Navrat na hlavni stranu

Na okraj
Podekovani za rok, ktery byl

Ne vsecko, co se v roce 2008 stalo si zaslouzi podekovani. Nikdo - krome ideologickych nebo nabozenskych pomatencu - nemuze citit nic nez odpor a hanbu tvari v tvar zvrhlosti bombejskych teroristu, vyvrazdovani etnickych skupin v pul tuctu africkych statu, hladoveni milionu deti. Tezko dekovat za uragany, smrste a zemetreseni, za smrt milovanych lidi.
V tomto roce odesly dve z mych nejstarsich pritelkyn: Emilie Perinova (ve veku 92 let), ktera za valky doprovazela sveho bratra, lekare dr. Jarose, pri jeho navstevach partyzanu a v Kanade se nekolik let zivila jako devce pro vsecko v domacnosti, nez dostala zamestnani jako technicka v laboratorich Connaught, kde pracovala na Salkove vakcine proti detske obrne. Kdyz jeji manzel, italsky legionar Vaclav Perina (pred valkou stavel opevneni na severni Morave), ztratil nejdrive jednu a potom i druhou nohu, ve dne pracovala na vakcine a v noci po leta osetrovala sveho manzela. Beth Dunlop (96 let), moje prvni a dlouholeta sekretarka v advokatni praxi, ktera se starala o svoji rodinu, kdyz jeji manzel ztratil zamestnani a dcera onemocnela (zemrela vic nez deset let pred svoji matkou) a vzdycky (smim-li si vypujcit hrst slov od Josefa Hory) stala naprimena pred osudem. Ztratili jsme Tomase Batu, ktery vzdy zustal verny svemu cesstvi - rozloucili jsme se s nim Mou vlasti v podani Torontske Filharmonie rizene Kerry Strattonem.
Ani neni snadne tleskat pubertalnim hram mnohych politiku, kteri jakoby se rozhodli prejmout roli sasku, kdysi obveselujicich kralovske dvory. Ani aroganci a pyse, ktere se usidlily v ocich i chovani nekterych z tech, ktere okolnosti ci nezastavitelna dravost obdarily daleko vetsim podilem pozemskych statku nez jejich spolupbcany. Ani tunelovani v Praze, ani hypotekovym machinacim ve Washingtone, kterymi zacala nejhorsi hospodarska krize od tricatych let minuleho stoleti, okolo ktere nejvetsi ekonomicke mozky chodi s opatrnosti kocky kolem misky horkeho mleka a nemaji poctivost jednoho z vynikajicich prazskych novinaru, Jana Machacka, priznat se Sokratem (takze by to jejich reputaci prilis neuskodilo), ze vlastne nic (nebo skoro nic) nevi.
A prece snad skoro kazdy z nas ma za co dekovat: za necekany usmev, za krajic chleba, jaky jsme od detsvi nejedli, za dopis plny neznych slov, za zasnezene ticho v bezvetrnem zimnim dni, za prislib jara v prvnim stvolu travy, za ranni rosu na kvetu, za vysoke letni nebe, za hyrivou paletu barev na stranich po prvnim mraziku, za zasnena jezera a bile stity hor, za zeleny koberec pastvin posety stady hnedych krav, za slunce zapadajici v purpuru vykoupanych oblaku, za mlecnou drahu nad severni krajinou. Ach, Boze, Boze slovo nestaci mi, chudobne slovo k hline pripoutane ...Ale tohle nejsou darky, ktere jsme dostali vyjimecne tento rok - ty dostavame rok za rokem od nepameti.
