Na okraj
Sokolske hroby
Letos - uz po osme - navstivili torontsti Sokolove hroby svych
zemrelych bratri a sester. Letos Hana Juraskova, Svatava Hermankova,
Jan Waldauf (duchovni otec teto tradice), Ivo Syptak a ja jsme
na trech hrbitovech (Glendal Memorial Gardens, Queen of Heaven
Cemetery a Sanctuary Cemetery) navstivili hroby sedmi bratri a
sester: Zofie Pospisilove, Ladislava Pospisila, Louise Pospisila,
Vaclava Mensika, Zdenka Mimry, Miroslava Patavy a Otty Stehlika.
Ke kazdemu hrobu jsme umistili venecek se stuhami Sokola a Jan
Waldauf prednesl kratky projev o jejich cinnosti. Letos jsme take
navstivili a sokolskym veneckem ozdobili symbolicky hrob vyznamneho
sokolskeho pracovnika Miroslava Pliskeho na Masaryktownu. Urna
s jeho popelem - spolu s urnou s popelem ceskoslovenskych zidu
jednim nebo druhym zpusobem zavrazdenych v Osvetimi, jejichz pamatce
jsme se rovnez poklonili - byla puvodne umistena pod Masarykovym
pamatnikem. Pri stavbe obytnych jednotek byl pamatnik odstranen
a urny se ztratily. Doufame, ze tato krasna tradice navstev sokolskych
hrobu bude dlouho pokracovat.
***
Rememberance Day
Letos uplynulo 90 roku od oficialniho zakonceni Prvni svetove
valky o jedenacte hodine jedenacteho dne jedenacteho mesice roku
1918. Letos - snad proto, ze to bylo tak vyznacne vyroci - bylo
na vzpominkovych slavnostich v zemich, jejichz muzi a zeny se
valky zucastnili divaku vic nez jindy. Rozhodne v Torontu, kde
ucast byla snad nejvetsi, na jakou se pamatuji. Slavnostnim recnikem
byl torontsky starosta David Miller, ktery se zminil, ze z oblasti
Toronta ve valkach pocinaje rokem 1914 bojovalo na pul milionu
Kanadanu. Pochodujicich veteranu bylo mene a nevidel jsem nikoho
z Prvni svetove valky. Vzpominky v Londyne v Anglii byli pritomni
nejmene dva: Harry Patch (110 roku) a Henry Allingham (112 roku)
a i tech z Druhe svetove valky je kazdym rokem mene. Rady pochodujicich
vyplnily prislusnici jinych organizaci: RCMP, Kolumbovy rytiri
atd. V minulych letech byla vyvolavana vedle jmen ruznych spolku
a organizaci i jmena diplomatickych misi, ktere u pomniku padlych
polozily vence. Vloni poprve bylo vyvolano i jmeno Generalniho
konzulatu Ceske republiky.
Letos? Proste rekli "clenove diplomatickeho sboru v Toronte"
a tak jsem se vyvolani jmena naseho konzulatu nedockal, i kdyz
vim, ze byl pritomen konzul Jiri Slajs.
***
Devadesatiny nevsedniho umelce
Jiriho Kaysera
Vloni se svoji zenou Dagmar oslavil 70 roku manzelstvi. Manzelstvi,
o kterem oba hovori s vyrazovou skromnosti lidi, kteri vedi, ze
hluboke zazitky se nesnaseji s bombastem. Hovorili o nem proste,
misty dojemne, na dokumentarnim filmu, ktery o nich natocila Marketa
Slepcikova pro svuj televizni porad Nova Vize na kanalu OMNI v
Ontariu. Letos 16. listopadu Jiri Kayser oslavil sve devadesatiny.
Devadesat roku, za kterymi se i pri nejvetsi skromnosti muze ohlednout
s dobrym pocitem, ze za sebou zanecha hluboke a laskave stopy.
Narodil se v roce 1918 v Pisku. Jeho rodina se pred mnoha lety
do Cech prestehovala z Holandska, kde se jeho predkove rovnez
venovali umeni a byli mezi prvnimi, kteri prisli se skupinovym
portretem. Jiri sam se nejaky cas rozhodoval mezi hudbou a malirstvim
(byt mnohostranne talentovany ma sve vlastni specificke problemy).
Ucil se na housle (jeho bratr studoval u profesora Sadla) a byl
tak dobry, ze ve ctrnacti letech hral v kvartetu. Jeho rodina
se stykala s mnoha hudebniky, zastavoval se u nich i Leos Janacek.
