Jiri Vorac o Ivanu Passerovi
Ivan Passer: Filmovy vypravec rozmanitosti aneb od Intimniho
osvetleni k Nomadovi
Vydalo nakladatelstvi Host v Brne 2008
(Poznamka: Jiri Vorac je docentem Masarykovy univerzity
a vedoucim ustavu filmu a audiovizualni kultury)
Z urciteho pohledu mi Voracova vyborna knizka pripomina pout;
sesla se v ni rada okamziku a lidi z minulosti, tak jako se stari
pratele necekane setkavaji na pouti na Ripu. S autorem samotnym
jsme se sesli v roce 2002 (napsal o Ceske a Slovenske televizi
v Kanade prijemne kladny clanek v casopise Film a doba, c. 3,
podzim 2002 vysel take v Satellitu 11. cervence a v srpnu
2002); meli jsme poteseni v Kanade poznat Evu Limanovou (v sedmdesatych
a osmdesatych letech psala do Zapadu a byla clenkou ottavske televizni
skupiny Czechoslovak Kaleidoscope a nyni zije ve Vancouveru,
'v jednom z nejkrasnejsich mist na svete'), ktera v knizce podava
jedno z hlavnich svedectvi o mladych letech sveho bratra Ivana
Passera; v knize se mihnou i Josef Skvorecky, Emil Radok, Jan
Uhde, Vladimir Pucholt a Antonim Liman, kteri vsichni zanechali
stopy na kulturnim deni Kanady. Za zminku stoji i cila spoluprace
mezi Masarykovou univerzitou (hlavne Don Sparling) a Centre for
European, Russian and Euroasian Studies, Munk Centre for International
Studies, University of Toronto (hlavne Robert Austin).
Ivan Passer se narodil 10. cervence 1933 v Praze. Mezi zajimave
okamziky jeho mladi (tehdy mu nebyly ani dva roky) by melo patrit
setkani s jeho sestrou Evou: "Ivan byl vlastne prvnim clovekem,
ktereho jsem po svem narozeni zacala vnimat. Jestli se to nekomu
zda divne, mela bych vysvetlit, ze me jaksi zapomneli v porodnici,
ci pred porodnici. Moje mati totiz, zamilovana do sveho prvorozeneho
syna, se ke svemu milackovi po tydnu utrpeni s porodem dcery dychtive
rozbehla a v naruci si ho odnasela k cekajicimu automobilu. Otec
potom uposlechl jejiho rozkazu a nastartoval motor hadimrsky.
Kdyz mijeli schody Boruvkova sanatoria, vsimli si porodni sestry
se rvoucim balikem v naruci, jak na ne hrozi pesti. Zastavili
tedy, vyslechli od stare sestry cosi o neodpovednych spratcich,
kteri delaji deti, ale nemaji ani tu slusnost, aby si je odvezli
z porodnice" (svedectvi Evy Limanove, str.245)
Ale jak budoucnost ukazala, to byl pouze zacatek zajimavosti v
Passerove zivote. Ty vlastne zacaly davno pred jeho narozenim.
Dedecek z maminciny strany (ze zname zidovske rodiny na Kolinsku),
Ervin Mandelik, vlastnil velkostatek v Ratibori, kde vypestoval
nekolik znamych druhu psenice, zakladal cukrovary mimo jine v
Habesi, kde se stal osobnim pritelem cisare Haile Sellasie. Dedecek
mel dva bratry: Roberta, ktery byl prezidentem Cukrovarnicke spolecnosti
a Zivnostenske banky (jeho podpisy se objevovaly na bankovkach)
a Otu, ktery pred valkou odjel do Ameriky a jehoz dcera Hana byla
manzelkou Vojty Benese, prezidentova synovce. Babicka Marie, za
svobodna Frauenbergrova, pochazela z katolicke rodiny, ktera nalezela
k potomkum rytire Nachodskeho z Neudorfu. Kdyz vsech jejich pet
deti dospelo, babicka a dedecek se rozvedli. Dedecek potom prosel
radou koncentraku a co nevzali naciste (a mel obrovsky majetek),
mu sebrali komuniste.
Dedecek (Max Passer) i babicka z otcovy strany rovnez pochazeli
ze selskeho rodu. Babicka byla intelektualka a mecenaska umeni.
Jejich pet synu, vcetne Aloise (tatinka Ivana a Evy), bylo za
valky odvedeno do pracovniho tabora pro misence Klettendorf. Rodice
se rozvedli v roce 1947, matka se znovu vdala na Slovensko, Ivan
a Eva zili s otcem a pozdeji s dedeckem. Ivan podle Evy
porad cetl, a kdyz necetl, vypravel; Eve vypravel, ze chodi
vecer do parku, kde na nej ceka lev, ktery mluvi lidskou reci,
a dalsi exoticka zvirata, ale take veverka a mys, vsichni sedi
okolo ohne a debatuji. Ve skole mel same jednicky. Na zacatku
valky se s otcem odstehovali do Mstetic, kde zustali do jara 1944,
kdy byl otec odveden do pracovniho tabora Klettendorf, ale vratili
se tam po konci valky, kde jak pise Eva "nic
nezbylo, ani jedno dobytce, ani kousek nabytku, vsechno si odvezli
tzv. narodni hoste a zbytky vyrabovala sovetska armada".
