Sokolske dedictvi
Pres rostouci intenzitu generacniho zapominani, vetsina Cechu
a Slovaku si dosud zachovava jakesi povedomi o sokolstvi. Vime,
ze Sokol vznikl v Praze v druhe polovine 19. stoleti (1862), ze
byl inspirovan reckym idealem "kalokagathie" (nekdy
vyjadrovanym heslem zdravi - sila - krasa), ze se vznikem meli
neco spolecneho Tyrs a Fügner, ze vetsina ceskoslovenskych
legionaru v prvni svetove valce byla odchovanci Sokola, ze naciste
uveznili vetsinu sokolskych vudcu (z tisice vudcu, uveznenych
v Osvetimi, jen 68 valku prezilo), ze komunistum se malem podarilo
pohrbit duchovni podstatu sokolstvi...
Ti z nas, kteri jsme uzeji spjati s historii teto organizace,
ktera mela tak masivni vliv na zivot celeho naroda, si mozna vzpomeneme,
ze v deviti svetovych gymnastickych soutezich mezi lety 1903 a
1938 se Sokol umistnil jako druzstvo na prvnim miste sedmkrat
a dvakrat na druhem miste; ze v soutezi jednotlivcu v individualnich
disciplinach Sokol ziskal osatku cen (prvni a treti misto v roce
1907, druhe misto v roce 1909, prvni, druhe a treti misto v roce
1911, prvni misto v roce 1922, druhe a treti misto v roce 1926,
druhe a treti misto v roce 1930, druhe misto v roce 1934 a prvni
a druhe misto v roce 1938) - dodnes se pamatuji, s jakym napetim
jsme sledovali vykony Aloise Hudce, ktery ziskal svetove mistrovstvi
na naradi v roce 1931, sestnact let obhajoval svuj titul na kruzich
a na berlinske olympiade v roce 1936 ('doufam', ze v pritomnosti
Adolfa Hitlera) vyhral zlatou olympijskou medaili. A nebyli to
jen muzi, kteri sirili slavu ceskoslovenskeho telocviku: zeny
poprve soutezily v roce 1934 a ziskaly prvni cenu jako druzstvo
i v individualnich disciplinach. V roce 1938 se sokolske zenske
druzstvo umistilo prvni a v individualnich disciplinach sokolske
zeny obsadily prvni tri mista...
I na to jsem dost stary, abych si alespon mlhave pamatoval onu
nejelegantnejsi ze vsech korunovanych i nekorunovanych hlav te
doby (dokonce na koni), Tomase Masaryka. A se vsemi, kterym bylo
doprano vystoupit na pounorovem slete, sdilim hrejivy pocit, ze
jsme do jednoho, bez povelu, odvratili hlavu od samozvancu, usazenych
na tribune na Staromestskem namesti. A tak jsem si myslil, ze
neni mnoho, co bych o Sokolu nevedel. Az do 20.listopadu 2008.
Ten den jsem se zucastnil prednasky Jana Waldaufa na tema "Sokolske
Pluky straze svobody". Vecer ridil Lubomir Hykel a v sale
bylo jen nekolik desitek posluchacu. Skoda, byla to jedna z nejobjevnejsich
prednasek, ktere jsem slysel a pro vsecky z nas odhalila dalsi
vznesenou kapitolu sokolske historie. Zdrojem Waldaufovych informaci
byla kniha Zdenka Karnika "Ceske zeme v ere prvni republiky",
"Rijen 1918" od Adolfa Klimka a diplomova prace Josefa
Hovorky z roku 1991 "Zajistovani uzemi Slovenska v letech
1918 1919", doplneno informacemi z ruznych sokolskych
publikaci a dvou svazku kroniky pluku Jaroslava Rysaveho (prvni
vysel v roce 1938 a druhy v roce 1947). K vydani dalsich svazku
jiz nedoslo.
Text, ktery nasleduje, je bud presnou citaci, nebo parafrazi Waldaufovych
slov:
28. rijna 1918 byla v Praze vyhlasena Ceskoslovenska republika.
Jednim z nejdulezitejsich problemu bylo prevzeti statni moci,
ktera v te dobe spocivala v rukou zemskeho vojenskeho velitelstvi,
jehoz hlavnim velitelem byl polni podmarsalek a general pechoty
Pavel Kestranek, stanicnim velitelem Prahy byl general Zanantoni.
