Mam ho rad a tim mam kliku
- dlouha leta, Vaculiku!
Dopsal jsem gratulaci k narozeninam Ludviku Vaculikovi (narozen
23. cervence 1926) na hezkou pohlednici Sudbury (Vaculik taky
sbira pohlednice) a napsal jeho prazskou adresu a olepil obalku
krasnymi kanadskymi znamkami (Vaculik ma rad cizokrajne znamky)
a odnesl do postovni schranky.
V chuzi po nasi ulici Wembley ke schrance jsem vzpominal, jak
me cteni Vaculika a pak psani Vaculikovi zacalo: muj drahy pritel
z detstvi, Kaja Slezak, mi pri nasem setkani po jedenacti letech
v Ostrave venoval Vaculikovu knizku Srpnovy rok (1991);
tuto knizku skvostnych uvah jsem cetl v letadle z Frankfurtu do
Toronta a kdesi nad Gronskem - to si moc dobre pamatuji jako moment
osviceni tou cetbou - jsem se rozhodl Vaculika oslovit, podekovat
za to jeho premysleni a psani.
Priznavam se, ze jsem nikdy nikomu slavnemu nepsal - jeden se
drobet stydi predlozit sve vsetecne pocity velikanovi, ale nutkani
a potreba byly silnejsi nez obava Vaculika neobtezovat.
Pred internetem v roce 1991 nebylo ziskani Vaculikovy adresy hracka
jako je to dnes; napsal jsem pani Klusackove do Prahy, aby mi
Vaculikovu adresu opatrila a ona, vzacna pritelkyne, mi poslala
balicek s nekolika vytisky Literarek, Vaculikovu adresu
a novou knizku fejetonu Stara dama se bavi (1991). V prilozenem
dopise mne pani Klusackova ujistila, ze Vaculika zna, ze chodi
na jeho besedy a ujistila mne, ze moje slova si pan Vaculik rad
precte; cimz mne notne povzbudila. Ovsem bych radeji louskal Literarky
a cetl novou knizku, lec napsal jsem Vaculikovi, jak jsem sobe
nad Gronskem slibil a jak mi pani Klusackova direktne ulozila.
Za mesic prisel dopis s razitkem odesilatele Ludvika Vaculika
a strucny text na pohlednici Prahy, ze je rad, ze je i v Ontariu
cten.
Kdyz jsem se pohlednici a radkem od mistra potesil, a mezi znamymi
pochlubil, uzil jsem vzacnou pohlednici jako zalozku do knizky
Srpnovy rok. K Vanocum jsem Vaculikovi popral Stastne&Vesele
a on mi poslal vanocni pohlednici, kterou jsem vlozil do knizky
Stara dama se bavi.
Behem dalsich, kazdorocnich cest do Ostravy k rodicum jsem postupne
shromazdil vsech dvacet Vaculikovych knih; o kazde jsem mistrovi
napsal par radek na pohlednici z Ontaria a mistr mi poslal pohlednici
z Cech svym uhlednym pismem a strohym slovnikem, ktere uzivam
jako zalozky do jeho knih.
Na pocatku roku 2001 moje maminka onemocnela nicivou rakovinou,
spechal jsem do Ostravy, ale zakratko umrela a tatinkovi do tri
mesicu puklo srdce zalem.
Odchodem rodicu, a to kazdy emigrant vi, zanika hlavni pouto;
at si, kdo chce rika, co chce, a dalsi cesta do Ostravy se uz
nekonala.
Lec pani Humlova, ktera dovazela knihy z ceskych nakladatelstvi
mi dalsi Vaculiky hlidala a Vaculikovy knizky vydane v 21. stoleti,
tedy Cesta na Praded (2001), Louceni k panne (2002)
a sbirku sloupku z Lidovek Posledni slovo (2002)
mi opatrila; tedy prodala, nebot se starala o importni byznys
Literacy Pragensis.
Cetli jsme s Evou Vaculika jako prvoradeho ceskeho intelektuala,
moralistu a kritika pomeru s nadsenim; a po kazdem docteni jsem
poslal Vaculikovi chvalu na pohlednici a on mne pohlednici z Prahy
- protoze slusny clovek vzdy odpovi na pozdrav.
Lec pani Humlove plynuti casu zkratilo trpelivost s nedbalymi
zakazniky, kteri ji knihy neplatili anebo ji vinili, ze si objednali
ceskou knizku, ktera jim nesedela, a zavrela Literacy Pragensis
a nas zdroj novych Vaculiku vyschnul.
Lec, jak se rika o jinych a clovek ma byt opatrny to rikat o sobe,
houzevnatym stesti preje, a k Vanocum 2007 jsme dostali
balicek od pani Sramkove a v balicku byla Vaculikova posledni
knizka Hodiny klaviru vydana v 2007.
Kdo je pani Sramkova, musim osvetlit, aby ta story s Vaculikem
mela smrnc.
V tom tristnim jaru 2001, kdyz jsem v Ostrave hledal nejakou zachytnou
sit pro chradnouci rodice, jsem potkal na socialnim uradu pani
Milenu, ktera byla velmi napomocna, zamerila mou pozornost, kam
se patri a po umrti rodicu mi napsala citlivou kondolenci k nasi
ztrate a radku soustrasti, ze nemohla zachranit, co se zachranit
nedalo. A dodnes si s pani Sramkovou piseme, protoze ona pise
rada a ja jakbysmet.
Jak Milena Sramkova vyhmatla mou dlouhodobou zalibu ve sbirani
a cteni Vaculikovych moudrych textu? Optal jsem se ji a dostal
toto vysvetleni: Vaculik prijel do Ostravy predcitat ze sve nove
knizky a taky hrat na housle a zpivat. Pani Sramkova se teto kulturni
besedy ucastnila a tam ji napadlo, ze bych to asi chtel.
Co dodat? Ze by se Sramkova Milena mela spise jmenovat Sramkova
Andela? Jmeno Milena je zajiste mile jmeno, ale tajne Sramkovou
oslovuji Andeli.
Odeslal jsem Vaculikovi gratulaci k narozeninam, jak jsem se na
zacatku priznal a pockam do konce prazdnin, jestli dostanu do
dvacate prve Vaculikovy knihy tu dvacatou prvou pohlednici jako
zalozku; a stale se mam na co tesit.
Mimochodem je v zivote cloveka libeznejsi pocit nez se na neco
tesit?
Ross Firla - Sudbury