Z vystoupeni Brandy Leary
Voices Within Walls
Nazev vecera Voices Within Walls, ktery pripravila Zuzana
Hahnova pouziva mnozneho cisla zdi. Prestoze v podtitulku
se rika, ze je to k dvacatemu vyroci padu Berlinske zdi, myslim
si, ze bylo spravne pouzit mnozneho cisla. Rovnez si myslim, ze
bylo dobre, ze behem programu vystoupila Lilka Trzcinska-Croydon,
ktera prezila Osvetim.
L. Trzcinska-Croydon
Zastupkyne z Tibetu
Predstavitel sverokorejskeho disentu
Jak rekl Vaclav Havel na sjezdu spisovatelu v roce 1967: "Svoboda
je nedelitelna a je-li potlacovana svoboda jednech, je potlacovana
svoboda vsech." Totez plati i o totalite. Komunisticka totalita
mohla se u nas ujmout diky nemecke okupaci, ktera ji predchazela.
Otazkou je, do jake miry k nastupu fasismu prispela VRSR a diktatura
v Sovetskem svazu, ktera nasledovala.
Kdyz se me Marketa Resovska zeptala po predstaveni na moje dojmy,
tak jsem byl trochu v rozpacich. Ne kvuli samotne performanci,
ktera byla skvela, i kdyz mne trochu vadilo to, ze vlastni predstaveni
bylo spojene s dobrou veceri. Ne vzdy dve skvele veci daji dohromady
ten nejlepsi vysledek a jsem velice rad, ze Nokturna, ktera se
odehravaji v kostele svateho Vaclava maji vetsinou dve casti.
Horni cast, kde je koncert - a jak je videt z vystoupeni Felixe
Slovacka a Borise Krajneho, muze to byt i jazz - a dolni cast,
kde je obcerstveni.
Hlavne jsem si na tomto veceru uvedomil, jak komunismus ci komunisticka
diktatura je slozitym pojmem. Vzdyt i pamatnik, na jehoz financovani
se vecer konal, ma byt obetem totalitniho komunismu.
Muze byt vubec komunismus, ktery neni totalitni? Vzdyt i jednotliva
obdobi komunismu se od sebe lisi. Jina byla brutalni Stalinova
diktatura v letech 1936-1938, kdy bylo popraveno kolem 1,5 milionu
lidi, z toho 700 000 zastrelenim, jina byla diktatura v padesatych
letech a tezko se da zjistit, kolik lidi zahynulo v gulagu, jak
o tom pise Alexander Solzenicyn. Jina pak byla i diktatura Mao
Ce-Tunga v Cine behem kulturni revoluce v sedesatych letech. Na
veceru byli pritomni i zastupci ze Severni Koreje, kde je v soucasne
dobe asi nejhorsi komunisticky system. Byli zde i zastupci z Tibetu,
o kterem se radeji dnes nehovori. Slyseli jsme pribeh bratra Edy
Ottove z padesatych let, pribeh, ktery byl podle vypraveni jeho
manzelky Sylvie Jarosove. To jsou vsechno pribehy totalitniho
komunismu.
Pak existuji pribehy komunismu, ktery jiz jaksi nebyva oznacen
jako totalitni, pribehy normalizace. Nostalgie po teto dobe je
zretelna. V ceskem radiu se hraje hudba z tohoto obdobi.
Bezi televizni serialy. Slavny major Zeman se dockal reprizy.
I slovensky premier Fico si tuto dobu nedavno pochvaloval, jak
mohl vystudovat prava i vycestovat na svatebni cestu.
Pokud nekdo udelal patricny ritual poklony vladari, a tento ritual
mame zachyceny jiz v starozakonni knize proroka Daniela v pribehu
o trech muzich Sidrachovi, Mizachovi a Abdenagovi, pak se mu nic
nestalo.
Ta poklona mela ruzne stupne: nejhodnotnejsi pro system bylo spojenectvi
s StB, nasledovalo clenstvi v KSC, na nizsi urovni bylo SSM a
ROH. Poslednim takovym stupinkem byla ucast pri volbach a i zde
jaksi rezim povoloval cestu uniku. Takovou zajimavou obezlickou
bylo, ze kdyz nekdo nechtel volit, tak se v miste bydliste odhlasil
a na jinem jiz neprihlasil. I to se bralo jako urcity respekt
vladci. Komunismus, kdy se jiz nepopravovalo az na vyjimky (zoufali
a asi ne prilis inteligentni bratri Baresove se pokusili unest
skolni autobus). Politicti veznove, krome Pavla Wonky, jiz neumirali.
Disidentum se pouze zabavovali psaci stroje.
Jak nam to vetsinou prezentuji media, v dobe normalizace byl veznen
pouze Vaclav Havel, nekdo z mladsi generace si jeste vybavi treba
Petra Uhla nebo Ivana Jirouse.
Ta doba vsak byla jinak zla. Lhalo se denne v rozhlase, televizi,
v novinach, lhalo se i ve skole a obeti nebyly jiz tak viditelne.
Kdyz jsem prisel v lete 1977 do Napravne vychovneho ustavu v Libkovicich,
jak se vznesene komunistickemu kriminalu rikalo, byli tam vetsinou
mladistvi. Byl to jeden z mala kriminalu, kde byla dobra strava
a snad jediny kriminal, kde se oslovovali bachari "soudruhu".
