Roman Kozak, Martin Bonhart a Lenka Kimla
O Molierovi, Chudaku manzelovi
a take o Novem divadle,
ktere kdyby nebylo, bychom museli zalozit
(20. - 22. unora 2009 hralo Nove divadlo v Toronte
Molierovu hru Chudak manzel)
Moliere, ktery se narodil v Parizi v roce 1622 (u nas v te dobe
radili vitezove na Bile hore) se vlastne Moliere nejmenoval. Narodil
se jako Poquelin (tatinek byl calounikem Ludvika XIV), v mladi
se stal clenem Bejartovy divadelni skupiny, zvane Illustre Theatre,
s kterou 13 roku putoval po Francii (a behem te doby se stal nejdrive
milencem jeho starsi dcery, Madelainy, a pozdeji manzelem jeji
mladsi sestry, Armandy), nez zakotvil v Parizi, ziskal prizen
krale "Slunce" a v letech 1658 az 1673 bavil Pariz v
Palais Royal. Je autorem pekne radky brilantnich her: Misantrop,
Lakomec, Zdravy nemocny... V Zdravem nemocnem hral
hlavni roli v roce 1673 a ve stejnem roce, a mozno rict ironicky,
ho ranila mrtvice...
Chudak manzel je typickou ukazkou Molierova dramatickeho
genia: krive zrcadlo ukazuje smesnost a pokrytectvi hlavne slechtickych
kruhu Molierovy Francie. Obcan Dandin (hraje ho - vyborne - Roman
Kozak, muj kolega ozrala v Adamovi Stvoriteli bratri Capku)
se ozenil s dcerou baronskych rodicu, ktere hraji s brutalni presvedcivosti
Lenka Kimlova a Martin Bonhard. Lenka Kimlova, fyzicky dobre udrzovana,
ale moralne zrejme postradajici jedinou sympatickou vlastnost,
personifikace nadute pychy na clenstvi v slechtickem stavu, umelkyne
v pruznem klickovani mezi zakernymi fakty, ktere je schopna a
vic nez ochotna videt jako opak toho, cim skutecne jsou. Jejiho
manzela, pana barona, ackoliv jsem s nim hral buhvi kolikrat a
na jevisti videl jeste vickrat, jsem skoro nepoznal. Hral ho Martin
Bonhard, ktery - jak kazdy priznivec Noveho divadla a spousta
lidi mimo, vi - je pekny, pohledny, dosud mlady muz stihle vzprimene
postavy a zvoniveho hlasu. Naproti tomu pan baron byl zkrouceny
neprijemny dedek, pohybujici se s pomoci dvou holi, jehoz hlas
se obtizne prodiral troskami jeho rozpadavajicich se vnitrnosti,
jen o malo vic v baronske domacnosti nez pristipek na strevicku
jeho baronske choti. Bravo, Martine! A tato baronska dvojice privedla
na svet stvoreni tak mravne otrle, ze mi to bralo dech. Podvadela
sveho manzela stylem, za ktery by se nemusela stydet zadna svetova
celebrita nasi doby. Kroutila zadeckem, priblizovala se a odtahovala,
predstirala a zastirala a kdyz byla chycena ve svych vlastnich
pavucinach, drze rozehrala urazenou nevinnost tak dryacnicky,
ze by se i kameny rozplakaly. A kdo hral toto stvoreni nesouci
andelske jmeno Angelika? Radka Tamchynova Radka Tamchynova, kterou
jsem uz videl v tolika polohach: naivka, milujici zena, potvurka,
tragicka obet. Ale tohle? Jak to rekl jeji dlouho trpici manzel,
obcan Dandin?
"Ked si clovek vezme, tak ako ja, mrcha zenu, nejlepsie urobi,
ked skoci dole hlavou rovno do vody." A kdo je partnerem
Angeliky v tomto rostackem chovani? Viscount Klitander, nechutny
pochlebnik, zkuseny podvadec, proste mizera. A kdo hraje Klitandra?
