Advent a Vanoce
1. Na pocatku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl
Buh.
2. To bylo na pocatku u Boha.
3. Vsecky veci skrze ne ucineny jsou, a bez neho nic neni ucineno,
coz ucineno jest.
4. V nem zivot byl, a zivot byl svetlo lidi.
5. A to svetlo v temnostech sviti, ale tmy ho neobsahly.
6. Byl clovek poslany od Boha, jemuz jmeno bylo Jan.
7. Ten prisel na svedectvi, aby svedcil o tom svetle, aby vsickni
uverili skrze neho.
8. Nebyl on to svetlo, ale prisel, aby svedectvi vydaval o tom
svetle.
9. Tentot byl to prave svetlo, kterez osvecuje kazdeho cloveka
prichazejiciho na svet.
10. Na svete byl, a svet skrze neho ucinen jest, ale svet ho nepoznal.
11. Do sveho vlastniho prisel, ale vlastni jeho neprijali ho.
12. Kteriz pak koli prijali jej, dal jim moc syny Bozimi byti,
tem, kteriz veri ve jmeno jeho.
13. Kteriz ne z krvi, ani z vule tela, ani z vule muze, ale z
Boha zplozeni jsou.
14. A Slovo to telo ucineno jest, a prebyvalo mezi nami (a videli
jsme slavu jeho, slavu jakozto jednorozeneho od Otce), plne milosti
a pravdy.
15. Jan svedectvi vydaval o nem, a volal, rka: Tentot jest, o
nemz jsem pravil, ze po mne prised, predsel mne; nebo prednejsi
jest nez ja.
16. A z plnosti jeho my vsickni vzali jsme, a to milost za milost.
Jan 1, 1-16
Kdyz jsem studoval na teologicke fakulte, tak jsem razil teorii,
ze teologie nema byt pouze na kazatelne, ale ze se da pouzit jinak.
Daval jsem jako priklad svedskeho rezisera Ingmara Bergmana. Teprve
pred nekolika dny jsem se dovedel, ze jeden z mych oblibenych
americkych spisovatelu, letos zemrely John Updike byl ovlivnen
protestantskym teologem Karlem Barthem a dokonce si vymenili i
nekolik dopisu (presneji receno za Karla Bartha vyrizovala korespondenci
jeho sekretarka). Friedrich Dürrenmatt podobne jako Bergman
byl synem evangelickeho farare. Spojit teologii s umenim mne proto
pripadalo naprosto prirozene a normalni. Byt v Ceskoslovensku
v sedmdesatych a osmdesatych letech to zase tak normalni nebylo.
Vzpomenme jen na film Dusana Hanaka Obrazy stareho sveta,
kde je podobenstvi o rozsevacovi, nebo na Schormuv film podle
Josefa Skvoreckeho Fararuv konec, ktery byl v Ceskoslovensku
zakazany a nebyl pozitivne prijat ani zde v exilu, kdyz byl jednou
promitan pri oslavach 28. rijna. Vzpominam si, jak se film zadrhl
a tezce zkousena promitacka stavkovala. Ladislav Soudek tehdy
priskocil, aby ji pomohl dat do chodu a byl v exilovem tisku oznacen
za iniciatora teto provokace. Ladislav Soudek ma na svedomi mnoho
jineho, ale tentokrat k tomu prisel skutecne jako slepy k houslim.
Ani Dürrenmatt s Novym divadlem nemel mnoho stesti. Hral
se tusim pouze jednou. Kdysi me znami z Ceskoslovenskeho baptistickeho
kostela upozornovali, ze Satellite je prilis svetsky. Zacal jsem
tedy delat uvodniky na biblicka temata. Nejak si toho nevsimli,
ale vsiml si toho nekdo z Ottawy a odrekl noviny, ze je tam prilis
toho nabozenstvi. Tato zkusenost mne neodradila a tak si obcas
v Ceskoslovenskem baptistickem kostele zakazu (www.kazani.satellite1-416.com)
a na Vanoce neco z toho otisknu i v Satelllitu. Tak toto kazani
jsem mel na druhou adventni nedeli 6. prosince 2009.
Zacnu jinym pribehem. Kdyz jsem pracoval jako zrizenec v nemocnici
na resuscitacnim oddeleni, tak jednou z nevyhod bylo, ze to bylo
spatne placene zamestnani, proto to mnoho lidi nechtelo delat.
