Robert Clegg Austin - 45
Je jeste prilis mlady (narodil se 26. brezna 1964), aby si nekdo
(krome jeho rodiny) vsimal jeho narozenin, tim mene je verejne
oslavoval. Muj problem je, ze az se dozije trochu zasluznejsiho
veku, ja uz tu nebudu. A Robert si zaslouzi - za vsecko, co dela
pro nasi kulturu i komunitu - aby alespon neco z toho bylo zachyceno.
Robert (jeho otec, James William Austin - znam pod sympatickym
prizviskem "Bunny" - byl pravnikem, ktery pracoval
v tymu statniho zastupce v trestnim rizeni proti pozdeji odsouzenemu
a poslednimu popravenemu zlocinci v Kanade) zacal svoji akademickou
karieru na Carleton University (B.A.-1987) a pokracoval na University
of Toronto (M.A.- 1991, Ph.D.- 1998). Jeho doktorska prace? Od
krize ke krizi: Vznik a rozpad Fan Noliho vize pro Albanii
(From Crisis to Crisis: The Rise and Fall of Fan Noli's Vision
for Albania).
Jeho profesionalni zivot zacal (a pokracuje) docela zajimave:
reporter v Banske Bystrici pro Economist Group of Publications
(toto obdobi - nemylim-li se, byl tam se svoji pani Maureen brzy
po svatbe - povazuje za jedno z nejkouzelnejsich ve svem zivote
a dosud zna par slovenskych frazi). Ucil zakladni zpravodajstvi
na univerzite v Kosicich a prednasel na Stredisku pro nezavisle
novinarstvi v Bratislave. Byl reditelem projektu pro Intermedia
Survey Institute ve Washingtonu, delal vyzkum reakce publika
pro mezinarodni vysilani jako BBC, Radio Free Europe, Voice of
America. V cervenci 1997 zacal pracovat v instituci dnes zname
jako Centre for European, Russian and Euroasian Studies (CERES)
v Munkove Centre for International Studies na Torontske univerzite,
kde dnes je docentem a koordinatorem projektu a postgradualnich
studii, reditelem Madarskeho vyzkumneho ustavu v Kanade atd.
Prednasel (a prednasi) hlavne na Torontske univerzite, ale take
na Masarykove univerzite v Brne. Prednasi hlavne o historii vychodni
a jizni Evropy - napriklad: Od revoluce k revoluci: Madarsko 1848
do dneska; Nova Evropa: kultura, politika a spolecnost ve stredni
Evrope; Mensiny a vetsiny ve stredni a jihovychodni Evrope; Demokratizace
v Kosovu a Makedonii; Studentska samosprava v Montenegru.
Je autorem knihy Cesta nezvolena - Fan Noli a albanska demokracie,
1920 - 1924 (The Path Not Taken - Fan Noli and Albanian Democracy
1920-1924). Napsal peknou radku clanku a recenzi pro ruzne
publikace jako: Canadian Slavonic Papers, The Toronto Star,
Business Central Europe, Business Eastern Europe, South European
Times, The Globe and Mail, East Euopean Quarterly a jine.
Temata jeho clanku: Postcommunist Transitional Justice in Albania;
Transitional Justice in Eastern Europe and the Former Soviet
Union; Greater Albanian State and the Question of Kosovo, 1912-2001...
Pro CBC napsal text pro dva dokumentarni filmy: Kosovo a Jugoslavie.
