Zemrel Jan Rubes - 89
V utery 30. cervna 2009 zemrel v Torontu Jan Rubes, jeden z nejvyraznejsich,
nejvyznamnejsich a nejoblibenejsich predstavitelu ceskoslovenske
kultury ve svete. Narodil se ve Volyni 6. cervna 1920, vystudoval
gymnazium v Strakonicich (maturoval v roce Mnichova, 1938), zapsal
se soucasne na lekarske fakulte Univerzity Karlovy a ziskal stipendium
na Prazske hudebni konzervatori. Byl muzem s mnoha talenty. V
mladi vynikal ve sportu (byl znamenitym tenistou a i v zralem
veku vyhral seniorske mistrovstvi Kanady a lyzarem), mel nadherny
sametovy bas-barytonovy hlas, podmanivou osobnost a dobre vypadal.
A svet si ho brzy vsiml. Byl nejmladsim basistou prazske a plzenske
opery, kde zpival pres tricet roli. V roce 1948 byl vybran, aby
zastupoval Ceskoslovensko na Mezinarodnim hudebnim festivalu v
Zeneve. Ten rok komuniste udelali v Praze puc a Rubes se domu
nevratil. Emigroval do Kanady. Usadil se v Torontu, kde vystoupil
s legendarnim kanadskym pianistou Glenn Gouldem a pocatkem padesatych
let minuleho stoleti zalozil v torontske CBC (Canadian Broadcasting
Corporation) program Songs of my People (Pisne meho lidu).
Poprve jsem se s nim setkal po druhem nebo tretim vysilani -
mel jsem nejakou funkci, myslim v Ceskoslovenskem sdruzeni, a
prispival do krajanskych novin. Rubes chtel CBC dokazat, ze o
program je zajem. A skutecne byl - a byl veliky. Vsechny nas vyberem
i podanim ceskych i slovenskych pisni okouzlil a my vsichni volali
do CBC a urimne na program peli chvalu. A nebyli jsme sami. Songs
of my People se stal jednim z nejpopularnejsich rozhlasovych
programu a Rubes v nem pusobil jako konferencier a solista deset
roku.
Srdce milovniku opery si ziskal interpretaci vice nez sta hlavnich
roli v Kanadske opere, New York City Centre, v opernich domech
v Pittsburghu, Washingtonu, Chicagu, New Orleans, Seattle, v Mexiku
a Nemecku. Uz se jiste nepamatuji, ale myslim, ze prvni roli,
v ktere jsem ho v Torontu videl, byl Kecal v Prodane
neveste. Miloval jsem jeho vodnika v Rusalce, ale i
jeho komicke postavy v Mozartovych operach. Opery zpival i na
festivalech v Stratfordu, Ottawe, Montrealu a Vancouveru. Na turne
po Kanade a USA, vetsinou se symfonickymi orchestry, casto zpival
Dvorakovy Biblicke pisne - a neprekvapi, ze nejvic nas chytil
za srdce, kdyz zpival "My cizinou jsme bloudili". Nebyla
to ale jen opera, v niz sklizel uspechy; sklizel potlesk i v muzikalech:
South Pacific, The Sound of Music, Cabaret a Man of la Mancha.
Casto, alespon v prvnich dvou desetiletich exilu-zpival na krajanskych
oslavach pamatnych dnu nasich dejin. Naposled vystoupil na koncertu
Hold rodne zemi - Tribute To Our Native Land, v McMillan
Theatre v Torontu 23. kvetna 2003, ale to uz nezpival; uvadel
program.
V pozdejsich letech se stal nejznamnejsi jako herec. Vystoupil
v televiznich dramatech Charlie Grant's War; Catsplay; The
Harvest (CBC); v televiznich serialech: Crossings (ABC),
Kane and Abel (CBS); Little Gloria (NBC); Campbells
(CTV); The Day Grandad Died. Jako host vystoupil v
televiznich serialech typu: E.N.G., Street Legal, Fame, Life
Goes On, Max Glick, ER, Due South, X-Files. Jako filmovy herec
Jan Rubes zaznamenal nejvetsi uspech v roli dedecka v amisske
rodine v Oscarem poctenem filmu Witness (s Harrisonem Fordem
v hlavni roli), ale kritickeho ohlasu se dostalo i jinym jeho
rolim jako treba roli (zase dedecek, tentokrat zidovsky) v komedii
The Outside Chance of Maxmilian Glick, kde jeho zenu hrala
jeho skutecna zena a producentka filmu (televizni herecka, zakladatelka
Young People's Theatre v Torontu atd.) Susan Douglas Rubes;
nebo rolim ve filmech: Forbidden Journey; Lions for
Breakfast; The Amateur; The Incredible Journey; One Magic
Christmas; Courage Mountain; Dead of Winter; Class Action; Deceived;
Coming of Age; Roommates; Mesmer; Something About Love; Never
Too Late; Snow Falling on Cedars; Mighty Ducks 2; Believe.
Ani to jeste neni vsechno: Rubes byl autorem i hvezdou vychovneho
televizniho detskeho programu Guess What, prednasel na
operni skole Kralovske konzervatore, byl umelcem v rezidenci
na Wilfrid Laurier University ve Waterloo; vystoupil v
Laterne Magice i v nasem Novem divadle. Dostalo se mu
spousty vyznamenani: Centennial Medal, Queen's Silver Jubilee
Medal, cestne obcanstvi mest Winnipegu a Sydney (N.S.); cestny
doktorat University of Guelph a University of Windsor;
Gemini Award; Earl Grey Award za celozivotni praci v kanadske
televizi; Order of Canada (Rad Kanady).
Torontska krajanska komunita ho naposled videla, kdyz pred dvema
roky prejimal (spolu s Blankou Rohnovou) z rukou Generalniho konzula
CR v Torontu Richarda Krpace Rad Jana Masaryka. To uz ho
poznamenal cas a nemoc stari. Ale jakou zen za sebou zanechal...
Jeho pani Susane a cele rodine vyslovujeme uprimnou soustrast.
Josef Cermak