Vanoce v nezvedenem case
V co vlastne verime?
V jednoho Boha veriti budes - Vetsina z nas (alespon
tech, kteri veri, ze jsme vic nez soucet svych svalu a kosti)
v jednoho Boha veri, ale prodirame se k nemu rozdilnymi cestami;
nekdy tak rozdilnymi, ze se ve jmenu Boha vrazdime...
Co Buh spojil - Jenom 8% zen (a 14% muzu) mladsi generace
veri v celozivotni manzelstvi...
Nezabijes - Na bojistich, a dnes casteji uprostred mest,
vybuchuji smrtici a mrzacici bomby; ulicemi nasich mest se potuluji
lide s nenavisti v srdci, pripraveni zabijet ciste pro poteseni...
Nepokrades - Kolik zpusobu vymyslil clovek, aby okradal
sve blizni - od drobnych zlodejicku az po prezidenty svetovych
spolecnosti, senatory a vladce statu...
Nesesmilnis... nepozadas manzelky - Co by si media pocala,
kdyby hvezdy jako presidenti, guverneri statu, hollywoodske herecky,
sportovci (za pouziti jejichz jmena -Tiger Woods - v reklame
jedna firma {a nebyla jedina} platila 40 milionu dolaru rocne),
zili podle svatebniho slibu vernosti? I duvody, proc podniky platily
(a nektere prestaly platit) horentni sumy za pouziti Woodsova
jmena vrhaji neobdivne svetlo na nasi dobu: viditelne je platily
za jeho mimoradnou schopnost pokrivenou holi vyslat maly balonek
do predepsaneho prostoru a nakonec ho dostrkat do diry vyryte
v zemi. Tedy zadna esteticka, mravni ani duchovni napln. Az snad
nato, ze Woods byl take jaksi neprimo prezentovan jako vzorny
manzel. Vsecko slo jako na dratku, Woodsuv prijem z inzerce se
zacal pocitat na miliardy. Az nekdo zachytil podezrely e-mail,
ktery Woods poslal zene, z niz se vyklubala jeho mnoholeta milenka.
Woods nejdriv klickoval, ale pak priznal "nevernosti"-
tech milenek bylo vic. Nekteri inzerenti prestali jeho jmeno pouzivat.
Proc? Byl placen, protoze byl povazovan za nejlepsiho hrace golfu
na svete. Je jim dosud. Proc tedy? Zrejme byl placen i za dojem
cestneho a mravneho muze - byl symbolem neceho, co bychom snad
vsichni chteli byt: cestnymi, pravdivymi lidmi. Plato ucil, ze
ve svem podvedomi nosime predstavu o spravedlnosti a protoze
ji na svete nenachazime, musila prijit odnekud mimo tento svet
(neco jako Kantovo: "Hvezdne nebe nade mnou a mravni zakon
ve mne"). Jsme si vedomi mravnich postulatu a protoze maloktery
z nas ma silu podle nich zit, obdivujeme lidi, o nichz chceme
verit, ze jsou lepsi a silnejsi, nez my.
A jestlize si jsme vedomi krehkosti sve moralky i moralky sveta,
v nemz zijeme, bylo by pekne, kdybychom se mohli podivat kolem
sebe a uvidet pozemsky raj: pruzracna rana, vanek pohravajici
si s prvnimi stvoly trav; to seifertovske:" O', zeme ma,
pro opojive krasy tvych maju kvetoucich je v hrobe tezko spat."
Bohuzel, i na nas pozemsky raj pada tezky stin: Ledovce, ktere
kryly severske oblasti zemekoule po miliony let, maji - mozna
- uz jen jedno nebo dve desetileti, nez zmizi docela. A jestlize
roztaji, zvysi hladinu mori a vnuti novy rytmus podnebi v kazdem
koute zemekoule. Jestlize dnes desitky milonu lidi hladovi, nezastavime-li
oteplovani, budou jich stovky milionu a revoluce a chaos. A nakonec,
mozna, si divoke vichrice budou nasimu mrakodrapy pohazova jako
s detskymi hrackami, nez more se preleje pres kontinenty a ukonci
jednu zajimavou epizodu vesmirne historie. Vetsina vedcu prijima
oteplovani a znacny lidsky podil na nem, jako skutecnost. Mezi
temi, kteri bud oteplovani nebo lidskou vinu na nem popiraji nebo
zlehcuji, je (vedle male skupiny vedcu), Vaclav Klaus a organizace
jako Fraser Institute ve Vancouvru. Myslim si, ze vedci pravdepodobne
o svem oboru vedi vic nez politici a je-li pravdepodobne, ze maji
pravdu, bylo by neodpustitelne nedelat nic a doufat, ze se nic
nestane.
Co s timto, ne prave lichotivym, pohledem na svet, maji co delat
vanoce? To, co mely spolecneho s osudem lidskeho rodu od doby,
kdy byly slaveny poprve: narozeni Jezise. Pro ty, kteri ho prijali
za sveho spasitele, je jistotou posmrtneho zivota v "dome
jeho otce", pro ktery tento svet a tento zivot je jen pripravou
a hruzy tohoto sveta se jich prilis nedotykaji. Pro ty ostatni
- pro ty nedokonale viry i pro ty, kterym dar viry nebyl vubec
dan, je Jezis zvestovatelem noveho videni lidskeho udelu a nove
nadeje.
I pro ty, kteri meri cas na staleti a kteri pred sebou dokazi
vykouzlit scenu treba galskeho prokonzula v roku 55 pred Kristem
planovat vypravu do Britanie. Muze jako Winston Churchill, ktery
11. kvetna v Oslu v roce 1948 slozil hold Jezisovu dedictvi: "Plamen
krestanstvi je nasim nejlepsim pruvodcem." Tento hold byl
v podstate pokracovanim Churchilova projevu proneseneho rok predtim
(7.kvetna) v Haagu: "Jestlize ...pevne uchopime vznesenejsi
nadeje lidstva, pak mozna vstoupime do veku zaliteho sluncem,
kdy male deti, ktere prave dorustaji v tomto mucenem svete, nebudou
ani porazenymi ani vitezi v prchavych triumfech jedne zeme nad
druhou v krvave vrave nicive valky, ale dedici pokladu minulosti
a vedy, hojnosti a slavy budoucnosti."
Vznesenejsi nadeje lidstva... A snad i jina Churchillova veta,
tak proste shrnujici lidsky zivot, je ozvenou Jezisova uceni:
"...lidsky zivot je nam predlozen jako jednoducha volba mezi
dobrem a zlem." A snad myslil na nadeji a viru krestanstvi
i v zamysleni nad smrti, kterou videl jako "soucast nesmirne
tragedie nasi existence na teto zemi, proti ktere nadeje a vira
rebeluji."
Vlastne jsem chtel psat o necem jinem: o rozzarenych detskych
ocich, o vybirani darku pro ty, ktere milujeme, o versi, ktery
jsme recitovali pred tolika lety, ze nam zni v pameti jako sotva
slysitelne echo: "Hlas zvonu tahne nad zaveji, kdes v dalce
tise zanika. Dnes vsechny struny v srdci zneji, neb radost se
jich dotyka." Chtel jsem psat o radosti a take o vdecnosti
za pozehnany rok, kdy od tolika lidi jsem dostal pohlazeni.
A tak, navzdory vsemu, kazdemu z Vas uprimne a pokorne dekuji
a preji kouzelne vanoce a vsecko dobre v Novem roce.
Josef Cermak