Exodus a pad Bastily
"Tak nam zavedli viza, pani Namova!" rekl valecny veteran
Hue letos v breznu na periferii Hociminova mesta. Nemel rad komunisticky
rezim, ale nikdy proti nemu nebojoval. Konec valky ho zastihl
v Saigonu a Ceska republika byla pro nej zemi zaslibenou. Tesil
se, ze si v Kutne Hore, kterou znal jen z obrazku zaridi kramek.
Zatim cesky ministr vnitra Langr zahrimal v parlamente, ze je
zapotrebi uz ten exodus Vietnamcu ukoncit a pokud nekteri nemaji
praci, at se vrati co nejrychleji tam, odkud prisli, dokonce,
ze jim i letenku zaplati. A cely parlament zvolal jako jeden muz:
"Tak, tak!" a pan Hue dozije v rodnem Vietnamu.
Kdyz v den 220. vyroci padu Bastily, zrejme symbolicky jako prispevek
na oslavu lidskych prav, zavedla kanadska vlada viza pro Mexicany
a Cechy, byl z toho v ceskem parlamentu poprask. Poskodi to prece
obchodni vztahy mezi zememi, hlavne pro ceske podnikatele.
Jak vime, kdyz dva delaji totez, neni to totez. Ze zprisneni podminek
pro Vietnamce take poskodi vzajemne obchodni vztahy, na to se
tehdy nikdo nikoho neptal, protoze se jednalo hlavne o vietnamske
podnikatele. 14. cervence 2009 se opet ukazalo, ze vsechny dohody
o solidarite s EU jsou stejne platne jako ceskoslovenske dohody
se zapadnimi mocnostmi pred Mnichovem.
Cesi nemohou zavest viza pro Kanadany jako pred lety, protoze
dnes patri do Schengenskeho prostoru, ktery umoznuje volny pohyb
mezi jednotlivymi zememi. Zbytecny byl tedy poprask, ze nekdo
ma jen kanadsky pas a nebude moci do Ceske republiky. Pri kratkodobem
pobytu zavedeni ceskych viz Kanadanum nehrozi. Na znameni vaznosti
situace odvolali Cesi sveho velvyslance pana Zebrakovskeho z Kanady
a uvalili viza alespon pro diplomaty. (Skoda, ze se tak nestalo,
kdyz Ceske republice patrilo predsednictvi v EU.)
Stale je totiz zakladni rozdil v mysleni politiku v Ceske republice
a zde v Kanade. Kdyz jsem se pri lonske navsteve zeptal premiera
Topolanka, jestli se nechce necemu od kanadskeho systemu priucit,
odpovedel, pouziji-li jemneho vyrazu, nasupene, ze nechce. Kdyby
si nebyl tak jisty svou statnickou velikosti, mohl se dovedet,
ze s pristehovalci se zde jedna na rozdil od Ceske republiky slusne,
nemuseji se pravidelne hlasit na uradech, obstaravat si nesmyslna
potvrzeni a maji skutecne prilezitost zacit od zacatku. Dale se
mohl dovedet, ze se do socialne citliveho resortu nejmenuje clovek,
ktery je znam svymi extremnimi protiromskymi nazory, jako byl
byvaly predseda lidovcu, dale, ze je nepripustne, aby se provadela
exekuce na socialnich davkach a ze vsichni lide, at jsou jakekoliv
barvy pleti, jsou chraneni zakonem, takze mohou bezpecne chodit
po ulici. Tehdy se jeste Ceska republika mohla neco priucit, aby
se cast populace citila bezpecne. Tehdy se dalo jeste predejit
rasistickym akcim v Litvinove, v Usti a jinde. Misto toho, aby
parlament bojoval proti xenofobii, snazil se vse zamest pod koberec.
V Ceske republice se totiz zakony ohybaji, aby vyhovovaly ekonomickym
potrebam ci zajmum velkych korporaci proti jednotlivym obcanum.
Stalo se pred casem jednomu memu znamemu, ze prisli dva panove
z CEZu (Ceske energeticke zavody) a rekli, ze ma poskozenou plombu
u elektromeru a ze musi zaplatit 30 000 Kc pokutu. Soudil se,
odvolaval. Nic to nepomohlo. Zakon jiz tuto problematiku osetril.
