Chorvatskem mezi vlky a
medvedy
Chorvatsko, tot synonymum pro dovolenou na rozpalenych morskych
plazich Jadranu. Statisice Cechu si takto plni rok co rok svuj
sen o prazdninove pohode na lehatku s modrym baldachynem nad hlavou
a prevalujicimi se stribrnymi vlnkami u nohou.
Chorvatsko je vsak mnohem vic. Najdeme tu radu historickych pamatek,
vcetne pripominky slavne ery rimske kolonizace pobrezi, a take
radu jedinecnych prirodnich oblasti. Jednou z nich je turisty
opomijene pohori Velebit. Uz jmeno naznacuje uctu a respekt. A
skutecne, pro Chorvaty tento 145 km dlouhy dominantni horsky hreben
oddelujici primori od vnitrozemi predstavuje neco jako narodni
pohori.
Pohled od pobrezi vytvari dojem mohutnych nehostinnych, a v letni
sezone navic jeste vyprahlych, skalnatych hrebenu se sporou vegetaci
od sameho upati az po nejvyssi vrcholy. Ale nenechme se mylit.
Pozorovatel vidi jen jednu tvar Velebitu. Dalsi, zcela odlisnou,
predstavuji hluboke bukove pralesy, a jeste dalsi, pro stredoevropana
velice atraktivni, travnate pasmo s krovisky a rozmanitymi skalnimi
utvary. Odtud totiz byva nadherny, i kdyz vetsinou oparem rozostreny,
vyhled na azurove Jaderske more s jeho nescislnymi clenitymi ostrovy
a ostruvky.
Velebit je vapencove pohori oplyvajici krasovymi jevy, predevsim
zavrty. Ty vytvareji relief uzemi charakteristicky kuzelovitymi
propadlinami, propastmi a uvaly, jez nevedou nikam. Orientace
v takovem bujne zarostlem terenu je proto slozitejsi. Navic turisticke
znaceni je tu dosti usporne a, pro nasince rozmazleneho ctyrbarevnym
ceskoslovenskym systemem doplnovanym rozcestniky a dalsimi ukazateli,
podezrele az neduveryhodne. Poutnik tu je odkazan na cervenobile
znacky bez cisla trasy, na napisy na stromech a balvanech, az
na vyjimky se nedozvite nic o vzdalenosti, respektive o delce
pochodu, ktery mate pred sebou. To samo o sobe zarucuje v clenitem
terenu, kde se stezka obcas ztraci, obcas je zatarasena spadlym
stromem, casto zarostla travou a mladinou, dobrodruzne putovani.
Znacnou komplikaci, opet v porovnani s nasimi pomery ceskymi a
slovenskymi, znamena velky nedostatek vody. Na vetsine uzemi chybi
potoky, ricky, tune a prameny. Prestoze ona lesnata cast destovymi
srazkami nestrada, o cemz svedci i bujnost vegetace, voda se tu
rychle ztraci kamsi do tajemneho podzemi. Samozrejme si vybavite
zakladni geologicke znalosti, tedy cosi o propustnosti vapencove
horniny, ale v praxi je to ponekud bizarni: neustale vam prsi
za limec, klouzete po rozmacene hline, cvachtate promocenymi pohorkami
v kaluzich, ale napit se trochu pitne vody to ani nahodou.
Kdysi tu zili lide. Zustali po nich nazvy vesnic a osad na mapach.
Ve skutecnosti v techto mistech, kde se naivne tesite na par slov
s domorodci a ocekavate, ze si vyskemrate alespon par dousku drahocenne
tekutiny pro zahnani zizne, narazite jen na ruiny kamennych staveb.
Pripomina to nase pohranici. Obyvatele vsak opustili domovy z
vlastni vule nekdy v obdobi po druhe svetove valce. Odesli za
snadnejsim zivobytim, tedy hlavne do z turismu prosperujicich
aglomeraci na pobrezi. Jeste tak muzete odhadnout, kde okopavali
policka a kam az se rozkladaly jejich pastviny. Sesbirane kameny
a malebne kamenne zidky vinouci se stranemi a udolicky jsou toho
stale svedkem. Jsou ale i mista, kde po nich zustalo z vesnicke
infrastruktury to nejcennejsi. Ano, kamenne studny, ci do skaly
vytesane cisterny na zachytavani vody. Bohuzel kvalita tekutiny
k napiti povetsinou nelaka.
Priroda Velebitu je vysoce cenena botaniky, prirodovedci. Jak
jiz naznaceno, vytvari totiz predel mezi kontinentalni faunou
a florou a prirodnim prostredim stredomorskym. Bohatstvi a rozmanitost
druhu je toho dokladem. Vyskytuje se tu rada endemitu, ktere nenajdeme
nikde jinde na svete. Z ohrozenych velkych obratlovcu tu nasel
utociste vlk, rys i medved, na stezkach pak muzete narazit na
zmiji ruzkatou a dalsi zajimave plazy, vysoko nad vami zakrouzi
orel nebo dokonce, mate-li extra stesti, sup belohlavy.
Najdeme tu mista tak romanticka, ze staci jen malicko primhourit
oci, a na syte zelenem koberci vyrostou razem teepees indianske
vesnice, na niz shlizi z prvniho pahorku na pozadi belostnych
skalnatych stitu sam velky nacelnik Apacu Vinetou. I tahle nostalgie
ceskeho filmoveho divaka tu muze dojit uspokojeni. Prave v nejjiznejsim
cipu hor, v kanonu Velke Paklenice, se totiz nektere mayovky natacely.
Kdyz tohle vsechno projdete a stanete u te slane splouchajici
masy rozlevajici se az k nejblizsimu ostrovu, prostoupi vas vzneseny
pocit z vyvoleni zahlednout a dotykat se zemskeho raje. Prostoupi
vas pocit vdecnosti za bozi stvoreni, jehoz krasu muzeme zvlaste
zde, v chorvatskem Velebitu, celym svym telem i celou svou dusi
velebit.
Miroslav Petr - Chorvatsko - cerven 2008