Neni to uz slusne - tak
Vanoce zrusme!
Ke konci nasi kavove hodinky v kavarne Books&Beans
posledni den roku 2008 jsem se optal sveho kumpana Mervyna, co
dostal pod stromecek a on bez zavahani rekl, ze se Vanoce v moderni
podobe maji zrusit...
Zakvilel jsem pohorsenim - vzdyt pred chvili mi venoval vzacne
plnici pero, ktere sic nepotrebuji, ale ukazal jsem mu velikou
radost. Mervyn mavnul rukou, a rekl, ze to pero slavne znacky
Parker dostal od zetaka a snad ja ho uziji, kdyz on ho
nepotrebuje.
"Moderni Vanoce, priteli, jsou jako bikinky, rekl, vse je
videt - to hlavni je skryto."
Ta veta se mi zapichla do hlavy, a myslel jsem na ni, kdyz jsme
loudave zasli do kostela Epiphany, podivat se na jeslicky
a tise se rozloucit s rokem 2008.
Cestou domu snehem, mrazem a po svych, jsem myslel na darkove
orgie u nas: Na Stedry den jsme byli ctyri: Rostik s Amnou jsou
v Australii, ale darku pod stromkem byla kupa; to mne hromsky
prekvapilo, protoze jsem v teto rodine vyhlasil darkove embargo
a kazdemu pripravil jen jeden a zajiste uzitecny darek.
Nebudu tu stedrost od svych milych vyjmenovavat, ale nic z toho,
co jsem dostal, nepotrebuji; to mi jaxi kali vanocni poteseni,
ta nepotrebnost, to obdarovavani vecmi, ktere jsou zcela za horizontem
mych pozadavku a potreb. Hrozne je pro me drahe, kteri mne chteji
obdarovat, ze vsecko uz mam...
Ale oni to citi stejne, soudim, protoze individualni hromadky
darku, lezi uhledne srovnane v obyvaku jeste dneska - tak nejak
zapomenuty a tedy neuzitecne.
Nazyvame takove darky trpaslici; na pude mame krabici od televizoru,
ktera se rok od roku vic a vic plni temi trpasliky, ktere nedokazeme
zrovna vyhodit do odpadu.
Vzpominam si, kdyz jsem dostal prvni brusle, na klicku a jeste
o stedrovecerni noci jsme s bratrancem bruslili na zamrzle kaluzi
za domem; vzpominam ty sve prvni lyze, na kterych jsem po Stedrem
veceru slapal po kamenne chodbe v dome svych prarodicu, i kdyz
nebyl snih, ale pred zavistivymi pohledy svych vrstevniku z toho
cinzovniho baraku. Vzpominam knizky, ktere jsem mel do Silvestra
prectene, i dvakrat.
Druhou obdarovavaci udalosti tyden pred Vanocemi, tedy byla vlastne
prvni, byla schuze Zednaru, kam mne jeden znamy pozval;
jako slusne doporuceni bylo prinest na schuzi darek v cene do
dvaceti dolaru - koupil jsem hezky zabalenou lahev kalifornskeho
vina. Darky byly umisteny na stul v popredi salu a zednarsky ritual
zacal. Jmena ucastniku schuze napsane na kartickach byla vhozena
do klobouku. Nevyssi Zednar vytahl prvni jmeno z klobouku; volany
si vybral z hromady zabalenych predmetu jeden, tento rozbalil
a umistil viditelne pred svou zidli pro oci vsech ostatnich. Dalsi
vyvolany mel moznost vzit balicek z hromady, anebo za pet dolaru
si vzit darek uz otevreny a vystaveny a jmeno toho, jehoz darek
byl za pet dolaru vzat, bylo znova vhozeno do klobouku. Vzruseni
v sale rostlo, jak vyvolavani provadeli volbu, mezi darky viditelnymi
pred spoluzednari a ty, co nebyly zviditelneny na hromade v popredi.
Zde se clenstvo rozstepilo na ty, kteri za pet dolaru brali co
videli, a ty co brali z hromady macku vo vrecku. Mezi darky
byly knihy, nekolik lahvi, batoh, sada na holeni. (Zednari jsou
pouze muzi), beranice na hlavu, nekolik tricek, ale taky zachodove
sedatko polstrovane v kuzi. Moje lahev kalifornskeho vina zmenila
ruce petkrat a prinesla do zednarske pokladny petadvacet dolaru.