A Ivanuv zivot zajimave pokracoval dal: Po komunistickem puci
mu nebylo dovoleno ukoncit gymnazium (ani v Podebradech
provinil se selskym puvodem, ani v Turcianskem sv. Martinu, kde
se jako jediny jmenovite prihlasil do nabozenstvi a hlasoval proti
vylouceni spoluzaka, za coz byl vyloucen jako tridni nepritel).
Potom pracoval v tovarne u soustruhu, delal zednika, pomocneho
delnika na stavbach a podobne. Nejradeji vzpomina na zamestnani
u cikanskeho lunaparku toulal se s nim po Ceskoslovensku
a obsluhoval kolotoc. Povazuje to za "mozna nejkrasnejsi
rok sveho zivota". Potom se dostal na FAMU, odkud byl vyloucen
"pro neprospech" (po uspechu jeho filmu Intimni osvetleni
mu profesorsky sbor na rektoratu predal diplom absolventa FAMU,
ale Passer ho tam zapomnel a nikdy si ho nevyzvedl).
Uchytil se (a diky slepici udrzel a ta slepici epizoda sama
stoji za to, abychom si knizku koupili) na Barrandove. V
roce 1959 (rok, kdy byl asistentem rezie pri filmovani Velke
samoty Ladislava Helgeho) byl predstaven Alfredem Radokem
v Laterne magice jako "pomocny reziser pro prace prevazne
filmove". Zacatkem sedesatych let (v roce 1960 pracoval jako
asistent na filmu Zbynka Brynycha Smyk) byl asistentem
rezie pri nataceni filmu Procesi k panence a Az prijde
kocour Vojtecha Jasneho, ktery Passera povazoval za sveho
nejlepsiho spolupracovnika. V roce 1963 Passer poprve spolupracoval
jako scenarista Konkurzu s Milosem Formanem, s nimz pozdeji
spoluvytvoril (jako spoluscenarista, asistent rezie nebo pomocny
reziser) Cerneho Petra, Lasky jedne plavovlasky a Hori,
ma panenko.
Vlastni Passerovou filmovou tvorbou se Vorac zabyva v prvnim
oddilu sve knihy (kniha ma tri oddily), rozdelenem na ctyri obdobi:
ceske, newyorske, kalifornske a televizni a nomadske. Do ceskeho
obdobi (leta sedesata) spadaji Passerovy prvotiny
Fadni odpoledne a Intimni osvetleni.
Fadni odpoledne vzniklo (1964) jako v poradi prvni
z peti Hrabalovych povidek ze souboru Perlicka na dne, zfilmovanych
ruznymi filmari. Vorac povidku popisuje jako "naladovou crtu,
ktera lici atmosferu nedelniho odpoledne v perifernim prazskem
hostinci, kde zustalo nekolik starych stamgastu a nahodnych hostu,
zatimco mistni fotbalovy klub (Bohemka) hraje existencni zapas
o udrzeni v lize". Zatimco film mel v Ceskoslovensku celkem
nevelky ohlas, ziskal ceny na mezinarodnich festivalech a Vorac
cituje elegantni hodnoceni francouzskeho Positifu: "Z sedi
se najednou narodi neobvyklost. Zdanlivou absenci osnovy nahradi
tajne akordy, jedinecne klima, jista vlastnost tempa a svetla,
v niz nachazime umelce."
Daleko silnejsi domaci ozvenu alespon u kritiky mel
druhy Passeruv film Intimni osvetleni. Film ma pocatky
v synopsi Vaclava Saska s nazvem Bily plast, v milostnem
pribehu hudebnika a jeho divky. Scenar byl mnohokrat prepsan a
nakonec dal vyniknout "poeticnosti a lyrismu, zvlastnimu
horce moudremu Passerovu tonu" (Vladimir Bor, citovany Voracem).
V ocich Jiriho Vorace, ktery filmu venuje mimoradnou pozornost,
"bohatost a jedinecnost Intimniho osvetleni vychazi
prave z toho jemne nadychaneho koktejlu humoru a melancholie,
autentickych podrobnosti a imaginace, a to ve vytribene minimalisticke
forme".
Intimni osvetleni bylo navrzeno spolu s Laskami jedne
plavovlasky a Obchodem na korze do finale
Ceny Cs. Filmove kritiky 1966. Vorac sleduje zmenu v oficialnim
tonu po invazi a Passerove odchodu a zaznamenava bohatou odezvu
na Zapade (kritik francouzskeho casopisu Arts: "Komu se nelibi
Intimni osvetleni, neni mym pritelem." ; Time:
"Film je brilantni ukazkou vrcholneho umeni nenucene komicke
invence."
