Ma Milos Suchma pravdu?
Je pravda v uvodniku Jaroslava Kotta?
V Satellitu z 23. rijna 2008 ukoncil Milos Suchma svuj prispevek
k diskusi o predvolebni debate Redaktor Satellitu Ales Brezina
si opet neodpustil komentovat dopisovatele, jako by nestacilo,
aby si ctenari udelali vlastni nazor. Lze chapat, ze Ales Brezina
si vydava Satellite nezistne hlavne pro sve poteseni bez jakekoliv
korigujici redakcni rady. Satellite ale tiskne preci
jen dostatecne dlouho, aby si redakcni zasady mohl zapamatovat.
Ano, to je pravda: Satellite vydavam pro sve poteseni a protoze
letos vychazi uz pres 17 let, dodal bych, ze pravdepodobne i pro
poteseni ctenaru.
Pokud jde o korigujici redakcni radu, od zacatku jsem se snazil
mit kolem sebe neformalni skupinu lidi, kteri funguji pro potreby
Satellitu. Ze zkusenosti jsem vedel, ze klasicka redakcni rada
muze nekdy byt nefunkcni ci slouzit jako zasterka, za kterou se
clovek muze schovat, kdyz nechce byt za neco primo zodpovedny
nebo nechce neco publikovat. Navic nemam za sebou organizaci vydavatele
ani mecenase, kteri by formalni radu vyzadovali. Ja sam zodpovidam
svym ctenarum a beru tedy vse, co bylo nebo nebylo v Satellitu
publikovano na sebe.
Pri tomto rozhodnuti jsem vedel, ze chci davat prostor ruznym
nazorum, ze musim publikovat i clanky, s kterymi nesouhlasim a
zejmena clanky, ktere budou treba namirene proti me osobe.
Znamena to, ze na jedne strane se nemohu vymlouvat na redakcni
radu a na druhe strane, kdybych jen publikoval clanky, s kterymi
nesouhlasim, pak bych vytvarel pro sve poteseni noviny, ktere
by propagovaly zcela opacny nazor nez je muj vlastni. Stravit
zivot tim, ze si budu pro zabavu publikovat neco, s cim nesouhlasim,
na to si sveho zivota prilis vazim. A vzhledem k tomu, ze vydavani
novin v dobe internetu je pocinani naprosto nevydelecne, byl by
to i cin zcela posetily. Proto jsem se rozhodl cas od casu nazory,
s kterymi nesouhlasim komentovat.
Netvrdim, ze jsem vzdy otiskl vse, na to mi sily ani rozsah novin
nestaci. Ale verim, ze jsem vzdy otiskl vse, kdy pisatel (pokud
to nebyl anonym) polemizoval se mnou.
Navic jsem se snazil poskytnout platformu lidem, kteri se nemohli
verejne jinde vyjadrit. Delal jsem tak vzdy, az kdyz jsem se presvedcil,
ze byly vycerpany vsechny moznosti v mediich, kam byl dotycny
nazor adresovan. Proto jsem otiskl i rozhovor s byvalym redaktorem
Noveho domova Janem Rotbauerem. S uverejnenim jsem cekal az do
chvile, kdy bylo jasne, ze mu Novy domov jiz neda prostor, aby
svuj nazor prezentoval. Objevilo se nekolik reakci, kterych si
vazim. Nektere byly pozitivni, jine negativni, vsechny jsem uverejnil.
Jedna z nich vysla i v 18. cisle Noveho domova, na kterou jsem
reagoval e-mailem a stejnym zpusobem odpovedel i dr. Milos Krajny.
Nedostali jsme vsak odpoved a nase reakce se neobjevila ani v
dalsim cisle Noveho domova. Pro jistotu jsem tedy poslal dopis
jeste postou. Opet nic. Jelikoz se nas dvou nektere casti uvodniku
Noveho domova cislo 18. ze 3. rijna 2008 dotykaji, prebirame tyto
pasaze a prinasime obe odpovedi.
