Je to pravda nebo ne - clovek
ma byt pripraven
Tato mini-story mne popichovala k napsani a tedy stoji za precteni
- nebot je jednak poucna, ale hlavne prozita v nasi rodine: ve
stredu (19. listopadu) nam oznamili emejlem nasi mladi z Ottawy,
ze prijedou v patek na vikend a chteji s nami oslavit Vanoce!
Duvodem predcasnych Vanoc je odjezd na sestitydenni cestu kolem
sveta, az do Australie, zacinajici 3. prosince.
Nad temi Vanocemi v listopadu jsem mavnul odmitave rukou. Nerikam,
ze jsem si odplivnul, jak to delavam nad cetnymi vystrelky modernosti
a opulentniho blahobytu, proste jsem takovy navrh odmitl okamzite.
Moje zena, vytecny andel strazny nasi rodiny, navrh neodmitla,
ale naopak se okamzite vznitila a vrhla do vanocnich priprav a
mne prikazala chopit se vysavace a vyluxovat barak odshora az
dolu. "Kazdy koutecek," rekla durazne.
Sama vyrazila za nakupy, prestoze prave zacinala prvni podzimni
vanice.
Priznavam, ze luxuji rad - mam stroj na vysavani, ktery ma reflektorky
na saci hubici, takze si do temnych koutku a na kazdy drobek prachu
mohu posvitit.
A je to cinnost mechanicka a tupa, abych pri tom mohl mudrovat;
vzpomnel jsem na naseho profesora matematiky na ostravskem gymnaziu,
ktery mnohokrat rekl: ja vas, studenti, tu matematiku naucim,
ale hlavne vas pripravim na neocekavane chvile, kdy budete pocitani
potrebovat a ulozil nam v puli ctvrtleti ctvrtletni pisemku. A
kdo nemel logaro a Valouchovy tabulky trigonometrickych funkci,
dostal petku bez milosti. Musite byt vzdy pripraveni, vtloukal
do nas.
Pubertu jsem stravil u skautu, diky Bohu, a na spone opasku jsem
mel vyrazene pionyrske heslo BUD PRIPRAVEN, coz znamenalo mit
plastenku do deste na slunny vikend, mit sroubovak, kdyz se polamalo
vazani kandahar na lyzich v zime, kus provazku, kdyz se neco utrhlo,
a dost umu prezit noc ve vanici.
V emigraci jsem v tomto duchu pojal zakladni existencni pripravenost
- mit uspory na sest mesicu, kdyz clovek prijde o praci/prijem
ci ekonomie vcelku klopyta.
"Ale na Vanoce v listopadu pripraven nejsem," rekl jsem
si, a uklidil vysavac.
"Cozpak lze slavit Slunovrat ci Jeziska o mesic v predstihu?"
napadl jsem Evu.
"Co do toho pletes Slunovrat," okrikla mne manzelka,
jde o vanocni veceri a rozdavani darku, abys vedel, dodala ma
pani a varila brambory na salat.
Opomenu detaily, jako vanocni stromek, ktery i Eva ozelela jako
predcasny, ale kdyz mladi dorazili, bylo u nas nachystano na Vanoce,
jak se patri v ceske rodine.
I vanilkove rohlicky zdobily stul, i kdyz nebyly rozlezele, jak
Eva zduraznila.
Bylo to vydarene, dostali jsme darky, ktere nepotrebujeme a podarovali
mlade vecmi, na ktere si za tyden nikdo ani nevzpomene, ale tak
to ma byt. Ze ano?
Kazdy dospely vi, ze Vanoce v te konzumni podobe jsou pro deti,
a protoze nasi synove uz davno nejsou deti, a vlastni deti zatim
nemaji, byl mazlickem kocour Benny.
Tu protivnou bestii nam sem mladi privezli na zimni prazdniny,
zatimco oni se budou toulat sest tydnu po Asii a Australii.
K memu trapnemu uzasu, mladi privezli krome koberecku na spani,
zachodku na vylucovani, pytle kocici potravy a pytle specialniho
pisku, do ktereho kocour vylucuje, taky kocici hracky a kocici
pochoutky, vse v decentnim baleni.
Vcera, den po odjezdu mladych zpatky do Ottawy, moje zena patrala
po kocourovi. Volala: "Benicku!" Sramotila obalem pytliku
s pochoutkou, ale Benny nikde. Benny je moderni kocour, je vyklesten,
drapy nema, ven z baraku nechodi.
"Kde je ta potvora schovana?" durdila se Eva a prolezala
tri patra baraku. Napadlo mne a nerekl jsem to, ze Benny ma uz
12 let, tedy kocici starik, a co budeme delat, jestli ten zatraceny
mazlicek zalem posel a najdeme ho po smradu.
Vzpomnel jsem si, ze syn ulozil Eve, ze kdyby kocour marodil a
certa vim, jak se pozna marodny kocour, at je zavezen k veterinari
a lecen - at to stoji co to stoji.
Odpoledne se Eva rozhodla patrat po kocourovi s baterkou.
Pravda, nasi mladi z Ottawy dotirali dotazy, jak se dari Benickovi
a Eva nelze.
Systematicky svitila baterkou za nabytek, pod nabytek a do vsech
temnych mist, kde by mohl byt a nebyl. Ja jsem sabotoval jeji
horlivost slovy, ze az kocour bude mit hlad, objevi se.
Uz se venku smrakalo a metelice foukala snih na okna, kdyz Eva
kocoura nasla. Nasel si mistecko za kotlem plynoveho topeni a
chrnel tam prituleny k vrnivemu ventilatoru, ktery rozhani horky
vzduch do vsech mistnosti naseho domu.
Eva kocoura vytahla, vykartacovala mu z kozichu prach a byla stastna,
ze nam ten kocici parazit treba neumrel zalem, rekla.
"To mne ani nenapadlo," rekl jsem. A Eva informovala
mlade, ze Benny je OK.
Priznavam, ze ani na Vanoce v listopadu, ani na kocoura jsme letos
pripraveni nebyli.
Zdravim a preji vsecko dobre a hlavne BYT PRIPRAVEN.
Ross Firla-Sudbury