Slib
Nekdy se mi zda, ze snaha dodrzet slovo, slib, dneska
leckomu pripada jako cosi staromodniho, ba zvetseleho, co mnohdy
jenom muze byt v ceste nasi rychle spechajici dobe a rychle, relativne
vzato, se menici spolecnosti a jejich atributu.
Navzdory tomu, snazim se (ac moje pocinani nedeje se ve vecech
velike spolecenske, politicke ci ekonomicke dulezitosti) zasadu
dodrzovani slibu uplatnovat i ve sve zcela soukrome zivotni praxi.
Proto tento textik.
Ale od vseobecneho ke konkretnimu:
V textu Na prani vydavatele tohoto listu v Satellitu
c.11 slibil jsem svuj nazor (nikoli recenzi, k tomu se necitim
dost kvalifikovan, az jsem uz radu let obcas i aktivnim clenem
vancouverskeho Divadla Za rohem) na nejposlednejsi inscenaci,
ktera se konala na konci kvetna tohoto roku 2009.
Slib se tedy ted pokusim splnit, ac nejsem recenzent, a recenzi
hry a rozhovor s reziserem inscenace Goldflamovy hry Modra
tvar poskytl nepochybne nejzasvecenejsi a dlouholety clen
naseho souboru dr.Josef Skala, ktere budou otisteny v Novem domove,
vancouverskem Zpravodaji a mozna i cs.Divadelnich novinach, neb
je zvykem kolegy Josefa posilat sve texty na vice nez jedno misto,
coz je v pripade propagace cinnosti Divadla Za rohem samozrejme
cinnost zasluzna.
Jenze, slibil jsem svuj pohled a nazor na vec a ten jakkoli nemusi
vychazet ze stejne divadelni odbornosti jakou je nepochybne ta
kolegy Josefa a abych se tedy jenom nechvastal chvalyhodnou to
snahou dodrzet dane slovo, zde je muj nazor na inscenaci hry Modra
tvar:
Jeste nez se hra zacala pripravovat (pred priletem hostujiciho
rezisera Stanka, ujal se rezijni pripravy clen Divadla Za rohem,
pred lety reziser dvou predstaveni Oldrich Patak) mohl jsem cist
scenar. Po inscenaci Goldflamova dila T.zv. Sci-fi ci Katastroficka
groteska (ve vyborne rezii J.Skaly) a po precteni dvou scenaru
jinych Goldflamovych her, ktere mam, ocekaval jsem se zvedavosti
jak bude hra Modra tvar provedena hostujicim reziserem.
Ke hre-scenari mel jsem urcite vyhrady a tim vetsi byla moje zvedavost
na jevistni provedeni.
Nemam problem s tim, ze moderni divadlo muze odrazet mnohe z komplikaci
nasich zivotu, zpusobu jakym se ubiraji, jak se pretvari spolecnost,
ze hrat Molliera je neco docela jineho nez hrat A.Goldflama. To
vse snazil jsem se mit na pameti ten vecer, kdy jsem sledoval
premieru zminene hry.
Zacnu ted jaksi od konce. S konecnym dojmem, jakou na me predstaveni
pusobilo.
Myslim, ze s vazkami, na nichz ocitaji se moderni inscenace a
hlavne sceny t.zv.naznakove, je asi moudre zachazet opatrne. Dlouhe
pochody hercu v poloseru prenasejici kufry, hlavni to soucast
sceny, krome vcelku polopatistickeho pozadi z modreho plastiku
s otvorem coby dvermi, mohou misto originality (ostatne nic noveho
to neni) pusobit nudne.
Vypoved o tom, jak hrdina se ve svem zivote potyka jen s nedorozumenim,
nesplnenymi predstavami, ac nakonec, v osobe sve druhe bytne naleza
pochopeni a snad i lasku, to vse je z repertoaru podobnych inscenaci
a je-li dobry napad dodavat divakovi dalsi davku rozpaku nad tim,
jakym smerem muze se ubirat zivot solidniho, ale osudem na prave
stedre obdarovaneho mladeho muze (postavu vytvoril vyborne novy
objev DZR, Jan Prochazka, ktery, jak trefne napsal ve sve recenzi
Josef Skala, snadno mohl divakovi pripomenout V.Pucholta) je
v divadelnim bohatem repertoaru tema nespocetne vyuzite a zminene.
Kostymerka (Jana Rainbergerova) vynalozila mnoho napaditosti a
umu ve tvorbe kostymu pro kratkou vcelku scenu maskarniho plesu
v pojistovaci agenture, v niz se ale objevily, z duvodu me nevysvetlitelnych,
vsechny postavy hry.
T.zv.sexualni okamziky vzbuzovaly ve mne vice rozpaku nezli pobaveni
ci jinych prijemnych reakci a mohly byt provedeny s jinou davkou
delikatnosti a elegance. Vyjimkou mi pripadala zaverecna delikatne
provedena scena koncici rozepnutim podprsenky sve nove bytne nasim
hrdinou.
Velikym prinosem inscenace je ucast novych clenu, mnozi z nich
ocitli se na jevisti prvne a to vetsinou s pozoruhodnym vysledkem.
Protoze nekteri clenove divadla ocitaji se jiz v penzijnim veku
a nebo se mu valem blizi a vzhledem k jistym zmenam v souboru,
je jejich ucast a projeveny zajem slibnou zarukou pokracujici
cinnosti naseho divadla.
Zaverem tolik, ze moje zvedavost, jak bude scenar promenen v predstaveni,
byla naplnena. Ale navzdory nezbytne solidarite k tem, jejichz
jsem dlouholetym kolegou a u vedomi toho, jakou obeti je pro vsechny
ucast na inscenaci, at jiz na jevisti nebo v zakulisi, dovolim
si zaverem vyslovit nadeji, ze pristi inscenace naseho divadla
bude vice inklinovat k divadlu klasickemu a pokud modernimu,
tedy v ponekud jine forme nez jakou byla tato inscenace Modre
tvare.
A protoze jsem si jist, ze kazdy mame pravo na svuj nazor, zde
je ten muj, jakkoli subjektivni, samozrejme....
Vladimir Cicha-Vancouver