Ucelem vezeni bylo prevychovat mlade vezne Prevychovat je, aby
meli mozek pekne vojensky zeleny. K prevychove patrily hodinove
dlouhotrvajici pochody okolo dvora. Pravidelne vymyvani mozku.
Vyrabeni sosek Lenina, Stalina, Gottwalda a Gorkeho za moznost
predcasneho propusteni. Sem posilal rezim delikventy, kteri meli
pred zakladni vojenskou sluzbou. Mnohym to ani nedelalo problemy.
Mladistvi zde byli od patnacti do osmnacti, pak zde byli jeste
ti, co byli vekem blizci mladistvym. To byli ti, co neabsolvovali
zakladni vojenskou sluzbu. Tato spolecnost se delila na krale
a cimeliky. Cimelici byli vetsinou ti mladsi, co byli
otroky tech starsich.
Kdyz jsem prisel na pracoviste automobilky LIAZ primo v arealu
veznice, vypadalo to jako v jakemsi predpekli. Svarovalo se tvrde
na normu. Jeden z mladistvych mel na svem ponku kridou napis PLASTIC
PEOPLE OF THE UNIVERSE. Prochazelo mu to, protoze nikdo z mladistvych
veznu ani bacharu o teto skupine nic nevedel. Pri prvni prilezitosti
jsme se dali do reci. Ziskal jsem jeho duveru, protoze jsem Plastiky
znal, on mi na oplatku sehnal Startku, coz tam byl hotovy
poklad. Sedel za to, ze pri odvodu na vojnu se dopustil svatokradeze.
Znesvetil tento obrad tim, ze se pri nem nevhodne choval, coz
vyvrcholilo, kdyz pri projevu jednoho z lampasaku mu shodil mikrofon.
Dostal devet mesicu za vytrznictvi.
Jednou jsem ho videl, jak pochodoval. Zatimco ostatni tento moment
vychutnavali, na jeho tvari bylo videt, ze je zretelne otraveny.
Jindy mu zase nekdo vypravel o homosexualni afere dvou veznu a
cele sdeleni zakoncil slovy: "ale nerikej to nikomu!"
Slavek tehdy vzplal spravedlivym hnevem: "To nemam rikat
nikomu, to se musi rozhlasit, protoze jsme tu stale jeste lidi
a ne dobytek!" Kdyz ubehlo devet mesicu, tak Slavka propustili.
Rodice mu prijeli naproti a ociti svedkove vypraveli, ze odchazel
v nove dzinove bunde, vstric novemu zivotu.
Setkali jsme se na Silvestra 1979, nevzpominam si, jestli tehdy
nekde pracoval nebo ne. Nebyl na tom nejlepe se zdravim, kdyz
se ohnul, pater mu viditelne chrastila. Rikal mi, ze je pro nej
tezke sehnat nejakou praci. V roce 1980 jsem odjel do Kanady,
pak Slavka zavreli pro prizivnictvi a tak se to opakovalo. Vzdycky
k tomu pripojil nejakou neposlusnost rezimu. Psal mi o tom, jak
je jeho situace stale tezsi a jak je pro nej i tezke sehnat praci,
protoze vsude chteji zdravotni vysvedceni, ktere vsak nemuze sehnat.
Tak ho po case zase zavrou a jeho zdravi se tim nezlepsi. Napsal
jsem o nem do londynske centraly Amnesty International. Dostal
jsem odpoved, ze to neni politicka, ale pracovni zalezitost, at
se obratim na Mezinarodni odborovou ustrednu ve Svycarsku.
Kdyz ho naposledy zatykali, zahajloval, aby naznacil prislusnikum
VB jejich podobnost s nacisty. U soudu to vsak bylo klasifikovano
jako propagace nacismu a tentokrat ho osolili o trochu vetsim
flastrem. Opet jsme se setkali po listopadu. Leta kriminalu se
jiz na nem zretelne podepsala. Sli jsme na prehradu v Hostivari
a Slavek byl potetovany, coz byl tehdy znak lidi, kteri prisli
z kriminalu. V jednom z poslednich dopisu mne napsal. Myslel
jsem, ze zivot doklepu do konce v kriminalu a najednou nevim,
co s nim. Ke konci roku 1993 jsem posilal vanocni pozdravy.
Poslal jsem i Slavkovi. Misto odpovedi prislo parte a dopis od
jeho maminky pani Habichove, ze Slavek spachal 13. cervence 1993
sebevrazdu. Nezanechal zadny dopis.
A zde je snad i odpoved Markete na jeji otazku. Je dulezite mluvit
o obetech komunismu, ale o vetsine z nich ani nevime a nekdy se
zda, ze to obdobi nebylo ani tak zle a pri tom je mnohem zaludnejsi
nez si myslime a nekdy lide na zlu participuji aniz by si to uvedomovali,
ze delaji neco spatneho a je otazkou, jestli se nam dnes neobjevuje
neco podobneho pod jinym zabarvenim a jinym nazvem.
Ales Brezina
Z predstaveni
Hudebnici
Brenda Leary
Recitatori
