Na okraj
Podekovani za rok, ktery byl
Ne vsecko, co se v roce 2008 stalo si zaslouzi podekovani. Nikdo
- krome ideologickych nebo nabozenskych pomatencu - nemuze citit
nic nez odpor a hanbu tvari v tvar zvrhlosti bombejskych teroristu,
vyvrazdovani etnickych skupin v pul tuctu africkych statu, hladoveni
milionu deti. Tezko dekovat za uragany, smrste a zemetreseni,
za smrt milovanych lidi.
V tomto roce odesly dve z mych nejstarsich pritelkyn: Emilie Perinova
(ve veku 92 let), ktera za valky doprovazela sveho bratra, lekare
dr. Jarose, pri jeho navstevach partyzanu a v Kanade se nekolik
let zivila jako devce pro vsecko v domacnosti, nez dostala zamestnani
jako technicka v laboratorich Connaught, kde pracovala na Salkove
vakcine proti detske obrne. Kdyz jeji manzel, italsky legionar
Vaclav Perina (pred valkou stavel opevneni na severni Morave),
ztratil nejdrive jednu a potom i druhou nohu, ve dne pracovala
na vakcine a v noci po leta osetrovala sveho manzela. Beth Dunlop
(96 let), moje prvni a dlouholeta sekretarka v advokatni praxi,
ktera se starala o svoji rodinu, kdyz jeji manzel ztratil zamestnani
a dcera onemocnela (zemrela vic nez deset let pred svoji matkou)
a vzdycky (smim-li si vypujcit hrst slov od Josefa Hory) stala
naprimena pred osudem. Ztratili jsme Tomase Batu, ktery vzdy
zustal verny svemu cesstvi - rozloucili jsme se s nim Mou vlasti
v podani Torontske Filharmonie rizene Kerry Strattonem.
Ani neni snadne tleskat pubertalnim hram mnohych politiku, kteri
jakoby se rozhodli prejmout roli sasku, kdysi obveselujicich kralovske
dvory. Ani aroganci a pyse, ktere se usidlily v ocich i chovani
nekterych z tech, ktere okolnosti ci nezastavitelna dravost obdarily
daleko vetsim podilem pozemskych statku nez jejich spolupbcany.
Ani tunelovani v Praze, ani hypotekovym machinacim ve Washingtone,
kterymi zacala nejhorsi hospodarska krize od tricatych let minuleho
stoleti, okolo ktere nejvetsi ekonomicke mozky chodi s opatrnosti
kocky kolem misky horkeho mleka a nemaji poctivost jednoho z vynikajicich
prazskych novinaru, Jana Machacka, priznat se Sokratem (takze
by to jejich reputaci prilis neuskodilo), ze vlastne nic (nebo
skoro nic) nevi.
A prece snad skoro kazdy z nas ma za co dekovat: za necekany usmev,
za krajic chleba, jaky jsme od detsvi nejedli, za dopis plny neznych
slov, za zasnezene ticho v bezvetrnem zimnim dni, za prislib jara
v prvnim stvolu travy, za ranni rosu na kvetu, za vysoke letni
nebe, za hyrivou paletu barev na stranich po prvnim mraziku, za
zasnena jezera a bile stity hor, za zeleny koberec pastvin posety
stady hnedych krav, za slunce zapadajici v purpuru vykoupanych
oblaku, za mlecnou drahu nad severni krajinou. Ach, Boze, Boze
slovo nestaci mi, chudobne slovo k hline pripoutane ...Ale tohle
nejsou darky, ktere jsme dostali vyjimecne tento rok - ty dostavame
rok za rokem od nepameti.