Ale jsou darky, kterymi nas rok 2008 obdaroval: prilezitost pro nas v Kanade - a hlavne v Torontu - zucastnit se mezinarodni konference o Ceskoslovensku na Torontske univerzite, sledovat porady televizni skupiny Nova vize, obdivovat predstaveni torontskeho Noveho divadla a rady akci organizovanych generalnim konzulatem v Torontu, Sokolem ci Ceskym a Slovenskym sdruzenim a Masarykovym ustavem; ci ztichle naslouchat koncertum Nokturen, organizovanym dr. Milosem Krajnym; vitezstvi Baracka Obamy v americkych prezidentskych volbach po brilantni kampani, v niz ukazal politicky talent a zavidenihodne vlastnosti: intelektualni i mravni zaber, s jakymi se ani v politice ani v jine sfere lidske cinnosti casto nesetkame a jimz posilil viru, ze americky sen se dosud naplnuje; milion dolaru, ktere americky podnikatel venoval, aby umoznil 300 chudym a vydedenym zucastnit se - prepychove, v hotelu, ktery se pro ten ucel upravuje, ve smokingu a v elegantnich toaletach - slavneho uvedeni Obamy v prezidentsky urad; desitky vetsinou mladych lidi a prevazne zen, vybranych v soutezi o titul americkeho hrdiny za sluzby opustenym a nemocnym detem ci lidem, jimz more znicilo domovy; za jedenactileteho chlapce, umirajiciho na leukemii, jehoz jedinym pranim je pomoci lidem bez domova.
Pro mne nejvetsim darkem roku 2008 bylo svedectvi indicke chuvy, ktera - s nasazenim vlastniho zivota - zachranila zivot synka americkeho rabina a jeho zeny (oba byli teroristy zavrazdeni) a ktera na otazku, zda mela strach, kdyz prchala z domu hruzy odpovedela: Jde-li o dite, kdo by myslil na strach? Jak skvostna odpoved zbabelcum, kteri sireni strachu terorem povazuji za svuj ukol.
Dostal jsem v tomto roce jeste jeden darek, ktery mi udelal velkou radost: dve DVD. Prvni je zaznam provedeni vancouverskym Divadlem Za rohem dramatizace novely Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglickeho krale. Dramatizaci vytvorili dr. Josef Skala, Jiri Adler a Karel Ruzicka, predstaveni znamenite reziroval dr. Josef Skala. Druhe DVD je zaznam provedeni stejnym souborem hudebni veselohry Voskovce+Wericha+Jezka Nebe na zemi v uprave dr. Josefa Skaly a Jiriho Adlera. I tuto hru reziroval dr. Josef Skala. Obe produkce jsou vynikajici ukazkou vysoke urovne vancouverskeho souboru a jeho rezisera, dr. Josefa Skaly, kteremu se podaril husarsky kousek: spojit karieru rezizera a herce ceskeho divadla s jeste vyznamnejsi karierou kanadskeho vedce. Souboru byla letos udelena cena ministra zahranici Ceske republiky, Karla Schwarzenberga, Gratias Agit. Zaslouzene. Mozna, ze pristi rok ji dostane torontske Nove divadlo...
Josef Cermak
***
Spis velbloud uchem jehly
Za Edwardem S. Rogersem

Myslim, ze Edward Samuel Rogers do kralovstvi nebeskeho vstoupil, prestoze patril mezi nejuspesnejsi podnikatele. Vystudoval prava, ozenil se s dcerou anglickeho lorda, vybudoval jednu z nejdulezitejsich komunikacnich spolecnosti, Rogers Communications Inc., je nositelem nejvyssiho kanadskeho vyznamenani, O.C., byl pocten radou cestnych doktoratu, mel za kamarady ministerske predsedy (myslim, ze vsichni - ti zijici, vcetne Stephena Harpera - byli na jeho pohrbu). Bylo mu 75 let.
Mel slavny pohreb v anglikanske katedrale sv. Jakuba v Toronte. Ponevadz katedrala byla obsazena do posledniho mista, my, kteri jsme prisli trochu pozde, jsme byli posazeni do vytopeneho stanu, postavenem vedle katedraly, kde byly obrady z katedraly promitany. Pred schody k oltari stala rakev, pokryta stribrite sedym prehozem, na kterem lezela osamela bila ruze. Nepamatuji se, ze bych videl tolik skvostnych knezskych rouch ani tolik slavnych - nebo alespon znamych (take zasluhou Rogersovy televize) politiku.