O newyorskem (a vubec americkem) obdobi plati
dve Passerovy poznamky citovane Voracem: "Ja nejsem tady
(v americkem exilu) proto, ze jsem chtel byt tady. Ja jsem tady
proto, ze jsem nechtel byt tam (v komunistickem Ceskoslovensku)"
A jinde: "Nemuzeme zde delat ceske filmy. A nemuzeme delat
ani americke. Netusim, jaky druh krizence by vzesel z takoveho
snatku"
O prvnich americkych filmech, Zrozen k vitezstvi a Zakon
a neporadek, Vorac pise: "Priznacnym rysem Passerova
newyorskeho diptychu se tak stalo prave osobite krizeni kulturnich
zkusenosti a filmovych forem, ktere obnaselo adaptaci evropskeho
umeleckeho filmu na americke podminky."
Do tohoto obdobi (leta sedmdesata) patri i Eso v rukavu
a Bankeri, dva filmy, odehravajici se v prostredi mezinarodniho
kapitalu, ktere Passer natocil v evropskych koprodukcich a o nichz
Vorac rika (a tu vetu mu zavidim), ze Passer "s hravou zlomyslnosti
podridil mechanismus trznich operaci surrealisticke poetice, ktera
vse prevraci v absurditu".
Kalifornskemu obdobi (leta osmdesata) dominuje Cutterova
cesta (do tohoto obdobi rovnez spadaji Jiny zivot a
Strasidelne leto). Voracuv komentar: "Cutterova
cesta (Cutter's Way, 1981) zaujima v Passerove tvorbe
vylucnou pozici jako jeho obecne nejvyse cenene americke dilo,
jez ziskalo mimoradny kriticky ohlas, festivalova oceneni a pozici
jednoho z kultovnich filmu postvietnamske a neonoirove vlny"
Film vychazi z kriminalniho thrilleru Newtona Thornburga, "v
nemz autor ve stylu cerneho realismu vykreslil pesimisticky obraz
spolecenske anarchie v Americe postvietnamske ery". Alex
Cutter je vietnamsky veteran, ktery prisel o oko, ruku a nohu
a skonci v podstate sebevrazednym gestem. Vorac cituje radu kritickych
hlasu: Village Voice o filmu, ktery mel svuj podil distribucnich
problemu, napsal: "Je to mimo jine nejlepsi film o rozkladu
sebevedomi sedesatych let." A Film Quarterly Cutterovu
cestu popsal jako: "hluboce znepokojujici film o pratelstvi,
moralce a moralni zbabelosti, pravde a jinych stinech"
Televizni a nomadske obdobi let devadesatych a prvnich
let noveho stoleti je poznamenano atelierovou inscenaci
pohadky Slavik (1983) podle Hanse Christiana Andersena
s Mickem Jaggerem v titulni roli cinskeho cisare. Do let devadesatych
spadaji televizni filmy Ctvrte poschodi, Unos, Kdyz spravedlnost
spi a do roku 2000 Strom splnenych prani (mimochodem
filmovany v Kanade) a Picnic (podle stejnojmenne hry Williama
Ingeho). Ale zcela mimoradne misto v Passerove tvorbe zaujima
hrany zivotopis Josifa Visarionovice Stalina (1992), mezinarodni
produkce s americkou, madarskou a ruskou ucasti, skoro tri hodiny
trvajici velkofilm s rozpoctem deseti milionu dolaru, natoceny
v Kremlu, v Moskve a okoli. Titulni roli Stalina vytvoril Robert
Duvall, Newsweekem prirovnany k pozdnimu Laurenci Olivierovi
a jeho Richardu III., a Passerem povazovanym za snad nejlepsiho
herce na svete. Voracuv komentar: "Stalin zde vyvstava jako
sadisticka, paranoidni a sentimentalni osoba, ktera systematicky
a nemilosrdne likviduje cele vrstvy obyvatelstva, politicke spojence
i protivniky i svou nejblizsi rodinu a na oltar rude revoluce
klade desitky milionu obeti." Stalin mel svetovou
premieru v Moskve a primo na vyroci bolsevicke revoluce 7. listopadu
1992.
V polovine prvniho desetileti noveho stoleti se Passer vraci ke
kinematografickemu filmu velkofilmem Nomad z kazachstanskych
dejin osmnacteho stoleti. Film stal kolem ctyriceti milionu dolaru
a ruzne produkcni komplikace zpusobily, ze Passer realizoval jen
prvni fazi nataceni (na podzim 2003) a film dokoncil Sergej Bodrov.
Kniha oplyva neprebernym mnozstvim fascinujicich informaci vcetne
English summary - a je prakticky nemozne v
recenzi uvest i ty nejdulezitejsi. Ale nemohu si nechat ujit prilezitost
citovat dva nebo tri vyroky o Passerovi jako cloveku. Jeho sestra
Eva: "Je to snad jediny clovek, ktereho znam, krome jeho
taty, ktery si i v nejtezsich chvilich zivota zachovava humor
a viru v lidstvo." David Scott Milton, scenarista prvniho
Passerova americkeho filmu Zrozen k vitezstvi: "Je
to neskutecne vrely a citlivy clovek Znam jen par lidi, kteri
znaji mapu, kontury a podstatu lidske duse tak dobre jako Ivan."
Josef Cermak