Ale jsou darky, kterymi nas rok 2008 obdaroval: prilezitost pro
nas v Kanade - a hlavne v Torontu - zucastnit se mezinarodni konference
o Ceskoslovensku na Torontske univerzite, sledovat porady televizni
skupiny Nova vize, obdivovat predstaveni torontskeho Noveho divadla
a rady akci organizovanych generalnim konzulatem v Torontu, Sokolem
ci Ceskym a Slovenskym sdruzenim a Masarykovym ustavem; ci ztichle
naslouchat koncertum Nokturen, organizovanym dr. Milosem Krajnym;
vitezstvi Baracka Obamy v americkych prezidentskych volbach po
brilantni kampani, v niz ukazal politicky talent a zavidenihodne
vlastnosti: intelektualni i mravni zaber, s jakymi se ani v politice
ani v jine sfere lidske cinnosti casto nesetkame a jimz posilil
viru, ze americky sen se dosud naplnuje; milion dolaru, ktere
americky podnikatel venoval, aby umoznil 300 chudym a vydedenym
zucastnit se - prepychove, v hotelu, ktery se pro ten ucel upravuje,
ve smokingu a v elegantnich toaletach - slavneho uvedeni Obamy
v prezidentsky urad; desitky vetsinou mladych lidi a prevazne
zen, vybranych v soutezi o titul americkeho hrdiny za sluzby opustenym
a nemocnym detem ci lidem, jimz more znicilo domovy; za jedenactileteho
chlapce, umirajiciho na leukemii, jehoz jedinym pranim je pomoci
lidem bez domova.
Pro mne nejvetsim darkem roku 2008 bylo svedectvi indicke chuvy,
ktera - s nasazenim vlastniho zivota - zachranila zivot synka
americkeho rabina a jeho zeny (oba byli teroristy zavrazdeni)
a ktera na otazku, zda mela strach, kdyz prchala z domu hruzy
odpovedela: Jde-li o dite, kdo by myslil na strach? Jak skvostna
odpoved zbabelcum, kteri sireni strachu terorem povazuji za svuj
ukol.
Dostal jsem v tomto roce jeste jeden darek, ktery mi udelal velkou
radost: dve DVD. Prvni je zaznam provedeni vancouverskym Divadlem
Za rohem dramatizace novely Bohumila Hrabala Obsluhoval
jsem anglickeho krale. Dramatizaci vytvorili dr. Josef Skala,
Jiri Adler a Karel Ruzicka, predstaveni znamenite reziroval dr.
Josef Skala. Druhe DVD je zaznam provedeni stejnym souborem hudebni
veselohry Voskovce+Wericha+Jezka Nebe na zemi v uprave
dr. Josefa Skaly a Jiriho Adlera. I tuto hru reziroval dr. Josef
Skala. Obe produkce jsou vynikajici ukazkou vysoke urovne vancouverskeho
souboru a jeho rezisera, dr. Josefa Skaly, kteremu se podaril
husarsky kousek: spojit karieru rezizera a herce ceskeho divadla
s jeste vyznamnejsi karierou kanadskeho vedce. Souboru byla letos
udelena cena ministra zahranici Ceske republiky, Karla Schwarzenberga,
Gratias Agit. Zaslouzene. Mozna, ze pristi rok ji dostane
torontske Nove divadlo...
Josef Cermak
***
Spis velbloud uchem jehly
Za Edwardem S. Rogersem
Myslim, ze Edward Samuel Rogers do kralovstvi nebeskeho vstoupil,
prestoze patril mezi nejuspesnejsi podnikatele. Vystudoval prava,
ozenil se s dcerou anglickeho lorda, vybudoval jednu z nejdulezitejsich
komunikacnich spolecnosti, Rogers Communications Inc., je nositelem
nejvyssiho kanadskeho vyznamenani, O.C., byl pocten radou cestnych
doktoratu, mel za kamarady ministerske predsedy (myslim, ze vsichni
- ti zijici, vcetne Stephena Harpera - byli na jeho pohrbu). Bylo
mu 75 let.
Mel slavny pohreb v anglikanske katedrale sv. Jakuba v Toronte.
Ponevadz katedrala byla obsazena do posledniho mista, my, kteri
jsme prisli trochu pozde, jsme byli posazeni do vytopeneho stanu,
postavenem vedle katedraly, kde byly obrady z katedraly promitany.
Pred schody k oltari stala rakev, pokryta stribrite sedym prehozem,
na kterem lezela osamela bila ruze. Nepamatuji se, ze bych videl
tolik skvostnych knezskych rouch ani tolik slavnych - nebo alespon
znamych (take zasluhou Rogersovy televize) politiku.
