Evropsky filmovy festival
Jednou z dlouhodobych kulturnich udalosti torontskeho podzimu
byl Evropsky filmovy festival, ktery probehl v druhe polovine
listopadu a zacatkem prosince. Podobne jako pri Mezinarodnim torontskem
filmovem festivalu byl i zde o jednotlive filmy nesmirny zajem.
Skoda jen, ze z EU nebyla zastoupena vynikajici kinematografie
madarska a britska. Hned v uvodu jsme meli moznost videt v kine
Bloor snimek Petra Zelenky Karamazovi. Film probiha
v nekolika rovinach. Jednak je to vlastni pribeh podle Dostojevskeho
romanu, dale je to drama hercu, kteri se na predstaveni podileji
a za treti je to drama delnika v ocelarnach, kteremu se smrtelne
zrani syn.
Jestlize uvodni predstaveni a recepce byly prijemnym prekvapenim,
druhy den nasledovalo zklamani. Slovensky film Polcas rozpadu
vynikal vtipnymi dialogy, ale byl take pouze popisem jakesi postkomunisticke
prazdnoty.
Polcas rozpadu
Vetsina pritomnych se shodla na tom, ze byl "plochy".
Manzelsti partneri se podvadeji, penize se vydelavaji snadno v
zlatem kapitalismu. Lidi ziji uvolnene, je dostatek casu na vse
i na milostne afery. Jedinym okamzikem apokalyptickeho pekla je
chvile, kdy mlada fotografka vsechny ty podvody a podvudky odhali
na samostatne vystave. Tento svet ma kontrastovat se zivotem armenskych
uprchliku Do toho vseho se dejem propleta vypatlany milenec, anarchista
s granatem, ktery nakonec vybuchne.
Pokud nekdo ukaznene zustal i pres zaverecne titulky filmu, nemel
jiz sanci videt francouzsky film Prorok, ktery ziskal letos
Grand Prix na festivalu v Cannes. Neni divu, ze o film byl v Torontu
obrovsky zajem, obzvlaste u frankofonni komunity.
Sam jsem nebyl filmem tolik nadseny. Surove sceny z vezeni mne
pripadaly prilis promyslene, chladnokrevne a bez emoci. Nasili
v tomto prostredi byva naopak velice casto hystericke, nereflektovane.
Navic jednodenni vylety z kriminalu, vcetne leteckeho zajezdu
vypadaji nepravdepodobne.
Prorok
Clovek, ktery je v tomto prostredi delsi cas neni schopny prejit
ulici, nedokaze odhadnout vzdalenost projizdejiciho auta. Nedokaze
se pohybovat na volnem prostranstvi. Aklimatizace mu trva dost
dlouho - nekolik dnu, tydnu a najednou tady schopny mladik, ktery
vyjde ven dokaze prelstit policii, splnit akci a zamest za sebou
stopy. K pochopeni filmu mi prece jen trochu pomohl rozhovor,
ktery uverejnil Michal Prochazka v Aktualne.cz 25. listopadu 2009:
Prorok je z nove generace kriminalniku-outsideru
Herci Tahar Rahim a Adel Bencherif prijeli na zaver Festivalu
francouzskeho filmu uvest v kine Svetozor snimek Jacquese Audiarda
Prorok. Film oceneny Velkou cenou na festivalu v Cannes,
ktery ma sest nominaci na Cesary a uchazi se za Francii o Oscara,
pak za tyden vstoupil do ceske distribuce.
Pro oba herce to byl prvni velky uspech. Rahim ztelesnil devatenactileteho
Malika odsouzeneho na sest let do vezeni, kde se uci prezit v
nasilnickem, mafii ovladanem prostredi. Bencherif hraje jeho
kumpana Ryada, s nimz postupne organizuje sit distribuce drog.
MP: Cestujete po prehlidkach, davate rozhovory, setkavate se
s publikem. Jaka je to zkusenost stat se takhle rychle filmovou
hvezdou?
TH: Zacal jsem mit pocit, ze jsem nejen hercem, ale uz i divakem
filmu. Povidam si s lidmi o vecech, kterych jsem si predtim vubec
nevsiml, jez me pri nataceni ani nenapadly. A samozrejme mi to
zmenilo zivot. Cestuji, ucim se diskutovat s nejruznejsimi lidmi.