Ale to vsecko by sotva bylo duvodem, abych o nem psal. Setkal
jsem se s nim kratce pote, co zacal pracovat v CERES. Reditelem
teto instituce byl tehdy profesor Robert Johnson, predni specialista
na ruske a hlavne sovetske dejiny (vycitam si, ze jsem loni prehledl
jeho narozeniny - bylo mu 65), ktery v te dobe organizoval sbirku
pro stipendia pro zahranicni studenty. Robert Austin se stal -
alespon pokud jde o sbirku v ceske a slovenske komunite, pri ktere
jsme se setkali - jeho pravou rukou. Byla to sbirka mimoradne
uspesna, uz proto, ze vlada a univerzita (pokud jste si nevyhradili,
ze stipendium z vaseho daru mohou dostat treba jen studenti z
vasi rodne zeme), prispely stejnou castkou, takze z vaseho stotisicoveho
daru vznikla dotace v castce tri sta tisic dolaru. Jmena darcu
najdete na plakete v sini Munkova Centra, uzivane pro recepce
a ve vestibulu Robartsovy knihovny: Karel Buzek, Papezovi, Frastackych,
Steinskych, Scheybalovi, dokonce i Cermakovi (presto, ze jsem
se tuhle nekde docetl, ze nepatrim k lidem, kteri by na neco prispeli),
Karel Kukula. Vedle vestibulu v Robartsove knihovne, kde uvidite
jmeno manzelu Scheybalovych, v teto knihovne najdete i sbirku
Josefa Frantiska Scheybala o Ceskoslovensku, dnes uz citajici
pres 20,000 vytisku a na nejvyssim poschodi prednaskovou sin v
jeho jmene. V Munkove Centru - hned vedle Robertovy kancelare
- najdete i sin, nesouci jmeno Karla Buzka. A v CERES se bezne
setkate se studenty z nasi rodne zeme.
CERES samozrejme spolupracuje s mnoha etnickymi skupinami a mnoha
zememi, ale myslim si, ze spoluprace s nasi komunitou je zvlast
uzka. Rozhodne ji neuskodilo otevreni generalniho konzulatu CR
v Torontu a prichod generalniho konzula Richarda Krpace, ktery
ma zasluhy na rade akci na Torontske univerzite, planovanych s
Robertem Austinem, vcetne programu o procesu s Miladou Horakovou
(jeji dceri byla pri te prilezitosti predana mistopredsedkyni
Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade, Blankou Rohnovou, Masarykova
cena udelena Milade Horakove in Memoriam. Mimoradne uspesna byla
zacatkem rijna minuleho roku Mezinarodni konference o Ceskoslovensku,
Light in Shadows - Czechoslovakia 1968, poradana CERES
v Munkove Centru na Torontske univerzite pod zastitou ministra
zahranicnich veci CR, Karla Schwarzenberga a s podporou Generalniho
konzulatu CR v Torontu, jejimz hlavnim organizatorem byl Robert
Austin. Ale nejblize jeho srdci jsou pravdepodobne kazdorocni
cervnove akademicke zajezdy do Brna (s kterymi zacal nekdy pred
sedmi lety s Donem Sparlingem jako spolecny projekt CERES a Masarykovy
univerzity) s nekolika desitkami kanadskych studentu. Zajezd trva
tri tydny, prednasky o historii a politicke a socialni soucasnosti
oblasti jsou v anglictine a studentum, kteri kazdy vikend navstivi
hlavni mesto jedne ze sousednich zemi, je priznan kredit na kanadskych
univerzitach.
Kdyby byval nekdy existoval idealni komunismus (uvolnete prosim
uzdu sve nejdivocejsi fantazii) a Robert zil v dobe jeho nejvetsi
rozkvetu, byl by urcite nositelem stachanoveckeho metalu. K dobru
by se mu pricetlo i to, ze zije celkem spartansky (do prace jezdi
na kole, chatu ma pres tisic kilometru od Toronta a pije rad pivo
- generalni konzul Richard Krpac ho zaucuje na plzenske). Ma okouzlujici
a soucasne velmi praktickou zenu Maureen a dve energii a napady
nabite deti, Andrew a Katku, kteri se mnou zachazeji jako se svym
- i kdyz trochu strasidelne vypadajicim - vrstevnikem. Ceka ho
jeste more prace. Prejeme mu stesti, zdravi, dlouha leta.
Josef Cermak
***