Podobno jest kralovstvi
nebeske zrnu horcicnemu
Vlastne pro mne zacala priprava na Vanoce jiz o tyden
drive. Letos jsem totiz dvakrat kazal v Ceskoslovenskem baptistickem
kostele. A to druhe kazani pripadlo na posledni nedeli pred adventem.
Tak nejak na posledni nedeli stareho cirkevniho roku, protoze
adventem vlastne zacina rok novy. Pri tom jsem si uvedomil, ze
vlastne malo veci vznika najednou jakoby lousknutim prstu. Ani
Advent neni vyjimkou.
Stary zakon vypravi o tom, jak se Izrael menil vyvijel a opet
skobrtal a padal. Skutecne nejde o rovnou a primou cestu. A uvod
Noveho zakona nam popisuje fantastickou evoluci od okamziku zvestovani
pres betlemske jesle, Kazani na hore, ukrizovani a vzkriseni.
Jenze to je pouze jen urcity usek z delsiho dejinneho useku. Velke
veci se deji jaksi nenapadne nepozorovane. V Bibli je rada podobenstvi,
kdy se vypravi o necem malem, co ma pak velky vyznam, at je to
zrno horcicne nebo kvas pri zadelavani chleba, ci sul zeme.
Timto zpusobem se i pralamuje Kralovstvi Bozi do naseho sveta.
V prvni polovine minuleho stoleti hajil teologii evoluce hlavne
francouzsky filosof Teilharda de Chardin (1981-1955). Je zajimave,
ze byl soucastnikem i dvou nejznamejsich francouzskych existencialistickych
filosofu Alberta Camuse a Jean-Paul Sartra. Prestoze oba z nich
se nepriznavaji k Bohu, uznavaji ze lidsky rozum nejak na vse
nestaci. Ve filmu podle Sartrova romanu Zed jsou dva pratele,
z nichz jednoho dopadnou vladni vojaci. Druhemu se podari utect
a skryt. Pri vyslechu mu v hlave probehne dabelsky logicka myslenka.
"Ja jsem odsouzen na smrt, ale co kdybych si svuj vlastni
zivot prodlouzil a vojakum jejich ukol stizil." Na dotaz,
kde se skryva dotycny tedy odpovi jinotajem: "Skryva se v
hrobich!" Druhy den si ho velitel vojaku povola a rekne mu:
"Drzim sve slovo, skutecne jsme ho nalezli na hrbitove a
za informaci, kterou jsi nam poskytl te propoustim." Kdybychom
pribeh hloubeji analyzovali dospejeme k zaveru, ze proti puvodni
zdanlive logicke myslence stoji skutecnost, ze oba pratele mysleli
stejnym zpusobem a dospeli ke stejnemu zaveru: Kde bude nejobtiznejsi
dotycneho nalezt, ci kde bude nejlepsi se schovat. Prestoze by
se Sartre asi tomuto zaveru branil, lidska logika prohrala s daleko
vetsim a silnejsim intelektem
Americky teolog nemeckeho puvodu Paul Tillich (1886-1965) hovori
o Bohu jako HLUBINE. Anglicky spisovatel Aldous Huxley
(1894-1963) ve svem romanu Konec civilizace (New Brave World)
popisuje svet zbaveny utrpeni jako svet prazdny a bezobsazny.
Je to svet s absolutni absenci citu a lasky. Dokonaly svet konzumu.
Je zajimave, ze prvni polovina dvacateho stoleti byla jakoby tehotna
prave touto touhou po nahlednuti do Kralovstvi Boziho, rekneme
s Tillichem po nahlednuti do HLUBINY a clovek by byl nestastny,
kdyby tuto zakladni moznost lidske existence nemel. Dnes je clovek,
ktery tuto HLUBINU hleda pripadem pro psychiatra.
Vratim se vsak k francouzskemu filosofovi Teilhadru de Chardin,
ten proti apokalyptickemu Huxleyho videni konce civilizace stavi
pojeti evoluce, ze se svet vyviji k bodu OMEGA, to jest
k dokonalosti, kterou mel Jezis Kristus a o Vanocich si JEHO
prichod pripominame.
Nebojme si tuto skutecnost priznat spolu s francouzskym filosofem
a teologem a radujme se z toho, kdyz se nekde stane neco dobreho,
protoze to muze byt prave to zrnko horcicne, ktere je podobno
kralovstvi nebeskemu.
Ales Brezina