Prazska posadka sestavala v te dobe z Madaru, Rumunu a Nemcu,
prislusniku 73. pesiho chebskeho pluku. Ceske pluky byly na fronte,
jejich nahradni utvary v Alpskych zemich nebo v Madarsku. Z ceskych
vojaku byli v Praze jen raneni, invalide, dovolenci z front, zbehove
a politicti vezni. Z techto dezorganizovanych jedincu se tvorily
prvni ceskoslovenske oddily: 29. rijna to byla ceta namorniku
a prvni strazni setnina, 31. rijna doslo k ustaveni prvniho cs.
dobrovolneho pluku a prvniho delostreleckeho pluku, a 4. listopadu
byl ustaven prvni dobrovolnicky pluk.
Ve straznich setninach byli z casti vojaci ukazneni, ale mnohem
vice bylo tech, kteri hledali jen zaopatreni. Misto sluzby chodili
jen pro zold a menaz. Jejich nespolehlivost licil na jedne schuzi
Narodniho vyboru dr. Scheiner: "Rano jsem potreboval na straz
k jednomu vlaku s vojenskym materialem do Vrsovic 26 muzu. K menazi
mne jich denne prichazi dva tisice, ale tech 26 jsem shanel cele
dopoledne. Ke dvanacte hodine jsem jich mel trinact a vypravil
jsem je. Do Vrsovic vsak dosel jen jediny a ten dosel proto, ze
tam ma rodinu a sel tedy k ni - ostatni se rozutekli cestou. Teprve
koncem listopadu, v prosinci a v prvnich mesicich roku 1919 se
vraceli jednotlivci a cele ceske utvary z Rakouska, z Madarska
a z front. Vraceli se take italsti a francouzsti legionari a teprve
pak se mohly postupne tvorit prvni radne jednotky cs. armady."
V den vyhlaseni republiky, 28. rijna 1918, neexistoval zadny vladni
organ, ktery by byl schopen prevzit statni moc od rakouskeho zemskeho
vojenskeho velitelstvi a ktery by mohl zajistit poradek ve state
a bezpecnost jeho obyvatel. Jedina organizace, ktera toho byla
schopna, byl Sokol. Narodni vybor proto poveril sveho clena zastupitelstva,
starostu ceske obce sokolske (COS), dr. Josefa Scheinera, zrizovanim
branne moci cs. statu.
Prvnim cinem bylo ustaveni sokolskych Narodnich strazi. Na vyzvu
starosty dr. Scheinera se behem odpoledne 28. rijna shromazdili
v prazskych sokolovnach prislusnici Sokola, muzi a dorostenci,
vetsinou v sokolskych krojich. Byly jim prideleny ukoly a vecer
se jiz rozchazely do prazskych ulic prvni hlidky Narodni straze,
ktere mely zajistit, aby prevrat probihal i nadale sporadane,
bez drancovani, nasilnosti a bez krveproliti. Jeste vecer 28.
rijna bylo ustaveno ustredni vedeni Narodni straze na Staromestske
radnici a jeho velitelem byl ustanoven nacelnik COS Jindrich Vanicek.
Behem nasledujicich dvou dnu byly Narodni straze ustaveny take
v dalsich mestech. Hlidaly vsechny urady, kasarna, skladiste,
nadrazi a jine verejne budovy. Narodni vybor take pomoci sokolstva
ovladl situaci v Praze a na venkove. Do Narodnich strazi se pak
take hlasili clenove Delnickych telocvicnych jednot (DTJ), Strelci,
Orlove, hasici, studenti a skauti.
Prevzeti vojenske moci nebylo vzdy snadne: v Praze se general
Kestranek branil vyjednavani poukazem, ze bez svoleni videnskeho
ministra valky nemuze vydat vojenskou moc z ruky. Kdyz vsak uvidel,
jak sokolske oddily vnikly v noci do budovy, obsadily jeji schodiste
a nadvori, svolil k vyjednavani. Sokolove take mezitim jiz odzbrojovali
madarske, nemecke a rumunske vojaky.
