Tohle asi nepoprete - nechvalime
leto v lete
"Leto je mytus, dovolena je pouha reklama a prazdniny jsou
humbuk." Tyto perly vyslovil rozhorcene kamarad Zdenek na
terase kavarny Books&Beans, zatimco srpnove slunce
filtrovaly listy a trsy oranzovych jerabin na stromu opodal.
"Vsiml sis kolik je slyset planu pred letem a skoro zadna
chvala, kdyz leto konci?"
Kyvnul jsem hlavou, upil kafe z hrnku, vedouce, ze Zdenek ma tema
a tedy solo: "Kdyz jsem skautoval, odjizdeli jsme do nejakeho
udoli u potoka na cely mesic. Prvni tyden jsme budovali na zelene
louce podsady, kuchyn, kopali latrinu a jamu na odpadky, a co
vsechno; tyden jsme skotacili, treti tyden jsme putovali po hornatem
okoli a posledni tyden cervence jsme bourali tabor, aby po nas
nezustal ani jeden hrebicek ci triska v poslapane trave..."
"My Ostravaci jsme to delali stejne," vetknul jsem se
do proudu reci, a v srpnu jsem vzdy pracoval u nejake ostravske
firmy, jako zavoznik, vykladac vagonu..."
"Taky tak," rekl Zdenek, a po te perne robote jsem
se uz tesil do skoly."
Mockrat jsme mudrovali, ze pateri pratelstvi je podobnost stycnych
bodu v zivotni historii a zkusenosti, aby se dala rozmluva z neceho
zacit; cekal jsem co dal.
"Dnes je mi leto protivne hlukem, chvatem a nesplnitelnymi
umysly," rekl Zdenek.
"Uz je to tady, ten rostouci hluk, jako nahrazka ticheho
rozvazovani. A co?"
"Pozoroval jsem nase mlade jak se balili na tydenni cestu
do Quebecu, naplnili dva kufry a marne jsem jim rikal, ze cestovat
se ma nalehko, ze clovek potrebuje tak hromsky malo, aby prozil
dovolenou, ale nevyslyseli mne..."
"A jak se jim historicky Quebec libil?" optal jsem se.
"To nevim, na me dotazy odpovidaji, ze se ted chystaji do
Australie..."
"Australie?" rekl jsem s podivem, "ja ji znam jenom
z knizek, ale je to pro me hromsky nezajimava zeme," dodal
jsem. "To snad ani neni dovolena, ale dalsi pracovni uvazek
tam jet."
"To souhlasim, ale oni ne," rekl Zdenek s povzdechem.
"Maji doma mapu sveta povesenou na zdi a do ni zapichuji
spendliky, kde uz byli a chteji byt..."
"Podle mne," rekl jsem opatrne. "Je hledani novych
mist nasledkem nelibych zazitku z te predchozi dovolene; kdyz
se cloveku nekde moc, ale moc libi, chce tam jet znova. Nasi sousedi
z Ostravy jezdivali na letni byt, tak tomu rikali, do stejne vesnice,
tam meli pronajate podkrovi, a tam zili cele prazdniny; pan Skotnica
rikal, ze dovolena je zmena zivotniho stylu, aby se clovek osvezil
telesne i dusevne."
"A mel pravdu, ten tvuj soused Skotnica, protoze mne se zda,
ze dnes se lidi cestovanim jeste vic ponici nez byli poniceni
pred cestou na dovolenou."
"Mam v Sudbury zname, kteri travi svou dovolenou v hotelu
na periferii Sudbury, a ohromne si to pochvaluji - chodi denne
na dlouhe vychazky, plavou v jezere, a kdyz maji pradlo spinave,
zajedou si domu vyprat. Pripada mi to chytre..."
"Hahaha," zasmal se Zdenek. "Tak ti mohu prozradit,
ze my jsme s Milenou na tyden vypnuli elektrinu v nasem baraku
a meli jsme tydenni dovolenou bez elektrickeho proudu, bez teple
vody, telefonu a televize. Vyjedli jsme maso z mrazaku, vsecko
jsme varili na otevrenem ohni, uz jsem zapomnel, kolik to vyzaduje
casu, kdyz kuchtis bez elektrickeho sporaku. Po setmeni jsme sli
spat, za usvitu jsme vstavali... Po tydnu jsme se tesili domu,
ackoliv jsme neodjeli z domu. Pristi rok to natahneme na dva tydny!
Je to moje kampan jak nekoupit chatu."
Chechtali jsme se tomuto napadu, ale urcite to prednesu Eve, slibil
jsem. Kterazto zavrhne tenhle napad jako typicky muzskou vystrednost
neb to vareni bez sporaku by padlo na ni.
Cestou domu jsem sel kolem skoly. Na hristi ramusily deti a chvili
jsem je pozoroval, ze vypadaji docela spokojene, ze jsou zpatky
ve skole mezi svymi kamarady.
Preji hezky den a vsecko dobre ve skole zivota.
Ross Firla-Sudbury