Ale nesel jsem na pohreb 'Teda' (jak mu pratele rikali) Rogerse, abych obdivoval velkolepa roucha a slavne politiky. Sel jsem, abych se poklonil pamatce cloveka, ktery ve svem zivote udelal mnoho dobreho. I pro nas. Pred desitkami let dal sve studio k dispozici etnickym skupinam. Bylo to u 'Rogerse', kde jsme s Milou Kubikem po vecerech (a on casto dlouho do noci) pripravovali televizni programy a i dnes Nova vize Markety Slepcikove nasla u 'Rogerse' domov.
Ted Rogers mel krasnou rodinu: tri dcery a jednoho syna. Vsichni se s nim rozloucili a z kazdeho jejich slova bylo citit lasku. Pro ne Ted Rogers nebyl genialni podnikatel, ale otec, ktery je miloval a oni jeho; cestny a dobry clovek, na ktereho budou myslit kazdou minutu sveho zivota a ktery zustane v pameti rodu po generace.
***
Dodatek k clanku Otazky zodpovezene a nezodpovezene...
Snad neuskodi doplnit clanek Alese Breziny v poslednim cisle Satellitu 'Otazky zodpovezene a nezodpovezene pri navsteve pani ministryne Dzamily Stehlikove' nekolika drobnostmi. Clanek cituje muj dopis redakci Staru. Vedle redakce jsem poslal e-mail i prezidentu a CEO Staru, J. Robertu S. Prichardovi tohoto zneni:
"Dear Robert,
You may remember me from the days when you were the beloved President of U of T. I am enclosing a copy of Ms. Taylor' s article and of my e-mail to the 'Letters to the Editor...' I am sorry to bother you with this matter but it is sufficiently important to the Czech community (and to myself personally) for me to feel that you should be advised of it."
Odpoved:
Josef Cermak Letter to Editor
Dear Mr. Cermak:
Your letter to the editor in regard to Lesley Taylor's Nov. 19 article was forwarded to the Public Editor's office of the Toronto Star for further investigation of the inaccuracies you cite.
I'm sorry for the delay in responding to you. For much of last week, I was also dealing with this same issue with Mr. Richard Krpac, the Czech Consul General in Toronto. I did not want to respond to you until I was able to resolve this issue with him. This was further complicated by the fact that the reporter who wrote this article was on vacation and it was necessary to discuss the information and its sources with her.
As you may know, the Star printed a Letter to the Editor from Mr. Krpac on Nov. 28 that focussed on the most important point in your letter -- the incorrect information about the Roma being beaten and bloodied, when in fact they were not. In case you did not see this letter, I have included its text at the bottom of this email. You can also view this letter online at the star.com at http://www.thestar.com/article/544974.
You are also correct that the Star's article misspelled the first name of Czech minister Dzamila Stehlikova. We will be changing this online to reflect the correct Czech spelling, instead of an anglicized version which the writer had confirmed with several sources.
As I made clear to Mr. Krpac, the Star apologizes for these inaccuracies, which were based on incorrect information provided to the reporter, but not, as is our responsibility, fully verified.
Thank you for taking time to write to express your concerns to the Star and thank you for reading the Star. Please do not hesitate to contact me if you have any further questions or concerns here.
Best Regards,
Kathy English
Public Editor/The Toronto Star/416 869-4950
1 Yonge St./Toronto, ON/M5E1E6
***

Myslim, ze tento doplnek je dulezity ze dvou duvodu: uzavira epizodu navstevy pani ministryne a take ukazuje, jak na dopisy ctenaru reaguje nejvetsi kanadsky denik. Nemyslim, ze podobne vzdycky reaguji na kritickou postu krajanske noviny. Pred casem Novy domov uverejnil clanek o tom, jak byla resena situace po odchodu Very Rollerove a roli Alese Breziny v teto zalezitosti. Ales Brezina povazoval clanek za nepravdivy (a vim o tom dost, abych se domnival, ze mel pravdu) a poslal Novemu domovu dopis (dokonce dvakrat) se svoji verzi one udalosti. Pokud vim, nikdy nebyla uverejnena. A to je mi lito. Neni nic ponizujiciho v uverejneni clanku, ktery se mnou nesouhlasi. Spis naopak.
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu