Pribeh dvou pamatniku obetem
komunismu
Zahrada jeho duse
Ten plzensky je dnes znam jako meditacni zahrada Lubose Hrusky
(autorka knihy o pamatniku a jeho tvurci, Irena Kastnerova, svou
knihu nazvala Lubos Hruska a zahrada jeho duse). Take je
znam jako Pamatnik obetem zla. Puvodne byl jeho tvurcem
zamyslen jako pamatnik obetem komunismu, o kterem v lednu 1998
napsal: Dodnes nejsou vycisleny vsechny katastrofy, ktere zpusobila
komunisticka moc ve svete. Desitky milionu mrtvych a dusevne ci
fyzicky poznamenanych, tisice rozvracenych rodin, znicene zivotni
prostredi, zmrzacena ekonomika, ale predevsim nemocne lidske duse.
To jsou vysledky nekolika desetileti vlady komunismu. A koneckoncu
ten jejich bejcak pocitil na vlastnim tele. Ale pak si
uvedomil, ze s nami sedelo nescislne mnozstvi hrdinu z druhe
svetove valky, z nichz nekteri bojovali uz v legiich prvni svetove
valky a jini zase ve tretim odboji, zmenil jsem to na Pamatnik
obetem zla. A je to pamatnik i tem trem mladym americkym vojakum,
kteri prisli osvobodit Plzen, a pak zustali v japonskem mori.
Ale to predbiham. Brzy po unoru 48 byl Hruska se svym rocnikem
vyrazen jako porucik. Jen o rok pozdeji se rozhodl pro utek a
pro odchod si zvolil 31. rijen 1949. Vystoupil z vlaku v Cerne
na Sumave, uz v seru dosahl pocatek Schwarzenbergskeho kanalu
asi sto metru od hranic, skocil do kanalu a tam ho nasla dvouclenna
hlidka SNB s vlcakem... Hruska skoncil na Spilberku, kde byl svedkem
nelidskeho zmlaceni spoluvezne a kde se take dozvedel, ze kazdeho,
kdo se pokusil o utek z kriminalu ztlucou do bezvedomi, prinesou
do kovarny a zakovaji do retezu... Pak Hrusku prevezli na Pankrac,
kde byl necele dva mesice po zatceni odsouzen na osmnact roku
tezkeho zalare. Na Pankraci se Hruska setkal s clovekem, ktery
prevratne zmenil jeho zivot: Vedel jsem, ze absolutni trest
byl sice zazehnan, ale nevedel jsem, co mne ceka. Vtom mi jde
v ustrety drobny clovicek v hnedem habitu prepasanem bilou snurkou,
na temeni vyholene kolecko. S usmevem, rozprazenyma rukama a srdcem
na dlani me vita. Byl to pater Ondrej, civilnim jmenem Karel Frgal,
predstaveny klastera mensich bratri frantiskanu v Sokolove. Chvili
prede mnou byl rovnez za velezradu a spionaz rovnez odsouzen k
patnacti letum tezkeho zalare. Teprve pozdeji jsem si uvedomil,
ze jsem se tehdy poprve setkal s Kristem. Zacatek cesty, na
jejimz konci ateista Lubos Hruska nasel Boha. Zacatek cesty, ktera
z Pankrace vedla pres Bory, Opavu, Leopoldov, Ruzyn a Bytiz u
Pribrami (kde se setkal s Frantiskem Ottou z Rakovnika, manzelem
Edy Ottove). Cesty, ktera vedla k pamatniku obetem komunismu ve
forme krizove cesty, k zahrade jeho duse...
Zahrada se nachazi na miste, kde byval sad Lubosova otce, ktery
otec predal synovi, aby si s nim delal co chce. Lubos, aby mohl
vytvorit svuj pamatnik, musel sad (kolem devadesati dvacetiletych
stromu) vykacet. Pak se naucil vsecko, co potreboval o pestovani,
roubovani a rizkovani jehlicnanu i vsecko, aby se stal odbornikem
na rododendrony, azalky, letnicky, travniky... A naucil se dobre.
Irena Kastnerova nam jeho zahradu popsala: Dreviny v desitkach
odstinu zelene, sametovy travnik, dva rybnicky v lete pokryte
pestrobarevnymi lekniny, pod nimiz se prohaneji cerveni jeseni.
Kazdy z techto originalnich kousku Lubos Hruska osobne narouboval,
vysadil, tvaroval a osetroval. Pridejme jeste tucet pusobivych,
v zeleni dumyslne usazenych socharskych monumentu... Ty monumenty,
ctrnact zastaveni ve dvanacti skulpturach v zivotni velikosti,
vytvoril z horickeho piskovce v letech 1986 az 1991 akademicky
sochar Roman Podrazsky a po dobudovani kaple sv. Maxmiliana Kolbeho
Lubos Hruska cely pamatnik venoval plzenskemu biskupstvi.
