Jan Zabrana: Cely Zivot
Vybor z deniku 1948/1984
Nepamatuji se, ze bych nekdy cetl (s vyjimkou telefonniho seznamu
a seznamu "Kdo je kdo") knizku tak tlustou: 1071 stran!
Ale i knizku vydechujici tolik horkosti a intelektualniho zoufalstvi,
knizku, jejiz autor cerpal z nejspodnejsich pramenu clovecenstvi,
knizku, ktera by tak brilantne (slovy casto pubertalniho sprostactvi)
zachytila zivot jedne generace v zemi, prave se brodici v krvi
a slzach jedne z nejtragictejsich epizod svych dejin, jakou je
vybor z deniku 36 let Zabranova zivota. Byl to nedlouhy zivot
(narodil se 4.cervna 1931 a zemrel 3.zari 1984 v prazske nemocnici
na Karlove namesti. "Zanechal po sobe (cituji redakcni poznamku
Jana Sulce k prvnimu a druhemu vydani 'Celeho zivota') nejen jedno
z nejobsahlejsich a nejhodnotnejsich prekladatelskych del v ceske
literature naseho stoleti, doprovazene eseji a uvahami o prekladanych
autorech, ale i velke mnozstvi dosud nepublikovanych vlastnich
textu." Do roku 2001 bylo vydano sest Zabranovych basnickych
sbirek, kniha povidek, deniky Cely zivot a Naruc plna
vresu, kniha eseji a uvah, tri detektivky (s Josefem Skvoreckym)
a knizka pro deti (s Josefem Skvoreckym).
Vim prilis malo o Zabranove zivote a dile, nez abych se jedno
nebo druhe pokousel vazne hodnotit. Ale dost, abych porozumel
jeho hnevu vuci komunistum (soucasnym i minulym) i jeho horkosti
a castym projevum zoufalstvi. Vybral jsem z knihy hrst citatu,
abych ctenarum predstavil muze, ktery, a je to prvni nevyzraly
dojem, byl nejen genialnim pozorovatelem a basnikem, ale i svedomim
sve doby:
"Intelektualove vsech zemi, spojte se! Nemuzete ztratit nic
nez sve mozky." (Don Pasos)
"Sam nevim, co se mi tak libi na tehle historce o Freudovi
a proc si na ni tak casto vzpomenu: kdyz mu po Anschlussu umoznili
odjet z Vidne do Anglie, gestapo si od nej pred odcestovanim nechalo
podepsat prohlaseni, ze se k nemu chovalo naprosto korektne. Podepsal
a pripsal: Mohu gestapo kazdemu vrele doporucit. Sigmund Freud."
"Nejvetsi ctizadost zen je vzbuzovat lasku. Moliere se mylil.
To plati o divkach. O zenach neco jineho: konzumovat lasku..."
"Zena je uz cela tisicileti nejvernejsi pritel cloveka."
"Uz abych zacal drzet redukcni dietu. Jinak se nedostanu
do rakve."
"Porad se mi vraci ta veta z Danta (vers?), kterou Graham
Greene zvolil za motto k Vyhaslemu pripadu... Neumrel jsem, ale
ze zivota nic nezustalo... Nic jineho nevystihuje presneji muj
zivotni pocit techto poslednich let."
"Co jsem videl ve 20. stoleti? Jak se propusteni veznove
pridavali k veznitelum a ochotne veznili jine."
"Jedna vec mi byla vzdycky jasna, hned od roku 1948: ze jsem
a budu ochoten spojit se proti komunismu s kymkoliv krome komunistu...
Jedina vterina jakkoli volne a jakkoli prechodne aliance s "nimi"
byla pro mne nemozna, nemyslitelna - poprel bych ji sam sebe,
vsechno. V me celozivotni pri s "nimi" slo jedine o
ryzost, hnusici se jejich spinavosti, podlosti, prolhanosti...