Mam pocit, ze nemam cas si uvedomit, co se vsechno kolem deje.
Az se vratim do Parize a bude trochu klid, snad mi vsechno dojde.
MP Jak probihal casting? Kdy jste zjistili, ze roli skutecne
dostanete?
AB: Nebyla jenom jedna zkouska, reziser jich delal hned nekolik.
Nejdrive jsme zkouseli o samote, pak spolu. Musim rict, ze jsme
meli stesti. Audiard presne vedel, co chce. Slo to mnohem snadneji
nez na jinych vyberech, co jsem kdy byl.
MP: Film ukazuje vezeni v dost necekanych barvach. Jak jste
rozumeli vezenskemu zivotu?
TH: Zpetne jsem pochopil, co to opravdu znamena ocitnout se
za katrem. Vsude se rozlehaji rany o mrize, dlouhymi chodbami
slysite, jak nekde chrasti klice. Kolem nas se pohybovali figuranti,
z nichz vetsina stravila v lochu nejakou cast sveho zivota. Citite
na sobe jejich temny pohledy.
Byla prestavka mezi zabery, chlapi vysli na dvur a bylo videt,
jak ty navyky vezenskeho zivota maji stale v sobe. Ohlizeji se,
chrani, rozdeluji do hloucku podle puvodu, Korsicane nalevo, muslimove
napravo. Neni tezke si predstavit, ze tam najdou neci mrtvolu.
Priznam se, ze jsem tezce snasel blizkost vetsi skupiny, nez tvorili
ctyri lidi. Necitil jsem se tam vubec dobre.
AB: Snazili jsme se s nimi mluvit, abychom lepe pochopili,
jak funguje svet v lochu. Nekdy jste mel chut se sebrat a utect.
Dival jste se na divosske obliceje znicenych lidi a bylo vam spatne.
Oni byli ze skutecne gangsterky, zatimco my jsme se to snazili
jen hrat.
MP: Snimek je zasazeny do realistickeho prostredi, nicmene
lici spise zanrovy pribeh vezenskeho eleva, ktery slouzi korsickemu
mafianskemu bosovi, az se v jeho stinu postupne sam vypracuje
v kriminalnicke hierarchii. Muze to byt podle pravdy?
AB: Je tam hodne veci, ktere jsou nadsazene, prehnane a ktere
by se snad ani nemohly stat. Audiard chtel natocit fikci, ktera
by cerpala z realistickeho dekoru. Vysel ze scenare Abdela Raoufa
Dafriho. Ale kdybyste nejakemu kriminalnikovi chteli tvrdit, ze
tohle je dokument z vezeni, tak se vam vysmeje.
TH: Je to bez diskuse zanrovy film, zacal vznikat pred
ctyrmi lety. Na druhou stranu se dnes ve Francii stalo po serii
nevyjasnenych sebevrazd z vezeni tema diskusi. Mluvi se o tom,
v jakych podminkach vezni ziji, jak funguje tamni zlocinecka hierarchie.
A nas film byl pri teto debate, ktera neco otevira a dost mozna
zaroven i zastira, zneuzit. Zacali jej pouzivat jako komentar
k problemu. To mi prijde pokrytecke.
MP: Povazovali jste za dulezite, ze hlavni hrdina je maghrebskeho
puvodu? Ze muze poslouzit k socialnimu komentovani situace mladych
imigrantu z tzv. citlivych predmesti?
AB: Rozumel jsem filmu jako pribehu nekoho, kdo na zacatku
neni nicim - a teprve ve vezeni projde svou skolou zivota. Kdyz
zabije, tak proto, ze nema jinou volbu. Kdyby to neudelal, skoncil
by sam. On je prorokem nove generace kriminalniku, outsideru,
kteri se dostanou za mrize pote, co nekde placnou policistu. A
teprve mezi vezni se z nich stanou opravdovi zlocinci, jsou naverbovani
do mafie. Nema to nic spolecneho s zivotem lidi na predmesti.
Spolecnost si zvykla videt v kazdem mladem imigrantovi hned problem.
Prorok vsak nemluvi o tom, to uz spise o nasich predsudcich.
