Na prani vydavatele tohoto listu
Prani znelo: napis neco o vancouverskem divadle. Tento
text pisu 15. kvetna, premiera jarniho predstaveni v nasem Divadle
Za rohem se kona 21. kvetna, takze referovat v teto chvili
nemohu. Ale protoze si musim odpocinout od mnoha manualnich praci,
ktere jsem k nemale sve radosti musim v posledni dobe kolem naseho
obydli vykonavat a take, abych neztratil kontakt se Satellitem
a jeho majitelem-vydavetelem, dodam krome strucne zpravy o pripravovanem
predstaveni Modra tvar, autor Arnost Goldflam, (jeho vybornou
hru Sci-fi uvedlo pred lety nase divadlo ve znamenite
rezii dr. J. Skaly), nekolik jinych informaci z naseho mesta
Vancouveru.
Tedy, zminene predstaveni reziruje pan Akram Stanek z Prahy, ktery
stejnou hru reziroval nejednou v meste sto vezi a prijel do
Vancouveru na pet nedel predchazejicich premiere, aby pane Goldflamovo
dilo s vancouverskym souborem (znacne omlazenym o par mladych
nadsencu, kteri na onech prknech se objevi ve svem zivote prvne)
nastudoval a pokracoval po predchazejici rezijni pomoci Oldy
Pataka, clena naseho divadla. O to vetsi je prilezitost pro hostujiciho
rezisera dokazat svuj um. Zatim tedy na tema divadla jen tolik,
ze soubor a reziser zkouseji pilne a pokud jde o autora tohoto
textu, ten se na predstaveni tesi.
Deji se tady ve Vancouveru ale i jine veci nez dalsi predstaveni
Divadla Za rohem. Ve volbach konanych 12. kvetna opet vyhrala
strana Liberalni a jeji vudce G. Campbell, ktery se u moji malickosti
odepsal dvojim masivnim zvysenim platu hodnostaru a jemu samemu
v dobe, kdy litr benzinu stal dolar padesat. Volil jsem kandidata
strany konzervativni, ale dopadl bidne.
Procitam se v techto dnech velmi tlustou knihou Billa Vander Zalma,
premiera BC v letech 1996 1991, dle meho nazoru velmi dobrych
casu. Ac kniha trpi ignoraci onoho mene je nekdy vice a
popisuje udalosti ne zcela dulezite, je velmi zajimava nazory
tohoto uspesneho businessmana-politika, ktery prave pro tyto sve
nazory (a navzdory svym chybam, jimz se sotvakdo vyhne) stal se
trnem v oku liberalnim mediim a nekterym politikum.
A coby ctenar knih A. Rooneyho nemohu si nijak pomoci od pokuseni,
zminit se o nekolika absurditach, ktere v nasem meste pozoruji
a jez jsou v souladu s texty tohoto mistra selskeho rozumu a logiky,
ac snad to moje zpravodajstvi nebude jeste docela v lajne s pranim
redaktora-majitele tohoto listu.
Mane mne napada, zda takove drobne a pro nekoho mozna nepodstatne
nelogicnosti napadaji tez viteze voleb pana G. Campbella. Patrne
nikoli. Tohle ale pisu z pozice obycejneho obcana. O cem to ale
bude?
Kdysi jsem si natrel cernym asfaltem t.zv. driveway u naseho obydli.
V techto dnech v ramci jiste akce byl odtazen zpod pristresku
kdysi popularni vuz Chrysler K car, v mem pripade to vozidlo znacne
nepovedene. Po radu let stalo pod strechou verandy (sun deck),
coby hlidac majetku, matouci snad mladistve bridily-zlodeje zdanim,
ze obyvatele domu jsou doma, navzdory tomu, ze jedna predni pneumatika
byla uz leta prazdna. Za tuto tvrdosijnost dostalo se mi od zeny
cehosi blizkeho opovrzeni.
Takze, vozidlo odtazeno, veranda zrenovovana, renovace zaplacena
a betonova podlaha pod odtazenym vozem jako stvorena pro nater
stejne barvy jako cesta k nemu vedouci. Z minula mi zbyla trocha
vhodne cerne barvy a optal jsem se tedy v prislusnem obchode,
zda na sklade, kde jsem vec pred casem koupil, mohu utratit peniz
za dalsi varku. Nelze, maji jenom sedou barvu, cena sdelena za
9,5 litru neuveritelna (tedy ne levna, ale naopak).
A tak jsem se nejdriv vzteknul a pak si pripominal jine drobnosti
kocourkovskeho charakteru..
Vytoporilo se ve Vancouveru mnoho novych budov, na mnohych ale
chybi drobnost: cislo. O nemoznosti po roce si koupit stejne tenisky
uz jsem psal ...nic se nezmenilo. Ty, co se mi osvedcily uz nejsou
vyrabeny. (Zde radostnejsi vsuvka: navzdory protestum snachy,
nechal jsem ji zakoupit mi k Vanocum tenisky ve Wal-Martu
misto ve sportovni prodejne ... cena asi tretinova a tenisky jsou
dokonale!)
Tenisky nebo auta, vse rovno. Kdybych si chtel koupit dalsi Toyotu
Tercel, az ta moje doslouzi po deseti soucasnych a snad i
dalsich letech, salesman se mi jen vysmeje jako mamlasovi, ktery
nema o dnesnim svete ani poneti a nevymenuje si svuj vuz, ac dokonale
slouzici, po dvou ci trech letech vlastnictvi.
O tom, proc v dobe ekonomicke svizele obchody, ktere se stale
drzi solidne nad hranici kolapsu, misto, aby vysly postizenemu
zakaznikovi vstric, zvysuji klidanko a mnohdy az bezostysne, ceny
vyrobku, marne premyslim, snaze se prijit veci na kloub. Tomu
snad rozumi ekonom, jenze prestiz tech ekonomickych guru v techto
dnech ponekud bere za sve. A tu jen pripominka ... kdybych se
mohl starat jen o sve finance a investice, bez konzultaci se svoji
zenou, ocitl bych se dnes s casti sveho majetku nejspis na burze.
Protoze, navzdory vsemu, podvodum a nehoraznostem mnohych mocnych,
hamiznosti a nepoctivosti tech, kteri by meli naopak byt vzorem
solidnosti, myslim si, ze system kapitalisticky, byt jakkoli
nedokonaly, sotva zhebne jako vyhladovely pes.
Tohle povidani ale ma malo spolecneho s pranim majitele-redaktora
tohoto listu a tak mohu nez ukoncit prislibem, ze o divadelnim
predstaveni tohoto jara a kulturnim zivote vancouverske cesko-slovenske
komunity zminim se snad, budu-li ziv a zdrav, po predstaveni,
byt nejsem zdaleka tim, co se v odbornych kruzich nazyva recenzent.
Zaverem jeste tolik ...v posledni dobe mame tu ve Vancouveru dve
prosperujici hudebni cesko-slovenske skupiny nabizejici zabavu
svym spoluobcanum nekolikrat rocne. Neni to sice jazz, ale kdo
vlastne ma rad tuhle skvelou hudbu krome starsi generace a nebo
tech mladych, kterym je blizka? Ale horsi by asi bylo ticho po
pesine, jak se rika.
A tim koncim sve vancouverske zpravodajstvi
Vladimir Cicha-Vancouver