Jaro preslo v hic, zas mam
o rok vic
V utery v kavarne Books&Beans jsem popral Mervynovi
k narozeninam. Mel radost a jako drivejsi roky zvolal s hranym
udivem, ze si jeho datum narozenin pamatuji Mervyn ma znacne obavy,
rekl mi to, ze kdyz neni slavny - nechce byt zapomenuty.
Mavl jsem rukou. Narodil se v Liverpoolu v den Prazskeho povstani
a nez jsme se skamaradili nic o svem slavnem dni narozeni nevedel.
Ted to vi - i to, kdo s kym se na prazskych barikadach utkal a
ze tam byl muj stryc z otcovy strany Teodor.
Dal jsem Mervynovi DVD filmu, o kterem jsme mluvili? je uz 40
let stary a nezapomenutelny. Predstiral dojeti anebo predstiral,
ze predstira, ale to uz kecam.
Rekl, ze ma pro mne taky narozeninove prekvapeni; to mne neprekvapilo,
protoze jsem narozen o rok a 10 dni pozdeji nez on, coz neni tezke
si pamatovat. Ac nekdy chceme rostouci cislici veku zapomenout,
ale nechceme byt zapomenuti.
Ten rok a deset dni naseho vekoveho rozdilu staci, aby mne Mervyn
obcas oslovoval "hochu" anebo "chlapce". Ja
se mu nekdy revansuji oslovenim pametniku. Nebo veterane. Chci
jen posvitit na ten vztah, ze si rozumime a ze si tohoto vztahu
vazime.
Mervyn casto mudruje o moderni nedbalosti mezi lidmi: vedle nedbalosti
k vecem a udrzbe techto, povazuje nedbalost a zanedbavani vztahu
lidskych za pandemii z blahobytu.
Abych ho potesil, zapisuji jeho vyroky do sesitku zvaneho MRD
(Mervynovy racionalni definice) a v utery jsem do MRDu zapsal:
Kdo nedba o kamarady - bude zanedban.
Nase rozmluvy byvaji kosate, odbocuji od tematu, ale v utery jsem
chtel v teto rozprave zustat u oslavence.
Optal jsem se: "Na co o svych narozeninach myslis?"
Jestli mou otazku cekal, nevim, ale odpovedel okamzite: "Na
sve predky!" a cucnul si kafe.
"Myslim na to, ze stojim na ramenech svych rodicu, a oni
stali na ramenech svych rodicu a ta pyramida mych predku, kteri
se rozmnozili mne fascinuje vic nez egyptska pyramida"
"Fascinujici predstava," rekl jsem a nechtel jsem Mervyna
brzdit poukazem na linearni stranu pyramidy a krivku exponencialni
jako je mocnina dvojky; vzdyt to ted neni dulezite.
Mervyn pokracoval: "Znas jmena svych babicek za svobodna?
Mas jejich obrazky, abys videl, ze tvoje tvar je kolaz z tvari
dedecku a babicek?"
Jmena a tvare babicek znam ze zlutych fotek, ale prababicky jsou
uz zapomenuty zcela.
"Myslim na to," pokracoval Mervyn, "jak rad bych
mel stroj cestujici v case a navstivil doby mladi svych babicek
a dedecku; a koho a co bych tam potkal a videl."
"Dozral jsi na psani memoaru," rekl jsem. Mervyn se
zasklebil a rekl: "Mohu ti to diktovat?"
"Nemuzes," odmitl jsem promptne a pridal anekdotu o
solitarnim zivote starcu: Epstein oslavil sedesatku a vzapeti
prestal prijimat navstevy a zacal mluvit sam k sobe. Syn Moric,
timto zneklidnen, pozadal otce, aby vyhledal na poradu psychiatra.
Otec se zachmuril a mumlal: Poprve v zivote se bavim s nejakym
chytrym a rozumnym clovekem, a ty mne hned mas za blazna"
Cinknul Mervynuv mobilni telefon, kterym byl povolan k cemusi
dulezitejsimu.
Cestou domu jsem mudroval, ze kazdy clovek ma vzpominky, ale vetsinou
zadne ctenare. Tato myslenka plus blizici se narozeniny mne sklicily,
prestoze jaro je v Sudbury nadhera.
Doma mne cekala Eva a tri balicky a dve gratulace k narozeninam;
Eva uz zasilky otevrela, jak je jejim zvykem a mym pozadavkem,
a vahave navrhla, jestli to chci videt az 15. kvetna.
Rekl jsem kdepak, a ona s ulevou souhlasila, protoze se
chce na filmy, ktere jsem dostal podivat co nejdriv, a knihy,
co mi prisly, zacit cist okamzite.
Napadlo mne, ze na takovy prelom jako je 63 let, se ma clovek
pripravovat postupne a oslazovat si tento den aspon 10 dnu dopredu.
Referoval jsem Eve o rozmluve s Mervynem a pri zmince o memoarech
Eva rekla: "At si Mervyn sepise sve vzpominky sam. A kdy
ty zacnes smolit ty svoje?"
"Az v penzi," rekl jsem neurcite, a Eva si viditelne
oddychla, protoze je zasadne proti nostalgii v nadmernych davkach.
Predala mi trs vzkazu od mych spolupracovniku v byznysu - tak
jsem se namisto rozjimani vlozil do uzitecne prace.
Ross Firla Sudbury