Nejprve tedy zmineny uvodnik (zkraceno a neupraveno):
Vazeni ctenari,
Rika se, ze prvni obeti kazde valky je pravda. Poprve jsem toto
prislovi zaznamenal v dobe zacatku "valky proti teroru"
v roce 2001, kdy priznivci i odpurci americke invaze Afganistanu
a posleze Iraku, vzajemne poukazovali na vykonstruovana propagandisticka
tvrzeni svych ideologickych protivniku.
Husovo "Pravda vitezi" ktere je i v zahlavi tohoto listu,
je mottem vsech kdo neztraceji nadeji, ze k pravde se pomalu,
s potizemi, ale prece jen nakonec dojde
V nedavne dobe doslo k urcitemu posunu: v jednech krajanskych
novinach se objevil rozhovor vyzyvajici MMI k verejne reakci na
urcita tvrzeni v teto torontske "valce argumentu". Tentokrat
je reditelska rada vyzvana k dialogu bez pouziti hanlivych vyrazu,
a tak snad je mozne na uvedeny clanek nejakym zpusobem reagovat.
Tak se i stalo a odpoved jednoho z clenu reditelske rady
byla zverejnena. Rad bych timto odpovedel na nektere vyroky v
puvodnim rozhovoru i v "reakci na reakci" ktere nemohu
prijmout jako pravdive.
Nazor, ze reditelska rada sestava z lidi bez zkusenosti muze by
predmetem debaty a osobnim nazorem urcitych jednotlivcu.
Avsak tvrzeni, ze se stali cleny jenom proto, ze se prihlasili
na nejake schuzi a ze tak cini proto, aby si vylepsili sve resume
ci zdolali svuj komplex menecennosti, je nepravdive (pominu-li
absenci respektu).
Podle stanov Masarykova ustavu musi byt clenove reditelske rady
nominovani na valne hromade. Kazdy clen Masarykova ustavu ma pravo
nominovat kohokoli kdo je radnym clenem po dobu nejmene jednoho
roku, a vsichni soucasni clenove reditelske rady byli zvoleni
v demokratickych volbach v souladu se stanovami.
Autor rozhovoru se pta na urcite financni informace tykajici se
provozu Noveho domova. Bez ohledu na skutecnost, ze jde o vnitrni
informace, nebylo by vhodne, aby se zeptal u zdroje? Jestlize
nekdo ma odvahu hodnotit manazerske schopnosti reditelske rady,
mel by mit i odvahu rici: "o tom nic nevim ani tomu nerozumim"
to by bylo otevrene a pravdive.
Neni take pravda, ze se Masarykuv ustav soudi s byvalymi zamestnanci.
Vsichni zamestnanci odesli na zaklade vlastniho rozhodnuti, a
to, ze MMI pouziva pravni poradu v reseni situace, je (kanadskymi
zakony vyzadovana) "due diligence" ke ktere jsou clenove
rady vazani z titulu sve funkce v dobrocinne organizaci.
Pokud ma nekdo zajem zjistit skutecny stav veci ohledne udajne
vynuceneho odchodu hudebniho programu Nokturna, necht zavita na
Masaryktown a nahledne do zapisu ze schuzi MMI. Jsou v nich pomerne
detailne zaznamenany financni i organizacni problemy s organizaci
programu. Presto MMI hledal zlepseni a zpruhledneni zpusobu organizace.
Povinnosti predstavitelu MMI a prani ci predstavy dobrovolniku
musi byt nejakym zpusobem skloubeny. I v tomto pripade to bylo
rozhodnuti organizatora Nokturen prestat spolupracovat s Masarykovym
ustavem, nikoli rozhodnuti MMI program zrusit.
Je mi lito, ze Nokturna odesla z Masaryktownu. Je mi lito, ze
se ode mne urciti byvali zamestnanci ostentativne obraceji zady,
prestoze jsem jim nikdy nic zleho neudelal, a povazoval jsem je
za sve pratele. Je mi lito, ze nedokazou nest dusledky sveho rozhodnuti
bez zateze urazene jesitnosti a osobni nenavisti. Musim ale pripomenout,
ze jakekoliv reference na "rozhodnuti reditelske rady"
v krajanskem tisku i jinde je nepravdiva, ze to nebyla rada MMI,
ale jednotlivi zamestnanci a dobrovolnici kdo ucinili rozhodnuti.
