SUMAVSKA ZASTAVENI
Nejkratsi mezinarodni zeleznicni
trat
Ktereho vyletnika by nepotesila nejaka ta nevsedni turisticka
zajimavost, ze. A coz takhle kuriozita primo svetoveho formatu?
Vzdyt takoveto cile jsou soli turistickeho ruchu, tresnickami
na dorte, ktere lakaji navstevniky ze siroka daleka. A kde nejsou,
nebo je jich nedostatek, musime si je horko tezko vymyslet. Takova
je marketinkova strategie turistickeho businessu.
Na nejkratsi mezinarodni zeleznicni trat natrefite uprostred Sumavy.
Marketinkovy tah nepripomina ani nahodou. Nikde zadny billboard,
nikde zadna reklama na hotel ci kasino. Ba ani tricka, ksiltovky
a tasky nezdobi odkaz na tuto jedinecnou kuriozitu. Kuriozitu,
ktera se nezrodila v hlavach mazanych obchodniku, ale silenych,
komunisticke ideologii propadlych pohlavaru. Tady psala tragikomicky
scenar nedavna historii. Tady rezirovala totalitni moc svuj absurdni
film o budoucim raji na zemi.
Nuze, nejkratsi mezinarodni zeleznicni trat meri bratru neuveritelnych
105 m, najdete ji v Najtalu, chcete-li v Novem Udoli, nemecky
Neuthal, v nive Studene Vltavy, ktera v techto mistech lhostejne,
netecna k lidskym rozmiskam a sporum, prekracuje pomyslnou caru
vytycenou bilymi hranicnimi patniky a vteka na svrchovane ceske
uzemi.
Jde o torzo zeleznicni trati spojujici puvodne Prachatice s bavorskym
Pasovem. Jde o trat, jenz do techto zapadlych koncin prinesla
na pocatku 20. stoleti prosperitu v podobe rozmachu obchodu, a
take, tehdy jev docela novy, turisticky ruch. Slusi se dodat,
ze o vybudovani trate se nemalo zaslouzili Schwarzenbergove, slechticti
pani tohoto kraje.
Prvni republika Posumavske mistni drahy zestatnila a zavedla motoracky.
V te zlate dobe cital Najtal bezmala tri sta dusi, na ctyricet
staveni, skolu a dva ubytovaci hostince. Pak se politicky a narodnostne
osklive zamracilo. Na konci tohoto necasu dobyla Nove Udoli americka
armada, a s nim i vagon plny zlata. Pak uz to slo s Najtalem s
kopce.
Nemilosrdne vyhnani starousedliku, nepodareny pokus o dosidleni
reemigranty z Rumunska, roku 1951 vytrzeni koleji na hranicnim
moste, o dva roky pozdeji srovnani osady se zemi a o dalsi tri
leta vymazani Noveho Udoli dokonce z mapy.
Svet skoncil zde, predivo staletych vazeb bylo pretrhano. A to
jakoby navzdy. Pad zelezne opony v devadesatem roce sice prinesl
Najtalu opet civilni zivot, ale zdaleka neznamenal navrat do starych
dobrych casu. Dnes tu nalezneme konecnou zeleznicni stanici trate
z Volar pres Cerny kriz (na nemecke strane trat jiz neexistuje),
kiosek obcerstveni a zeleznicni muzeum ukryte v nekolika maringotkach.
Z onech zlatych casu prezilo jen jedno staveni - stodola. A krajina.
Jeji krasu tvor zvany hrde clovek moudry moudry znicit
uz, bohudik, nedokazal.
***
O minulosti, ktera dobehla poutnika
Spolehat na to, ze zijeme ve sjednocene Evrope se nevyplaci.
Ne snad kvuli jazykove bariere, ani ne proto, ze vsichni jeste
nemame spolecnou menu a zcela volny pracovni trh. Nicmene s minulosti,
tedy onou dvacet az ctyriasedesat let starou periodou to bezesporu
souvisi. Zkratka i nahodneho pocestneho na pomezi jiznich Cech
a hornich Rakous dokaze tahle minulost pekne dobehnout.