MP: Jak jste nataceli vrazdu Reyeba? Dlouho jsem nevidel ve
francouzskem filmu tak syrovou, pusobivou scenu, kde pritom jasne
citite brutalni socialni realitu.
TH: To bylo hrozny. Mel jsem z toho tremu, celou dobu jsem
se bal. Kdyby na ni prisla rada hned na zacatku nataceni, nikdy
bych nebyl schopen to zahrat. Vsechno bylo naaranzovano, avsak
nejtezsi bylo pochopit, co vsechno se Malikovi muze honit hlavou.
Vejde, ma v puse ziletku, ale nic neprobiha tak, na co ho pripravovali.
Chlapek mu chce cist. Je potreba rychle zmenit plan, zaroven si
uvedomuje, ze zabiji jedineho cloveka, ktery o nej ve vezeni projevil
zajem. A pak zjisti, ze uz je pozde, ze nic nejde vratit - a udela
to.
Puvodne mel byt na festivalu Antichrist od Lars von Triera,
nakonec tento skvely film bezel ve stejnou dobu v kine Cumberland.
Misto toho Dansko reprezentoval film z roku 2007 rezisera Jannika
Johansena Bila noc. Pribeh chladneho workaholika, ktery
zije zdanlive bezproblemovy uspesny zivot, ten se vsak zmeni v
okamziku, kdy nestastnou nahodou zabije cloveka. Najednou se zde
objevuji otazky svedomi, odpusteni, touhy po odpusteni. Hodnot,
na kterych v zivote zalezi. Jeden z nejlepsich filmu festivalu.
Bila noc
Jestlize Johansenuv film byl existencialni vypovedi, pak 149 minut
trvajici nemecky film Komplex Baader-Meinhofova byl politickym
dokumentarnim dramatem. O film byl takovy zajem, ze jiz hodinu
pred zahajenim filmu bylo kino zcela zaplneno a par stastlivcu
se na film dostalo az na posledni chvili. Z tohoto duvodu se tento
snimek jako jediny promital dvakrat.
Jako pingpongovy micek se vraci jiz v treti generaci a vice nez
sedesat let po skonceni druhe svetove valky otazka viny a proc
doslo k takovemu selhani nemecke inteligence behem druhe svetove
valky.
V sedmdesatych letech, kdyz mne vyhodili z teologicke fakulty
jsem kamaradil s Bertem Langem. Byl to vychodni Nemec, ktery zil
v Praze napul ilegalne. Obcas jsme spolu shaneli prilezitostnou
praci jako skladani brambor nebo stehovani. Nevim, jestli by trvalou
praci dostal, ale myslim, ze o ni nestal. Miloval lezeni po skalach,
hodne cetl. Mluvil dobre cesky. Jednou jsme zase zadnou prilezitostnou
praci nenasli a tak jsme pesky smerovali z nakladoveho nadrazi
na Zizkove do stredu mesta. Proti nam sel nejaky clovek a Bert
svoji nemeckou cestinou poznamenal: "Pohled, zas jeden cerstve
vymydleny pracujici s dvema kofolami ve sve aktovce mysticky specha
za svym zamestnanim!" Zeptal jsem se ho, proc zije v Praze
a ne v NDR. Odpovedel, ze tam nemuze zit, ze kdyz jde do obchodu
a potka tam starsiho cloveka, ma pred sebou nekoho, kdo ma na
svedomi druhou svetovou valku. Kdyz jde k pekarovi si koupit housky,
tak tam v krame potka prodavace, ktery bojoval za Hitlera
u Stalingradu a jeste se tim chlubi. Jednoho dne Bert Lange zmizel.
V prevleceni za americkeho vojaka se dostal pres Berlinskou zed
do zapadniho Berlina. Pozdeji tragicky zahynul pri nejakem horolezeckem
vystupu.
Tehdy jsem si uvedomil, ze Bert byl vyjimecnou postavou. Vetsina
mladych lidi z NDR, nebo-li kruzitka, jak jsme jim rikali,
si tyto veci neuvedomovala a o techto problemech nepremyslela
ani o nich nehovorila, zatimco obzvlaste v zapadnim Berline se
povalecna generace silne polarizovala.
