Petr Chudozilov: Laska v
case ptaciho moru
Zamiloval si me Max. Bydli v byte pod nami, kdyz jdu v noci do
prace, soura se za mnou po schodech a verny mi zustava i venku,
oddane prihlizi, jak strkam abonentum jejich noviny do schranek.
Kdyz se nase pohledy zkrizi, primhouri milostne oci na znameni
prizne. Obcas ho nezne pohladim a reknu: "Najdi si jinyho,
ja jsem zenatej!" Nekdy prinese darem mrtvou mys, dnes pritahl
v hube ptaka, navzdory faktu, ze kocky se zajimaji spis o zive
nez mrtve hlodavce a ptaky. "Blbecku, copak nevis, ze ptaci
mor je prenosny i na kocky?" napominam ho starostlive, ale
Max sviha ocasem a tise prede pisen velike lasky. Max je zrzavy
kocour a take on je bezprostredne ohrozen ptaci chripkou.
Ptaci mor doslova leti svetem a ceri hladinu emoci skoro jako
teroristicka Al-Kaida. Reakce verejnosti tu a tam ilustruji to,
cemu se politicky nekorektne rika narodni charakter. Svycari rychle
vynalezli zazracny lek tamiflu a vydelavaji na nem obrovske
penize. Obcas uvali na hospodarske ptactvo domaci vezeni, ale
vetsinou spokojene konstatuji, ze nemoc se zatim omezila na sousedni
Francii, Rakousko a Nemecko. Turci uz davno hromadne vybijeji
slepice a pripravuji tim muka svym detem, zvyklym pratelit se
s domaci drubezi podobne jako nase potomstvo s morcatky a krecky.
Jednemi z prvnich obeti se v Turecku stali dva mali kluci, kteri
pietne ulozili sveho oblibeneho kohouta do hrobecku a na rozloucenou
ho polibili. Prezident Francie, zeme proslule konzumaci a predevsim
vyvozem drubeziho masa, si v televiznich novinach demonstrativne
pochutnaval na kurecim stehynku. Jeden z nemeckych zemskych ministru
zemedelstvi, pod jehoz pusobnost spada morem ohrozeny ostrov Rujana,
naridil kachnam tuhou domaci vazbu a do kamery zamracene prohlasil:
"Hlava, ktera se vystrci z kurniku, bude okamzite utata."
Ceske reakce mi jsou znamy pouze z denniho tisku. Jeden velkodrubezar
si mysli, veren tradici, ze za vsechno nesou zodpovednost cizinci,
ze V Asii, kde nemoc vznikla, ziji komunity lidi, ktere behem
svych svatku udrzuji urcite ritualy. Koupi drubez a piji jeji
syrovou krev. Tak se nakazili. Jiny jihocesky farmar na fotografii
objima belostnou zivou husu - chybi zde snad uz jenom podtitulek,
neboj se, milacku, tebe Evropska unie nedostane! Pripomina
mi to muj oblibeny rumcajsovsky vecernicek, kde cizi knezna spatnou
cestinou vytycuje svuj chamtivy cil: "Tu hosicko mosim mit."
Velice diskutabilni mi pripada stanovisko znameho ceskeho biologa
a filosofa, ktery pise o absurdnim divadle ptaci chripka.
Domniva se, cituji zkracene, ze Spolecnost bytostne citici
ohrozeni se vrha plnou parou a s obrovskym instrumentariem na
zcela marginalni problem, na nemz chce osvedcit sve hrdinstvi
a prozit si sve existencialni strachy. Vylovil tak z hlubin
me pameti vzpominku na krach atomove elektrarny Cernobyl. Normalizovany
ceskoslovensky tisk tehdy hucel do obcanova ucha, ze zareni nemuze
nikomu uskodit, hlavne ne ucastnikum cyklistickeho Zavodu miru,
jehoz trasa prochazela take zamorenou Ukrajinou. Ani ukrajinskym
domorodcum se tenkrat z lidsky velice pochopitelnych duvodu nechtelo
opustit sve zurive tikajici majetecky. Do kamery optimisticky
tvrdili, ze radioaktivni zareni sovetskemu cloveku neublizi, uskodit
by mohlo leda tak jeste choulostivym a rozmazlenym obyvatelum
zapadni Evropy a Ameriky. Kolik z nich dnes jeste zije?
Osobne si drubez dopravam jako doposud v te nejhojnejsi mire,
ostatne se ke mne dostava vetsinou jen ve zmrazenem stavu a nakazit
bych se pry snad mohl jen vdechnutim viru pri priprave tepelne
jeste neopracovaneho masa. Tak zvanou tucnici, pripravovanou v
Cesku ze zvireci krve, bych do ust arcize nevzal. Ani kocour Max
nemuze pocitat s tim, ze bych mu dal hubicku na ousko. Nakonec,
uz davno jsem stastne zenat.
18.3.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno
s vedomim autora