Nuze, octli jsme se v malebne rakouske vesnicce primo u ceskych
hranic. Z jedne strany vzorne obdelavana policka a pravidelne
sekane louky, z druhe, za Malsi, lenivou to rickou, neprostupna
zelena dzungle, tak jak si ji tu vypestovali socialisticti pohranicnici.
Stale dva svety, kazdy se svoji puvabnosti a romantikou. Misto
pro ohrozene rostliny a zivocichy, raj prirody. Ale take raj pro
pesi a cyklisticke turisty.
Prvni problem, na ktery poutnik narazi, je rakouska mapa ve tvaru
boty u vychodiska turistickych cest. Ne pro onen svuj vtipny tvar,
ale proto, ze jeji informacni potencial konci definitivne tlustou
hranicni carou. Dal se jiz divate jen na terra inkognita, na zemi
neznamou, kde ziji jak znamo lvi, hic sun leones.
Zkuseny cestovatel, byt bez vlastni mapy, vsak nezavaha. Rodna
zem je coby kamenem dohodil a orientacni smerovka s prislusnou
turistickou znackou ukazuje primo k hranici. Ba co vice, napis
Kirche Maria Schnee spolu s casovym udajem nabizi presne
to, co potrebujete znat. Kostel Pany Marie Snezne je totiz
vyznamne a jedinecne poutni misto ceskeho pohranici mezi Sumavou
a Novohradskymi horami. Bude-li cesta v terenu radne vyznacena,
nelze zabloudit.
Pruzracna Malse poklidne zurci po poutnikove pravici, hlasy desitek
operencu se slevaji v jeden nebesky koncert, tu a tam hrde zapozuje
stribrna volavka, v brehovych skrysich ciha mrstna vydra a z oslunene
oblohy vrhne sirokymi kridly jeste sirsi stin cerstvy africky
reemigrant cap bily.
Snad ma tohle vsechno poutnika omamit krasou prirody, snad odvest
jeho pozornost, jako by sama cesta tu a prave ted mela byt tim
cilem, nikoli jen pouhym prostredkem k cili. O to neprijemnejsi
je procitnuti. Na konci lesa vase sipka ukazuje uplne opacnym
smerem. Smerem kamsi na Linec, smerem do rakouskeho vnitrozemi.
A co je vubec nejhorsi, ona miri do dali rovnou na bile zarici
kostelni vez na kopci vysoko nad udolim.
Situace je vazna, nikoliv vsak zoufala, jak by poznamenal klasik.
Nezbyva nez obratit celem vzad a vsadit vse na tulackou intuici
a trochu toho cestovatelskeho stesticka.
Nekde tu prece ten prechod pres reku do Cech musi byt. Vzdyt nove
turisticke trasy a obnovene cesty utvrzujici sousedske partnerstvi
prihranicnich obci se vyhlasuji kazdou prichazejici sezonu. Ale
cesta poutnika za Panou Marii Sneznou jeste zdaleka nekonci.
Tvori ji dlouhy bypass, na jehoz konci ho ceka nejen narocna rekonvalescence,
ale i vse objasnujici zjisteni.
Zni jako vymysleny pribeh, vlastne jako pohadka. Zdejsi usedlici
po valce vyhnani za hranice svemu tragickemu osudu nepodlehli.
Naopak, jemu navzdory si par kilometru od cary, na dohled od svych
ukradenych poli, luk a staveni, postavili novy kostel stejneho
jmena. Ten slavnejsi na ceske strane sice, a opet navzdory pravu
na zahorklost a neduveru, renovovali, ale na turisticke smerovky
k nemu jaksi pozapomneli. V dobe zelezne opony takova drobna nazvoslovna
duplicita nehrala prazadnou roli, ale ted? I poutnik, ktery nedohledne
az ke zmizelym sumavskym vesnickam a mesteckum, tak te tragikomicke
minulosti neutece.
©-m.petr- kveten 2009