Pavel Zacek
Po dvaceti letech
Byla to tak trochu utajena konference. Nedostal jsem na ni zadne
oficialni pozvani, zadnou tiskovou zpravu, pouze jeden nebo dva
e-maily a pri tom to bylo o necem, co nas vsechny zajima: Dedictvi
komunismu. S pribyvajicim casem se stale hure sdeluje atmosfera
komunismu i to, jak se toto prostredi menilo; jiste, bezohledne,
arogantni v padesatych letech, cerpajici svou silu z vitezstvi
nad Hitlerem a z nepremozitelneho Sovetskeho svazu. Tezko se dnes
vysvetluje atmosfera doby kolem roku 1952, kdy v kinech nebyl
jediny zapadni film, kdy v radiu hrali od rana do vecera castusky,
kdy Antonin Zapotocky chtel nahradit Jeziska v jeslich Dedou Mrazem.
Pak se najednou vratily do kin zapadni filmy. Potichu nenapadne.
Obcas se objevila nejaka kniha, a zacaly se transformovat Literarni
noviny. Fotbalove kluby dostaly zpatky sva jmena. Objevila se
divadla malych forem. Semafor, Zabradli
Kdyz uz se zdalo, ze se v tom bude moci opet normalne zit, prisel
rok 1968 a normalizace a opet nanovo ubijeni ducha. Doba bezmocnosti
a zoufalstvi. Mozna tehdy jsme prevzali heslo od basnika Dylana
Thomase, ze nasim ukolem je nevzdat poklonu tomu braku.
Normalizace snad byla o to horsi, ze se nas uz nikdo na nic neptal.
Tato skutecnost je neprenosna, nesdelitelna. Jsem rad, ze tato
doba pominula a jsem rad, ze jsme dnes nekde jinde. Jan Sammer
(v Satellitu cislo 4/2009) si stezuje na znasilneni prava v Ceske
republice. Ma na mysli prevazne restituce majetku. Panu Sammerovi
se nelibi nektera rozhodnuti Ustavniho soudu v teto oblasti. Nutno
rici, ze Ustavni soud nekolikrat zvratil rozsudek vydany nizsimi
instancemi ve prospech lidi postizenych komunistickym rezimem.
Skutecnosti je, ze dodnes soudi soudci z komunistickeho rezimu.
V roce 2006 se mi soudce pri obcansko-pravnim sporu zeptal, jestli
jsem byl deportovan z Ceskoslovenska. Zustal jsem stat jako opareny
nad touto otazkou, protoze i male dite by melo vedet, ze jediny
deportovany ze socialisticke soustavy byl spisovatel Alexander
Solzenicyn. Kdyz jsem odpovedel, ze nebyl, tak rozhodl v muj neprospech.
18. brezna 2009 se po 55 letech konal obnoveny proces se Zdenkem
Zavadilem. Rozsudkem Nizsiho vojenskeho soudu Tabor ze dne 17.
8. 1953 byl tehdy jednadvacetilety Zdenek Zavadil odsouzen k trestu
odneti svobody v trvani deviti roku nepodminene a k trestu propadnuti
jmeni za to, ze bez povoleni opustil vojensky utvar "v umyslu
se trvale vyhnout vojenske sluzbe". V rozsudku se o Zdenku
Zavadilovi pravi: "Uvedl, ze sveho cinu se dopustil z odporu,
ktery ma vuci vojenske sluzbe vubec, jez pry je urcena k zabijeni
lidi. K tomuto presvedceni pry dospel cetbou nekterych klasiku
(Goethe Tolstoj). Chtel pry pres Zapadni Nemecko se dostat
do Svedska, aby tak ziskal volnost a mohl pracovat."
Soud obhajobu Zdenka Zavadila tehdy odmitl: "Nutne si musil
uvedomit, jezto jeho inteligence je dosti vysoka, ze nase armada
neni jako kapitalisticke armady urcena k zabijeni lidi, nybrz
prave k ochrane miru a stesti lidi proti jakymkoliv ukladum valecnych
palicu. Obvineny se vsak svym cinem chtel vyhnout vsem zavazkum,
jake ma vojak nasi lidove demokraticke republiky vuci svemu statu
a celemu taboru miru. Jeho odvolavani se na klasiky doby minule,
kdy ovsem byly duvody k nespokojenosti s kapitalistickym rezimem,
je falesne a jednani obvineneho jevi se jako projev nejhrubsiho
nepratelstvi vuci nasi lidove demokraticke republice, jez dava
vsem pracujicim i jejich rodinam stastny a spokojeny zivot a ma
proto plne pravo zadat od vsech svych obcanu, aby i oni radne
plnili sve obcanske povinnosti."