Mozna to bylo i svym zpusobem depresivni, coz jsem si tehdy neuvedomoval.
Jeden ze tri pacientu to neprezil. Takze jsem se setkaval temer
denne se smrti. Vyhodou bylo, ze se pracovalo nepretrzite a pak
bylo dlouho volno. Jeden vikend zacinala sichta v patek vecer
a trvala do pondeli do rana.
Kdyz vsak prisly vanoce, bylo na oddeleni veselo. Sestry zive
diskutovaly o tom, jak pokracuji vanocni pripravy. Hovorilo se
nejen o vareni, ale hlavne o peceni. To trvalo celych osm hodin.
Jestli si myslite, ze potom nasledoval oddech, tak jste na omylu.
Po osmi hodinach prisla dalsi sichta sester a zacalo se od zacatku
o vanilkovem cukrovi. Opet o vareni a o kuchyni. A po dalsich
osmi hodinach prisla treti sichta, ktera pro zmenu prisla s rumovymi
rohlicky. Nasledovala pak ta prvni sichta s vanockami. S blizicim
se Stedrym dnem se mnozily i recepty na skutecne dokonale vanocni
svatky.
V minulem cisle jsme otiskli recept na rychle rumove pralinky.
Vezmeme dutou cokoladovou figurku, ukousneme ji hlavu a naplnime
rumem. Takto pozivame.
Velice casto se totiz stane, ze Vanoce jsou jakymisi svatky dobreho
jidla a dobreho piti. Jiny kraj, jiny mrav a tak je temer vsude
neco jineho k jidlu. Nekde je to stedrovecerni kapr, jinde kapustnica.
Mnozi si bez techto stedrovecernich rekvizit ani nedovedou predstavit
Vanoce.
To je jen prvni z vanocnich ritualu: jidlo.
Druhym je vanocni stromecek. I na tomto masakru lesniho porostu
jsem se v mladi podilel. Je mytem, ze se pri prorizce vybiraji
horsi stromecky. Opak byval pravdou. Pracovnici lesni spravy se
snazili vybrat stromky nejlepsi, ale ani zde nebylo zaruceno,
ze po uriznuti bude krasny stromek v lese vypadat stejne krasne.
Vetsinou to byla druha nebo treti jakost. Tu byl dole krivy, protoze
rostl ve strani. Jindy zase chybela do rovnovahy nejaka ta vetev.
Docela se mi libi zde v Kanade, kdyz se nekdo soustredi na pestovani
vanocnich stromku. Lesy se tim nenici a lesni farmy jsou rozhodne
zajimavejsi nez pole na bio-paliva.
Zlepsovakem posledni doby je stromek skladaci. Nedavno jsem videl
takovy stromecek v Home Depot za 1026 dolaru. Vypadal skoro
jako pravy. Nutno rici, ze pro dobry stromecek rodina ledacos
obetuje. Nekde se i stromky kradou. Poradaji se pytlacke vypravy
do lesa a lesni sprava pro zmenu zakaze komukoliv pred vanocemi
pristup do prirody. Bez techto souboju obyvatel s myslivci si
dnes jiz ceska media advent nedokazi predstavit.
A to jsme se jeste nedostali k tomu nejdulezitejsimu. To jsou
darky. Pamatuji se, jak u nas doma jsem byl v detstvi z darku
mirne netrpelivy a nic nepomohlo napomenuti, abych jedl pokud
mozno pomalu. Vzal jsem si nejmensi porci kapra, jenze ta byla
vetsinou od ocasu a tam bylo nejvic kosti. Takze jsem se poradne
nenajedl a stejnak mi to trvalo nejdele. Kompenzoval jsem to bramborovym
salatem.
Maminka zase chtela, abychom zpivali nez zamirime pod stromecek.
Tento napad se mi ale uz vubec nezamlouval. Navic zpivat umel
jen tatinek. Pozdeji, kdy uz zmizelo kouzlo elektrickych vlacku
a skladanek znacky Merkur a vedel jsem jiz pravy puvod
darku, jsem se pokousel prispet svoji troskou do mlyna.