V teto zmeti nelze prehlednout postavu Rudi Dutschkeho, jednoho
z predstavitelu studentskeho hnuti. Narodil se v roce 1940, tedy
za valky. Vyrustal ve vychodnim Nemecku, byl aktivni, jak v evangelicke
mladezi, tak v FDJ (obdoba CSM). Po madarskem povstani zacal zastavat
pozici demokratickeho socialismu a prihlasil se k pacifismu. Odmitl
vykon vojenske sluzby a verejne k tomu zacal vyzyvat i druhe.
Tim se dostal do rozporu s ideologii NDR a nemohl studovat. Stal
se obchodnikem a presidlil tesne pred postavenim Berlinske zdi
do zapadniho Berlina. Vystudoval sociologii, filosofii a studoval
i teologii. Neni divu, ze Dutschke byl i proti valce ve Vietnamu.
Film Komplex Baader-Meinhofova zacina v roce 1967 a demonstraci
proti sahu Rezovi Pahlavimu (mimochodem jedna z poslednich sahovych
zahranicnich navstev byla v roce 1977 v Ceskoslovensku, kde ho
jako osviceneho monarchu uvital tehdejsi premier Lubomir Strougal).
Pri demonstraci proti sahovi v roce 1967 byl zastrelen zezadu
do hlavy clen evangelicke studentske obce Beno Ohnesorg. Policista,
ktery ho zastrelil byl pozdeji odsouzen k dvema a pul rokum vezeni,
ale po ctyrech mesicich byl propusten a opet prijat do policejni
sluzby (po roce 1990 se zjistilo, ze se jednalo o agenta vychodonemecke
Stasi).
Tyto udalosti silne radikalizovaly studentske hnuti. Na druhe
strane vedly k atentatu na Dutschkeho 11. dubna 1968, ktery sice
Dutschke prezil, ale o jedenact let pozdeji na vanoce roku 1979
ve veku 39 let zemrel v danskem Arhusu.
Samotny Andreas Baader, ktery byl oznacovan za vudce teto teroristicke
skupiny, nebyl prilis filosoficky zajimavy a Jean Paul Sartre,
ktery ho navstivil ve vezeni, ho oznacil za idiota. Vynikal spise
jako klaun ci zlodej luxusnich aut. Ackoliv nevlastnil ridicsky
prukaz, miloval rychle vozy a hlavne rychlou jizdu s nimi, coz
se mu stalo osudne a pri jedne silnicni kontrole byl chycen. Na
rozdil od nej pusobi zajimave jeho partnerka Gudrun Ensslinova,
dcera evangelickeho farare. Vycita svemu otci, ze pouze kaze,
ale neni schopen zadne akce. Svym zpusobem je i zajimava novinarka
Ulrike Meinhofova, ktera se narodila jiz v roce 1934 a ke skupine
se pridala pozdeji, ale jako prvni spachala ve vezeni sebevrazdu.
Ostatni clenove skupiny spachali sebevrazdu ve vezeni v jeden
den, 18. rijna 1977, po nepodarenem unosu letadla jinymi teroristy,
ktere snad ani neznali, coz vyvolalo spekulace, ze byli zavrazdeni.
Autor scenare Stefan Aust vsak tuto spekulaci vyvraci.
Z filmu Komplex Baader - Meinhoffova
Co film neresi, je uloha byvale NDR a Stasi a do jake miry zde
nachazela skupina Baader-Meinhofova podporu. Navstevovali ji nebo
se od ni distancovali? Film je skvelou ukazkou, jak nasili plodi
nasili a ze cil nemuze ospravedlnit prostredky.
Samo natoceni filmu vzbuzuje otazku, proc se dnesni mlada generace
nemeckych filmaru stale casteji k obdobi sedmdesatych let vraci.
Tezko si dovedu predstavit, ze by se dnesni generace filmaru vracela
k obdobi sedmdesatych let v Ceskoslovensku.
Fronty pred kinem Royal na College St. v Toronte nebyly nahodne.
Svedcily o tom, ze evropsky film stale existuje a ze ma porad
co rici. Bez nadsazky lze rici, ze se jedna o snad nejuspesnejsi
kulturni podnik EU v tomto roce v Kanade.
Ales Brezina