Hlavu k zemi sklanim - jak
je to s tim umiranim?
V nedeli jsme se vratili domu z pohrbu; z tretiho pohrbu za pul
roku s osmickou. Vsichni tri zesnuli byli muzsti. Dva sedesatnici,
ten treti, Pista, prezil sve osmapadesate narozeniny o jeden tyden.
O lidech vyznamnych, kteri se povznesli nad okruh svych pribuznych
a znamych, jsou psany nekrology, kde se casto dovime, co jsme
za jejich zivota ani nevedeli. O tech ostatnich, kterych je vetsina,
neni napsana ani vzpominka.
Muj svagr Ivan, 62 let, ktereho porazil infarkt v dubnu tohoto
roku, prozil svuj zivot v Jesenikach, a od pohrbu se uz o nem
nikdo nezminil ani slovem.
Muj drahy spolu-skaut Mirek, ktery po dlouhem boji s rakovinou
umrel v kvetnu, je uz zapomenuty vsemi, kteri ho pred skoro padesati
lety ctili jako skautskeho radce. bajecneho atleta, tabornika
a znalce prirody a vzor tem jako jsem byl ja.
A Pista? Prisel do Kanady s manzelkou a dcerkou v roce 1986, dral
se usilovne o sve misto na slunci v nove zemi, budoval svou zivnost.
Kdyz podnik vyrustal do uctyhodne velikosti, Pista zacal klempirovat
nejdriv s rakovinou ledviny; ledvinu Pistovi vyoperovali, ale
rakovina se rozsirila do plic; pri posledni telefonickem rozhovoru
v den Pistovych narozenin zaseptal do telefonu: "Ty povidej
a ja budu kaslat."
Pista umiral statecne i pohreb si zaplatil par tydnu pred poslednim
vydechnutim.
Vcera jsem svou sklicenost a morbidni pocity licil kamaradovi
Mervynovi u kafe na terase kavarny Books&Beans: Mervyn
poslouchal, chapave kyval hlavou a me liceni tretiho umrti osolil
touto vetou:
"Kdyby jeden z nas umrel - kde ja si najdu noveho kamarada
jako jsi ty?'
Drzost teto vety nas oba rozesmala a slibili jsme si, ze jeden
druheho prezijeme, v kteremzto usili - trumfnout jeden druheho
- budeme tady otravovat do sta let.
Moje sklicenost pominula, ale tema zaniku a umirani jsme podrzeli.
Oba mame sedesat.
Rekl jsem, ze cesky basnik, kdyz umiral na tuberkulozu pred ctyriaosmdesati
lety, napsal: Smrt neni zla - ale zle je umirani a tuto
skolackou vedomost jsem prelozil do anglictiny a on reagoval,
ze prvnim ukolem sedesatnika je byt zdravy.
"Kdo by chtel byt nemocny?" zakricel jsem a Mervyn mne
splachnul slovy, ze nikdy nevidel tolik zdravych nemocnych jako
vidava ted; a dodal, ze cetl doktorskou statistiku, ze 37 % navstev
u lekare jsou zdravi nemocni, ze se jim mezi doktory rika worried
well, a jsou to ti, kteri se jdou k lekari toliko ujistit,
ze nemaji nemoc, o ktere od nekoho slyseli, ze existuje.
Mervyn mne casto tyra bludnym nazorem, ze materialni blahobyt
je absurdita; ze nas evoluce na blahobyt nepripravila a ze marodime
v blahobytu z blahobytu.
Rekl jsem s odporem, ze mam ve svem okoli tri velmi nemocne kamarady,
kteri by se radi vzdali sveho veskereho blahobytu, jen aby se
uzdravili...
Oba jsme pocitili jak absurdni je tato nase rozmluva, kdyz se
oba citime zdravi a jen tak samoucelne sermujeme se slovy pod
mrakem zakonite smrtelnosti.
Kdyz jde o fyzicky zanik, o smrt, nikomu neni veselo; dumal jsem
jak pretrhnout to pohrebni tema, ze ktereho nam i kafe prestalo
chutnat.
Clovek ma velebit zivot kazdy den, kdyz je zdrav, rekl jsem a
zaklepal na drevo stolku, abych si po keltskem zpusobu dobre duchy
dlici ve stromech naklonil.
"A co chces velebit, kdyz mi kazdy rika, ze jdeme s kopce
dolu, do baziny?"
Velebit, ze jdeme a ze nas neveze s kopce dolu sanitka!"
zesilil jsem hlas.
"Pravdu mas, kamarade," rekl Mervyn, abych se nevzrusoval
a dodal myslenku: "Mrtve poctime vzpominkou, ale co ti zivi
mrtvi kolem nas? Co ti kamaradi, kteri dusevne umiraji, i kdyz
jsou telesne nazivu? Ti, co neodpovidaji na pozdrav ani na dopis
a ja rozvazuji, jestli neumreli, i kdyz jsem zpravu o umrti nedostal?"
Co k tomu rict, kdyz Mervyn ma o svych kamaradech prehnane predstavy?
Dopili jsme kafe, rozloucili se stiskem ruky a cestou domu jsem
delal po pameti seznam kamaradu, kteri uz nejsou mezi zivymi a
tech, o kterych uz dlouho nevim, protoze neodpovidaji na me pisemne
dotazy, jsou-li zivi ci pohrbeni.
Svitilo podzimni slunicko, oranzove jerabiny ohybaji vetve stromu
a soused George rekl, ze bude dlouha a tuha zima, podle te urody
jerabin. Ale to rikal i predminuly rok, a nebyla ani zima ani
dost snehu narozdil od minule; takze se vsecka slova maji brat
s rezervou, a hlavne se neposirat.
Preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku!"
Ross Firla - Sudbury