Darkovani doznalo kuriozniho obratu v pozdejsich letech. Mel jsem
pritele, jakehosi Karla Kotlare. Jezdil ve Velorexu 350, tomuto
stroji se vetsinou rikalo dosti posmesne letajici Montgomery nebo
hadraplan. Toto vozidlo bylo urcene invalidum, kteri nemohli chodit
a Karel Kotlar chodit nemohl, ale zato po cely rok sbiral ruzne
predmety, gramofonove desky, vonavky, saly Duvodem bylo vanocni
obdarovani. Bylo to jako hra. Na Stedry den rano mne zavolal,
jestli bych se mohl zastavit. Odpovedel jsem, ze jen na chvilku
a skutecne jsem se po ranu dostavil. Karel me pak pozadal, jestli
bych mohl nekomu na druhy konec Prahy odvezt malou pozornost.
Neprilis ochotne jsem prislibil a slapal jsem na kole pres celou
Prahu. Pri tom mne Karel jeste zduraznil, abych mu nezapomnel
rici, jestli byl dotycny doma. Vetsinou to dopadlo tak, ze tam
meli zase neco pro pana Kotlare. Tak jsem se vratil do Lublanske
ulice. Vyridil jsem podekovani, predal darek a jelikoz bylo poledne,
chtel jsem poprat hezke Vanoce a vyrazit na oslavy.
Jenze omyl - byl to teprve zacatek. Pro prevoznika nebylo pouze
jedno veslo, nasledovalo druhe. Dalsi darek. A tak jsem vyrazil
opet na druhy konec mesta, pro zmenu na Sporilov. Situace se opakovala
az do pozdniho vecera a to jsem jiste nestacil vsechny gramofonove
desky rozvezt. Rok co rok stejny ritual. Pred vanocemi jsem Karla
upozornil, ze zadne darky na Stedry den nevozim, at mi je da pred
Vanocemi, pak jsem se nechal ukecat na jeden a nakonec z toho
byla stedroveceni zabava.
Kdyz jsem vecer dorazil zablaceny a promrzly k rodicum, otec
jen suse poznamenal: "Na tebe je spolehnuti, ani k stedrovecerni
veceri nemuzes prijet vcas a v poradku!"
Zkratka darky jsou darky a jsou soucasti vanocniho ritualu. Jeden
muj znamy mi vypravel, ze delal v dobe Husakova socialismu udrzbare
v Obvodnim ustavu narodniho zdravi. A opravoval tam nejake doktorce
skrin. I stalo se, ze nahledl do ni a ta ze byla plna bonbonier
od pacientu. Nektere bonboniery byly jiz plesnive. Darek ci kolekce
pro pani doktorku, to bylo take soucasti ritualu, nejen vanocniho.
Slysel jsem o jednom podnikateli, ktery mel velky dum, ale jednim
z hlavnich problemu kdyz umrel bylo, co udelat s temi cennymi
dary, ktere behem sveho zivota dostal. Pri tom si mohl koupit,
co chtel. Nevim, nevim, co si svaty Otec, papez Benedikt XVI.
pocne se vsemi dary, ktere dostal pri nedavne navsteve nasi domoviny.
Dnes mame v Cechach zvlastni novy termin: tunelovani. Je to vlastne
takova kradez legalni cestou. Krade se tak, abychom za to zakonem
nemohli byt postizeni. Da se vytunelovat banka, financni fond,
tovarna, divadlo, dokonce jsem slysel i o vytunelovani jedne cirkve
za zboznych reci tech, kteri si pomohli k cirkevnimu majetku a
zacali s nim hospodarit. Cirkevni budovy prodali a koupili nove.
Snad aby Slovo Bozi tam bylo lepe slyset. Vse bylo legalni, vse
probehlo podle zakona a puvodni duchovni nasli pouze zapecetenou
kancelar.
To je jedna z realit dneska, ale daleko horsi je tunelovani pojmu.
Pojmu jako jsou Vanoce. Nechci psat proti tomu, co nam zpusobuje
radost, kdy se citime dobre, ale mam vyhrady proti tomu, aby se
to stalo necim, co ma nahradit evangelijni zvest. Je nebezpeci,
ze nam i tato zvest bude vytunelovana.
V Janove evangeliu se hovori o presnem opaku. Nikoliv o tom, ze
je nejaky pojem vytunelovan, ale naopak naplnen. Toto je smyslem
prologu Janova evangelia. Najednou to, co bylo pouhou teorii,
jakousi spekulaci, ma skutecnou vahu, protoze prisel Jezis Kristus.
Nekdo, kdo dava vsem temto teoriim jakousi vahu, nekdo, kdo za
to existencialne ruci, to jest ruci svym vlastnim zivotem. Teorie
o smyslu naseho zivota se tim stala skutecnosti.
