Vzpominka na Pavla Jehlicku
Pavla Jehlicku, jeho pani Veru a jejich maleho chlapecka Stepanka,
kteremu v ten cas byl rok a pul, jsme poznali v torontskem Ceskoslovenskem
Baptistickem Sboru, kde se jednoho nedelniho dopoledne na podzim
roku 1981 objevili.
Mladi manzele meli tehdy za sebou prechod jugoslavsko-rakouskych
hranic v lesich pohranicnich Alp, kdy pred sebou tlacili kocarek
s miminkem a v rukou nesli to malo z pozemskych statku, jen to
co unesli. V emigracnim tabore se Pavel, vzdy poctivy dric, po
cas cekani na Kanadu zakousl do studia anglictiny, aby pak mohl
v nove zemi co nejdrive najit praci a postarat se o svoji rodinu.
Pavel byl z Pardubic a povolanim mechanikem diesel-elektrickych
a elektrickych lokomotiv. Tato prace jej nesmirne bavila a ty
silne stroje mel rad. S nadsenim mi kdysi vypravel, jak jednou
vzal lokomotivu po nejake vetsi oprave na zkusebni jizdu a "poradne
to opepril" az pry motory kvilely.
V Torontu zpocatku praci ve svem oboru nesehnal a tak pracoval
jako pomocny skladnik a shipper v nejakem skladisti. Pavel tu
praci rad vzal, jelikoz jinak by musel zadat o nejakou socialni
pomoc ci podporu, coz jako mlady a zdravy clovek neuznaval. Za
cas obhajil zkousky, aby ziskal kvalifikacni certifikat a mohl
se opet uchazet o misto mechanika dieselovych motoru, praci kterou
mel skutecne rad.
Takove misto pak skutecne ziskal. Byla to opravna velkych nakladnich
vozu a dalkovych tahacu. Pozdeji u jedne z nejvetsich kanadskych
plynarenskych spolecnosti. Od ni mel velky sluzebni servisni vuz,
vlastne pojizdnou dilnu s velkym mnozstvim nastroju, vcetne svareciho
zarizeni, a zasoby nahradnich dilu pro bagry a buldozery a dalsi
tezkou techniku k vystavbe, udrzbe a opravam plynovodu a rozvodu.
U teto spolecnosti pracoval po dlouha leta az do soucasnych dnu.
Manzele Jehlickovi si zakoupili dum v Mississauze, ale Pavel vzdy
touzil zit "v country", mit nekde na venkove malou farmicku,
kde by jeho rostouci rodina mela cisty vzduch, klid a predevsim
aby byla chranena pred vlivy velkomesta. Jak cas sel, ke Stepankovi
pribyla Esther, pak Ruth a Noemi, posleze Lukas, Deborka a Marecek.
Jak si ctenar techto radku urcite povsimne, kot jsou sama biblicka
jmena. Pavel byl nadsenym a duslednym krestanem, absolutne neochotnym
cinit v zivote svem, sve rodiny a pri vychove svych ratolesti
kompromisy, ktere by se pricily uceni Pisma.
Pavluv sen o farme se splnil. Vskutku nasel 100 akru pudy, nedaleko
mestecka Dundalku, asi 120 km na sever od Toronta, ktera byla
na prodej. Byl to vsak potom nepochybne poradny zaprah. Brzy rano
do Toronta do zamestnani, vecer zas nazpet, kde pak cekala "druha
smena". Zacatky vskutku pionyrske, prebyvani ve stanech,
pozdeji v camperu. Jeste nez byl dum postaven, po pastvinach se
jiz prohanely kravy. Externi casti domu sice postavila stavebni
firma, ale uvnitr se vse postupne dokoncovalo svepomoci, tak jak
to finance dovolovaly. Pozdeji pribyly i dalsi hospodarske budovy.
Kdyz mate pole a pouze pestujete obili, kukurici, brambory ci
jinou plodinu, tyto vicemene rostou samy, ale mate-li zvirata
je to nepretrzita a nikdy nekoncici prace a starost. Pavel s Verou
se zhostili tohoto nelehkeho ukolu na vybornou. Nikdy nas neprestalo
udivovat, jak se to vsechno naucili, Vera dcera evangelickeho
farare a Pavel zeleznicar z pardubickeho depa, jak o zvirata pecovat,
jak je spravne krmit, co delat, kdyz se dostavi nakazlive choroby
a kravy zacinaji umirat...
Jehlickovic stado asi 60 kravicek bylo pestovano prevazne na maso,
jen nekolik produkovalo mleko, a to bylo jen pro vlastni potrebu
rodiny. Veruska se naucila vyrabet velmi chutny syr. I ve farmareni
byl Pavel nekompromisni. Sve stado krmil pouze senem a prikrmoval
kukurici a zrnem. Nikdy by se, jako mnozi, neuchylil kvuli vetsimu
a rychlejsimu zisku k metodam, ktere pomoci hormonu a ruznych
chemikalii a procesu urychluji rust dobytka. Naposled jsme Pavla
na farme zastihli, kdyz spravoval prave ten stroj na tyto baliky
sena, ktery je tazeny traktorem. Bylo videt, ze se v tom komplikovanem
mechanismu vyzna jako svycarsky hodinar. A na sve traktory ZETOR
nenechal dopustit ("mam je dlouha leta. Kam se na tyhle cesky
chlapiky hrabe neco ostatniho!").
Je rano 18. brezna 2009. Sedime s manzelkou v kuchyni u snidane,
kdyz zvoni telefon. Helen zveda sluchatko, chvili ticho a pak
prekvapene, "a to jsi ty Jiri", potom zase ticho, ktere
se zda nekonecne, a pak uz jen, "no to je hrozne"!
Takto jsme se dozvedeli ze Pavel Jehlicka, uz neni mezi nami.
Zahynul pri ceste do prace pri autonehode bylo mu padesat let.
Pavel Jehlicka se za svoji viru v Jezise Krista nestydel, a nejen
slovy, ale i svym zivotem svemu okoli o spase, kterou Kristus
na krizi pro lidi vybojoval, svedcil.
Pohrebni obrad se konal 20. brezna v malem Menonnitskem sboru
u Dundalku. Mennonite v teto oblasti tez farmari, Pavel je po
leta znal a coby farmari si casto vychazeli vstric.
Pavel se kdysi ve sboru Menonnitu zucastnil pohrbu. Bylo to proste,
jednoduche rozlouceni bez jakychkoli okazalosti. Pavel pry pak
doma Vere rekl, "kdybych mel umrit, tak takto bych pohreb
pral." Vera s rodinou chteli toto Pavlovo prani naplnit,
a tak se i stalo.
Verejne vzpominkove shromazdeni se bude konat v nedeli 29. brezna
v 15.00 hodin v Orangeville. Orageville Baptist Church, 246289
Hockley Road, tel. (519) 941-4790.
Josef Kratochvil, Oakville, 19. brezna
2009