Vyssi vojensky soud Praha rozsudkem ze dne 3. 9. 1953 snizil Zdenku
Zavadilovi trest na sedm let s prihlednutim k tomu, ze byl ovlivnen
"i cetbou nevhodne literatury".
Zdenku Zavadilovi je nyni 77 let a zije ve Svycarsku.
V minulych letech Ustavni soud CR judikoval, ze pokud Svedkove
Jehovovi na zaklade Bible odmitli za minuleho rezimu slouzit v
armade, nedopustili se trestneho cinu.
Soud navrh zamitl s tim, ze na dotycneho nelze vztahovat nalezy
Ustavniho soudu v kauzach svedku Jehovovych, nebot jemu slo jen
o lepsi zivot v "kapitalisticke cizine". Navic pry byl
navrh podan opozdene.
Proti rozhodnuti podal advokat postizeneho Lubomir Müller
stiznost ke Krajskemu soudu v Ceskych Budejovicich s tim, ze postup,
ktery zvolil, mu prave tento soud doporucil.
Je proto dobre, ze se konference o teto dobe konaji. Na torontske
konferenci byli pritomni dva cesti historici: z Ustavu pro soudobe
dejiny AV CR, kde je od roku 1998 reditelem, prijel Oldrich Tuma
a Pavel Zacek, ktery se stal pro zmenu v lednu 2008 prvnim reditelem
Ustavu pro studium totalitnich rezimu. Je zajimave porovnat nazory
techto dvou historiku a jejich hodnoceni doby, ktera skoncila
pred dvaceti lety.
Nejprve jsme se Pavla Zacka zeptali, ceho se tykal jeho prispevek
na konferenci.
PZ: Tema vybrali poradatele konference - lustrace v CR,
popripade v Ceskoslovensku. Ja jsem svuj prispevek zameril na
to, co jsme pozapomneli. Na to, jak to vlastne vzniklo. Lustrace
byl technicky termin StB pred rokem 1989. StB se zajimala rocne
asi o milion osob. Pohled na cinnost StB se menil v prubehu let
obzvlaste s aferou Sachergate v roce 1990 a na podzim roku
1991 jiz byl tento proces lustraci oznacovan jako hon na carodejnice.
A na druhe strane byli lidi, kteri chapali, ze je nutne odstavit
lidi, kteri predchozi rezim vytvareli a spolupracovali s nim.
Pojem lustrace prevzali i ostatni zeme jako napriklad Bulharsko
a Albanie, takze termin, ktery pouzivala StB slouzi k tomu, abychom
se vyrovnali s minulosti a postihuje cinnost, ktera takto puvodne
zamyslena nebyla.
ABE: S terminem lustrace souvisel i termin perlustrace,
cili kontrola obcanskych prukazu
PZ: Je zajimave, ze se behem ctyriceti let nenasel pro nej
zadny rusismus jako treba ustanovka, ci sledovacka,
existuji cele slovniky cesko-ruskych bezpecnostnich vyrazu. Perlustrace
byla na rozdil od lustrace verejna a znal ji i subjekt, zatimco
lustrace bylo tajne opatreni, kterym ziskavala StB informace o
sledovane osobe.
ABE: Jak hodnotite v teto oblasti lustracniho prukopnika-amatera
Petra Cibulku?
PZ: Podle mne nebyl amaterem, ale v ramci moznosti profesionalem.
V te dobe nastavil zrcadlo spolecnosti, kdy stat se ho bal nastavit
a odstartoval tim proces, ktery se skoncil vytvorenim naseho ustavu.
ABE: Zabyvate se hlavne StB, ale to nebyla jedina represivni
slozka, byla zde take tzv. Ceskoslovenska lidova armada
PZ: My se snazime a mame to take v planu cinnosti, ktery schvaluje
nase rada, pokud to jde postihnout vsechny bezpecnostni slozky.