Mezi dvema svetovymi valkami Jiri studoval soucasne na Karlove
univerzite (mimo jine historii umeni, anatomii a psychologii)
a na Akademii vytvarnych umeni, kde studoval umeni a kde (jeho
studie byly preruseny zavrenim vysokych skol nacisty) v roce 1947
graduoval. Jednim z jeho ucitelu na Akademii byl Cyril Bouda,
jehoz mozna nejuzitecnejsi rada byla "Delejte to, jak to
vidite". Na zacatku svych studentskych let od rana do noci
delal kopie starych mistru, Dürera, impresionistu, Piccasa.
Kayserova filosofie prace: "Kazdy tah stetcem je jako vyslovene
slovo, kdyz neco vykladate. Linka, kterou tahnete, navazuje na
to, co je okolo, stejne jako slovo navazuje na slova, ktera predchazela
i slova, ktera budou nasledovat." I kdyz se rozhodl pro malirstvi,
hudba zustala jednou z inspiraci jeho tvorby - maloval Talicha,
Kubelika, Borise Krajneho, Smetanovo kvarteto (to nejcasteji)
a nakonec i Prahu muzikalni.
Kayser maluje vsecko, co vidi, nachazi inspiraci v nejmensim listecku
pri prochazce lesem, zaujme ho krivka zenskeho tela i patos lidskeho
osudu. Jeho umeni respektovali i komuniste. Dostal na priklad
Rad prace a Cenu dolu Antonina Zapotockeho. Ale nabidku, aby vstoupil
do strany odmitl a kdyz v srpnu 1968 Ceskoslovensko napadly armady
Varsavskeho paktu, a po jeho autu strileli sovetsti vojaci a prezident
Svoboda se nechal slyset, ze pojede do Moskvy a jestlize Breznev
nepropusti Dubceka, vrati Sovetum medaile a zastreli se, Jiri
Kayser (a jeste vic Dagmar) dosli k zaveru, ze prisel cas odejit.
Kanada je privitala dva tydny pred vanoci, 10. prosince 1968.
Radu let zili v Montrealu a na zacatku - jak tomu bylo u vetsiny
uprchliku - to slavne nebylo. Dagmar i Jiri kazdy vydelavali 50
dolaru za tyden a nadto Jiri byl deprimovan urovni umeni v Kanade.
Ale pak zacal ucit a udelal si jmeno jako portretista. Po sametove
revoluci bylo jeho dilo oceneno retrospektivou v jeho rodnem meste
Pisku, jeho grafika je dodnes soucasti stale sbirky videnske Albertiny
a jeho obrazy byly uspesne vystaveny v Evrope, Spojenych statech
i v Kanade. Dagmar a Jiri dnes ziji v meste Cambridge uprostred
Ontaria a jsou stastni. Maji krasne manzelstvi, dva hodne syny
a tri rozkosne vnucky, zdravi jim slouzi a jak Dagmar pokorne
rika: Co vic muze clovek chtit?
A umeni Jiriho Kaysera? Zuzana Hahn Jiriho vidi jako umelce, ktery
si nasel vlastni smer a pronika do podstaty veci cistym, osobitym
pohledem. Jeho dilo se vysmiva vsem -ismum. Je to dilo predevsim
senzualni: slysime v nem housle a cela i klikani vysokych podpatku
zeny kracejici ulici. V jeho obrazech citime vuni cerstve zeme
v Danae, jak prijima sveho bozskeho milence, a chut Evina jablka.
A jsme-li zvlast tissi, pochopime mozna i "Pamatujice Brueghelova
'Slepce'".
A jeste neco: Jiri Kayser, ktery jako jediny neclen Sokola obdrzel
od Sokolske zupy kanadske v roce 2005 Medaili Dr. Miroslava Tyrse
za mimoradne zasluhy, v roce 1982 vytvoril k V. Jubilejnimu sletu
Ustredi Ceskoslovenskeho sokolstva v zahranici ve Vidni pri prilezitosti
oslav 150. vyroci Tyrsova narozeni krasnou kresbu ptaka sokola.
A v roce 1986 namaloval obraz sochy Svobody, venovany prezidentu
Ronaldu Reaganovi, ktery sokolsti reprezentanti - u prilezitosti
VI. Jubilejniho sletu v Curychu - predali velvyslankyni USA ve
Svycarsku. Mam dojem, ze obraz, za ktery Reagan podekoval osobnim
dopisem, je nyni umisten v Reaganove knihovne.
