Beneficni vecer Nove Vize,
Tri vlny a Zivot je jen nahoda
Program, ktery jsme mohli videt ve ctvrtek 10. prosince
2009 cili v den Lidskych prav, mel krome pekne hudby i prvky,
ktere se svym zpusobem tohoto tematu tykaly. Mohli jsme slyset
Jezkovu hudbu, ale hlavne videt vystavu o zivote a dile Jaroslava
Jezka. Talentovany hudebnik, ktery byl temer slepy, se mohl projektovat
a zit ve sve vlasti az do zacatku druhe svetove valky. Pak nastal
exil, v kterem Jezek umira.
Na Jezkuv exil neprimo navazoval i film za jehoz realizaci stoji
Marketa Resovska z TV Nova Vize Tri vlny. Nutno rici, ze
to byl velice nevdecny ukol, ale Markete se podarilo neco zajimaveho,
co snad ani nechtela. Film neni ani tak dokumentem o dobe minule,
ale o tom, jak tuto dobu vidi clovek, ktery prisel v druhe polovine
devadesatych let do Toronta. Proto mnozi z tech starsich maji
pocit, ze tam mel byt ten nebo nekdo jiny, kteri urcovali zivot
v Kanade. Kazdy z nas zna nekoho jineho, pohybuje se v jine skupine
lidi, ne vsichni zili pouze v Torontu a Toronto nebylo vzdy centrem
krajanskeho zivota. Tezko si lze predstavit valecnou generaci
bez Bati a Batawy. Vancouver bez dr. Krajiny, Ceskoslovenske sdruzeni
bez Jiriho Corna a Milose Suchmy, krajanskou televizi bez Arnosta
Wagnera ci Josefa Mary, Nove divadlo bez Ferdy Culika, Montreal
bez Velana, ci jakym fenomenem byly pro Toronto ceske a slovenske
kostely, Sokol, Uragan Toronto nebo pan Dufek vcele legionaru
Ovsem tohle je neco, co Marketa zna pouze z doslechu, co sama
neprozila a navic mela na cely film pouze padesat minut, pri tom
mela, jak sama rika 30 hodin materialu. Ten, kdo se nekdy pokusil
o podobny projekt vi, jak je to obtizne a zaroven nevdecne. Tvurce
se pak uchyli k tomu, ze projekt natahuje, chce tam dostat kazdeho
a tim se stava cely film nepouzitelnym a divaka po chvili zacne
nudit. Druhym nebezpecim je, ze chce do kratkeho casoveho useku
dostat vsechno. Je to neco, jako kdyz nekdo z vrtulniku vyfoti
sletove cviceni, aby tam byli vsichni cvicenci. Takova fotografie
take nefunguje jako skupinove foto. Temto dvema uskalim se tvurkyne
filmu vyhnula a udelala dobre.
Film je dulezity i pro starsi generaci, aby pochopila jak je nutne
urcite vzpominky predavat. Vzdyt prave na generaci predvalecnych
emigrantu vzpominaji jejich deti a tezko by vzpominaly, kdyby
nebyly prave v ceskem prostredi. Na filmu se svym zpusobem totiz
podepsalo rozdeleni Ceskoslovenska, ktere je dnes realitou a tak
tam chybel i silny slovensky element v ceskoslovenskem kontextu.
Dnes bychom si asi pod pojmem tri vlny emigrace predstavili emigraci
posrpnovou, osmdesatych let a polistopadovou a v padesatych letech
by to byly zase jine tri vlny: predvalecna, valecna a povalecna.
Film, ktery jsme videli je tedy pouze kaminkem v mozaice a budme
vdecni za nej, protoze z nekterych obdobi nemame zadny doklad
a diky internetu a e-mailum se toho ani o dnesni generaci mnoho
nedochova.
Ales Brezina
Z vystavy
Antonin Kubalek