Resime i pohranicni straz, verejnou bezpecnost v souvislosti s
demonstracemi v osmdesatych letech. Snazime se pokryt celou skalu,
nikoliv pouze StB.
ABE: Jsou zde dve oblasti, kde jaksi preziva vliv starych struktur
- justice a exil
PZ: Aplikace tehdejsiho prava je prekvapujici. To jsou ale
logicke dusledky transformace prava. Nas ale zajimaji represivni
slozky a veci se meni pomalu. V soucasnosti hybe spolecnosti proces
s Brozovou-Polednovou, ktera byla prokuratorkou v procesu s Miladou
Horakovou. Spolecnost ted hloubeji diskutuje o minulosti, souvisi
to i s diskusi ohledne vzniku naseho archivu. Jsem presvedcen,
ze kdyby dnes dobihaly procesy s vlastizradci v roce 1968, tak
by dopadly podobne jako s Brozovou-Polednovou. Ne vsechny tyto
uchylky muze napravit Ustavni soud.
ABE: Pro nas zde je skutecne problemem, ze nikdo nema pravo
nahlednout do materialu, ktere komunisticka bezpecnost vedla o
exilu. To spadalo pod prvni spravu a tyhle materialy zustavaji
tajne.
PZ: Utajenych zustalo pouze pet procent materialu, je otazkou,
z jakeho celku se toto cislo vypocetlo. Take nevime, co vsechno
bylo na konci roku 1989 zniceno. U exilu neni duvod, proc by se
tohle nemelo rozplest.
ABE: Mate nekoho, kdo by se zabyval touto otazkou?
PZ: Mame lidi, kteri pracuji s materialem I. spravy, ale specificky
na exil nemame konkretni osoby. Nektere tyto materialy zpristupnime
dalkove. Predpokladam, ze na tyto veci bude mozne se podivat i
pres ocean.
ABE: Jak souvisi vas archiv s archivem v Pardubicich?
PZ: Pardubicky archiv byl zrusen. Mame dve badatelny v Praze
a jednu v Brne. Pripravuje se vsak i elektronicka badatelna.
ABE: Kdo je badatelem, ktery ma pristup do archivu?
PZ: Muze to byt kazdy, kdo se zavaze podpisem badatelskeho
listu, ze bude plnit zakonne pozadavky, ktere jsou tam formulovany.
ABE: Jak ma clovek v takovem pripade postupovat?
PZ: Adresa je: USTAV PRO STUDIUM TOTALITNICH REZIMU°,
Siwiecova 2, 130 00 Praha 3; Tel." 011-420/221-008-274; www.ustrcr.cz
Druhym ucastnikem konference byl historik Oldrich Tuma, reditel
Ustavu pro soudobe dejiny Akademie ved CR. I jemu jsme polozili
otazku, ceho se tykal jeho prispevek.
Oldrich Tuma
OT: Muj prispevek se tykal zachazeni s komunistickou minulosti
v Ceskoslovensku ci v Ceske republice. Snazil jsem se vysvetlit,
ze pro mne se casto tato otazka redukuje na problemy bezpecnostniho
aparatu, StB a jejich agentu. Ono je to svudne. Svazky se vetsinou
zachovaly. Da se to rozsifrovat, zjistit, kdo byl agent, udelat
statistiky, zjistit kolik mela dustojniku, kolik jich uz bylo
publikovano na seznamech. Je to prehledne, zda se, ze to je hlavni
zpusob, jak si s komunistickou minulosti poradit, ale ja si myslim,
ze je to mnohem slozitejsi. Komunisticky rezim nestal pouze na
agentech StB, kteri byli pro nej velice duleziti, ale opiral se
o radu dalsich faktoru, kterymi spolecnost kontroloval a manipuloval.
Opiral se o vsechny, kteri byli v komunisticke strane, ale i o
ty, kteri nebyli. Novinari kazdy den lhali, ucitele vykladali
studentum nesmysly a ani se za to nestydeli. Opiral se o cleny
vselijakych komisi, vyboru, pocinaje ulicnimi vybory, pres prijimaci
komise, ktere rozhodovaly o zivote tech druhych (jak se jmenuje
ten nemecky film). Rozhodovali o tom, kam muzete jet, jaky muzete
dostat byt, jake budete mit zamestnani. Na tomhle ten rezim stal.
