Hanba to je - zkopat stroje
Muj kumpan Steve, dvacet let opravuje elektroniku, si onehdy postezoval,
ze vice elektroniky mu prichazi do kseftu k oprave ponicene nasilim
nez poskozene uzivanim.
Me pochyby nalomil vypravenim o pristroji, do jehoz tlamicky kam
se vklada DVD byl vrazen stolni nuz; mluvil o obrazovkach rozbitych
uderem kastrolu ci kladivem; popisoval mi elektrospotrebice s
vytrzenym kabelem jakoby nekdo smykal s pristrojem drzenym za
kabel a pripojeni nevydrzelo nasili a utrhlo se.
Steve tvrdil, ze blesky a soky z elektricke site nenadelaji tolik
skody jako dalkovy ovladac vrzeny na obrazovku s umyslem ponicit
pristroj a udela skodu, kterou on diagnostikuje jako nasili
proti elektronice.
Chechtal jsem se tomu a Steve mne pozval, abych videl bakelitovou
skrin televize, na ktere jsou rozeznatelne tri zaseky sekerou
a rekl, ze nasili proti elektronice valem pribyva.
"Proc by nasili proti elektronice pribyvalo?"
optal jsem se a on rekl, "ze valna vetsina uzivatelu elektroniky
nevi jak elektroniku zvladnout, protoze pristroje jsou vic a vic
komplikovane a lide mene a mene trpelivi a vice frustrovani...
Vzpomnel jsem si a vypravel Stevovi o svem znamem, ktery opravuje
automaty k prodeji plechovek s napoji a ruzneho zbozi, jenz mi
vypravel jak casto je priklopka k vydeji zbozi poskozena zakaznikem
jen proto, ze pristroj vzdoruje vydat, co zakaznik uz zaplatil.
Steve se zamyslil a rekl: Lide lidem mohou vynadat, ale stroj
mlci a zasluhuje trest.
Pridal jsem: "Moje zena Eva automaty miluje a umi z nich
dostat, co ma dostat. Ja sam se elektronickym automatum vyhybam;
asi kvuli sve tuposti cist instrukce...
"Nikdo necte instrukce," zvolal Steve.
V sobotu jsme se vraceli z vyletu a cestou domu jsme zajeli k
pumpe natankovat. Kdyz jsem platil za plnou nadrz, (nikdy neplatim
kartou jen penezi), divka v pokladne mi nabidla, ze za ctyri dolary
mi umyji auto, coz normalne stoji osm. Zahamounil jsem a dostal
kupon na umyti auta za ctyri dolary. Misto, abychom pokracovali
v ceste, jsme od pumpy odbocili podle sipky k mycce aut.
Eva zastavila pred kovovymi vraty a cekali jsme na hocha, ktery
vzdy prisel s pozdravem, vzal kupon a pokropil auto samponem nez
jsme vjeli pod sprchy. Nikde nikdo, cekali jsme.
Za nami prijel dalsi vuz, zahoukal, a pokynul, abychom jeli do
zavrenych dveri. Eva popojela ke dverim, ty se otevrely, vjela
do polosvetla a dvere se za autem zavrely.
Jak uz jsem napsal, nejsem pritelem automatu a Eva je, a hned
si vsimla nalevo blikajici tabulky prikazujici JED! Pomalu jela
a dalsi tabulka blikala COUVNI! a Eva couvala a svetelna tabulka
blikala STUJ! Stali jsme v te potemnele betonove mistnosti a cekali
nevim na co.
Nahle zleva sjela od stropu hadice ze ktere prystila samponova
pena pokryvajici auto nejdriv zleva, pak zprava, zepredu a zezadu
a ted jsme sedeli ve tme a cekali co bude dal. Ja byl na pokraji
paniky otevrit dvere a prchnout z teto hrobky, v cemz mi Eva zabranila.
Ozvaly se na nepruhlednem aute udery tryskajici vody splachujici
sampon, nejdriv zleva, pak zprava, kolem dokola. Svetelna tabulka
blikala POPOJED, o par metru dal STUJ!. Ram nad autem zacal hucet
uraganem vzduchu, ktery odmetal kapicky vody a susil karoserii.
Ram pojizdel dopredu, dozadu, uragan hucel a auto osychalo. Trikrat
tam a zpatky, pojizdel osusovaci ram, pak se otevrela vrata a
cedule kricela HOTOVO, MUZES ODJET A PRIJED ZAS!
"Mne tu uz neuvidite," zakricel jsem pres rameno na
zavirajici se dvere a byli jsme na slunci.
Eve se to velice libilo, ale ja byl zhnusen, ze mame umyte auto
bez doteku lidske ruky. Tady jeste minuly rok pobihali dva kluci,
asi studenti co si privydelavali o vikendu, navadeli ridice dovnitr,
poradili, co delat, hadrem otreli kam trysky nedosahly. Ted to
dela stroj...
Nepamatuji si, ze by Eva mela z automatiky paniku ci nedostala
co chtela. Po desate vecer si sedne pred kulturu, tak rika televizi
s prislusenstvim, vezme do roky tri ovladace a nastavi zabavu
z televize, ci z videa nebo DVD, jak chce a nikdy se nesplete.
Proste jsou lide, kterym technika necucha nervy a nepouzivaji
sekeru, aby televizi ukazali, kdo je panem civilizace.
Vcera nam prisla firma nainstalovat novy kotel vzdusneho topeni;
ten stary nam slouzil triadvacet let co jsme koupili tento barak;
mame ted topny stroj, ktery zabira polovinu mista, ma dvojnasobnou
ucinnost a kompletni automatiku. Drive jsme meli v jidelne termostat,
na kterem byly cisla stupnu Celsia a pod tim packa, kterou se
nastavilo jake teplo chceme v baraku mit.
Tento manualni a mily termostat nahradil digitalni, kde se naprogramuje
teplota pres den a uspornejsi teplota v noci. Zertoval jsem, ze
ten stroj by mel taky varit kafe a cistit boty. Vzal jsem instrukcni
prirucku a zkusil nastavit program, abychom od sedmi rano do pulnoci
meli teplotu 19°C a od pulnoci do sedmi rano 17°C v baraku.
Za pul hodiny jsem nenastavil nic a vztekem se mi delaly mzitky
pred ocima.
Namisto, abych prinesl kladivo a rozmlatil tu prisernost, zavolal
jsem Evu: ani nemrkla do instrukcni knizky, selskym rozumem nastavila
cas, pak pozadovane stupne a bylo to hotovo.
Uz davno se nekrcim hanbou, ze elektronika mne deprimuje. Popravde
to, ze pisu tento blabol do pocitace je mi dost, kam az chci a
s dalsim pokrokem a automatizaci mi dejte pokoj.
Dnes prisel Jamie, muj partner v byznysu, chvili se mi dival pres
rameno co pisu, a pak rekl: "Jak mas tu starozitnost dlouho?"
Minil muj pocitac.
"Necele tri roky," rekl jsem.
"Potrebujes novy a lepsi," rekl Jamie definitivnim hlasem
a sel s Evou probrat konfiguraci.
"Ja nic noveho nechci," volal jsem v panice do vedlejsi
kancelare, neb jsem vedel ze vse bude jine, lepsi a k vzteku.
Slysel jsem slova, jako external hard drive, USB hub a
podobne prisernosti. Kdybych se dlouhodobe odmlcel, coz se muze
stat, duvodem je muj novy a lepsi pocitac - ktery bude tak skvely,
ze budu v te skvelosti uplne ztracen.
Ross Firla - Sudbury