Jedna strana tvrdi, ze byli "vystipani", donuceni, ci
nejakym zpusobem vykonstruovane "odejiti". Druha strana
tvrdi, ze odesli z vlastniho rozhodnuti protoze zmeny v pracovni
a organizacni naplni jim byly proti srsti ci je zatezovala zvysena
kontrola financni a operacni pruhlednosti vyzadovana Masarykovym
ustavem.
Nebudu komentovat neomalenost dalsich tvrzeni v puvodnim rozhovoru.
Chtel bych ale reagovat na tvrzeni vydavatele listu, ze "zhotovil
jedno vanocni cislo Noveho domova, kdyz to nemel kdo delat",
a ze se to pred ctenari nejakym zpusobem tajilo. Jelikoz si vazim
zmineneho autora a jeho cinnosti v komunite, davam mu timto moznost,
aby svoje tvrzeni dolozil. Moje antiteze je tato: kdyz nahle odesla
pani Rollerova na konci listopadu 2004, vanocni cislo bylo vydano
svepomoci. Podilela se na nem Alena Kottova, v soucasne dobe prozatimni
redaktorka Noveho domova a byvala predsedkyne Masarykova ustavu,
nekolik dobrovolniku, vyse zmineny autor a ja (napsal jsem tehdy
uvodnik). Celkovy objem straveneho casu na vydani novin byl zhruba
v rozsahu 100 hodin (podotykam, ze v predvanocnim shonu). Z teto
doby stravil muj kolega jeden vecer zkontrolovanim graficke upravy
listu za pomoci software s jehoz verzi nebyla Alena obeznamena
(znala velice detailne predchozi verzi).
Za tuto "pomoc" si vyzadal castku 2000 dolaru, kterazto
suma mu byla promptne vyplacena. Nikdo z ostatnich zucastnenych
neocekaval zadnou financni odmenu.
K udajnemu utajovani prispevku zmineneho autora melo dojit tim,
ze jeho jmeno nebylo uvedeno v nasledujicim cisle v podekovani
dobrovolnikum...
Mili ctenari: zajima vas to? Ano? Ne? Mam na to svoji teorii,
ale necham si ji pro sebe. Co se tyce onech ostatnich vyzev k
diskusi v ruznych krajanskych "mediich", pochybuji,
ze dosavadni uroven "diskuse" je hodna casu straveneho
vyvracenim nepodlozenych pomluv a lzi.
A tak nezbyva nez doufat, ze se ta lez jednou unavi nebo si nekde
zvrtne kotnik, a pravda, spinava a umolousana, se konecne zvedne
a ukaze se v cele sve nahote. A nebo az dokaze to, co dokaze lez.
Za pomerne neucesany pseudouvodnik se omlouva a na pristi setkani
s vami se tesi Jaroslav
Kott
***
A zde je odpoved, kterou jsem zaslal
e-mailem a postou, a ktera nebyla do dnesniho dne uverejnena:
Mily pane Jaroslave Kotte,
jsem rad, ze jiz podepisujete uvodniky a ze se tedy mam na koho
adresne obratit. Zaujala mne Vase uvaha o Mistru Janu Husovi a
jsem rad, ze se muzeme oprit o spolecnou postavu. Jan Hus netvrdil,
ze ma pravdu a ze pokud ho koncil presvedci, ze je ochoten se
koncilu podvolit. Koncil ho nepresvedcil a Mr. Jan Hus se tedy
nechal upalit. Nemyslim si, ze jeden druheho presvedcime, tak
jako koncil nepresvedcil Husa a Hus koncil.
Nemel jsem cas detailne studovat zaznamy ve svem pocitaci z prosince
2004, ale moje fakta ukazuji nasledujici: Po odchodu Very Rollerove
z Noveho domova nastala v Masarykove ustavu urcita bezradnost.
