Vanocni rozhovor
O krasne posedlosti Karly Hartlove
Musim priznat, ze na tento rozhovor jsem se uz dlouho
tesila. Karla Hartlova je vyjimecna zena, ktere se podarilo z
osobniho konicka vytvorit neco krasneho a obecne prospesneho:
neziskovou organizaci, ktera se venuje poznavani a propagaci
dila jedne z mala svetovych skladatelek.
Vitezslava Kapralova
Co te privedlo k osobnosti a hudbe Vitezslavy Kapralove
a proc jsi zakladala spolecnost jejich pratel?
Ucelem, za kterym jsem spolecnost zakladala, bylo ozivit zajem
o hudbu Kapralove. Vdecim Kapralove za mnohe, ale nejvice asi
za to, ze mi zpristupnila neznamy svet krasne hudby - nejen svoji,
ale i dalsich skladatelek, jejichz jmena se konecne zacinaji dostavat
do povedomi alespon casti hudebni verejnosti. Kapralovou jsem
objevila zcela nahodou, diky hudbe Bohuslava Martinu, o nemz jsem
v polovine devadesatych let precetla celou radu monografii. Nekolik
z nich se zminovalo take o jeho zacce a zivotni lasce Vitezslave
Kapralove. Do te doby jsem zadnou skladatelku neznala, a tak me
ten objev fascinoval, mimo jine i proto, ze jsem si tehdy poprve
uvedomila, ze koncertnimu repertoaru historicke klasicke hudby
vlastne bez vyjimky dominuji muzska jmena. A tady najednou byla
konecne jedna zena. Ale ackoliv ji byla venovana samostatna monografie
a jeji zivot inspiroval celou radu novel (nejznamejsi z nich jsou
Muchovy Podivne lasky, nedavno znovu vydane v nakladatelstvi
Eminent), jeji hudbe se nevenoval nikdo a nebyla snadno
dostupna. Jedine profilove LP prevazne orchestralniho dila vydal
pred pulstoletim Supraphon (Kapralova je mimochodem jedinou skladatelkou,
ktere se kdy takoveho zajmu ze strany ceske hudebni "industry"
dostalo; pouze jeste Slave Vorlove Supraphon vydal o dvacet let
pozdeji alespon jednu skladbu), ale to uz na trhu samozrejme nebylo.
Zacala jsem tedy patrat po archivnich nahravkach, nastesti uspesne,
nebot nekolik se jich zachovalo v brnenskem archivu Ceskeho rozhlasu.
Ta hudba me tak strhla, ze jsem si nedovedla predstavit, ze by
mela upadnout v zapomenuti. A jelikoz jsem tehdy shodou okolnosti
byla na dva roky v Praze, zacala jsem v tom smeru i jednat. S
nekolika prateli jsme zalozili obcanske sdruzeni, presvedcili
jedno z prazskych vydavatelstvi, aby s nami na projektu spolupracovalo,
a pak jsme na nej zacali shanet financni prostredky. Jiste pomohlo,
ze projektu dala zastitu rada vyznamnych osobnosti tehdejsiho
kulturniho zivota (mezi nimi i Jaromil Jires, jehoz filmovy projekt
o Martinu a Kapralove v cesko-francouzske koprodukci bohuzel zastavilo
jeho umrti). V roce 1998 bylo prvni cedecko s orchestralni a komorni
hudbou Kapralove na svete, projekt jsem dokoncovala uz z Kanady.
A v temze roce jsem v Torontu zalozila neziskovou organizaci Kapralova
Society s tim, ze se bude venovat odkazu Kapralove uz zcela
systematicky.
K. Hartlova
Za deset let existence spolecnosti se vam toho uz hodne podarilo
Jednou z nasich prvnich vetsich akci byl koncert hudby Kapralove
v Torontu, ktery se uskutecnil predevsim zasluhou Antonina Kubalka
a jeho pratel. Z vytezku koncertu jsme byli schopni podporit vydani
prvnich partitur z planovane edice Kapralove, coz je projekt,
na kterem jsme za pouhych deset let existence nasi spolecnosti
velice pokrocili - v podstate jsme do dnesniho dne pomohli vydat
vsechna vyznamna dila Kapralove. Vysla ve vydavatelstvich Baerenreiter,
Cesky rozhlas, a predevsim v Amos Editio v Praze, ktere
se zasluhou jeho sefredaktora dr. Veroslava Nemce venuje Kapralove
s velkou peci a takrka vyhradne vydava kriticke edice skladatelcinych
del. Od zalozeni spolecnosti jsme take pomohli na svet dalsim
dvema profilovym CD (kompletni pisnove dilo ve spolupraci se Supraphonem
a klavirni a houslove dilo ve spolupraci s Koch Records)
a podporili nekolik dalsich, na nichz se objevuji skladby Kapralove.
