Dvakrat Ross Firla
Kdyz je velka panika - koupime si
veprika
O vikendu jsme jeli za mesto na farmu koupit prasatko. Zdenek
nad tim napadem kroutil hlavou, ale pridal se; pry to bude velika
legrace. Cestou na farmu jsem vysvetloval duvody k takovemu zameru
a Zdenek mne popichoval.
"Za prve," rekl jsem vazne, "to delam navzdory
vsem panikarum, kteri mne souzi otazkou o epidemii. Az se zas
optaji, co rikam praseci chripce, reknu, chripku nemam, ale prase
mam ve chlivku."
"Co kdyz budou chtit prase videt?"
"Reknu, ze nemohou, aby prase od nich chripku nechytlo. Prase
je ve vetsim nebezpeci, chytit chripku od lidi, nez lidi od prasete;
to je prece znama vec kazdemu chovateli vepru."
"Uz jsi prase pestoval?" optal se Zdenek a ja priznal,
ze ne, ale u zabijeni prasete jsem byl dvakrat.
"Aha," rekl Zdenek, "my vzdycky doma krmili pasika;
tedy mama to delala, ja jen daval praseti cukr az chrochtalo blahem,
kdyz jsem otevrel dvirka. Zabijeni jsem vzdy obrecel," vzpominal
Zdenek. "Jednou se reznik namazal jeste pred vrazdou, pichl
prase spatne a prase se vytrhlo, vyrazilo vratka dvorka a prchalo
k lesu. Za nim bezela maminka s lavorem a kricela, ze nebude krev
do jelit..."
"Nasi synci jeli k babicce do Ceska, a babicka je vzala ke
znamym na zabijacku," vzpominal jsem. "Kdyz se vratili,
Rostik vypravel a vrtel hlavou, co jsou ti Moravaci za lidi, ze
krmi prase cukrem, rikaji mu Pepo, a pak ho zabijou a s gustem
jedi uvarene maso z rypaku..."
Zdenek se chechtal a pobizel co dal mne k takovemu podniku vede?
"Za druhe," pokracoval jsem, "budu mit prase jako
elegantni reseni ekologicke patalie s odpadem; prase, totiz sezere
vsecko, ba i galose, prsiplast i kosti. Tato unikatni vse-zravost
je hlavnim duvodem, proc se prase pripojilo k lidske tlupe pred
desiti tisici lety a kolem lidskych sidlist melo prase vic jidla
nez rypat se v hline a hledat korinky a ponravy. A kdyz prisel
na tlupu hlad, meli prase jak my mame maso v mrazaku.
"Tak to je dobry duvod pestovat veprika," pripustil
Zdenek, ktery tvrdi, ze v materialnim blahobytu spociva veskera
marnivost.
"Vsadim se," rekl Zdenek, "ze kdyz sousedum reknes,
ze sbiras veskere jedle odpadky pro prasatko, ze te zasypou taskami
zbytku, ktere jinak putuji na mestskou skladku a za treti?"
"Za treti, kdyz kazdy moula v mem sousedstvi vodi zhola neuzitecneho
psa na prochazku, ja budu chodit s prasetem a urcite ho naucim
vice kousku nez umeji ti blbi domaci pejskove."
Zdenek se zamyslil a po chvili se optal to hlavni: "Eva o
tom tvem napadu vi?"
"Nevi," priznal jsem, "bude to prekvapeni na Den
deti, ktery vzdycky slavime..."
Dojeli jsme na farmu a farmar nam ukazal houf selatek k zulibani,
ruzove a kvikave, mazlicci.
Optal se: "Kde budes to prasatko mit?"
"Ve chlivku, rekl jsem hrde, postavim chlivek na zahrade.
Farmar zpozornel a vyslychal mne dal: "Vis, ze prase ma rypak
aby rylo do zeme?"
"To vim, chlivek bude mit podlahu a zaklady z liteho betonu."
"A kde vlastne mas tu zahradu?"