Muz hrdinskeho zjevu, jehoz pouhe objeveni rozezniva srdce zen
od 14 do 90 let milostnou melodii, muz, v nemz jsem vzdycky videl
ochrance zenskych ctnosti...jinymi slovy: Honza Smid!
Honzo Smide, jak jsi mohl? A kdo je jeho pomocnikem? Sluha Lubin.
Vysoka, stihle vyhubla postava, pohybujici se klouzave hadimi
pohyby (s dobrymi sancemi vyhrat mistrovstvi sveta v krasobrusleni
bez brusli), pravdepodobne nejsympatictejsi v teto osatce tezko
stravitelnych lidicek. A hraje ho - a znamenite - Viktor Matejkovic.
A nakonec jsem si nechal Klaudinku, Angelicinu spolecnici. Pleticharka
kazdym coulem, duchovni matka Angeliciny zlotrilosti, ktera sama
by nepohrdla...
Nakonec jsem si ji nechal hlavne proto, ze ona - jako reziserka
(alternovala Lenka Novakova) nese velky dil zodpovednosti - a
mimochodem, jmenuje se Zuzana Martinkova - ze Toronto melo prilezitost
tuto hru videt a kralovsky se pobavit, ackoliv ji nemohu odpustit,
ze v dopisu "vazenym divakum" (jak nas uctive oslovuje
v reklamnim materialu) se odvazuje tvrdit, ze my (a nikdo z nas)
- o nekolik stoleti pozdeji neni o nic lepsi nez-li urozena banda
v Molierove hre. Nebo, ze by - nedej boze - mela pravdu?
O uspech predstaveni se zaslouzila rada dalsich vernych divadelniku:
Alice Kralova (preklad), Roman Kozak, jinak obcan Dandin (scena),
Jarka Spejchalova (kazdy chvalil jeji kostymy), mnohoobrocnik
Bohdan Zatovkanuk (svetla, hudba a zvuk), Dasa Belacikova a Jana
Fabianova (pokladna), Dasa Belacikova a Radka Tamchynova (ano,
zradna Angelika) (rezervace), Ivana Janu a Mila Bendova (napoveda
- jedna by na to nestacila, tento soubor hraje dobrodruzne), Mila
Bendova (inspice), Zuzana Novotna (propagace), Laci Hamvas (video
zaznam) a Dasa Kosova (foto).
O uspech predstaveni se zaslouzilo i to, ze na jevisti kazdy mlel
svym rodnym jazykem - cestina se libe misila se slovenstinou -
a pokazde, kdyz divak mel chut si zdrimnout, prechod z jednoho
jazyka do druheho ho probudil.
Jak vidno (tenhle vyraz jsem uz dlouho neslysel), torontske Nove
divadlo neni jen tak nejaka vselijaka smira. Snad i proto,
ze melo moznost stavet na praci divadelnich vasnivcu, kteri v
Torontu divadelnicili uz v tricatych letech minuleho stoleti.
Rekrutovali se z rad "hladove emigrace" tricatych let
minuleho stoleti. Zkouseli po domacnostech (casto v byte Jana
Papesche - zemrel v roce 1995 ve veku 95 let), hrali hry vetsinou
z venkovskeho nebo lesnickeho prostredi a hrali je, kde se dalo,
vcetne haly slovenskeho katolickeho kostela. Nejcasteji reziroval
Bedrich Rezek, mezi herci se nejcasteji objevovala jmena Karel
Ruze, Rudolf a Marie Bustikovi, Ladislav Vavra, Frantiska Karlikova,
Slava Sury.
Dalsi faze byla zahajena pounorovymi uprchliky (vcetne mne, takze
jsem ocitym svedkem az k dnesku)) v roce 1951 predstavenim Svandy
Dudaka a zvlast vyrazne se zapsala produkcemi Marysi a R.U.R.
Tato faze trvala az do roku 1968.
