Navrat na hlavni stranu

Foto L. Soudek - Little Barrel

Cechomor v Torontu
O existenci tohoto hudebniho souboru jsem se dozvedel (ach, ignorantstvi stari) pred neprilis dlouhou dobou. V poslednich mesicich - diky planum generalniho konzula CR v Torontu, Richarda Krpace a celeho konzulatu (ceske Toronto ma stesti, ze na konzulatu pracuje tak talentovana a mila skupina lidi), a zvlast po oznameni, ze Cechomor vystoupi na Masaryktownu - jsem zacal byt docela zvedavy, o cem ten Cechomor vlastne je. Nakonec z rady duvodu (financni naklady, neuspokojujici predprodej vstupenek, nepredpovidatelnost pocasi v den koncertu) se koncert na Masaryktownu nekonal - byl prelozen pod strechu do podniku Phoenix v Torontu. Myslim, ze snad vsichni jsme litovali (az do dne konani koncertu 17. cervna 2009), ze se koncert na Masaryktownu nekonal - letni kouzlo tohoto opravdu krasneho koutku Kanady, spjateho s jmenem Masarykovym by za predpokladu slusneho pocasi bylo idealnim prostredim pro prave takovy druh muziky, jakou je Cechomor prosluly. V den konani koncertu prakticky cely den prselo. A tak jsme mohli generalnimu konzulovi blahoprat, ze mu jeho oficialni predpovidac pocasi dobre poradil. A prislo nas na koncert na ctyrista padesat. A ke vsemu zadarmo: prihlasilo se nekolik korporaci, ktere naklady koncertu hradily a jejichz jmena vdecne zaznamenavam: Technisonic Communications Ltd., United Cleaning Services Ltd., Macro Engineering&Technology Inc., Vaticano Tratoria, Akuna, Czechvar a TCT Ltd.
Tak jsem je slysel. Je to zajimava muzika: oni vezmou lidovou pisnicku (vetsinou odnekud z Moravy, ja jsem vlastne poznal jen "Stoji hruska v sirem poli", ale muj rodny kraj, Slansko, neni prosluly jako lihen narodnich nebo i lidovych pisnicek) a jeji prostinkou melodii skoro utyraji k smrti vybuchy vtiraveho ramusu a neuprosnym zvukobitim. A bez ohledu nato, jestli se mi vysledek libi nebo nelibi, musim jim tleskat, ponevadz to, co delaji, delaji mistrne. Libilo se mi to? Nejsem si jist. Ale nemohu rict, ze se mi to nelibilo. Tak to asi rozhodne, co budu citit priste.
Ale jak jsem tam tak sedel ztracen ve vlnobiti zvuku, uvedomoval jsem si, co vsecko se zmenilo za tech sedesat let ode dne, kdy jsem vymenil kontinenty. Padly vlady, rozpadly se politicke systemy (i ten nas kapitalisticko-demokraticky se pekne otrasl), vytvorily se podivne ideologicke nestvury jako treba cinsky kapitalisticko-komunisticky system. Ale nejmarkantnejsi je zmena v roli zeny ve spolecnosti, vsude na svete, ale nejviditelneji v Iranu (nebo v Afghanistanu, ale i v jinych zemich), kde donedavna - a nekde i dnes - znasilnenou zenu kamenuji za sexualni prohresek!! a kde zeny, ktere pred nemnoha lety nesmely ukazat svoji tvar a vykonavaly jen nejnizsi sluzby, najednou reprezentuji vetsinu mezi studenty na univerzitach a stoji v prvnich radach protestu proti diktatorske vlade ve sve zemi...
Druha nejmarkantnejsi zmena je nas utek pred sebou samymi: kdysi jsme byli schopni sedet v tramvaji i jinde, nebo jit ulici ci parkem bez obdelnikove plechovky pritisknute k uchu; nebo treba sedet u okna a divat se do padajicich stinu a premyslet o tajemstvi zivota, nebo... Dnes jako bychom se snazili v sobe potratit kazdy pokus o vlastni myslenku a roztristit ticho v nas, tehotne poznanim. Takze vlastne argumentuji proti sobe: nasel jsem v sobe tisinu uprostred skoro hrozive vravy tonu, takze mozna rozdil je pouze v tom, ze jsme schopni delat nekolik veci, i docela protichudnych, najednou.
V kazdem pripade dekuji Cechomoru, generalnimu konzulatu i nasim sponzorum za zajimavy vecer.
Josef Cermak

 

Navrat na hlavni stranu