Toronto se rozloucilo s Tomasem Batou
V patek 5. zari se Toronto rozloucilo s Tomasem Batou. V 16 hodin
zacala bohosluzba v preplnenem frantiskanskem kostele sv. Bonaventury
(okolo 600 pritomnych) za ucasti clenu The Hastings and Prince
Edward Regiment, jehoz byl cestnym plukovnikem v obdobi 1999-2007
(za druhe svetove valky slouzil jako kapitan v rezerve kanadske
armady). Mezi ucastniky byli kanadsti federalni i provincni politici.
Ceska vlada vyslala dvaceticlennou delegaci doprovazenou generalnim
konzulem CR v Torontu, Richardem Krpacem, a vedenou vicepremierem
Cunkem, ktery predtim polozil venec u pamatniku obetem komunismu
na Masaryktownu. Po bohosluzbe vicepremier pronesl projev v rezidenci
Batovy rodiny (jeho predkove pracovali na kontrakt pro firmu Bata)
a pozdeji se odebral do kostela sv. Vaclava na setkani s fararem
Liborem Svorcikem a nekterymi predstaviteli krajanskeho zivota.
Pri poboznosti se se zesnulym rozloucili jeho syn Thomas G. Bata,
rodinni pratele Frans van den Hoven a James D. Fleck a vnucka
Alexandra Schmidt Weston, pro niz Tomas Bata byl "muzem,
jehoz obdiv pro nasi babicku, Sonju, nas naucil verit, ze pohadkove
lasky existuji." Dcery Christine Bata Schmidt a Rosemary
Bata precetly pasaze z Knihy moudrosti a dcera Monica Bata
Pignal precetla uryvek z prvniho opisu ke Korintskym. Hudebni
cast programu vyplnili clenove sboru kostela sv. Bonaventury a
Tokai kvarteta, ktere zahralo "Vltavu" a Dvorakuv "Americky
kvartet".
Pri recepci v Batove rezidenci promluvilo nekolik recniku; vedle
ceskeho zastupce ministerskeho predsedy, Tomasuv pritel, povolanim,
myslim, univerzitni profesor, ktery s brilantnim humorem popisoval
spolecnou cestu s Tomem letadlem, snad do Evropy. Pan profesor
se na letadle probudil (vlastne byl probuzen) zenskym krikem ve
tri hodiny rano. Kdyz otevrel oci, nasel Tomase na kolenou a nad
nim kricici zenu (a nejen kricici - mlatila Tomase polstarem).
Zrejme mu pricitala pokus anebo, soude podle jeho polohy na podlaze,
pripravu pokusu o fyzicke sblizeni. Ke smiru doslo teprve, kdyz
ji Tomas vysvetlil, ze na podlaze hledal vypadlou soucastku sveho
naslouchaciho pristroje ...
Ze vsech stran prichazely kondolence a projevy obdivu, pocinaje
Vaclavem Klausem a konce (nebo obracene) byvalym zamestnancem
firmy Bata: "Ztratil jsem otce, kdyz Thomas J. Bata zemrel".
Ta chvala neni neopravnena. Dva mesice pred jeho smrti jsem ho
pozadal o sponzorstvi mezinarodni konference o Ceskoslovensku
na Torontske univerzite. Behem nekolika malo dni univerzita obdrzela
sek Sonjy a Thomase Batovych... Co ja a snad i rada jinych jsme
u neho cenili nejvice, byla jeho pristupnost, jeho moravska bodrost,
nefalsovana lidovost, vedomi spolecneho osudu se vsim clovecenstvim.
Nejak se mu podarilo zustat jednim z nas. Jen jedna stranka v
batovske historii pro mne zustava prazdna: jakou roli hral v
budovani nejvetsi obuvnicke firmy na svete Jan Bata.
***
TRIBUTE TO THOMAS BATA
The last time I spoke to Thomas Bata a couple of months
ago, I asked him to become a sponsor of an international conference
on Czechoslovakia to be held in October at the Munk Centre, University
of Toronto. Within six or seven days the University received a
Sonja and Thomas Bata cheque. Thank you Mrs. Bata.