Z reziseru vynikli Ruza Karycova-Haisova, Frantisek Sobotka, Jindra
Zoder, Zdenek Dostal a Frantisek Hanka, z hercu Marie Gregorova,
Zdenek Vykoukal, Jan Marr, Josef Rampacek, Milan a Eliska Crhakovi,
Antonin Vecera, Josef a Gita Stalmachovi. K uspechu mnoha predstaveni
prispeli clenove Krouzku Moravskych Slovaku.
Nove divadlo, nepravdepodobne dite invaze v srpnu 1968, se zrodilo
14. brezna 1970. U jeho kolebky stali Adolf Toman, Ferda a Irma
Culikovi, Milan Crhak, Zdena Salivarova-Skvorecka, Hugo Hosek,
Joza Ligda, Jindra Polivkova, Zlata Novotna, Jan Novotny a ja.
K nim se pridali Pavel Kral, Jana Fabianova, Ivan Razl, Bohous
Maca, Mila Plackova, Tomas Masek, Jindra Polivkova, Miluska Beckerova,
Marie Kleckova, Ivan Klacl, Jan Smid, Martin Bonhard, Dusan Novotny,
Radka Tamchynova, Zdenka Novotna, Ludek Bogner, Lenka Novakova,
Adriena Lis, Dasa Belacikova ...
A v poslednich letech talentovani slovensti herci, Zuzana Martinkova,
Viktor Matejkovic a Roman Kozak. Nove divadlo se predstavilo provedenim
dvou z nasich nejcestejsich her, Lucerny a Fidlovacky
a zatim inscenovalo nejakych 150 her, mezi nimi Leto, Manon
Lescaut, Zdravy nemocny, Deset malych cernousku, Mesic nad rekou,
Antigona, Marysa, Ze zivota hmyzu, Zebracka opera, Vernisaz,
Bila nemoc, Vanocni mse, Kytice, Medved, Podskalak, Hratky s certem,
Zenitba... Nastudovalo i pet svetovych premier: Host do
domu Josefa Skvoreckeho, Pokouseni Vaclava Havla, Restituce
vodnika Cochtana Pavla Krale a dve produkce manzelske dvojice
Ladislava a Brigity Hamvasovych (kteri se stali cleny Noveho divadla
v roce 1995): Francois Villon a George Friedrich Handel
a vlastne i Brigitinu dramatizaci romanu Miloslava Svandrlika
Bretislav a Jitka. Jako hoste se souborem, mimo jine, vystoupili:
Jan Rubes, Jiri Voskovec, Alena Bilkova, Alice Kubikova, Milan
Lasica, Julius Satinsky, Josef Zima, Jirina Bohdalova, Viktor
Preis, Stela Zazvorkova, Vaclav Postranecky, Emilia Vasaryova
...
To vsecko na jinem svetadile, nez na kterem se nachazi jejich
rodna zem, v zemi, kde se mluvi jinym jazykem nez reci, kterou
je ucila jejich matka, v zemi, kde poctem jsou bezvyznamnou mensinou.
Teprve, kdyz se podivam zvenci, uvedomuji si velikost dila, kterou
tato nevelka skupinka lidi za poslednich 70 let v Torontu (a od
roku 1976 podobna skupinka ve Vancouveru) vykonala. A ktere by
ovsem nebylo mozne bez podpory vernych divaku. Pekna radka z tech,
kteri tento maly svetsky zazrak vytvareli, uz odesla, dalsim kyne
nesmlouvavy cas. Ale je tu dost mladsich, na ktere prechazi povinnost
pokracovat v tak krasnem ukolu, jakym je krajanske divadlo v mistech
tak vzdalenych od rodne zeme, jakymi jsou Toronto a Vancouver.
Josef Cermak
***
Pozn. redakce: Vetsina reakci na predstaveni Noveho divadla Chudak manzel byla kladna, pouze Mirek Karasek z Toronta byl nespokojen: nelibila se mu rezie, hlavni predstavitel a michani cestiny a slovenstiny. Navrhoval, aby hra byla cesko-anglicka. Nic nebrani tomu, aby si zalozil sve vlastni divadlo a tam tento experiment vyzkousel.