"No v Sudbury, na Wembley Drive!" A farmar zarval smichem.
"Od roku 1954 je v Sudbury zakon, ze se nesmi v okruhu mesta
pestovat zadne zvirectvo jako kravy a ovce, kone a prasata..."
A tim skoncil muj umysl koupit prase navzdory praseci panice.
Farmar nam prodal balik uzeneho veproveho a klobas a tlacenku,
za velmi lidovou cenu, takze jsem se nevraceli do mesta s prazdnou.
Doma jsem to vypravel pani Firlove, a ta rekla, ze jsme udelali
dobrou vec, kdyz prodej a spotreba veproveho klesla o 7% za posledni
mesic diky praseci panice.
Slibila udelat veprovou s knedlikem a kyselym zelim a pozvala
Zdenka na veprove hody a Zdenek si nahlas liboval, ze ma rad ty
moje blbe napady s takovym dobrym vysledkem.
***
Nebojte se, holcicky, hodte po nich tresnicky!
S potesenim oznamuji, ze utajena schuzka krizoveho stabu CSSD
ve veci vajickove pohany predsedy Paroubka, se zdarilo odposlechnout
nasim clovekem v Lidovem dome a ziskali jsme nektere zajimave
detaily z jednani:
Kdyz mistopredseda Sobotka navrhl, ze je treba uvolnit partajni
fondy pro nakup vajicek ve velkem a vyzbrojit vlastni lidi vajecnou
munici k protiutoku na opozici, zaskaredil se predseda Paroubek:
"Nejsme jako oni a nebudeme marnit produkci vajicek z nasich
slepicaren."
Zdenek Skromach pohledl na predsedu s obdivem za takovy hrdy a
socialne osviceny postoj; i mlcel, aby se mistopredseda Sobotka
ztrapnil jeste vic.
"A tak co?" Sobotka se bezradne optal predsedy: "Co
udelame, kdyz oni muzou a my nemuzeme?"
"Ale muzeme," rekl Paroubek, "lec ne vejci; my
povedeme ovocnou kampan."
Predseda chvilinku vychutnaval neskryvany udiv svych socialistickych
kolegu a vysvetloval:
"Uz to mam do detailu promyslene," a bylo jasne, proc
on je predsedou a ne oni, a pokracoval: "V teto kampani
nam jde o to zabit dve mouchy jednou ranou: letni sklizen ovoce
a moznost zapojeni leve mladeze, ktera sice zatim nevladne recnickym
slovem, ale ma ruce a chut do boje za nasi vec s opozici."
Sobotkovi to doslo v plne krase a rozsahu a zvolal: "Do mesice
uzrajou rajcata, merunky..."
Skromach se nechtel nenechat predbehnout a vykrikl, koncem leta
dozrajou melouny a v zari budeme bombardovat opozici dynemi a
tykvemi..."
"Ano," zasnil se Paroubek, "nasi mladenci jim ukazou
kanonadu, vzdyt nejsou svazaci, ale vazaci!'
V gremiu zavladlo nadseni, jake Lidovy dum uz dlouho necitil ve
svych socialistickych svech.
Paroubek byl na vysluni, jeho podpredsedove kolem neho se smali
a jasali, nekteri se i placali do kolen.
Jen Gabriela Kalabkova vrastila celo, a citila se z chlapecke
atmosfery nejak vypustena.
"Jak budou pomahat vitezstvi levice nase mlada devcata?"
Predseda obratil zarici tvar na Gabrielu a rekl:
"Jsem rad, souzko, tedy pani kolegyne, ze se ptas! I na leve
divky jsem myslel a priroda nam jde na ruku! Uz zrajou tresne
a divky mohou ostrelovat opozici tresnemi."
Nas clovek z Lidoveho domu priznal, ze se nedozvedel, jestli leve
divky budou na opozici pecky plivat anebo je budou strilet z praku
jak jsme to delavali my, kdyz jsme byli mali kluci.