V kalamite s plynem - kdo
je asi vinen?
Nyni plyne plyn do Evropy a napadlo mne tuto lednovou patalii
proklepat, ale pani Firlova se vzeprela, ze jestli to proklepu,
tak mi to nenaklepe (do wordprocessoru, ovsem).
Rekla, ze nemam poucovat, coz pry delam, rad a neanalyzovat, na
coz nemam kvalifikaci. Rekla mi o slovu plyn, ze je odvozeninou
od plaviti, coz je pribuzne v sanskritu i stare rectine. Aby mne
pohladila, odesla do kuchyne varit fazolovou polevku a rekla,
ze jestli nezustanu v psani o plynu hezky pri zemi, ze budu jist
fazolovou k obedu i k veceri a pak to pocitim... Jestli jsem pani
F. porozumel, vynutila si, abych setrval na hladine lidske a odbyl
technickou.
K nasemu rodinnemu domku na Bohuminske ulici v Ostrave byl priveden
plyn v druhe puli sedesatych let. Do toho domu, ktery dedecek
koupil pul roku pred menou v roce 1953, se postupne nastehovaly
dedeckovy dve dcery s rodinami a nakonec on s babickou, kdyz dostal
penzi v roce 1957. Ten dum byl dedeckuv sen a pece o nej byla
napln jeho zivota v duchodu. Vzpominam, ze dedecek v dome vladnul
pevnou rukou a jak mu sil ubyvalo, hlas mu silil.
V dome se vzdy topilo cernym uhlim, coz plynulo z toho, ze muj
otec i stryc pracovali v hornictvi, dedecek byl hornicky duchodce
- tedy vsichni meli uhelny deputat a uhli bylo dost a bude, bratranec
byl ucnem v hornictvi a ja po maturite sel na Vysokou skolu banskou
v Ostrave.
Zavedena topna rutina se zhroutila pri rekonstrukci Bohuminske
ulice na prujezdni silnici: stara vozovka byla vykopana, kanalizace,
bylo polozeno nove vodovodni potrubi a v roce 1967 taky plyn.
Moje matka a teta Zdenka zatouzily po pohodli plynoveho sporaku
a topeni. Dedecek tuto plynovou touhu vetoval okamzite, ze takove
novoty do baraku nepatri. Trvalo aspon rok, nez se v rodinne rade
vse vyjasnilo a dedecek neochotne ustoupil, ale s podminkou, ze
plynovy sporak bude kombinovany se sporakem na uhli.
V teto veci byl dedecek pevny jako skala; rekl prorocky: "Esli
plynarna plyn vypne, furt se da na sporaku drevem a uhlim zatopit,
obed uvarit a kuchyn vyhrat."
Kombinovany sporak privezli pred dum dva muzi, kteri ocekavali
nasi vypomoc s prenesenim a ustavenim sporaku. Pri tom neseni
dvousetkilove obludy se stala vecicka, ktera mnoho let davala
dedeckovi trumf ve veci odmitani plynu: pri posouvani obludy chodbou
domu zapomnel bratranec Vitezslav hlidat si sve prsty, jeden byl
zmacknut na kasi, krvacelo to proudem a dedecek zvolal, ze prokleti
plynu v baraku zacina. Jen vymluvnost obou dedeckovych dcer, me
matky a tety, zabranila, aby akce privedeni plynu neskoncila v
tomto momente.
Sporak i karma se projevily ve starem dome na Bohuminske jako
definitivni signaly pokroku, pohodli a blahobytu. Zeny v dome
nedaly na plyn dopustit. Dedeckova alergie k plynu naopak rostla;
bedlive sledoval novinove zpravy o plynovych nehodach a kdyz se
v sousedstvi otravil mladenec plynem (z nestastne lasky), dedecek
plyn proklel, pokrok zatratil a sam prevzal sekani dreva a noseni
uhli do tradicniho sporaku. Dedecek nevedel, ze plyn prichazi
z Vychodu, ze Sovetskeho svazu, kdyby to vedel, plynofikace domu
by se nikdy neuskutecnila.
Rusove totiz pri osvobozovani Ostravy ukradli dedeckovi naramkove
hodinky pod pohruzkou kulky ze samopalu, mym rodicum ukradli dva
kufry s loznim pradlem, babicce vyzrali spajz a meho otce odtahli
na stavbu provizorniho mostu pres Odru.
Euforicka udalost osvobozeni Ostravy od Germanu byla zastinena
pocinanim rudoarmejcu v dobytem meste; divka ze sousedstvi tvrdila,
ze ji znasilnili a oplodnili, ale to dite se narodilo uplne normalni
o dva mesice driv nez by se narodit melo.
Dedecek schovaval drevenou bednicku s natistenymi napisy UNRRA
z americke povalecne vypomoci a pri rozmanitych rodinnych oslavach
a znacnem popijeni domaciho vina, ktere dedecek vyrabel, vytahnul
dedecek tu krabici ze sifoneru a ukazoval ji jako dukaz, ze Americane
vedi a umeji. Kdykoliv se objevila nejaka potravinova novinka,
treba veprova konzerva, dedecek vzdy rikal pri ochutnavce: "Kam
se ten smejd hrabe na UNRRU."
Reputace Rusu v nasi rodine v tom dome na Bohuminske ulici byla
vzdy pod bodem mrazu, co si ja z rodinnych rozpravek pamatuji
- od dnu osvobozeni (1945), pres bratrskou okupaci (1968), az
do dedeckovy smrti (1974).
Po dedeckove smrti a to uz jsem zil ve svem byte a na Bohuminskou
jsem chodil jen navstevovat rodice, uz nebyl nikdo, kdo by Rusum
spilal a ani k tomu nebyly zjevne duvody. Skoncily ty casy, kdy
dedecek lal Rusum i za ten Sputnik, ktery podle neho pokazil pocasi
na celem svete.
Vsak mi ten dedeckuv odpor k Rusum zustal a normalizaci pod ruskym
patronatem jsem nesnesl, zabalil svou rodinu a prchl pres Rakousko
do Ontaria (v roce 1981).
Zeptal jsem se Zdenka, kdyz jsem mu v kavarne Books&Beans
vylicil dedeckovo hodnoceni plynu a Rusu: Proc dedecek vedel,
co spickovi politici v Evrope nevedi, kysele se uchechtnul a rekl,
ze dedecek mel dlouhodoby vyhled pochazejici ze selskeho rozumu
a zkusenosti, zatimco politici maji kratkodoby umysl vladnout,
co nejdele. "Ale to je protimluv," rekl jsem, "mit
kratkodobe vymysly s dlouhodobym vysledkem?"
Zdenek mavnul rukou, jakoby odhanel mouchu a ukoncil vzpominky
o plynu slovy: "To tvoje mudrovani o lidech, proc jsou jaci
jsou nevede k nicemu nez k vraskam."
Napil se kafe, a dodal: "Dokud lidem nemrznou nohy, tak myslit
na budoucnost nebudou..."
Cestou domu jsem mudroval, jestli Evropa prehodnoti svou zavislost
na ruskem plynu a slibil jsem si, ze tuto situaci budu sledovat;
doma jsem toto sledovani ulozil za ukol pani Eve. Slibila ochotne
a okrikla mne, abych to neanalyzoval, ale to jsem napsal na zacatku.
Zdravim a preji klidny den.
Ross Firla - Sudbury