Slovo z Janova evangelia navazuje na Slovo Hospodinovo z prvni
knihy Mojzisovy, nebo-li Genese, kdy Hospodin kona vse slovem.
I rekl Buh: "Bud svetlo!" V Janove evangeliu se hovori
o podstate svetla.
Lukas ma prichod Jezise Krista spojen s Janem Krtitelem, ktery
vyzyval k pokani. Slovo pokani v biblickem slova smyslu znamena
nejen zmenu smysleni a citeni, litost nad hrichem, nybrz zmenu
celeho zivota a prijeti novych norem mravnich a nabozenskych.
Navrat k spravedlnosti.
Rusky spisovatel Alexander Solzenicyn vola po padu komunismu po
pokani. Stejne tak cinil i Jan Krtitel.
Doba adventu by tedy mela byt nejen dobou, kdy se radujeme, ale
nase radost by mela byt spojena s ocekavanim prichodu spasitele,
ale i dobou zamysleni a reflexe nad tim, co jsme nedobreho ucinili
a jak bychom zmenili svuj zivot.
Zminil jsem se v uvodu o tom, jake jsou Vanoce a cim se vyznacuji.
Druhym bodem je, jake by asi vanoce a doba adventu mely byt. Melo
by to byt obdobi zamysleni nad nasim zivotem.
Kdysi v sedesatych letech jsme pripravovali jakesi vanocni pasmo.
Krome urcitych basni jsme tam meli i stare cirkevni pisne, ktere
se jen tak recitovaly a pak tam byl jeste diapozitiv. On to byl
asi spis kresleny vtip odnekud z Literarnich novin. Spokojena
rodinka jde k vanocnimu stromecku a jako darek dostane krucifix.
V pozadi vidime postavu, ktera toto prekvapeni pripravila.
Ilustrator ci karikaturista vystihl skutecnost. Evangelium nam
prinasi skutecne neco noveho odlisneho. Neco, co problematizuje
nas zivot. Jestlize chceme nasledovat Jezise Krista, neni to v
kyci Vanoc, ve vyjevech, ktere muzeme spatrit v Honest Edovi nebo
v italskych obchodech na Blooru mezi Dufferinem a Ossingtonem
vedle malych sosek svatych a Benita Mussoliniho.
Vanoce vypravuji o prolamovani neceho noveho do tohoto sveta.
Neni to inkvizice a nasilne nastoleni nove etiky, kterou tak casto
predstavuji politicke strany s krestansko-demokratickym programem
ani nastup lacineho kyce do naseho zivota. Jde o to, abychom pochopili
hloubku zivota.
V techto dnech jsme meli na Evropskem filmovem festivalu moznost
videt znovu film El Greco. O reckem maliri, ktery se nebal celit
inkvizici. Hloubka zivota nespociva v novem bezproblemovem svete,
ale v tom, ze tento svet prijmeme v cele sirce. Chybou je, kdyz
chceme jednu stranu spektra odriznout. To je problemem dnesni
spolecnosti, ktera chce zrusit bolest za kazdou cenu. Pocinaje
prasky proti boleni hlavy, pres bezproblemove ekonomicky zajistene
detstvi, planovane rodicovstvi, konce zajistenym starim. Chtela
by radost, ale odmita utrpeni. Chtela by zivot vecny a spaseni,
ale odmita ukrizovani. Chtela by idylku vanoc, ale odmita chudobu
ve chleve.
Musime mit na zreteli, ze vanoce nelze oddelit od utrpeni krize.
Jedno bez druheho je kyc. Nelze take oddelit utrpeni krize od
vzkriseni, protoze pak se jedna o depresi a zoufalstvi.
Pokud si uvedomime tyto tri mezniky, pak ma doba adventu pro nas
smysl a jiz dnes muzeme zpivat adventni a vanocni pisne. Radovat
se z toho, ze prisel spasitel, ze Buh ve svem stvoritelskem planu
volil cestu nenasili pred cestou nasili. Cestu pravdy pred cestou
lzi. Cestu lasky pred cestou zloby.
O Vanocich se muzeme radovat, ze se naplnila slova proroku, tak
jak o tom hovoril Jan Krtitel, kdyz rikal: Pripravujte cestu Pane,
prime cinte stezky jeho. To je to hlavni poslani adventu.
Ales Brezina