Pristi den, 29. rijna, byla nad Prazskym hradem vztycena ceskoslovenska
- tehdy jeste cerveno-bila - vlajka. Straz na Hrade zaujaly sokolske
hlidky. Prvniho prosince doslo k demonstraci prazskych Nemcu,
studentu a demobilizovanych dustojniku, kteri se vyrojili z Nemeckeho
domu a z chodniku od Prasne brany k Mustku, provolavali ruzna
hesla, zpivali nacionalni pisne a pokrikovali na Cechy. Zprava
o demonstraci privolala na Prikopy, kde doslo na mnoha mistech
k potyckam, sokolske straze, ktere vyprostily provokatery z rukou
Prazanu, z nichz nekteri zacali roztloukat nemecke napisy nad
obchody a chteli demolovat Nemecky dum. Podobne byly chraneny
objekty i jinde. Tak v Brne doslo k ruznym sarvatkam a hrozily
krvave narodnostni srazky. Pametnici vyzvedavali zasluhy sokolskych
straznych hlidek a nemecky konzul Wewer ve sve zprave zduraznil,
ze "za zachovani klidu ve meste treba podekovat skvele discipline
Sokolu."
5. ledna 1919 radikalove, vcetne bolseviku, zabirali velkostatky
a rabovali obchody - na Zizkove obsadili trznici a prilehle obchody.
Setnina pluku Straze svobody docilila taktnim zpusobem vyklizeni
trznice i ulic. K podobnemu incidentu doslo v Kralupech nad Vltavou.
I tam uspesne zasahli Sokolove.
Jestlize ustaveni republiky bylo nadsene privitano ceskym obyvatelstvem,
nebylo tomu tak v oblastech s prevazne nemeckym obyvatelstvem.
Jiz 29. rijna 1918 Nemci proklamovali - s odvolanim na Wilsonem
vyhlasene pravo na sebeurceni narodu - vznik tak zvane provincie
Deutschböhmen a nezavislych utvaru Sudetenland a Böhmerwald,
zatimco vidensky parlament se snazil udrzet co nejvice uzemi zvlast
na Morave (Deutsch-Osterreich). Ale nejobtiznejsi situace byla
na Slovensku. Byla sice ustavena Slovenska narodni rada, ale telegrafni,
postovni a zeleznicni spoje byly ovladany Madary, jejichz vlada
se domnivala, ze Madarsku bude zachovana vetsina uzemi Uherska,
vcetne Slovenska. Ponevadz na Slovensku neexistovaly zadne jednotky,
prevrat musil byt vyhlasen v Praze. Jak zoufala byla situace
na Slovensku, ukazuje telegram, ktery 2. unora 1919 obdrzel od
bratislavskeho zupana Zocha starosta COS dr. Scheiner, v nemz
Zoch zadal vyslani Sokolu do Bratislavy. Na jedinou vyzvu uverejnenou
v Ceskem slove se okamzite prihlasilo 1200 Sokolu z Prahy, 880
z ceskeho venkova a 400 z Moravy, kteri hned v sokolskych krojich
odjeli do Bratislavy. Zupan Zoch ve svem podekovani Sokolu uvedl:
"Vedomie, ze za nami stoji 2.000 Sokolov, zposobilo, ze diabolsky
napor nepriatela bol zlomeny. Sokolom ich ochotu a obetavost slovensky
lud nikdy nezabudne a ostane nam ich bratislavske chovanie vzdy
vzorom narodnej obetavosti a ukaznenosti." V breznu 1919
byla v Madarsku vyhlasena sovetska republika. Jeji vojsko vpadlo
v kvetnu na Slovensko a obsadilo znacnou cast jeho uzemi, ale
bylo Sokoly a cs. vojenskymi jednotkami (vcetne vracejicich se
legionaru) donuceno k ustupu.
Soudoby kronikar popsal tehdejsi ulohu Sokola takto: "Sokolstvo
prijimalo obtizne ukoly v Praze i po cele zemi s jistotou, ktera
budila obdiv i malomyslnost odpurcu. Sokol odzbrojoval cizi vojsko,
zachranoval uprostred nemeckeho uzemi milionova skladiste odevu,
obuvi, zbroje i streliva, strezil nepratele naseho mladeho statu,
odhaloval skladiste zatajovaneho zbozi a zachranoval jeho rozvleceni,
strezil umelecke sbirky, hlidal kasarna, tovarny, zbrojnice, nadrazi,
zeleznicni trate, chytal podvodniky, lupice, provokatery, bdel
ve dne i v noci nad klidem v ulicich. Zmenil se z nadseneho idealisty
v strizliveho strazce poradku."
Odmitam verit, ze organizace s takovouto minulosti skoncila svoji
historickou roli jako sluzka komunismu, roli, kterou vedeni komunisty
dosazene, proti vuli clenstva, kratce hralo behem jedne faze rezimu.
Josef Cermak