Vera Rollerova velice peclive archivovala noviny na CD, ale, a
to ji naprosto nevycitam, mela v tom urcity system, kteremu temer
nikdo nerozumel (zrcadlo pro tisk se delalo podobnym zpusobem
jako v roce 1990, kdy jsem ji noviny predaval). Takto zhotovene
zrcadlo na A4 (letter size) se po pulstrankach nalepilo na velke
archy tvrdeho papiru a odneslo se do tiskarny. Pouzivali jste
tehdy zastaraly program PageMaker 6.0.
Proto jsem byl jedinym, kdo byl tento rebus schopny rozlustit.
Navic Vera Rollerova pouzivala neortodoxni fonty, ktere byly zhotoveny
pro Novy domov na zakazku pocatkem devadesatych let. Vedeni Masarykova
ustavu prislo za mnou, jestli bych byl ochoten pomoci. Sdelil
jsem MMI uprimne, ze v tak kratke dobe je to velice tezke, protoze
zaroven musim pripravit vanocni vydani svych novin, ktere je
vzdy znacne narocne, protoze to byva vetsinou dvojcislo, a take
zpracovani inzerce, ktera je v dobe vanoc velice dulezita, a navic
je zdrojem prijmu pro nezavisle noviny, je narocnejsi. Nabidl
jsem reseni vydat vanocni cislo spolecne.
Po urcite dobe tento muj navrh byl odmitnut s tim, ze si neprejete
noviny spolecne, ale oddelene a kolik bych za udelani techto novin
pozadoval. Odpovedel jsem, ze v takovem pripade nebudu moci udelat
rozsirene cislo svych novin, ze tudiz ztratim na inzerci a ze
je to neuveritelne stresujici obdobi, jak sam pisete. Novy domov
vychazel dvakrat za mesic a jedny noviny by byly za polovicni
plat minule redaktorky, to jest bez zdaneni, za 2000 dolaru plus
GST, jejimz jsem platcem. Profit Noveho domova z vanocniho cisla
s inzerci, ktere by beze mne, pri vsi skromnosti, nevyslo, byl
podle meho nazoru vyssi, takze verim, ze jsem Masarykuv ustav
o zadne penize nepripravil. Naopak, pomohl jsem Novemu domovu
prinejmensim splnit povinnosti vuci predplatitelum. Ze jsem to
neudelal jako dobrovolnik zdarma, to je pravda, ale co muzete
cekat od konkurence, sebevic pratelske?!
Prace na jednom vydani novin zabere 80 az 120 hodin, to pisete
i Vy, uvadi to Jan Rotbauer a mohu to potvrdit i ja z vlastni
zkusenosti neb tuto praci v ceskem jazyce delam v soucasnosti
asi nejdele na svete. Vanocni cislo trva vetsinou dele. Pokud
vim, noviny se delaly na mem pocitaci. Vy jste dodali material,
ja je zalomil. Vase manzelka pani Alena Kottova prisla za mnou
udelat korektury a pozadala o nektere zmeny. Ty jsem udelal a
odevzdal jsem Vam nejen noviny v PDF formatu, ale navic i zaklad,
jak pokracovat s novinami v programu PageMaker 6.0.
Sam tvrdite, ze noviny byly vytvorene v novejsim programu (PageMaker
7.02), ktery jste tehdy nevlastnili, jak jste v nem tedy mohli
vytvorit noviny? V pripade, ze jsem byl opravdu schopny behem
jednoho vecera, jak pisete, desifrovat stara CD, pretransformovat
material, ktery mela pani Rollerova pripraveny do vanocniho cisla
z minulych let, napsat program pro prevod z netypickych macintoshovych
fontu do fontu zvanych Central Europe cili CE, zalomit noviny,
udelat korektury a pozadovane zmeny podle prani vasi manzely a
odevzdat Vam tyto noviny pripravene pro tiskarnu, pak jsem genius
a sam pred sebou smekam klobouk! A ta moje odmena mela byt v tomto
pripade podstatne vyssi. Prace takovych odborniku se ocenuje sazbou
nejmene 800 dolaru na hodinu. Bohuzel takovym odbornikem ale nejsem.