***
Obama
Kazdy jsme nejak vyslednici svych genu, sveho prostredi a toho
hlasu v nas, o nemz celkem nic nevime. A kazdy vidime svet trochu
jinak. Jedni (a nepochybne jsou mezi nimi i nekteri mi pratele)
rekli ne k volbe Baracka Obamy prezidentem USA. Druzi (a ja jsem
jednim z nich) prijali Obamovu volbu jako prislib, ze Amerika
se znovu stane nadeji sveta. Byl bych neverny sam sobe, kdybych
- pri vsi ucte k nazoru techto pratel a bez sebemensi touhy je
o cemkoliv presvedcovat - nerekl sve ano. Nezajimaji mne ani tak
okolnosti Obamova vitezstvi: ze jeho volebni kampan je mnohymi
povazovana za nejlepe organizovanou kampan v historii USA; ze
v primarkach, ktere zacal jako skoro neznamy senator, proti vsemu
ocekavani udolal i tak schopnou souperku, jakou je senatorka Clintonova;
ze tri miliony Americanu prispelo na jeho kampan; ze vyhral i
presto, ze byl licen jako muslim, jehoz nejlepsimi prateli jsou
teroriste, pritel Palestincu, antisemita a socialista; ze zvitezil
i ve state (Iowa), ktery ma jen 2% cernosskeho obyvatelstva a
ze pro nej volilo 54% katolickych volicu pres rozdilny pristup
k potratu. Vic mne zajima jeho osobnost a kam ho zaradit.
Prinejmensim musi byt mimoradne ctizadostivy - nevim, jak jinak
by chtel byt prezidentem zeme, ktera prave prochazi nejhorsi krizi
sveho bankovniho systemu za poslednich sedmdesat let a rostouci
nezamestnanosti (puldruheho milionu za poslednich deset mesicu);
zeme, jejiz prezident zacal valku (na zaklade duvodu, jez se ukazaly
falesnymi), ktera USA jiz stala tisice mrtvych a stovky miliard
dolaru, zatimco infrastruktura vlastnich mest nebezpecne starne;
zeme s neresitelnym problemem mexicke "imigrace"; zeme
kdysi skoro obecne milovane a dnes skoro nenavidene; zeme klesajici
zivotni urovne a desitek milionu lidi bez lekarskeho pojisteni.
A ani ctizadost by nestacila, aby na sebe vzal bremeno skoro neunosne.
Ani ctizadost by nestacila, aby den za dnem, mesic za mesicem
putoval z mesta do mesta a do nekonecna opakoval (jen v ruznych
obmenach) tytez sliby, tataz obvineni soupere, se stejnym nadsenim,
jako by je rikal poprve. Na to musi byt navic presvedcen, ze je
povolan (Bohem, dejinami) vyvest svuj narod z pouste soucasnosti
do prislibu lepsiho zitrku. A musi mit skoro nevycerpatelnou energii
maratonskeho bezce. Obama je zrejme vybaven temito vlastnostmi
(a neni sam: jeho souper, republikansky kandidat senator John
McCain, pres svych 72 let - z nichz radu stravil jako vietnamsky
zajatec - je zrejme nadan stejnou ctizadosti, stejnym pocitem
dejinneho poslani a na svuj vek neuveritelnou energii).
Obama ma celou radu dalsich vlastnosti, ktere ho predurcily, aby
skoncil v Bilem dome. Pamatuji se, ze kdyz jsem ho poprve slysel
mluvit v televizi - jeste predtim, nez oznamil svoji kandidaturu
- pripomnel jsem si dva recniky zvucnych jmen: John F. Kennedyho
a Adlai Stevensona. Obamuv hlas ma uhrancivou presvedcivost hlasu
Kennedyho a jeho slovnik hyri stejnym bohatstvim jako slovnik
Stevensonuv. Behem kampane predvedl ukaznenost a uvazlivost, ktere
ostre kontrastovaly s rozharanym a naladovym stylem senatora
McCaina. Ukazka: kdyz vypukla bankovni krize, McCain oznamil,
ze prerusuje kampan a leti do Washingtonu; vyzval Obamu, aby
udelal totez. Obama odmitl prerusit kampan s oduvodnenim, ze prezident
musi byt pripraven zabyvat se nekolika problemy najednou. Je agresivni
a soutezivy a ve svem mladi se jiste naucil prijimat i rozdavat
tvrde udery, ale nezda se mi, ze by nekdy uhodil pod pas. Imponoval
mi jeho klid, pokojne ladeni jeho temperamentu, snasenlivost k
nazorum druhych, vule hledat reseni bez haraseni zbranemi, schopnost
nalezat nitky, ktere nas vsechny spojuji na pochodu od kolebky
k smrti. Tento misenec rodem zil v rade statu a videl zivot vydedenych
stejne jako zivot strednich vrstev a nakonec i zivot lidi, jimz
bylo mnoho dano. A citi, ze pres vsechny problemy, jimiz jeho
zeme prochazi, Spojene staty jsou jedinou zemi, ve ktere clovek,
je-li schopny (a preje-li mu osud), muze zacit jako poslicek a
skoncit jako prezident.