Ale nesel jsem na pohreb 'Teda' (jak mu pratele rikali) Rogerse,
abych obdivoval velkolepa roucha a slavne politiky. Sel jsem,
abych se poklonil pamatce cloveka, ktery ve svem zivote udelal
mnoho dobreho. I pro nas. Pred desitkami let dal sve studio k
dispozici etnickym skupinam. Bylo to u 'Rogerse', kde jsme s Milou
Kubikem po vecerech (a on casto dlouho do noci) pripravovali televizni
programy a i dnes Nova vize Markety Slepcikove nasla u
'Rogerse' domov.
Ted Rogers mel krasnou rodinu: tri dcery a jednoho syna. Vsichni
se s nim rozloucili a z kazdeho jejich slova bylo citit lasku.
Pro ne Ted Rogers nebyl genialni podnikatel, ale otec, ktery je
miloval a oni jeho; cestny a dobry clovek, na ktereho budou myslit
kazdou minutu sveho zivota a ktery zustane v pameti rodu po generace.
***
Dodatek k clanku Otazky zodpovezene
a nezodpovezene...
Snad neuskodi doplnit clanek Alese Breziny v poslednim
cisle Satellitu 'Otazky zodpovezene a nezodpovezene pri navsteve
pani ministryne Dzamily Stehlikove' nekolika drobnostmi. Clanek
cituje muj dopis redakci Staru. Vedle redakce jsem poslal e-mail
i prezidentu a CEO Staru, J. Robertu S. Prichardovi tohoto zneni:
"Dear Robert,
You may remember me from the days when you were the beloved President
of U of T. I am enclosing a copy of Ms. Taylor' s article and
of my e-mail to the 'Letters to the Editor...' I am sorry to bother
you with this matter but it is sufficiently important to the Czech
community (and to myself personally) for me to feel that you should
be advised of it."
Odpoved:
Josef Cermak Letter to Editor
Dear Mr. Cermak:
Your letter to the editor in regard to Lesley Taylor's Nov. 19
article was forwarded to the Public Editor's office of the Toronto
Star for further investigation of the inaccuracies you cite.
I'm sorry for the delay in responding to you. For much of last
week, I was also dealing with this same issue with Mr. Richard
Krpac, the Czech Consul General in Toronto. I did not want to
respond to you until I was able to resolve this issue with him.
This was further complicated by the fact that the reporter who
wrote this article was on vacation and it was necessary to discuss
the information and its sources with her.
As you may know, the Star printed a Letter to the Editor from
Mr. Krpac on Nov. 28 that focussed on the most important point
in your letter -- the incorrect information about the Roma being
beaten and bloodied, when in fact they were not. In case you
did not see this letter, I have included its text at the bottom
of this email. You can also view this letter online at the star.com
at http://www.thestar.com/article/544974.
You are also correct that the Star's article misspelled the first
name of Czech minister Dzamila Stehlikova. We will be changing
this online to reflect the correct Czech spelling, instead of
an anglicized version which the writer had confirmed with several
sources.
As I made clear to Mr. Krpac, the Star apologizes for these inaccuracies,
which were based on incorrect information provided to the reporter,
but not, as is our responsibility, fully verified.
Thank you for taking time to write to express your concerns to
the Star and thank you for reading the Star. Please do not hesitate
to contact me if you have any further questions or concerns here.
Best Regards,
Kathy English
Public Editor/The Toronto Star/416 869-4950
1 Yonge St./Toronto, ON/M5E1E6
***
Myslim, ze tento doplnek je dulezity ze dvou duvodu: uzavira epizodu
navstevy pani ministryne a take ukazuje, jak na dopisy ctenaru
reaguje nejvetsi kanadsky denik. Nemyslim, ze podobne vzdycky
reaguji na kritickou postu krajanske noviny. Pred casem Novy
domov uverejnil clanek o tom, jak byla resena situace po odchodu
Very Rollerove a roli Alese Breziny v teto zalezitosti. Ales Brezina
povazoval clanek za nepravdivy (a vim o tom dost, abych se domnival,
ze mel pravdu) a poslal Novemu domovu dopis (dokonce dvakrat)
se svoji verzi one udalosti. Pokud vim, nikdy nebyla uverejnena.
A to je mi lito. Neni nic ponizujiciho v uverejneni clanku, ktery
se mnou nesouhlasi. Spis naopak.
Josef Cermak