Marketa Slepcikova 40
(Ctyricet? ctyricet!)
V polovici cervence se v Torontu odbyvala prijemna spolecenska
udalost. Marketa Slepcikova slavila sve ctyricate narozeniny.
Psal jsem o narozeninach spousty lidi. Vetsinou postarsich, nejmene
padesatnic nebo padesatniku. A i to je riskantni. Nemate poneti,
co vsecko i padesatilety clovek muze jeste napachat. Pamatuji
se na moudrost stareho legionare, ktereho jsem hral v Hodinovem
hotelierovi, jenz si pochvaluje stari, protoze se mu uz nic zleho
nemuze stat. Tim nemysli nemoc nebo smrt, ale ze uz nic nezkazi,
ze uz nema za nic zodpovednost...
A ted jsem sel oslavovat ctyricatnici, ktera ma pred sebou jeste
50 a mozna 60 let! Co ta vsecko muze jeste zmrvit! A to na oslavovani
narozenin i lidi antikvarnich (hlavne svych) moc nejsem. Ale sel
jsem. Asi proto, ze Marketa si to zaslouzi. Hlavne proto, ze prisla
s necim novym a ze ji to vychazi. Neni prvni, kdo prisla na krajany
s kamerou. To pred ni delali v Kanade jiz jini: v Londonu Josef
Mara a jeho pani Ruzena, v Kitcheneru Stanislav a Milada Reinisovi,
Arnost Wagner v Ottawe a v Torontu Milo a Milada Kubikovi, jimz
jsem mel cest trochu pomahat. Ale Marketa si byla vedoma, ze film
a televize udelaly obrovsky skok kupredu a maji-li byt patricne
vyuzity, nestaci ochotnicka dobrovolna prace po zamestnani (byt
jakkoliv znamenita), ze film i televize vyzaduji pracovniky a
pracovnice, kteri tuto praci delaji jako sve zamestnani a pravem
cekaji, ze je bude zivit. Marketa ma nejen talent a vizi jako
filmova a televizni producentka, ale i talent organizacni a obchodni.
A vuli riskovat a vuli k uspechu.
Nebyl jsem vzdycky jejim nekritickym obdivovatelem, ale nemam
nejmensi pochybnost, ze si zaslouzi potlesk, ktery zaznel pri
jejich ctyricatych narozeninach. Ale stejne: CTYRICET?
Josef Cermak