Ma se snad clovek smirit s tim, kdo ho dvacet let rdousi, umlcuje
a zabiji, kdo ho pripravi o cele mladi a odepre mu jakoukoliv
svobodnou lidskou existenci...?"
"Vzpominky na matku, ostre, ostre, ale bez slz... Jak se
v kvetnu 1960 vratila z pardubickeho kriminalu a prijela ke mne
do podolskeho bytu tak, jak ji propustili, ve vysokych snerovacich
botkach, v modrem kabate, do nehoz byl zazrany prach jedenactileteho
skladovani, ve vytahanem zelenomodrem trikotu s jakymsi nesmyslnym
fizim jako z minuleho stoleti, v nemz ji toho nerozbreskleho
destiveho listopadoveho rana 1949 v Humpolci zatkli..."
"Mama odsedela: 10 let, 6 mesicu, 10 dni (od 6.listopadu
1949 do 10.kvetna 1960). Tata odsedel: 8 let, 8 mesicu, 2 dny
(od 7.zari 1951 do 9. kvetna 1960). Celkova bilance nasi rodiny
po prvnich 12 letech "socialismu" v Ceskoslovensku:
19 let, 2 mesice, 12 dnu kriminalu..."
"Prilis velky realista, nez aby nevedel, ze se od zivota
neda ocekavat nic jineho nez smrt."
"Kdyz se uvideli po petadvaceti letech - pocit hruzy, zdeseni,
urazky...proc nas cas takhle znicil? Co nam to dela? Vycitka:
nas znicil, prave nas, kteri jsme prave tady byli tak krasni,
tak cerstvi, tak mladi."
"Opravdu je druha polovina zivota bezcenna? Nebo je de facto
cenna jen jeho prvni tretina? Jak je to v Baudelairovi: ' Pote,
co mel sve vinobrani, je tento zivot zlem..'."
"Vsichni, ktere kdekoliv na svete komunismus znicil, zmrzacil,
zlikvidoval fyzicky nebo dusevne, jsou moji bratri."
"V mladi si clovek mysli, ze zazracny pribeh poznavani sveta,
lasky k zenam a vabneho projektu vlastni budoucnosti patri jen
jemu; jak starne, pociti nahle, ze je to banalita spolecna vsem."
"Olga Hostovska vypravela, ze v italskem prekladu Babelovy
hry (zapomnel jsem se zeptat ktere) je pry 'Job tvoju mat!' prelozeno:
'Prived matku do jineho stavu!' "
"Jak se milovali cesti basnici: to poledne, kdy pohrbivali
Nezvala, sedel jsem s Jirim Kolarem, Josefem Hirsalem a Kamilem
Lhotakem ve Slavii. Kdyz pocatek pruvodu s rakvi zacal prechazet
pod okny... zvedl jsem se, ze se pujdu na pohreb podivat. Kolar
mi tehdy rekl: 'Jdete se podivat, mladej, jak budou tu mrsinu
zahrabavat? Tu krysu udavacskou, co delala karieru, kdyz druzi
basnici sedeli v kriminalech nebo nemohli publikovat, toho jesitnyho
srace, ktery na mlady kluky zavolal policajty?'...Mrtvy byl ve
chvili sve smrti ve vseobecnem opovrzeni, zradil solidaritu se
vsemi, zachranil jen svou vlastni kuzi v dobe zatykani, zalarovani
a poprav, byl za svou zachranu ochoten zaplatit jakoukoliv cenu,
vyskrtal ze svych knih jmena svych nekdejsich pratel, kteri upadli
v nemilost (Teiga, Jakobsona, desitky jinych), za sveho duvernika
naseptavace si zvolil, at uz ze strachu ci z prohnane lisci spekulace,
Jiriho Taufra, Salieriho ceske kultury... Na tomto pocitu opovrzeni
nad mrtvym nemenilo nic ani to, ze si vetsina tech, kdo nad nim
pronaseli soud, byla vedoma, ze jde o jednoho z nejvetsich ceskych
basniku 20, stoleti..."
Josef Cermak