Ale jeste k te odmene, kterou jsem dostal. Po vanocich roku 2004
mi zatelefonovala pani Libuse Peichlova, ktera mne sdelila, ze
moje odmena byla stanovena MMI na nekolik stovek dolaru. Byl jsem
sokovan a rekl jsem, ze dohoda byla 2000 dolaru. Ona rekla, ze
mi zavola jeste jednou, svemu slovu dostala a oznamila mi, ze
vedeni MMI je ochotne tuto sumu zaplatit, ale jestli bych ja neudelal
nejaky ustupek. Rekl jsem, ze snizim o 10 %, takze celkova cena
bude 1800 dolaru. Jelikoz nejsem neziskovou organizaci, jsem platcem
GST. Ta tehdy cinila 7 %. Proto byl sek na 1926 dolaru. Pokud
MMI plati GST, mohl si 126 dolaru odecist. Samozrejme ze cely
tento muj prijem byl zdanen.
Muj honorar castecne kompenzoval skutecnost, ze jsem nemohl udelat
obvyklou vanocni inzerencni kampan pro Satellite a rozhodne nebyl
prehnany vzhledem k tomu, kolik se za tento druh prace plati.
Jednani s pani Peichlovou, ktera zastupovala Masarykuv ustav bylo
velmi korektni a mohu rici, ze si jejiho nazoru podnes velice
vazim, i kdyz s ni mnohdy nesouhlasim. Proto mne prekvapilo vase
tvrzeni, ze jste noviny udelali Vy za sto hodin.
Nechci vas obvinovat z toho, ze nehovorite pravdu? pouze vidite
vec z jineho uhlu. Podle meho presvedceni jsem Novy domov tehdy
z vetsi casti zhotovil ja na svem pocitaci a v programu PageMaker
7.02, ktery jste vy tehdy nevlastnili. Byl bych proto s pouzivanim
jmena Mr. Jana Husa opatrnejsi. Jednak jsem protestant a jednak
jsem byl ochoten pro pravdu v zivote neco obetovat.
Posilam Vam tento dopis k uverejneni, protoze bych byl rad, aby
si i ctenari Noveho domova mohli udelat svuj vlastni nazor.
S pratelskym pozdravem
Ales Brezina
***
Odpoved dr. M. Krajneho
k uvodniku v Novem domove
Mily Jardo,
doufam, ze dostanes techto par radku, budu se snazit byt strucny.
Je to takovy otevreny dopis Novemu domovu na Tvou vyzvu,
aby lide diskutovali problemy a neodsuzovali jednostranne MMI,
protoze MMI dela dobrou praci a ma prakticky ve vsem pravdu (zamestnanci
odesli sami, problemy jsou jinde atd.)
Mohu reagovat jen na veci, o kterych vim a u kterych jsem byl
a musim konstatovat, ze nektera tva tvrzeni nejsou uplne spravna.
Napriklad, ze byvala redaktorka odesla nahle a nemohli jste nikoho
najit, cili, ze se vanocni cislo ND muselo delat narychlo atd.
Vera Rollerova mela pred penzi a byla ochotna zustat, pokud by
mohla delat noviny ze sveho letniho sidla. Reditelska rada ji
to slibila, ale po nekolika dlouhych schuzich, na kterych jsem
jako predseda redakcni rady byl pritomen, to bylo zamitnuto.
Kdyby se to uskutecnilo, MMI by usetril 2500 dolaru rocne (mozna
i vic), to jsme meli spocitane, meli bychom dale redaktorku atd.
Financni premie, ktera ji byla slibena pri odchodu do duchodu
ji take nebyla v celkove hodnote proplacena. Z toho se zdravotne
zhroutila, coz se dalo cekat.
Pises, ze Nokturna mela organizacni a financni problemy.