Davame tez podnet k uvadeni vyznamnych premier skladatelcinych
del a financne na ne prispivame (prikladem je lonska svetova premiera
symfonicke kantaty Ilena, uskutecnena ve spolupraci Brnenske
filharmonie a hudebni fakulty JAMU). Vsechno to jsou priklady
financne velmi narocnych projektu, ktere bychom nebyli schopni
zajistovat bez vyznamne spoluprace dalsich partneru. Patri mezi
ne jiz jmenovana hudebni vydavatelstvi a hudebni fakulta JAMU,
ale take hudebni fakulta v Michiganu a cela rada jednotlivcu,
nasich clenu, ktere hudba Kapralove oslovila - za vsechny bych
rada uvedla alespon Timothy Cheeka, Jindru Bartovou, Eugene Gatese,
Antonina Kubalka a Erika Entwistla. A jeste bych chtela zminit
nase odborne periodikum, ktere se venuje nejen Kapralove, ale
vseobecnemu tematu zena v hudbe a ktere by nebylo mozne
prave bez spoluprace jiz zmineneho dr. Gatese.
Z ceho jsi mela radost v uplynulem roce?
V lonskem roce asi nejvice ze svetove premiery symfonicke kantaty
Ileny, v letosnim roce z CD klavirniho a housloveho dila,
vydaneho ve spolupraci s Koch Records, na ktere vysly uz
dve desitky velmi pochvalnych recenzi. Hrda jsem ovsem na vsechna
"nase" cedecka, bez vyjimky jsou hodnocena kladne. Ale
nejvetsi radost mam prece jen z publikaci vydanych ve spolupraci
s Amosem Editio - maji velkou uroven po strance odborne
i esteticke a vim, ze budou slouzit nekolika generacim interpretu.
A taky me ohromne tesi, ze se o Kapralove pise, vznikaji rozhlasove
a televizni dokumenty a hlavne cela rada diplomovych praci a dizertaci,
ktere cerpaji z nami publikovaneho vyzkumu.
Vanoce jsou doba pohody,s kterou casto hudbu spojujeme, a taky
doba darku. Co bys nam z Kapralove doporucila jako vanocni darek?
V dobe, kdy se nas rozhovor dostane ke ctenarum, budou mit
asi o vanocnim nakupu rozhodnuto. Hudba je ale nastesti darek
pro cely rok, a tak "if you are looking for highly sophisticated
piano music rich in texture, clarity and depth, look no further,"
jak krasne lakonicky shrnuje jedna z recenzi posledniho CD Kapralove
(Vitezslava Kapralova: Music for Piano | Piano &
Violin, Koch Records KIC 7742 [2008]), k dostani mj. take
na amazon.com. Blize o CD i o nasi spolecnosti na webovych strankach
kapralova.org .
Na ktere vanoce rada vzpominas?
Nejkrasnejsi vzpominku mam na jedny vanoce v padesatych letech,
kdy jsem pod vanocnim stromkem jako ctyrleta nasla vytouzeneho
plysoveho medveda. A taky se mi vybavuji ty krasne sklenene ozdoby,
ktere jsme na tom stromku mivali. Vsechno to vzalo za sve a ja
s odchodem do emigrace jsem nejak prestala vanoce patricne slavit.
Ale prece jen dbam alespon na to, abych na dvere povesila adventni
venec a ve sklenenem dzbanu mi rozkvetly "barborky"
(priznam se, ze je v posledni dobe z pohodli "sidim"
forsytiemi, ktere mam na zahrade). Stedrovecerni veceri uz dnes
taky neni kapr, i kdyz je to vzdycky ryba. Ale nikdy nechybi krasna
vanocni muzika.
Dekujeme za rozhovor a prejeme krasne vanoce s hudbou.
Take diky a Tobe i ctenarum Satelitu preji krasne svatky.
EMA