Po mem soudu zvoleni sen. Obamy prezidentem je nejpresvedcivejsim
dukazem zivotnosti i pruznosti americkeho systemu: pred pouhymi
padesati lety (to uz jsem byl v Kanade a z dalky sledoval jednu
z nejdramatictejsich kapitol americkych dejin) Martin Luther King,
Jr. vedl bojkot proti politice rasove segregace na montgomerskych
autobusech; pred pouhymi padesati lety rasova nenavist se ve Spojenych
statech vybijela nejen vrazdami cernochu skupinami Ku Klux Klanu,
ale i brutalnimi metodami, vcetne psu a nasili, ktere policie
pouzivala proti mirumilovne demonstrujicim cernochum, dokonce
i detem; vcetne kulky, kterou ukladny vrah, James Earl Ray, 4.
dubna 1968 ukoncil Kinguv zivot. Baracku Obamovi bylo tehdy 7
let. O 40 roku pozdeji byl - neuveritelne - zvolen prezidentem
USA, i v statech, kde pronasledovani cernochu bylo nejhorsi. Udalost,
ktera posiluje nadeji, ze clovek se navzdory vsemu stava clovekem.
Nikdo z nas nevi, jakym bude prezidentem. Ani jak muze moc narusit
jeho charakter. Myslim si, ze je jedinecne kvalifikovan, aby byl
velkym prezidentem. Myslim, ze jeho volba otevre rezervoar nevyuzite
energie americkych mensin a posili nejlepsi instinkty americkeho
lidu. Myslim, ze prinese novou dimenzi do svetove politiky. Myslim,
ze jeho volbou - jak nekdo nedavno poznamenal - konecne konci
valka Jihu proti Severu; ze jeho volbou se znovu potvrzuje historicka
role Spojenych statu, role, kterou tak proste i vymluvne definoval
Abraham Lincoln (republikan) ve sve reci 19. listopadu 1863 pri
odevzdavani narodniho hrbitova na gettysburgskem bojisti verejnosti.
Svoji petiminutovou "malou rec" (jak ji rikal), kterou
pronesl po dvouhodinovem (dnes skoro zapomenutem) projevu hlavniho
recnika, Edwarda Everetta, zacal slovy: "Pred osmdesati
sedmi roky nasi otcove privodili na tomto kontinente zrod noveho
naroda, pocateho ve svobode a zasveceneho zasade, ze vsichni lide
jsou stvoreni rovni." I kdyz valku s Jihem Lincoln vedl,
aby zachranil 'Unii', otazka cernosske rovnopravnosti byla neprimym
duvodem valky a Lincoln vyuzil vitezstvi severnich armad v bitve
u Antietam k vydani Emancipacni proklamace, jiz osvobodil cernochy
v statech, ktere se odtrhly od Unie. Vecer 14. dubna 1865 byl
v divadle strelen hercem John Wilkes Boothem a do rana zemrel.
Ustredni postavou druheho aktu tohoto vselidskeho dramatu je Martin
Luther King, jehoz gandhiovska filosofie odmitnuti nasili v boji
za zrovnopravneni cernochu mu prinesla cetna uznani vcetne Nobelovy
ceny za mir v roce 1964, rok pote, co organizoval statisicovy
pochod na Washington. Pred Lincolnovym pamatnikem proslovil rec,
inspirovanou vetou, kterou nasel v knize ve sve knihovne o nesplnenem
"americkem snu". Tento motiv znovu a znovu zaznel v
jeho reci :"I have a dream.....I have a dream..." Rec,
dnes znama po celem svete. Inspirovala, myslim, i Oskara Morawtze
pri komponovani skladby "Memorial for Martin Luther King"
proslavene cellistou Yo Yo Ma koncertem vysilanym po celem svete.
Jeho nasilna smrt - ctyri mesice pred vpadem armad Varsavskeho
paktu do Ceskoslovenska - mu (stejne jako Lincolnovi) vtiskla
pecet historicke nesmrtelnosti.
Treti akt zacal nejdelsi prezidentskou kampani v historii Spojenych
statu, hypnotizujicim opakovanim slov "Yes, we can",
nezadrzitelnou zaplavou slov, nastupem mlade generace, rozvlnenim
politicke atmosfery a ocekavanim - nejen ve Spojenych statech,
ale po celem svete - zazraku, ktere jsou (mozna) mimo Obamuv dosah.
Prvni mesice budou pravdepodobne orgii akci, ktere ukazi miru
Obamova talentu. Zda se mi, ze maji-li moji tri hrdinove neco
spolecneho, je to nadani basnicke hry se slovem. Kdybych byl povercivy
(a byl Obamou), byl bych zvlast na pozoru v mesici dubnu.
Josef Cermak