Navrat na hlavni stranu

Vzpominka na Pavla Jehlicku
Pavla Jehlicku, jeho pani Veru a jejich maleho chlapecka Stepanka, kteremu v ten cas byl rok a pul, jsme poznali v torontskem Ceskoslovenskem Baptistickem Sboru, kde se jednoho nedelniho dopoledne na podzim roku 1981 objevili.
Mladi manzele meli tehdy za sebou prechod jugoslavsko-rakouskych hranic v lesich pohranicnich Alp, kdy pred sebou tlacili kocarek s miminkem a v rukou nesli to malo z pozemskych statku, jen to co unesli. V emigracnim tabore se Pavel, vzdy poctivy dric, po cas cekani na Kanadu zakousl do studia anglictiny, aby pak mohl v nove zemi co nejdrive najit praci a postarat se o svoji rodinu.
Pavel byl z Pardubic a povolanim mechanikem diesel-elektrickych a elektrickych lokomotiv. Tato prace jej nesmirne bavila a ty silne stroje mel rad. S nadsenim mi kdysi vypravel, jak jednou vzal lokomotivu po nejake vetsi oprave na zkusebni jizdu a "poradne to opepril" az pry motory kvilely.
V Torontu zpocatku praci ve svem oboru nesehnal a tak pracoval jako pomocny skladnik a shipper v nejakem skladisti. Pavel tu praci rad vzal, jelikoz jinak by musel zadat o nejakou socialni pomoc ci podporu, coz jako mlady a zdravy clovek neuznaval. Za cas obhajil zkousky, aby ziskal kvalifikacni certifikat a mohl se opet uchazet o misto mechanika dieselovych motoru, praci kterou mel skutecne rad.
Takove misto pak skutecne ziskal. Byla to opravna velkych nakladnich vozu a dalkovych tahacu. Pozdeji u jedne z nejvetsich kanadskych plynarenskych spolecnosti. Od ni mel velky sluzebni servisni vuz, vlastne pojizdnou dilnu s velkym mnozstvim nastroju, vcetne svareciho zarizeni, a zasoby nahradnich dilu pro bagry a buldozery a dalsi tezkou techniku k vystavbe, udrzbe a opravam plynovodu a rozvodu. U teto spolecnosti pracoval po dlouha leta az do soucasnych dnu.
Manzele Jehlickovi si zakoupili dum v Mississauze, ale Pavel vzdy touzil zit "v country", mit nekde na venkove malou farmicku, kde by jeho rostouci rodina mela cisty vzduch, klid a predevsim aby byla chranena pred vlivy velkomesta. Jak cas sel, ke Stepankovi pribyla Esther, pak Ruth a Noemi, posleze Lukas, Deborka a Marecek.
Jak si ctenar techto radku urcite povsimne, kot jsou sama biblicka jmena. Pavel byl nadsenym a duslednym krestanem, absolutne neochotnym cinit v zivote svem, sve rodiny a pri vychove svych ratolesti kompromisy, ktere by se pricily uceni Pisma.
Pavluv sen o farme se splnil. Vskutku nasel 100 akru pudy, nedaleko mestecka Dundalku, asi 120 km na sever od Toronta, ktera byla na prodej. Byl to vsak potom nepochybne poradny zaprah. Brzy rano do Toronta do zamestnani, vecer zas nazpet, kde pak cekala "druha smena". Zacatky vskutku pionyrske, prebyvani ve stanech, pozdeji v camperu. Jeste nez byl dum postaven, po pastvinach se jiz prohanely kravy. Externi casti domu sice postavila stavebni firma, ale uvnitr se vse postupne dokoncovalo svepomoci, tak jak to finance dovolovaly. Pozdeji pribyly i dalsi hospodarske budovy.
Kdyz mate pole a pouze pestujete obili, kukurici, brambory ci jinou plodinu, tyto vicemene rostou samy, ale mate-li zvirata je to nepretrzita a nikdy nekoncici prace a starost. Pavel s Verou se zhostili tohoto nelehkeho ukolu na vybornou. Nikdy nas neprestalo udivovat, jak se to vsechno naucili, Vera dcera evangelickeho farare a Pavel zeleznicar z pardubickeho depa, jak o zvirata pecovat, jak je spravne krmit, co delat, kdyz se dostavi nakazlive choroby a kravy zacinaji umirat...
Jehlickovic stado asi 60 kravicek bylo pestovano prevazne na maso, jen nekolik produkovalo mleko, a to bylo jen pro vlastni potrebu rodiny. Veruska se naucila vyrabet velmi chutny syr. I ve farmareni byl Pavel nekompromisni. Sve stado krmil pouze senem a prikrmoval kukurici a zrnem. Nikdy by se, jako mnozi, neuchylil kvuli vetsimu a rychlejsimu zisku k metodam, ktere pomoci hormonu a ruznych chemikalii a procesu urychluji rust dobytka. Naposled jsme Pavla na farme zastihli, kdyz spravoval prave ten stroj na tyto baliky sena, ktery je tazeny traktorem. Bylo videt, ze se v tom komplikovanem mechanismu vyzna jako svycarsky hodinar. A na sve traktory ZETOR nenechal dopustit ("mam je dlouha leta. Kam se na tyhle cesky chlapiky hrabe neco ostatniho!").
Je rano 18. brezna 2009. Sedime s manzelkou v kuchyni u snidane, kdyz zvoni telefon. Helen zveda sluchatko, chvili ticho a pak prekvapene, "a to jsi ty Jiri", potom zase ticho, ktere se zda nekonecne, a pak uz jen, "no to je hrozne"!
Takto jsme se dozvedeli ze Pavel Jehlicka, uz neni mezi nami. Zahynul pri ceste do prace pri autonehode bylo mu padesat let.
Pavel Jehlicka se za svoji viru v Jezise Krista nestydel, a nejen slovy, ale i svym zivotem svemu okoli o spase, kterou Kristus na krizi pro lidi vybojoval, svedcil.
Pohrebni obrad se konal 20. brezna v malem Menonnitskem sboru u Dundalku. Mennonite v teto oblasti tez farmari, Pavel je po leta znal a coby farmari si casto vychazeli vstric.
Pavel se kdysi ve sboru Menonnitu zucastnil pohrbu. Bylo to proste, jednoduche rozlouceni bez jakychkoli okazalosti. Pavel pry pak doma Vere rekl, "kdybych mel umrit, tak takto bych pohreb pral." Vera s rodinou chteli toto Pavlovo prani naplnit, a tak se i stalo.
Verejne vzpominkove shromazdeni se bude konat v nedeli 29. brezna v 15.00 hodin v Orangeville. Orageville Baptist Church, 246289 Hockley Road, tel. (519) 941-4790.
Josef Kratochvil, Oakville, 19. brezna 2009

 

Navrat na hlavni stranu