Jaromir Nohavica opet v
Torontu
Mam rad pisnicky Jarka Nohavici. Miluji jeho humor i melancholii,
ktera je za nimi. Podobne jako Bezruc je slezskym patriotem. Vzdycky,
kdyz jsme se ve skole ucili basnicku Bernard Zar (Slezske pisne),
tak jsme meli vysvetleni: Bernard Zar zapira svuj puvod a materstinu.
Ve skole nam tvrdili a dodnes na webovych strankach muzeme nalezt
toto vysvetleni: Bernard Zar se stydi za svou matku, ktera
neovlada nemecky jazyk, o nemz Zar tvrdi, ze je jazykem "lepsich
lidi". Kdyz si do domu pozve navstevu, matku vyhani, aby
mu neutrzila ostudu. Tezce onemocni a zahy nato umre. Smutecni
rozlouceni knez podava v nemcine. Pouze stara matka, jez prezila
vlastniho syna, se tise modli krasnou ceskou reci a ukazuje tak
priklad cestneho cloveka, ktery nepodlehl reci cizi. Tolik
ucebnice az do dnesnich dnu.
Problem je ale v tom, jak mi vysvetlil muj bratr tesne pred smrti,
ze se v basni nikdy nemluvi o nemcine a o cestine. Take proc by
si Bernard Zor mel rikat Zar a nezvolil nejake nemecke prijmeni.
Nikde totiz v cele basni neni ani slovo o nemcine. Panska rec
je totiz spisovna cestina, zatimco jeho matka mluvila beskydskym
narecim, ktere zkracuje dlouhe "a" na "o".
V basni se ani nemluvi o knezi, ktery se modli nemecky: a reci
panskou modli se sbor.Kriz reci panskou lze mrtvemu slavu A
spisovnou cestinou rozhodne neni jazyk prokletych pariu - citujme
opet basen: maticka (modli se) prokletych pariu reci,(nemuze
jinak, neni to vzdor, nemluvi jinak, kdo z Beskyd a z hor!)
Jarek Nohavica je pokracovatelem slezske poezie. Zpiva jak v slezskem
nareci, tak v polstine, cestine i slovenstine. Je svuj.
Co se mne na nem nelibilo, kdyz se stavel do pozice bojovnika
za svobodu. Jeho politicka prohlaseni mne nekdy pripadala lacina
a nemel to zapotrebi. To tentokrat pri jeho koncerte chybelo.
Pouze jednou zminil obdobi minuleho rezimu. Byl jsem tomu rad.
Neni zadnym tajemstvim, ze jsem dostaval pred jeho koncertem jak
dotazy na jeho minulost, tak i obcas nekdo nechal nejaky vzkaz
na zaznamniku. Lustracni afery se objevi temer pravidelne vzdy
po okurkove sezone. Nyni se objevilo v tisku podezreni na spisovatele
Milana Kunderu. Budou lidi, kteri ho budou hajit, jini ho budou
odsuzovat. Nepatrim do ani jedne skupiny. Filozofka Bozena Komarkova
kdysi v osmdesatych letech o nem rekla: "Ja tomuhle svymu
zackovi nejak nemuzu prijit na chut." Co mne na Kunderovi
vadilo, ze vzdy zustaval tajemne moudry, vsichni byli tak nejak
naivni az hloupi. Pouze autor se usmival jaksi z povzdali. Jeho
ironie nad jakymkoliv entuziasmem mne vadila asi nejvic. Kdyz
mel naznacit cestu, tak i v totalite se dalo nekam uniknout. V
Nesnesitelne lehkosti byti je to vesnice, nekde v pohranici.
Problem je ale v tom, ze z totality se nedalo uniknout a cim vic
je clovek sam, tim vic je pod drobnohledem. Vzpomnel jsem si,
jak stejne naivne Carli Soukup chtel zmizet v Bohuslavicich nad
Metuji, pobliz Nachoda. Vydrzel tam presne par hodin nez prijeli
mistni estebaci a ctyri hodiny ho mlatili, az se zabalil a odjel
do Prahy. Kundera me nejak neoslovuje, zatimco Nohavica ano. Minulost
a pamet neni pouze specificky ceskym problemem, co napriklad priznani
Güntra Grasse v Nemecku. Ci dalsi nositel Nobelovy ceny Nor
Knut Hamsun (1859-1952), autor slavneho romanu Hlad.
Nedavno jsem o tom hovoril se svym pritelem Petrem Chudozilovem.
Vyslovil jsem nazor, ze by mne nepripadalo fair si nekoho, komu
verim, kontrolovat pres Cibulkovy seznamy. Navic bylo pomerne
lehke pro lidi, kteri se nijak neexponovali, aby v techto seznamech
nebyli a kolik lidi s jakymkoliv totalitni rezimem spolupracovalo,
aniz by k tomu bylo nuceno a pri tom nic nepodepsali a jsou dnes
cisti.
Chtel jsem se podivat na svou minulost v archivu StB v Pardubicich,
ale bylo mi oznameno, ze se moje papiry ztratily. Pak se objevilo
trinact stranek a pouze jedina informace, ze jsem se setkal se
svymi prateli v roce 1989 na Balatonu pri Baptisticke konferenci.
Tato informace byla naprosto zhovadila. Zadna baptisticka konference
se tam nekonala. Pouze jsme to nazvali pracovne Druhe alkoholicke
symposium.
Kdyz jsem si postezoval svym znamym, dostalo se mi jednoducheho
vysvetleni: Tvoje papiry nebyly zniceny, ale nachazeji se v archivu
I. spravy, ktera delala zahranici a tam se nikdo nikdy nedostane.
To podleha i dnes tomu nejprisnejsimu utajeni.
V Bibli je napsano: "Nesudte, abyste nebyli souzeni!"
A asi bych vubec nesoudil v okamziku, kdy dukazy jsou tak vratke
jako treba v pripade Milana Kundery.
Jenze myty se objevuji a pak ziji svuj zivot a nikdo si je uz
neoveruje a tak generace a generace veri, ze vlastenec Bezruc
bojoval proti ponemcovani v Ostrave. Doufejme, ze neco podobneho
nepostihne i Jaromira Nohavicu.
Ales Brezina