Za Jaroslavem Kytlem
Vzdycky jsem si myslil, ze jestlize nekdo z nas svym zivotem vyplni
cele stoleti, bude to Jaroslav - nebo Jerry, jak jsme mu skoro
vsichni rikali - Kytl. Vsichni jsme obdivovali jeho energii, jeho
zivotni elan. Nevyplnil. Jeho cas se naplnil 3. srpna 2008. Bylo
mu 87 let.
Svuj zivot, zity v nekolika zemich na dvou kontinentech, zacal
18. ledna 1921 v Kupicove na Volyni (tehdy v Polsku), kam se jeho
rodina odstehovala v roce 1870. Jaroslavove babicce (vratila se
do Ceskoslovenska v roce 1947) bylo 9 roku. Zivot v Kupicove tekl
klidnym tokem. Az do Mnichova. Az do 17. rijna 1939, kdy si Hitler
a Stalin Polsko rozdelili a Kupicov a polskou Volyn obsadila sovetska
armada. Jaroslav se se skupinou kamaradu pokousel o prijeti do
ceskoslovenske armady, jejiz jednotky se pod vedenim generala
Svobody posunovaly z oblasti Krakova dale na vychod. To se jim
podarilo az 18. dubna 1944, kdy Jaroslav odejel do letecke skoly
v gruzinskem Telavi. V Telavi zustal do konce valky, kdy odletel
do Ceskoslovenska. V Ceskoslovensku byl odvelen do posadky v Zatci.
Dlouho se tam neohral. Prisel unor 1948 a komunisticky puc. O
nekolik mesicu pozdeji - 5. listopadu - Jaroslav se svym bratrem
Josefem (ktery slouzil v zapadni armade) opustil Ceskoslovensko
a 5. rijna 1949 se vylodili v Halifaxu. Jaroslav nejdriv zamiril
do Manitoby, ale nakonec se usadil v Torontu.
Tento kupicovsky rodak (ktery mimo jine vypocital, ze za sveho
zivota ujel na kole vzdalenost mezi zemi a mesicem) se nejen ukazal
zdatnym obchodnikem, ale predevsim nas vsechny obohatil svoji
vic nez padesatiletou praci v kostele sv. Vaclava, v Masarykove
institutu, v Ceskoslovenske obci legionarske, v Ceskoslovenskem
(pozdeji Ceskem a Slovenskem) sdruzeni. V kostele sv. Vaclava
obycejne sedaval se svym prasynovcem, panem Victorem Tichym ml.
a se svoji svagrovou, pani Ruzenou Kytlovou. Letos v lete navstivil
zem, kterou pokladal za svoji vlast (i kdyz se narodil jinde)
a potesila ho navsteva mladsiho bratra Vaclava a jen nekolik dni
pred smrti s celou rodinou radostne oslavil navrat sve milovane
pranetere Josefinky z Francie, kde studovala francouzstinu. Smrt
prisla pokojne a tise, ve spanku. Jaroslav proste jeden vecer
ulehl na teto zemi a probudil se na konci tunelu, jimz musi projit
kazdy z nas. Zanechal za sebou svetlou stopu a echo zivota, ziteho
cestne a stedre. Bude nam chybet. Jeho rodine - vim, jak ji mel
rad - svym jmenem a nepochybuji i jmenem vsech jeho kanadskych
krajanu - vyslovuji uprimnou soustrast.
Josef Cermak
***
Za Helly Haidelmayerovou
"Elegantni, distingovana, inteligentni a velice pratelska
dama", tak ji ve svem rozlouceni pri pohrebnim obradu v Torontu
dne 5. srpna 2008 popsala Blanka Rohnova, mistopredsedkyne Ceskeho
a Slovenskeho sdruzeni v Kanade a posledni predsedkyne Damskeho
odboru sdruzeni. Marie Paulyn se ve svem rozlouceni jmenem Ulyssean
Society zminila o Hellyne "nadhernych vlasech, roubicich
aristokratickou tvar", o pratelstvi s Johnem McLeishem, o
Hellyne telesnem i dusevnim elanu.
Helly Haidelmayerova se narodila 23. ledna 1919 v Plzni. Mela
stesti na rodice: jeji otec, znamy plzensky advokat (take prednasel
pravo v Praze a napsal o tom knihu) dcerusce pred spanim recitoval
Homera a Virgila a neprekvapuje, ze Helly casto denne chodila
na koncert nebo na operu - jeste loni se nezridka zucastnila peti
az sesti kulturnich akci. V detstvi studovala klavir a housle,
do stari milovala auta (jeji prvni auto se jmenovalo "Bily
blesk"), zavodni kone a rychlost motocyklu.
Kdyz Helly bylo neco pres osmnact, potkala svoji zivotni lasku,
Ottu, o deset roku starsiho nez byla sama. A ti dva se rozhodli,
ze se vezmou. Jenze Helly potrebovala souhlas maminky. A maminka
rekla: "Ne." Helly prestala studovat (byla vyborny student
a v poslednim rocniku) a sla na hladovku. Nakonec se ty dve dohodly,
ze kdyz Helly pujde na par mesicu do Francie a behem te doby se
nesetka s Ottou, a kdyz po navratu domu si jeste porad bude chtit
vzit Ottu, maminka da souhlas. Tak se take stalo: Helly a Otto
se vzali. Ji bylo 19 a Otto byl o deset let starsi. Psal se rok
1938. O rok pozdeji jejich Ceskoslovensko okupovaly jednotky Hitlerovy
armady a tri roky po konci valky prisel puc. Otto a Helly byli
duse svobodne a branili svobodu sve vlasti, jak dovedli. A nekolikrat
skoncili ve vezeni. Az jednou, kdy oba byli na svobode, se rozhodli
uprchnout. A uprchli. Rok cekali v Salzburgu, nez je prijala Kanada.
V roce 1950 se vylodili v Halifaxu a kratce na to je privitalo
Toronto.
Jako vetsina uprchliku zacali s nicim. Hellyno prvni zamestnani
bylo v cestovni kancelari. Kancelar mela dva zamestnance: Helly
a majitele, ktery hned druhy den musil nekam odcestovat. Helly
se ujala vedeni kancelare. A ponevadz byla zena sebevedoma, den
prezila se cti. Pozdeji vlastnila dva modni obchody, polovicku
spolecnosti vyrabejici a dovazejici syry, prekladala, byla instruktorkou
v YWCA ...
O tom o vsem citlive hovoril pri pohrebnich obradech Peter Heidelmayer,
syn zrozeny z velke lasky Helly a Otty. Zrozeny z velke lasky
a vyrustajici ve velke lasce. Obou rodicu. Jen o ctyri roky pozdeji
Otto zemrel. Ve spanku. Hellyny vlasy zmenily barvu. Pozdeji v
zivote Helly obohatilo intelektualni pratelstvi s vychovatelem,
spisovatelem a basnikem Johnem McLeishem. S obema se rozloucila
ve stejne sini, ve ktere se s ni loucil jeji syn.
Matka a syn meli nadherny vztah. Peter svoji matku videl krasnou
uvnitr i z vnejsku, silnou, statecnou, laskavou, distingovanou
a moudrou. Sve rozlouceni zakoncil: "Dekuji Ti, ze jsi mi
dala zivot, ze jsi mi dala vsecko co jsi mi mohla dat, Tve pratelstvi
- ma velka pritelkyne. Tvoje laska svobody Te prenesla pres more
- laska snad preklene vsecko. Dekuji maminko! Nashledanou."