Fittingly, one of the main functions at the conference will take
place at the Bata Shoe Museum.
Fifteen years ago Sokol Gymnastic Association of Canada, of which
Mr. Bata was a member - and indeed a founding member of its Batawa
unit - held a Festival at the Birchmount park in Scarborough.
In those days I was still an active gymnast (though of the most
benign type - group calisthenics). As we marched into the stadium,
I noticed in the stands a familiar figure - Thomas Bata - and
when we completed our number, I went to greet him. As we shook
hands someone snapped our picture which was later reproduced in
a book on Czechs and Slovaks in Canada. It is one of a very small
number of pictures I cherish.
Similar episodes could be related by members of other Czech organizations
in Canada, such as the Masaryk Memorial Institute or the Czech
and Slovak Association of Canada. All would testify to the gentle
impact of that fabled couple's activities in the community.
We, of course, knew that Thomas Bata was a giant on the world
business scene and that he was a recipient of some of the most
coveted awards the world can offer, including the highest civilian
Canadian honour, Companion, Order of Canada. But many of us valued
him equally for his accessibility, his Moravian geniality, his
genuine folksiness, his obvious consciousness of a common bond
with the rest of humanity, its joys and its tears. And we were
proud that within the limits dictated by the circumstances of
his birth and the twisting course of history, he remained one
of us.
It is, Mrs. Bata, my privilege to convey to you - on behalf of,
I believe, all members of the Czech Canadian community, as well
as many members of the Slovak Canadian community, our deep sorrow
on the passing of an illustrious man, Thomas Bata, or - as he
was called when he was a boy and a young man in a small country
in the heart of Europe - Tomas Bata.
Thank you.
***---
Prokuratorka odsouzena
10. zari svetovym tiskem probehla zprava, ze Ludmila
Brozova-Polednova, smutne proslula prokuratorka komunisticke ery,
byla za svoji roli pri procesu s dr. Miladou Horakovou odsouzena
na sest roku vezeni. Jde vlastne uz o treti rozsudek. Pri prvnim
byla dnes 86leta Brozova-Polednova odsouzena na 8 let. Tento trest
byl dalsim rozhodnutim zrusen, ponevadz soud usoudil, ze obzalovana
v procesu nehrala vyznamnou roli a pouze napomahala vrazde, cimz
se dopustila mensiho trestniho cinu, v dobe jejiho stihani jiz
promlceneho. V poslednim procesu soudce Martin Zelenka tuto interpretaci
odmitl s oduvodnenim, ze "muselo byt jasno, ze slo o politicky
soud a ze vina i potrestani obzalovane byly predem rozhodnuty
politickymi organy komunisticke strany spolu se statni bezpecnosti."
Stejne jako byla stanovena vina a potrestani ostatnich 242 osob,
ktere byly rezimem popraveny v letech 1948-1989.
Milada Horakova byla obesena (a nepohrbena) 27.cervna 1950. Komunisticky
rezim v Ceskoslovensku padl v roce 1989. Lidske mlyny se zdaji
mlit jeste pomaleji nez soudy bozi. A rozhodne ne jiste...
Byla zatcena v cervenci 1949 a v cervnu nasledujiciho roku souzena.
Proces byl vysilan. V uprchlickem tabore v Ludwigsburgu vysilani
naslouchali jeji manzel, dr. Jiri Horak a politicky spolupracovnik,
Jiri Corn, ktery pozdeji hral vyznamnou roli v krajanskem zivote
v Kanade. Nevim, kolikrat jsem se snazil vzit do citoveho sveta
dr. Horaka v tech obludnych dnech, kdy musil soucastne citit hruzu
neodvratneho zakonceni onoho cynickeho divadla a hrdost na neuveritelnou
mravni silu cloveka, ktery mu byl nejblizsi. A nikdy se mi to
nepodarilo. Ale vzdycky mi bezi mraz po zadech, kdyz mi hlavou
probehnou slova (ktera uvadim prelozena z anglickeho textu), jimiz
oslovila nejen soud, ale cely narod a nejen okamzik, ale dejiny:
"Verim ve svobodu a rovnost pro vsechny. Jsem pro to zradce?