Shledal jsem celou udalost zajimavou, prestoze Zednari se rekrutuji
z lidi zamoznych, kteri si zajiste mohou koupit kalifornske vino
v bedynce po tuctu. Zednari meli z toho velikou legraci, ktera
riznuta tradicnimi uniformami byla cosi mezi cirkusem a stredovekou
slavnosti. Zachodove sedatko zmenilo ruce devetkrat, neb sedet
na mekkem ma rad kazdy. Ja si odnesl domu CD Johny Cash, ktere
jsem recykloval jako darek Petrovi.
A do tretice vanocniho obdarovani; moje zena setkala se svymi
dvemi pritelkynemi k povanocnimu obzerstvi v dome Mary a k orgiim
obdarovavani jedna druhou. Ja tam ovsem nebyl, protoze babinec
se sklada z bab, tak jako Zednari z chlapu, ale
dozvuky jsem se dozvedel dnes rano. Eva privezla dva pytle darku,
ktere prede mnou otvirala a jejichz zbytecnost byla zjevna: napriklad
potistene stolni ubrousky, malovana lampa na svicku, sada obludnych
vinnych sklenic a tucet dalsich tretek s nulovym uzitkem. Jeden
z techto darku jsem nemohl pochopit - je to elektricka lzicka
na kavu. Namisto drzatka je minimotorek s baterii, maly spinac,
ktery stisknut roztoci cosi jako michadlo. Drzel jsem tu vecicku
v ruce, zapinal a vypinal a napinal svou imaginaci, k cemu to
muze slouzit.
Eva pochopila ten minimichacek okamzite: kdyz servirovala kavu
se slehackovymi vetrniky a umistila tento zazrak vedle Petrova
hrnku s kavou. Petr, mlady inzenyr, sednul se svou snoubenkou
Helgou ke stolu, vzal do ruky vecicku, a Eva rekla, ze to je na
michani kavy. Petr to zapnul, vecicka se roztocila, zavrcela a
Petr to vsunul do hrnku s kafem. Nemusim licit co se stalo - rotacni
lzicka postrikala nas vsechny, ubrus i stenu. Ja jsem vykriknul,
ze jsem opareny, ale to v pokriku u stolu zaniklo.
Shodli jsme se, hned po vymene ubrusu a obleceni, ze toto je prvotridni
negativni darek, ktery neni k uzitku, ale ke skode a darek byl
vhozen do nadoby na odpadky. Ty ostatni jeste lezi pod stolem
v obyvaku s nabidkou brzo-novamanzelce Helze, jestli se ji neco
z te nadilky hodi do domacnosti.
Zatim si to neprohlidla a tak myslim, ze tez vsecko ma i kdyz
to jako ja nerika. Nastesti jest majitelkou prosperujiciho fotografickeho
salonu, a lecktere zbytecnosti uziva jako 'props' pro nemluvnata
a nevesty.
Nechci byt nevdecnikem, coz by mohlo z me vanocni rekapitulace
vyplynout; dostali jsme od pani Sramkove z Ostravy balicek k Vanocum
a ten jsme dali pod stromecek a otevreli v case vanocni nadilky;
poslala nam knihu Ludvika Vaculika Drevena mysl, a medle
jsme Vaculikovy fejetony zacali cist. Panecku, to je tak nadherne
cteni, ze Eva nahlas cte a ja delam vypisky Vaculikovych myslenek.
O tom cteni napisu po Novem Roce, az barak ztichne a odstrojime
stromek.
Pravda, ani ta knizka nezmeni muj nazor, ze vanocni konzum se
musi zrusit, protoze vim, ze pani Sramkova by mi toho Vaculika
poslala i bez Vanoc.
Jo, a kdyz jsme s Mervynem odchazeli z kostela Epiphany,
pristoupil k nam knez u vchodu, popral nam stastny novy rok a
dal nam obrazek Jezulatka.
Ross Firla - Sudbury