Eulogie za Alenu Valdstynovou
Alena Valdstynova byla opravdova Cechoslovacka - mluvila cesky
i slovensky. Narodila se v Cechach a sve detstvi stravila za valky
na Slovensku. Nekdy v kruhu blizkych pratel nam vypravela o pohnutych
osudech rodiny ke konci valky, kdy otec byl za slovenskeho povstani
u partyzanu a ona dvanactileta se s maminkou a mladsim bratrem
schovavali u sedlaku. Casto se museli stehovat a prechazet dlouhe
trasy pesky.
Valdstynovi prisli do Kanady 4.1.1949. Alena absolvovala osetrovatelskou
skolu pri Montreal General Hospital v Montrealu a pokracovala
rocnim postgradualnim kursem v oboru psychiatrie v Ponoca v Alberte.
Zacala pracovat v Allan Memorial Institute pri Royal Victoria
Hospital a po dokonceni BA Nursing na univerzite McGill se stala
Director of Nursing. V roce 1981 na McGillu ziskala jako nejlepsi,
byt nejstarsi student titul Master of Management for Schools and
Institutions. Svoji karieru zakoncila jako reditelka Villa Mount
Royal Nursing Home.
V roce 1994 byla zvolena predsedkyni montrealske pobocky Ceskeho
a slovenskeho sdruzeni. Ale jiz davno predtim pomahala na bazarech,
na ktere spolecne s maminkou pekla dorty i vanocni cukrovi. V
poslednich letech mela Alena na starosti "sperkovy stul".
Shanela od pratel a znamych starou bizuterii, kterou cistila,
opravovala a velice uspesne prodavala na bazaru.
V osmdesatych letech pomahala nove prichazejicim imigrantum tim,
ze pro ne na letisti delala prekladatelku. A to v te dobe nebyla
tak mala vec, nebot letiste Mirabel bylo 50 km od Montrealu.
Vzdycky jsem obdivovala Aleninu cinnost ve funkci predsedkyne
nasi odbocky: prinesla spoustu novych myslenek a napadu, pritom
ale dbala na to, aby si Sdruzeni uchovalo svoje puvodni poslani.
Snazila se o ucinnou spolupraci se vsemi nasimi organizacemi.
Proto ji velice trapilo, kdyz diky neshodam v jednom spolku doslo
k rozdeleni nasi komunity na dva tabory. Pevne verila, ze vsechny
spory se maji vyresit smirlivou cestou a to tak, aby obe strany
byly spokojeny s vysledkem a aby tim padem nebylo vitezu a porazenych.
Ceske a Slovenske sdruzeni v Kanade ocenilo jeji zasluznou praci
v roce 2001 tim, ze ji propujcilo nejvyssi oceneni Masarykovu
cenu.
Kdyz studenti McGillovy univerzity uvadeli Smetanovu Prodanou
nevestu, Alena ucila kanadske zpevaky ceskou vyslovnost. Sveho
ukolu se zhostila vyborne a Cechoslovaci ocenili, ze zpevakum
rozumeli.
Alena se mnoho let peclive a obetave starala o svou nemocnou maminku,
pricemz sama mela nemale zdravotni problemy. Velice statecne bojovala
se svou tezkou, nevylecitelnou nemoci. Snazila se na ni zapomenout
a pokud mozno zit normalnim zivotem. Pri tom vsem Alena byla vzdy
ochotna pomoci tem, kteri jeji radu a pomoc potrebovali.
Mnoho Cechu a Slovaku v Montrealu si Aleny vazilo nejen pro pomoc,
kterou od ni dostali, ale taky pro jeji optimismus, neutuchajici
energii, pratelske chovani a dobre, starostlive srdce.
Ema Kosacka
***
S Alenou jsem se seznamila v roce 1994. V tu dobu Alena jiz byla
prezidentkou Ceskeho a slovenskeho sdruzeni. Kdyz jsem ji poznala,
mela lehce vlnite vlasy, ale s postupem casu jeji vlasy byly kudrnate.
A tak jsem se dozvedela o jejim prvnim utkani s rakovinou. To
bylo pred 15 lety.
Nase spolecne zajmy nas zblizily a tak jsem mela take prilezitost
se seznamit s pozoruhodnou damou, pani Valdstynovou, maminkou
Aleny a jejiho bratra Petra. Behem tech 15ti let jsme spolu podnikly
vylety do Ottawy, New Yorku, na kongresy Ceskeho a slovenskeho
sdruzeni, tez s pani Valdstynovou do Stratfordu na divadelni festival,
videly jsme opery, balety, vystavy a byly na mnoha koncertech.
Na Alenu bylo spolehnuti - byla vzdy pripravena nekam jit, neco
videt, neco delat. Mela neuveritelnou chut do zivota a uzivala
si ho. Vsechno ji zajimalo a delala vse s velkym nadsenim.
Jeji nemoc ji nezastavila. Byla bojovnice. Jelikoz byla vecny
optimista, verila, ze proti kazdemu neduhu musi existovat lek,
ze vzdycky je neco, co se da udelat. A jak ji ted pri pobytu
v nemocnici rekl jeji lekar, byla tim v lekarske komunite Zidovske
nemocnice proslula. Proti sve nemoci bojovala silou vule. A nemoc
ji nezabranila v tom, aby chodila na koncerty a na opery, i kdyz
ji to stalo uzasne usili. Rikala, ze alespon citi, ze zije a ze
ji to dodava silu. Jen pro ilustraci, jak velmi verila v moc mediciny
a lekaru rekla mi, ze tenhle pobyt v nemocnici ji uplne
zaskocil, s necim takovym vubec nepocitala!
Velmi ji zalezelo na lidech. Milovala svou rodinu a mela mnoho
pratel, z nichz nekteri ji velmi obetave pomahali v posledni fazi
jejiho zivota. V tech poslednich dnech v nemocnici vzpominala
na sve pratele a davala mi pro ne vzkazy. Nekolikrat me pozadala,
abych vsem rekla, ze je mela rada. Na tom ji velmi zalezelo. Take
chtela, abych udrzovala styk se synem jeji nedavno zemrele pritelkyne,
puvodem z Nemecka, jehoz cesky otec jiz davno nezije. Nechtela,
aby ho ceska komunita opustila, coz mi prislo velmi dojemne. To
byla Alena konfrontovana finalitou vseho, stale jeste organizovala.
Jeste mam od ni list veci, ktere mam udelat a ktere jsem jeste
nemela prilezitost vyridit. Ale na ne take dojde.
Alena byla velka vlastenka a podpurkyne mladych ceskych umelcu
v nasi komunite. To, ze jeji posledni vychazka byla na nami organizovany
koncert u prilezitosti narozenin T. G.Masaryka, kde hrali dva
z jejich chranencu Martin Karlicek a Katka Juraskova, ma temer
symbolicky vyznam.
Aleno, budes nam velmi chybet a nezapomeneme na Tebe.
Misa Fuchsova