Odporuji tak zvane lidove demokracii v Ceskoslovenske republice,
A ponevadz ji nepovazuji za demokratickou. Pracovala jsem proti
ni. Kdyby se stal zazrak a ja byla propustena, pracovala bych
proti ni znovu."
Jen ten, kdo zna atmosferu hruzy v tehdejsim Ceskoslovensku v
onech dnech a zustal clovekem, si muze predstavit velikost teto
zeny.
Dr. Jiri Horak Toronto navstivil nekolikrat. Snad (ale nejsem
si tim jist) byl pritomen i na tryzne, kterou Klub Milady Horakove
usporadal v Museum Theatre v Torontu 2. cervence 1953. Slavnostnim
recnikem byla federalni poslankyne Margaret Aitken. Ackoliv myslim,
ze v Ceskoslovensku nikdy nebyla, vyjadrila vyznam Milady Horakove
skoro prorocky: "Nez se toto stoleti uzavre, Dr. Milada Horakova
bude legendou a jednim z nesmrtelnych jmen tohoto stoleti."
Nebylo to naposledy, kdy Toronto vzpomenulo Miladu Horakovou.
21. cervna 2007 usporadal novy generalni konzul Ceske republiky
v Torontu, Richard Krpac, v Munkove Centru na Torontske univerzite
vzpominku nazvanou "Milada Horakova, A Woman Admired by Democrats
and Hated by Communists" a pozval si z Prahy Marka Janace,
snad nejlepsiho znalce procesu s dr. Horakovou, jehoz prezentace
tohoto mozna nepozoruhodnejsiho preliceni stoleti potvrdila opravnenost
jeho reputace. Behem vzpominky byla dceri dr. Horakove, Jane Kanske,
predana Masarykova cena Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade
mistopredsedkyni sdruzeni Blankou Rohnovou.
Generace Milady Horakove zila v nelaskavem case. Miladin udel
byl ze vsech nejtvrdsi. Pomalu, nesmyslne pomalu, i ti v jejim
narode, kteri volali po jeji smrti, snad pochopi velikost cloveka,
ktery mezi nimi zil.
***---
Frantisek Klimes cestnym predsedou Klubu
senioru
S Frantiskem Klimesem jsem se mel setkat po valce na
pravnicke fakulte Karlovy university, kde jsme tehdy oba studovali.
Nesetkali. Setkali jsme se az po letech v Torontu. Mezitim Frantisek
pracoval v Kanade a Jizni Americe, ale hlavne pomahal, kde nemnozi
byli ochotni prilozit ruku k dilu. Snad proto, ze je clovekem
viry. Na priklad prekladal pro Romy, kteri se v Kanade hlasili
o azyl. Ne nutne proto, ze souhlasil s jejich stanoviskem, ale
proto, ze mohl pomoci. Pracoval v cele rade krajanskych organizaci:
v Ceskem a Slovenskem sdruzeni, v kostele sv. Vaclava. Posledni
leta se staral o programy pro nase seniory, kteri nejsou stari,
ale - jak jedna z nich nedavno podotkla - jen drive narozeni.
Mnozi z nas uz nejakou dobu citili, ze si sve davno odpracoval
a ze by jeho bremeno mel prevzit nekdo mladsi a Frantisek by jen
pomohl radou. A tak 17. zari 2008 mu drive narozeni krajane v
kostele sv. Vaclava podekovali kvety a kosikem dobrot a glejtem,
jimz mu bylo udeleno za jeho zasluhy dozivotni cestne predsednictvi
Klubu senioru v Torontu. Pocta, kterou si bohate zaslouzi.
Josef Cermak
***---