Foto L. Soudek - Little Barrel
Cechomor v Torontu
O existenci tohoto hudebniho souboru jsem se dozvedel (ach, ignorantstvi
stari) pred neprilis dlouhou dobou. V poslednich mesicich - diky
planum generalniho konzula CR v Torontu, Richarda Krpace a celeho
konzulatu (ceske Toronto ma stesti, ze na konzulatu pracuje tak
talentovana a mila skupina lidi), a zvlast po oznameni, ze Cechomor
vystoupi na Masaryktownu - jsem zacal byt docela zvedavy,
o cem ten Cechomor vlastne je. Nakonec z rady duvodu (financni
naklady, neuspokojujici predprodej vstupenek, nepredpovidatelnost
pocasi v den koncertu) se koncert na Masaryktownu nekonal
- byl prelozen pod strechu do podniku Phoenix v Torontu.
Myslim, ze snad vsichni jsme litovali (az do dne konani koncertu
17. cervna 2009), ze se koncert na Masaryktownu nekonal - letni
kouzlo tohoto opravdu krasneho koutku Kanady, spjateho s jmenem
Masarykovym by za predpokladu slusneho pocasi bylo idealnim prostredim
pro prave takovy druh muziky, jakou je Cechomor prosluly. V den
konani koncertu prakticky cely den prselo. A tak jsme mohli generalnimu
konzulovi blahoprat, ze mu jeho oficialni predpovidac pocasi dobre
poradil. A prislo nas na koncert na ctyrista padesat. A ke vsemu
zadarmo: prihlasilo se nekolik korporaci, ktere naklady koncertu
hradily a jejichz jmena vdecne zaznamenavam: Technisonic Communications
Ltd., United Cleaning Services Ltd., Macro Engineering&Technology
Inc., Vaticano Tratoria, Akuna, Czechvar a TCT Ltd.
Tak jsem je slysel. Je to zajimava muzika: oni vezmou lidovou
pisnicku (vetsinou odnekud z Moravy, ja jsem vlastne poznal jen
"Stoji hruska v sirem poli", ale muj rodny kraj, Slansko,
neni prosluly jako lihen narodnich nebo i lidovych pisnicek) a
jeji prostinkou melodii skoro utyraji k smrti vybuchy vtiraveho
ramusu a neuprosnym zvukobitim. A bez ohledu nato, jestli se mi
vysledek libi nebo nelibi, musim jim tleskat, ponevadz to, co
delaji, delaji mistrne. Libilo se mi to? Nejsem si jist. Ale nemohu
rict, ze se mi to nelibilo. Tak to asi rozhodne, co budu citit
priste.
Ale jak jsem tam tak sedel ztracen ve vlnobiti zvuku, uvedomoval
jsem si, co vsecko se zmenilo za tech sedesat let ode dne, kdy
jsem vymenil kontinenty. Padly vlady, rozpadly se politicke systemy
(i ten nas kapitalisticko-demokraticky se pekne otrasl), vytvorily
se podivne ideologicke nestvury jako treba cinsky kapitalisticko-komunisticky
system. Ale nejmarkantnejsi je zmena v roli zeny ve spolecnosti,
vsude na svete, ale nejviditelneji v Iranu (nebo v Afghanistanu,
ale i v jinych zemich), kde donedavna - a nekde i dnes - znasilnenou
zenu kamenuji za sexualni prohresek!! a kde zeny, ktere pred nemnoha
lety nesmely ukazat svoji tvar a vykonavaly jen nejnizsi sluzby,
najednou reprezentuji vetsinu mezi studenty na univerzitach a
stoji v prvnich radach protestu proti diktatorske vlade ve sve
zemi...
Druha nejmarkantnejsi zmena je nas utek pred sebou samymi: kdysi
jsme byli schopni sedet v tramvaji i jinde, nebo jit ulici ci
parkem bez obdelnikove plechovky pritisknute k uchu; nebo treba
sedet u okna a divat se do padajicich stinu a premyslet o tajemstvi
zivota, nebo... Dnes jako bychom se snazili v sobe potratit kazdy
pokus o vlastni myslenku a roztristit ticho v nas, tehotne poznanim.
Takze vlastne argumentuji proti sobe: nasel jsem v sobe tisinu
uprostred skoro hrozive vravy tonu, takze mozna rozdil je pouze
v tom, ze jsme schopni delat nekolik veci, i docela protichudnych,
najednou.
V kazdem pripade dekuji Cechomoru, generalnimu konzulatu
i nasim sponzorum za zajimavy vecer.
Josef Cermak