To je poprve, co se dovidam neco takoveho. Za sedm let Nokturen
byly vsechny rocniky financne vydelecne - pro MMI. Jiz prvni
rok prinesla do pokladny MMI kolem 500 dolaru, druhy rok 1000
dolaru a tak dale. Vsechno klapalo dobre, i kdyz jsem musel po
roce odejit z reditelstvi MMI (ze zdravotnich duvodu) a spojkou
mezi reditelskou radou a mnou byla pani Novotna. Jak predavala
zpravy a vysledky, to vi reditelstvi, ja jsem tam byl jen jednou
prednest novy program a nebyly zadne namitky. V poslednich dvou
letech zacalo reditelstvi predkladat pozadavky k uvodni reci ke
koncertum (z historie Masarykova ustavu atd, coz jsem toleroval),
pak byly problemy s brozurkou a nelibil se pocet koncertu, spoluucast
na oslave 28. rijna (ktera vzdy ziskala MMI finance), a kdyz nekdo
v reditelstvi navrhl, abych byl pozvan k diskusi, tento navrh
byl zamitnut. V dubnu 2008 mi bylo predlozeno (v predvecer celorocni
schuze) presne dvacet pozadavku na organizaci Nokturen
na pristi rok. Kdyz jsem tyto pozadavky ukazal dvou Kanadanum,
organizujicim koncerty v Ontariu, shodne rekli, ze to nelze podepsat,
protoze je to nerealisticke a neda se to splnit.
Vrcholem "spoluprace" byly posledni dva koncerty -
jeden meho bratra, ktery po velkych diskusich byl povolen v kostele
sv. Vaclava, aby si bratr mohl zahrat na sve piano, ktere venoval
ceskoslovenske komunite a kam se veslo (a i prislo) vice posluchacu
- cili se vydelalo. Podminkou pro koncert v kostele sv. Vaclava
bylo, ze posledni koncert operni pevkyne B. Ferancove musi byt
v restauraci Praha a muj bratr ji bude doprovazet zdarma (rozpocet
byl sest dolaru). Proto jsem rekl, ze budu platit bratra sam
a pred koncertem mi bylo receno dvema cleny reditelstvi a sekretarkou,
ze dostanu danovy odpis na 600 dolaru, ktery nikdy neprisel. Pritom
se na obou koncertech vydelalo a vsechny penize zustaly v MMI.
Sedm let jsem obstaraval odvoz umelcu z letiste (az na vyjimky,
kdy jsem nemel cas), ubytovani bylo zdarma u mne (plus jidlo),
opet az na vyjimky - a to nepocitam mezimestske a mezistatni telefony,
pocitac a vsechno zdarma.
Sedm let. Cili kde byly ty financni a organizacni problemy? A
kdo je pusobil? A to bude vse v zapisech ze schuzi MMI (anebo
nebude). Toto je otevrena odpoved na Tvuj uvodnik v Novem domove
v cisle 18 z roku 2008 (str. 2) - a mluvim jen o vecech, u kterych
jsem byl, proto nemohu komentoval o Martinu Rejzkovi (ktery byl
vzdy velmi napomocny, i kdyz to nemusel delat) a Alesi Brezinovi,
ktery pomohl s novinami.
Vim, ze muj clanek o poslednim koncertu Nokturen nemohl
byt vydan, nebot tehdejsimu redaktorovi bylo receno, ze prijde
o misto, vytiskne-li ho. (Podotykam, ze tam nebylo nic zaporneho
o MMI, spise filozoficky jsem se tazal, zda ceska komunita bude
dale podporovat Nokturna a jine kulturni porady a zda si
je vedoma, jakou vysokou umeleckou uroven nase koncerty maji.
Co MMI take nedoslo, byla unikatni vec, ze jsem prezentoval po
sedm let pouze ceske a slovenske umelce (krome dvou prednasek
kanadskych odborniku) a byl jsem nabadan prezentovat i mistni
kanadske muzikanty (takovych koncertnich udalosti je v Torontu
hodne). Myslim, ze je nasi povinnosti ukazovat, jakou uroven
maji cesti a slovensti umelci - a v tom byla unikatnost Nokturen.
Cili, pravda je jen jedna. Muzeme se divat na veci z ruznych uhlu,
ale fakta jsou fakta. A ja jsem byl u toho. (Myslim, ze ty jenom
neprimo.) Proto tim nemuzes operovat jako dukazy, ze lide ocernuji
MMI. A hlavne se lide mohou domluvit. A to jsem u MMI postradal.
A nezalezi, jestli schuze trva hodinu nebo pet a pul hodiny -
to neni dukaz, ze se pracuje dobre.
Milos Krajny