Ac uz nejsme kluci, skauti
jsme furt v srdci
V mesici cervenci, ktery jsem rok co rok po sest let az do maturity
travival na slavnych taborech oddilu BVU Ostrava (prvni v Gaderske
doline ve Fatre, dalsi ctyri v udoli Brezne u Hostejna, a posledni
v Pochni u Vrbna pod Pradedem) se dodnes venuji skautske nostalgii
- mam na zahrade stan a skautuji klukovsky.
Na pocatku cervence slavim nedozite narozeniny Jaroslava Foglara,
a na konci cervence vzpominam umrti sveho vudce Karla Liby, zvaneho
ostravsky Foglar.
http://www.ekamarad.cz/ezin/clanek/71/
Oba oslavenci mne poznamenali v mire ne mensi nez moji drazi rodice.
Foglara jsem cetl jako skolak, Rychle sipy mne okouzlily,
kdyz jsem se ucil cist. Foglarovy knizky jsem nikdy neprestal
cist, jako clovek nezapomina basnicky, ktere se naucil v zakladni
skole. Foglar mi ukazal, ze je kdesi neco lepsiho nez toulky v
ulicich a darebaceni v zakoutich Slezske Ostravy.
Do slavneho oddilu BVU mne zavedl spoluzak Fikus a nevim, jak
mu ted podekovat, a otevrel mi nove obzory jako Ludkovi a Vilikovi
se podarilo s Rikitanem v nejslavnejsi Foglarove knizce Hosi
od Bobri reky.
Ostravsky oddil BVU, takzvany pionyrsky a turisticky, vedl Karel
Liba v nejlepsich skautskych tradicich vychovavani pubertaku k
samostatnosti, odpovednosti a metodam chovani v prirode tak, aby
to priroda ani nepocitila, ze sest druzin osmdesati chlapcu, kdesi
v Beskydach ci Jesenikach nebo Odrach prenocovalo a nezustala
po nich ani sirka, hrebik, nerku-li papirek, kdyz rano taboriste
opustili.
Karle, jestli mi ted ctes pres rameno tuto odu na skauting, nikdy
jsem nepohodil plechovku ci odpadek za svych padesat let ode dne,
co jsem te poznal; a to se zajiste v techto zasvinenych casech
nespocetnych odpadku pricita k dobru.
Parkrat ve svem zivote jsme unikli v Ontariu omrzlinam, protoze
jsem umel rozdelat ohen, postavit pristresek proti blizardu, vedel
jsem jak prenocovat v zaveji. Dvakrat jsem zabranil stazeni kanoe
do pereji, protoze umim nahodit lodni smycku na pahyl trcici z
brehu prudke ricky. Jednou jsem v draci smycce spoustel hocha
dolu ze skaly, na ktere se svijel v panice popichany vosami...
Dodnes rezu hromadu drivi rucni obloukovou pilou a privadim tim
k zlosti sve sousedy, kteri si bez retezove pily neuriznou ani
prkynko na policku. U skautu jsem se naucil pilou rezat, ale i
pilu osetrit - ac je to znalost dnes archaicka.
Umim postavit stan, coz umi kdekdo, ale umim ho slozit tak, ze
se da znovu pouzit.
Zaviraci nuz mam vzdycky v kapse, i kdyz se uz nosit nema, zvlaste
na letiste. Do katedraly Svateho Petra mne nevpustil bezpecak,
protoze jsem nebyl schopen svuj nozik vhodit do kose na nepripustne
predmety, jak se ted vyzaduje.
Chlap bez noze? "Ja se vam na tu katedralu vyto," rekl
jsem si, a nelituji.
Jednoho vsak litovat musim, a to ze chlapecke znalosti prejate
od skautskeho vudce Karla Liby a tolik uzitecne v zivote pozdejsim
se uz nenosi: na vyhloubeni dvacetimetrove ryhy pro odpadovou
rouru si soused vypujcil bagr. Muj soused odklizi snih frezou.
Lopata v rukou se stava raritou.
Slibuji Ti, Karle Libo, ze nuz, pilu, sekeru a lopatu budu pouzivat
k pracim kolem baraku, tak jako jsme temito nastroji postavili
tabor. V sedesatych letech na brehu ricky Brezne, Gaderskeho potoka
a Pochenskeho nahonu jsme ve vlastnim dile svych rukou prozivali
nejkrasnejsi cervence.
Kdyz jsme prvne vypravili synky na letni tabor na ostrove v Huronskem
jezere, a precetli jsme pokyny rodicum, ze sekery a noze jsou
nepripustne v rukou ucastniku tohoto cervencoveho tabora, zatrnulo
mi uzkosti. Pochopitelne ziti s uzkosti je jako ziti s nemoci
- ubyva tim radosti, tedy tu uzkost nenosim na trh - jen si obcas
povzdechnu, kdyz srabi a slabi maji solo v televizi. Ale to ted
nebudu resit; chci velebit sve ucitele skautingu: Jaroslava Foglara
i Karla Libu. A kdo si ty dva velikany pamatuje, at tedy v cervenci
zavzpomina taky.
Kdyby mi dnes nekdo rekl, ze nuz, pila, sekyra ci lopata jsou
nastroje minulosti a tedy uz prakticky neuzitecne, usmeji se v
duchu a pomyslim si, ze kdyby, a to je pouhe kdyby, cena energie
jeste porostla, anebo nedej Buh na casek elektrina vypadla z obehu,
bude se ozyvat kvileni a narikani vsech tech, kteri uz vlastni
silou nic neumi.
Takze mam silny duvod na Karla Libu vzpominat, ale taky dekovat
za to, co mne jako synka naucil tak dobre, ze jsem si to zamiloval
na cely zivot.
Zdravim te a preji ti vsecko dobre!
Ross Firla - Sudbury