Kozi mejdan
Neni mejdan jako mejdan. Kdo zazil Kozi mejdan v Milkovicich behem
srpnoveho uplnku, ten to dozajista potvrdi. Letos se tato jedinecna
prilezitost nabizela jiz po devate. A cim ze je tento osmidenni
podnik venovany svobodomyslnemu zpusobu zivota tak zajimavy?
Mestskeho cloveka upouta asi predevsim nefalsovane, idylicke prostredi
klasickeho zemedelskeho statku s velkym stadem spokojenych rohatych
stvoreni a s nekolika sebevedomymi reprezentanty osliho rodu.
Vesnicana zase muze ohromit pestre zastoupeni mlade lidske celede,
mezi niz nalezneme jak hlavy zdobene dready, tak i punkovymi kohouty,
a prehlednout nelze ani klasicke manicky. Jedine, co bychom tu
marne hledali, je okazalost nejnovejsi mody a jakykoliv materialni
luxus. Ten se omezuje pouze na nausnici v uchu ci krizek na krku.
Zkratka, vyznavace ruznych subkultur zde spojuje jeden spolecny
jmenovatel: svoboda. Jinde fraze, tady vsak pristup charakteristicky
predevsim respektem k jinakosti toho druheho a vzajemnou toleranci.
Toleranci nejen k sobe navzajem, ale i k tem mistnim ctvernozcum,
mezi nimiz pobihaji hostujici pejskove vseho druhu. Meceni a osli
rzani tak doplnuje stekot v nejruznejsich toninach.
O hlavni zvukovou kulisu se tu vsak staraji hudebni nastroje a
stridajici se hudebnici. Vysledek je pak stejne pestry, jako je
slozeni tabora tancicich ci jinak se natrasajicich posluchacu.
Hudba zni hluboko do noci a ovlada prostor cele prapodivne komunity.
K ranu ji nahradi nezvykle ticho prerusovane jen sevelenim listu
v korunach stromu, ptacim cvrlikanim a jiz zminenymi zvirecimi
projevy. O tom vsak z tech spolecensky unavenych dvounohych stvoreni
nema v tuhle chvili nikdo ani paru. Zalezla do stanu, pripadne
do svych ctyrkolovych vigwamu, zaparkovanych na vyhrazenem pozemku,
uklidila se kamsi do travy, a nevnimaji uz ani blednouci oblohu,
kde mesicni svit davno vystridaly drobne lucernicky hvezd.
Kolem poledniho narusi tuto prirodni atmosferu prvni zavyti elektronicke
kytary, zaduneni bubnu ci tresk bicich poklicek. Chvili jeste
panuje jakasi zvukova rovnovaha, ale pak opet zvitezi onen cloveci
lomoz a rachot, kteremu se rika priznacne big beat.
Panuji tu prave polni podminky, ovsem potesi obcerstveni, napoje
i jidla, za ceny jinde platne tak asi pred deseti lety. Svuj jidelnicek
muzete samozrejme zpestrit take originalnimi kozimi mlecnymi produkty.
A pokud jde o hygienu, nabizi se i takovy luxus, jako jsou sprchove
"cedniky" vyustene ze slunickem ohrivanych plechovych
sudu zakotvenych na konstrukci nad vasimi hlavami.
Svet je to sam pro sebe. Jako by jiny ani neexistoval. Jako by
se na ten daleko venku melo zapomenout. Tady nefrci zadna olympiada,
sem nepronikne rachot tanku z Gruzie ani hadky z prave zasedajiciho
ceskeho parlamentu. Epicentrem tu je jedna velika stodola na samote
na prahu Ceskeho raje s vyhledem na nedaleky detenicky zamek a
na strechy usedlych libanskych mestanu.
Organizatorem tohoto netradicniho festivalu je majitel a farmar,
byvaly disident a staly bojovnik za lidska prava v jedne osobe,
Stanislav Penc. Pripomenout si ho muzeme rovnez jako regionalniho
politika strany Zelenych, jako zarostlou tvar hipika z predvolebniho
plakatu vykukujici z konopneho krovi. Vzdyt jednim z jeho politickych
cilu je i zruseni diskutabilnich konopnych restrikci.
Utichla hudba, dohasly ohne, stodola se vyprazdnila. Kozi slavnost
konci. Rohate oslavenkyne a rohati oslavenci zvedave zvednou hlavy
za odchazejicimi hloucky vycerpanych navstevniku. Mozna, ze si
rikaji, "tak zase za rok v srpnu o uplnku". Ale kdo
vi. V jejich studenych zelenych ocich a na jejich drze prezvykavajici
tlame to pozna snad jedine jejich majitel. A ten, kdo by se ho
rozhodl na to zeptat, dostane zarucene navdavkem i pozvani na
sachovou partii s pres pul metru vysokymi figurami. A jak jinak,
nez s tou zatracenou rohovinou na kebuli.
© Miroslav Petr - srpen 2008