Jeden z navstevniku pamatniku (Jirka z Liberce) zanechal tento
vzkaz: Mate nadhernou dusi a pane - Vy, ktery to mate vsechno
na svedomi, vonite clovecinou.
Pamatnik v Ottawe
Pred dvema roky se Ceskeho a slovenskeho dne na Masaryktownu zucastnil
clen kanadske federalni vlady, ministr Jason Kenney. Pri formalnim
zahajeni stal vedle velvyslance Ceske republiky v Kanade, Pavla
Vosalika, v blizkosti pamatniku Znovu ukrizovany, vybudovaneho
klubem ceskoslovenskych politickych veznu v Kanade (jeden z nejvyznacnejsich
byl Frantisek Otta, spoluvezen Lubose Hrusky na Bytizu). Chvili
se na pamatnik dival a pak prohodil k velvyslanci Vosalikovi:
"Skoda, ze to nestoji nekde, kde by to videlo vice lidi."
Velvyslanec Vosalik se myslenky ujal, pozval si do Ottawy graficku
Zuzanu Hahnovou a projekt pamatniku obetem komunismu spatril svetlo
sveta. Hahnova, ktera ma v Torontu vlastni charitativni organizaci
Hearts Open Toronto, vytvorila se Sokolem Canada a Dare
Theatre pracovni skupinu Open Books Group (OBG), organizovala
nekolik velmi uspesnych schuzek tuctu etnickych skupin (Ceske
a Slovenske sdruzeni v Kanade zastupovaly Blanka Rohnova a Radmila
Locherova). Pozdeji se odtrhla skupina, ktera si dala jmeno Tribute
to Liberty (TTL). Dnes obe skupiny ramcove spolupracuji a
podali spolecnou zadost k National Capital Commission (NCC) v
Ottawe. V zadosti se pravi, ze OBG by mela mit vedouci roli
v planovani a realizaci akci na ziskavani financnich prostredku
a vubec celeho projektu. O zadosti rozhodovala na svem zasedani
10.zari 2009 reditelska rada NCC. Reditelska rada byla ochotna
prijmout koncept projektu, ale nebyla spokojena se jmenem projektu
Pamatnik obetem totalitarniho komunismu (navrhovala, aby
pamatnik byl venovan obetem jakehokoliv utisku). Nekteri clenove
rady meli s navrhovanym jmenem problem tak zasadni, ze by prakticky
anulovali ucel pamatniku. V podstate odmitali jakoukoliv zminku
o komunismu, ponevadz "ti Kanadane, kteri s komunismem sympatizuji
by to mohli videt jako prehnane kriticke", zkusenost, ktera
nebyla zrejme cizi ani Lubosi Hruskovi. Timto pozoruhodnym zasedanim
se dost podrobne zabyvaly - a ne prave lichotive - dva vedouci
kanadske deniky, Ottawa Citizen a National Post.
Jejich clanky vyvolaly mohutnou odezvu mezi ctenari, ktera nepochybne
hrala roli v rozhodnuti reditelske rady NCC zorganizovat dve telefonni
konference s mluvcimi obou skupin. Jejich vysledkem bylo schvaleni
jmena Monument to Victims of Totalitarian Communism. Canada,
a land of refuge.
V pristich tydnech bude vypsana soutez na formu pamatniku. Zatim
se obe skupiny vynasnazi ziskat fondy na realizaci projektu.
Vsechny penize ziskane nasi skupinou budou ulozeny na zvlastni
ucet a pouzity - s vyjimkou nakladu, nutnych k jejich ziskani
- na soutez a vybudovani pamatniku obetem totalitarniho komunismu
v Ottawe.
Nemyslim, ze se nam podari v Ottawe vytvorit druhou meditacni
zahradu. Spolky obycejne postradaji lyricismus jedince z rodu
Lubose Hrusky. Budeme spokojeni, kdyz vybudujeme pamatnik, ktery
dustojne pripomene teto i budoucim generacim obeti na zivotech,
dusich i statcich v rozsahu, s jakym se casto nesejdeme ani v
dejinach tak krvavych, jake za sebou nechavaji potomci Adama a
Evy. A doufam, ze my, kteri jsme treba i jen z dalky a neprimo
- v zivotech svych rodin a znamych - okusili trpke plody komunisticke
moci, prispejeme svou minci. Bude to jakasi dan vybudovani pamatniku
i obetem. Prvni prilezitost nam nabizi Gala vecer v Great Hall
v Torontu, 26. listopadu 2009. Tesim se na videnou.
Josef Cermak
***