I kdyz je elektromer na verejnem miste, presto je zakaznik za
nej odpovedny. Po case se zjistilo, ze to byly bezne zpusoby pracovniku
CEZu. Nevim, jestli se nadale tyto praktiky pouzivaji, ale rozhodne
se zakon nezmenil.
Jiny zakon rikal, ze velke spolecnosti musi slozit urcitou garanci
u Ceske obchodni banky. Analytici pro odhalovani korupce vsak
zjistili, ze garance byla slozena u jineho penezniho ustavu. Kdyz
se podivali zpet do zakoniku, aby z toho vyvodili zavery, zjistili,
ze zakon byl zmenen. Ze zakona vypadla ctyri sluvka u Ceske
obchodni banky a bylo vymalovano. Penize se mohly slozit u
maleho penezniho uradu, ktery ovladala tato korporace.
Premier Topolanek prijel do Kanady s genialnim myslenkou, ze pouci
o skvelem ceskem systemu novelizaci zakonu sve kanadske protejsky.
V pripade, ze sem emigruje prilis mnoho Romu, je zapotrebi nikoliv
resit pricinu, proc emigruji, ale zmenit kanadske zakony a temi
jim to zakazat.
Kanada byla znama nikoliv jako socialni zeme: nebyla zde tak dlouha
dovolena, nezamestnanecka podpora, skutecne az komicky zni soucasny
pozadavek unii, ze si zamestnanci mohou stradat do penze dny,
ktere si nevyberou z nemocenske, do duchodu se odchazelo mnohem
pozdeji nez jinde, penze nebyly vysoke, socialni podpora byla
nizsi nez v Evrope, ale jako zeme, ktera pomahala uprchlikum.
At jiz to byli cernosi v 19. stoleti ci politicti uprchlici pred
druhou svetovou valkou nebo pred komunismem v padesatych letech,
Kanada jim poskytla azyl stejne jako Cechoslovakum po roce 1968,
chilskym emigrantum utikajicim pred Pinochetem, americkym dezerterum,
Vietnamcum prchajicim na lodi koncem sedmdesatych let, ci stoupencum
Solidarity po vyhlaseni stanneho prava generalem Jaruzelskym.
Pokud nekdy na toto poslani zapomnela (napriklad nedostatecna
solidarita se zidy utikajicimi pred Hitlerem), vzdy to bylo narodnim
traumatem, s kterym se tezce vyporadavala.
Cesti Romove a Mexicane utikajici pred zlocinci rozhodne nejsou
pro tuto zemi takovou ekonomickou zatezi, aby si kvuli tomu mela
nicit reputaci, kterou si budovala dlouha desetileti. Problemem
je, ze se v poslednich dvaceti letech ponekud zmenily hodnoty.
Zeme dodrzujici lidska prava je neco jako bila vrana mezi hejnem
vrabcu a nevi, co se svou odlisnosti. Tim, ze kolem sebe vybuduje
klec vsak nic nevyresi, obzvlaste, kdyz mriz v kleci bude natolik
prostupna, ze vetsi ptak nebude moci ven, ale vrabci budou moci
dovnitr a podle potreby zrat zrni, na ktere si vrana dela narok.
Exodus od doby Mojzisovy ma dva problemy: prvnim je, ze faraon
nechtel pustit Izraelity ze zeme, dokud ho nepostihlo deset ran
egyptskych; druhym bylo, ze puvodni obyvatele nechteji vpustit
do zaslibene zeme vyvoleny lid.
Do roku 1989 jsme volali po strzeni Berlinske zdi, ktera rozdelovala
svet. Nyni stavime zdi nove: v Cechach proti Vietnamcum, na Slovensku
proti Ukrajincum, v Kanade proti Romum, v USA proti Mexicanum
a v Izraeli proti Arabum.
Vsechny maji logicke opravneni, jen si nejsem jist, ze je to v
poradku z hlediska lidskych prav
Ale tato kategorie uz davno vysla z mody, vzdyt od padu Bastily
uplynulo 14. cervence 2009 plnych 220 let.
Ales Brezina