Julie Makerov as Rusalka in the Canadian Opera Company's production of Rusalka, 2009. John Keenan conducts. Director Dmitri Bertman, set designer Hartmut Schörghofer, costume designer Corinna Crome and lighting designer Thomas C. Hase.
Photo: Michael Cooper
Jeste k Rusalce
Jsem normalni Ceska, ktera ma rada vetsinu klasicke hudby a take
jakoukoliv muziku a samozrejme, coz oznacuje moji prumernost,
hlavne ceskou, protoze jsem s ni vyrostla. Ovsemze jsem byla na
Rusalce. Predem jsem vedela, ze budou proti vyprave od
nas Cechu urcite, rekla bych, namitky. Protoze chci zacit o dobrem,
tak musim rici, ze jsem od predehry, ktera me hned "chytla
za srdce", poslouchala bez dechu. Usima jsem byla v Narodnim,
kazde slovo bylo rozumet vodnikovi, Rusalce, vilam a skoro vsem
ostatnim. A tedy asi nejenom za sebe, ale za vsechno ceske publikum,
musim od srdce podekovat Dase Rydlove, oficielnimu jazykovemu
"trenerovi" opery. Cestina neni snadny jazyk a Dasa
odvedla tezkou praci v dokonalem provedeni a k potese vsech nas
v hledisti. Myslim, ze pohled na dva svety, lidsky a nadprirozeny,
rozdelene osvetlenim a barvami je v zaklade dobry napad a podle
mne doplnuje hudebni motivy jednotlivych postav.
Pan reziser si ale nedal prelozit text opery. Jinak by nemohl
nechat vodnika svadive sahat po vilach, kdyz je to vsech vodnich
stvoreni otec, jehoz pomer k nim je spise sibalsky.
Jezibaba je stara baba, ktera ma vypozorovanych mnoho zivotnich
zkusenosti a je schopna nadprirozeneho podnikani. Vari "lektvar",
do ktereho pridava ruzne koreni, ktere v arii popisuje. Nerika
se tam nic o "kuchani" ryby, to by vodnik nevidel rad,
je to bytost z jeho sveta. Protoze je stara baba, nemuze vypadat
jako (prominte!) bordelmutr a neni pravdepodobne, ze bude
svadet mokreho vodnika v cinskem pyzamu. Kuchtik muze byt devce,
muze mit rande s myslivcem, mohou byt v divadle, ale nemuze skakat
po panove posteli. Jak se dostali do loznice behem kratkeho rozhovoru?
A tak jsme u te postele. Myslim, ze pro vetsinu lidi to neni docela
hlavni vec a ani hlavni smysl lidskeho zivota. Uznavam, ze je
dulezita, ale neni stred. Videla jsem podobnou scenu ve Stavovskem
divadle v Praze na Figarove svatbe, kde stala skoro
stejna postel ve vsech jednanich i v parku! Postel je dan dnesku.
COC nas osidila o tancenou polonezu. To se na tomto kontinente
bezne deje. V Evrope je kazde hlavni operni divadlo podporovano
statem a v teze budove je i hlavni baletni soubor. Proto publikum
vidi v Rusalce nadherne provedenou polonezu, treba zcela moderne,
furianta a polku v Prodane neveste, polonezu v Evzenu Oneginovi
atd. Protoze balet a opera jsou propojeny v administrative.
"Kvetiny bile na cestu" zpivaji hoste a eventuelne druzicky.
Jako predehra k ustricim a sampanskemu mi to moc neslo, ale ja
jsem hodne zaujata. Mne to hrali jako svatebni pochod pri mem
prichodu do kostela.
Nebudu koncit ani negativne ani osobne. Potkala jsem na Rusalce
nekolik mladych lidi ve veku mych vnoucat. Nic o Vodni risi
a v ni zijicich pohadkovych postavach nevedeli. Libilo se jim
to, moc se jim to libilo. Hudba byla nadherna, hlasy krasne a
herecky vyborne. Uvedomila jsem si najednou, co se stalo. Kanadska
mladez, a tudiz i vsechno mimoceske publikum videlo a slyselo
ceskou operu, zpivanou cesky, mozna ze nekdo slysel Dvoraka poprve
nebo nevedel, ze psal opery. A ten dlouhy potlesk, lide stali.
Potvrdila jsem si, ze jsem zvykla na tradicni opery a ze by se
asi mlade generaci nelibily a jaky mela opet ceska hudba uspech
a co vice - zase se o nas vi.
Moje namitky byly osobni a jsem rada, ze neplati pro kazdeho.
Hana Pelnarova
Teiya Kasahara as the First Wood Nymph, Richard Paul Fink as the Water Gnome, Lisa DiMaria as the Second Wood Nymph and Erin Fisher as the Third Wood Nymph in the Canadian Opera Company's production of Rusalka, 2009. John Keenan conducts. Director Dmitri Bertman, set designer Hartmut Schörghofer, costume designer Corinna Crome and lighting designer Thomas C. Hase.
Photo: Michael Cooper