vanocni kalamitu v letadle, kam silenec prinesl traskavinu
schovanou v podvlekackach. Ulevilo se mi trosicku, ze Mervyn nezblbnul,
akorat dela groteskni prognozu. "Chapu te," rekl jsem
a nasadil usmev, "ale oblekni se, prosim, a neprehanej to."
"Kdepak," rekl Mervyn, "a Ty se radeji svlikni
taky, abych se nebal, ze mas bombu v trenkach."
Pres stul ke mne posunul noviny, kde byl clanek, ktery jsem promptne
precetl, ze kanadske letiste budou okamzite instalovat elektornicke
kabiny, ktere zrentgenuji cloveka do nahoty, a ze kabina stoji
100 000 dolaru. Celkem 11 milionu bude zaplaceno za 110 takovych
elektronickych kabin do konce brezna. "Nebylo by snazsi a
lacinejsi, abychom sli do letadla uplne nahati, jak nas buh stvoril?"
optal se Merv.
"Bylo," pripustil jsem, ale jsou spolecenske konvence
a zabrany, ktere nelze zmenit ze dne na den, i kdybychom proto
meli explodovat.
"Tak svliknes se nebo ne?" vyzval mne Mervyn a z odpovedi
mne vysvobodil Jerry Labelle. Jerry je nas kamarad a lokalni politik
za konzervativni stranu. Nesporne ho popichl Matt, aby videl,
co jeste nevidel; a aby vnesl trochu rozumu mezi blazny. Byl jsem
hrozne rad, ze jsem se nesvliknul. Mervynovi zjevne nevadilo,
ze sedi svleceny. Jerry nam popral stastny novy rok a nechal si
od Mervyna vysvetlit co uz mi bylo vysvetleno. Jako politik umi
Jerry poslouchat, a jako politik vi, ze musi reagovat na kazde
prekvapeni.
Rekl ostre: "Nejdriv se oblekni, aby Matt nezavolal fotografa
z novin, a nebyl z toho skandal." Nedodal (ac to bylo jasne),
ze by se mu mohla znamost s nami posahanci politicky nevyplatit.
Mervyn jakoby na ten ostry hlas cekal, polozil na stul balicek
ne vetsi nez knizka, roztrhl obal nehtem a vytahl cosi papiroveho.
Rozbalil a byla to zluta kombineza, kterou si natahnul nejdriv
na nohu, pak vsunul ruce do rukavu a zipem vepredu ukryl sve telo
do zluteho papiru.
Zirali jsme oba, Mervyn si sednul a rekl: "Komu nahota vadi,
muze se v letadle, v kine ci kdekoliv takto zahalit... A kde mas
toho fotografa?" Obdivuju na Mervynovi, ze co zacne, jako
s tou pohorslivou skoro nahotou, ma dotazene do konce. Vnimal
jsem, ze Jerry pochopil, co mu Mervyn predvedl jako reseni prozlukle
situace. Jerry vstal, rozhrnul zaves a zavolal Matta. Matt prisel
a s ulevou videl Mervyna obleceneho.
Dalsi hodinu jsme debatovali o zalozeni akciove spolecnosti na
vyrobu techto Kombinez. Jerry slibil, ze bude tuto myslenku fedrovat
na politicke urovni a rozesli jsme se s pocitem, ze v pristich
par letech vydelame miliony. Sel jsem domu s vytecnym pocitem,
jak hezky zacina rok, a ze vsecko zle je nekomu dobre.
Eva mi nalila polevku a vyzvidala, proc se tak usmivam. Vsecko
jsem ji to povedel a taky mela novorocni radost. I kdyz si jiste
tajne myslela o Mervynovi svoje. A radeji predeslala, ze zadne
penize investovat nebude.
Ross Firla Sudbury