28. rijen pred petatriceti
lety
Maloktery svatek ve mne budi tolik rozpaku jako 28. rijen. Oslavujeme
vznik statu, ktery jiz vic jak sestnact let neexistuje. Trochu
to pripomina Dusicky, trochu Halloween, kdy se objevuji duchove
zemrelych predku. Clovek nejak nevi, co s tim ma delat. Presto
si myslim, ze je co oslavovat a obzvlaste dnes, kdy politicka
scena pripomina spise panoptikum.
Historicky vzato, byly doby, kdy se jednalo spise o kabaret. Jindy
zase dominovala loutkova ci delnicko-rolnicka vlada. Tentokrat
mame vladu urednickou, coz neni takova tragedie az na to, ze te
byrokracie v nasich zivotech je stale vice a vice.
Vlastne v dobe, kdy jsem chodil do Zakladni devitilete skoly,
byl 28. rijen take statnim svatkem, ale tehdy se tomu rikalo Den
znarodneni. Kdybychom postupovali podle stejne logiky, mohli
bychom dnes slavit treba Den privatizace a neda se rici,
ze by mnozi nemeli co oslavovat. Spise by to vsak byli ti nemnozi,
kteri se nabalikovali.
Bylo vsak take obdobi, kdy se jaksi slavit 28. rijen nesmelo.
Tomuto nenormalnimu obdobi se rikalo normalizace.
Pliziva normalizace postupovala zcela nenapadne. Nejprve
prekladala den pracovniho volna na 27. nebo 29. rijen, takze byly
dva ci tri dny volna za sebou. V druhe fazi doslo k tomu, ze se
presunul statni svatek na pondeli nebo patek, aby lid nereptal
a mel stale dva az tri dny volna a tento den se pak prvni listopadovou
sobotu napracoval. System vlk se nazral a koza zustala cela se
sice osvedcil, ale pacient (v tomto pripade neduzivy statni svatek)
zemrel a tak, aby nebyly komplikace, se nasledujiciho roku svatek
zcela zrusil. Lidi byli spokojeni, ze nemuseji nic nadelavat a
nereptali.
Jenze nebylo dobre na statni svatek zapominat, coz se mi jednou
stalo a byl jsem za to zle potrestan. To se stalo v polovine sedmdesatych
let v Praze na Zizkove, kde jeste fungovaly restaurace ctvrte
cenove skupiny. Jednou tam prave pred Dusickami nekdo prinesl
lucernicku, ktera zrejme byla urcena nekteremu neboztikovi. Byla
pekna a funkcni, o cemz jsme se presvedcili, tim, ze jsme v ni
rozsvitili svicku. Jelikoz se tehdy zaviraly vsechny hospody ve
tri ctvrte na deset, zaplatili jsme a vyrazili do zizkovskych
ulic. Sli jsme tmavou ulici a svitili jsme si jako Karafiatovi
Broucci v Jimramove na Ceskomoravske vysocine.
Pripominalo to smutneho trpaslicka, ktery hleda po Praze s lucernickou
poctivost. Kdyz se ho nekdo zeptal, co hleda a proc je smutny,
odpovedel, ze uz cely den chodil po Praze a hledal mezi lidmi
poctivost a nic nenalezl. Druhy den se situace opakovala s tim
rozdilem, ze trpaslicek hledal dva dny poctivost a stale nic nemohl
nalezt. Kdyz ho nekdo potkal treti den, tak trpaslicek smutne
odpovedel, ze hleda lucernicku, kterou mu nekdo rano ukradl.
Jak jsme se snazili napodobit maleho duchem velkeho, ale postavou
maleho hrdinu a hledali jsme s lucernickou na Zizkove poctivost,
najednou se rozezvucela sirena a modry majacek policejniho auta
ozaril ulici. Zaskripaly brzdy a uz nas nalozili do antonu.
Fachmani nas odvezli na nejblizsi sluzebnu a kazdeho zavreli do
zvlastni mistnosti. Pak zacalo vysetrovani. V prostredku na stole
byl dolicny predmet - lucernicka. Puvodne jsem si myslel, ze by
to mohlo souviset s trpaslickem, ktery hledal poctivost mezi lidmi,
ale o tu neslo. Pri krizovem vyslechu se zjistovalo, co jsme meli
za lubem. Kdyz jsme stale nebyli schopni na tuto otazku odpovedet,
tak jeden nadstrazmistr se rozhodl nas odhalit.
Zeptal se nas, co je za den a my nechapave odpovedeli, ze streda.
Nadechl se tedy k prvnimu odhaleni: "Dnes je 28. rijen,"
rekl vitezoslavne. Priznali jsme tedy, ze je skutecne 28. rijen,
ale ze nechapeme, co s tim ma spolecneho nase zatceni a proc
nam zabavili lucernicku.
Nasledovalo tedy odhaleni druhe: "Vy jste zde s touto lucernou
demonstrovali."
Namitl jsem, ze kdybychom chteli demonstrovat, tak ze bychom sli
na nejake pamatne misto nebo do nejake vetsi ulice a nesvitili
bychom po uzaviraci hodine, kdyz jsou jiz hospody prazdne.
Jenze neuprosna logika strazce zakona trumfovala pri odhaleni
tretim: "Tam jste si totiz netroufli." A ja vedel, ze
ruce zakona neuniknu.
Nasledovala poradkova pokuta, pri ktere nam byla zabavena lucernicka,
ktera nam ani v ramci restituci nebyla navracena. Takze je vlastne
co oslavovat. Od 28. rijna 1918 az do obdobi druhe svetove valky
a od sametove revoluce v roce 1989 se smi chodit v tento den
s lucernickou po ulici a pokud mate dost sily jako trpaslicek
z pribehu muzete hledat v ulicich i ztracenou poctivost.
Ales Brezina