Mluvi se o narodni pameti a budeme se snazit rekonstruovat kolektivni
pamet, ale ona je dulezita nase individualni pamet. My bychom
prece jen s vetsi pokorou se meli snazit reflektovat to, co jsme
delali, koho jsme znali, jak jsme se chovali. To se casto odsunuje
stranou. Prave proto, ze se vse soustredi na ty kvantifikovany
a rekonstruovatelny pribehy agentu a represi. To je sice dulezite,
ale neni to vsechno.
ABE: Jak je dulezite zachovat pamet na atmosferu te doby?
OT: Predevsim zvenci, ale i s casovym odstupem, se nevidi
ruzna obdobi, smrskava se to vse do jedne podoby. Vcera zde hovoril
nekdo ze Skandinavie, jak je nutne odsoudit komunismus, ale obdobi
gulagu nebylo charakteristicke v Ceskoslovensku po celou dobu,
rezim byl nedemokraticky, zlocinny, ale neznamenalo to, ze komunikace
mezi rezimem a obcany byla pouze prostrednictvim gulagu, ale je
nutne evokovat tu atmosferu lzi v novinach, kterym nemohli ani
verit ti, co je psali. Totez bylo ve skole. Nechci pouzivat toho
terminu, zivot ve lzi, ale svym zpusobem to zivot ve lzi byl.
Vsichni neco hrali, nekteri tomu verili, jini ne. Je to tezko
podchytitelne a vysvetlitelne a tezko se to vysvetluje nekomu,
kdo se narodil pozdeji nebo vyrostl v demokracii. Je to take o
tom, ze lide se nachazeli v ruznych polohach. Nekteri aktivni
komuniste se dostali na druhou stranu a odnesli to po roce 1968.
ABE: V cem vidite rozdil mezi obdobim padesatych let a obdobim
normalizace?
OT: To obdobi, kdy lidi nemohli v dobe normalizace pracovat
ve svem obdobi se neda srovnavat s obdobim padesatych let, kdy
mnohym lidem slo o zivot nebo stravili roky v tezko popsatelnych
pomerech. Pripada mne az s podivem, jak nekteri "osmasedesatnici"
se nestydeli za nesmysly, ktere psali pred tim. Malokdo se dovede
podivat kriticky sam na sebe.
ABE: V obdobi do roku 1968 vidime zretelny vyvoj k lepsimu,
je neco podobneho videt v obdobi po roce 1968?
OT: Mnohem mene, doba byla zmrzlejsi a mnohem mene se menila.
Ona to byla doba cekani. Dvacet let nam vladli stejni lide, pokud
ne fyzicky, tak typove. Hlavni strategie byla s nicim nehybat.
Ale i zde se zacal ten komunisticky rezim opotrebovavat a osoupavat.
V osmdesatych letech se uz zase mohlo neco, co se nemohlo v sedmdesatych.
ABE: V tomto obdobi je mozne videt dva takove dulezite body:
rok 1973, vznik nezavislych aktivit, a rok 1977 - vznik Charty
77? Jak to vidite, jako historik?
OT: Charta 77 byla dovrsenim tohoto usili, o kterem psal Jirous,
ze v roce 1973 doslo k uvedomeni, ze musi existovat paralelni
nezavisla kultura. Charta 77 byla urcitou alternativou, byt slabou
proti rezimu. Vliv mel pochopitelne i americky duraz na lidska
prava nebo polska Solidarita. Byly zde dulezite kontakty do Polska.
I kdyz Gorbacov tvrdi, ze chtel demokracii, ze zacatku chtel pouze
opravit komunismus. Dochazelo k absurditam. Jsou zname fotografie,
kdy policajti v roce 1989 vlecou kluka, ktery nese portret Gorbacova.
ABE: Jaka vidite vy jako historik dnes nebezpeci?
OT: Jsem tak trochu kacir a v ceskych a ceskoslovenskych dejinach
jsme se koncentrovali na minula nebezpeci a nevideli jsme ta budouci.
Za prvni republiky jsme se snazili zabranit nastupu Habsburku
a nevideli jsme, ze nebezpeci je jinde. Po valce jsme videli nebezpeci
v Nemecku a nevideli jsme Stalina, nechtel bych se nyni koukat
do minulosti, aby se nam nestalo, ze neuvidime jina rizika. Historik
vsak vzdy musi vykladat minulost v cele jeji siri.
Ales Brezina