Nejmensi mesto v Cechach
Kazda zeme ma svoje NEJ. Obdivujeme nejvetsi, nejkrasnejsi, nejdrazsi,
nejstarsi, nej Ale proc obdivovat zrovna nejmensi mesto? Tedy
nejmensi poctem obyvatel.
A prece, toto minimestecko toho ma tolik co nabidnout, ze by lecktera
krajska metropole mohla zavidet. Vzdyt v zapadoceskem Rabstejne
nad Strelou najdeme do daleka zarici barokni zamek, klaster servitu
s mohutnym kostelem Panny Marie Sedmibolestne, historicke stavby
mestanske architektury z hrazdeneho zdiva, mestsky spital, zbytky
mohutneho hradu, zidovsky hrbitov, stredoveky kamenny most a samozrejme
mestske hradby. Ty chrani dnes jiz pouho pouhych petadvacet stalych
obyvatel..
A jak se muze vzkvetajici kralovske zbozi, misto casteho pobytu
samotneho cisare Karla IV., takto hluboko prehluboko propadnout?
Inu, v odpovedi nehledejme stredoveke mory, ani prirodni katastrofy,
ba ani devastujici pozary a valecna pleneni. S posledni valkou
vsak osud mestecka prece jen uzce souvisi. Nebyly to vsak boje
s nepratelskymi ozbrojenci, ale povalecna narodnostni nenavist
a pomsta samotnych vitezu, jez srazily mestecko na kolena.
Ano, moderni totalni reseni, ktere se neohlizelo na lidskost,
tradice, ekonomiku, natoz na nejakou kontinuitu kulturni a etnickou.
A tak z rozhodnuti nas Cechu byli tehdy prevazujici obyvatele
nemecke narodnosti vyhnani ze svych staletych domovu. I zustaly
po nich prazdne nejen mestanske domky a chalupy, ale i otevrena
rana, ktera se ani sedesat let po tom vsem besneni nezhojila.
Statistika hovori jasne: rok 1930 344 obyvatel v 90 domech, rok
1950 77 obyvatel a 60 domu. Pravdou vsak je, ze na hospodarskem
vyznamu ztracelo mestecko jiz pred valkou. V te dobe jej take
opustilo nekolik zidovskych spoluobcanu.
A jak se v takovem minimestecku zije dnes? Posudte sami. Obchod
s potravinami zrusen, posta uzavrena, klasterni hotel zrusen,
restaurace je minulosti. Na vlak musite sedm kilometru lesem a
po svych. Autobus, jedine spojeni hromadnou dopravou, funguje
pouze ve vsedni dny. A samosprava s mestskymi pravy z roku 1337
pari rovnez historii. Slavne mestecko ztratilo samostatnost LP
1980.. Od te doby je soucasti asi deset kilometru vzdaleneho barokniho
Manetina.
Co vsak tomuto poutavemu mistu nelze jen tak odejmout, jen tak
zrusit, jen tak vyhnat, je zdejsi genius loci. Jo to neco tak
neuchopitelneho, tajemne duchovniho a metafyzickeho, ze se to
vymyka bezne cloveci manipulaci. Ano, genius loci jako by nebyl
z tohoto sveta: Neviditelny, zjevuje se jen v pocitech, a to jeste
pouze tehdy, kdyz jsme dostatecne vnimavi a nechame se jim prostoupit.
Tenhle duch mista nas presahuje staletou tradici zakletou do siluet
vezi a hrebenu strech, do kamene i trouchnivejiciho tramovi, do
rozpadajicich se kosti na zarustajicim hrbitove.
Dnes by se chtelo rici, ze genius loci je soucasti obchodni znacky,
znamky kvality, ktera se ve svete businessu ceni casto vic, nez
vlastni vyrobni prostredky nebo prodejni prostory. Ale tohle komercni
vyuziti je zde v Rabstejne zatim jen pisni daleke budoucnosti.
Vyzvou pro podnikave, kteri by dokazali toto nematerialni fluidum
uchopit a pozvednout k prosperite mista i zbytku usedliku. A
to driv, nez se za poslednim z nich zavrou dvere.
Jednou za uhersky rok sem zavitaji filmari okouzleni carovnou
scenerii sidla na ostrohu nad klikatici se rekou Strelou. A tak
zdejsi kulisy poslouzily kuprikladu pro romanticky film Cesta
z mesta nebo pro britskou pohadku Ticha mys. Dlouhodobe,
uz po cela desetileti, mestecko pritahuje chalupare a turisty.
Prave diky onem luftakum tu stale jeste stoji nektere prastare
domy, ktere by jinak podlehly zubu casu. Turiste tudiz mohou obdivovat
zakonzervovany stredovek, ale jen zvenku a z povzdali. Z jakychsi
duvodu upominajicich na pohadku o sipkove Ruzence, jsou historicke
pamatky, jako zamek (rekreacni zarizeni pro novinare), klaster,
kostel i loreta, spolehlive uzavreny. Jak jiz naznaceno, kdyz
ne drimajici princezna, tak duch podnikani tu urcite jeste tvrde
spi a ceka na sveho prince osvoboditele. Zizni tu vsak poutnik
uplne umrit nemusi. Alespon ne tehdy, kdyz je jediny mistni penzion
zrovna v provozu.
I nejmensi mesto v Cechach ma, jako kazde spravne stredoveke sidlo,
svoji povest. Nuze, na jeho prapocatku byl veliky havran, ktereho
skolili kralovi lovci. Nebyl to vsak, jak to tak byva, operenec
zcela obycejny. V zobaku nesl kouzelny prsten. Tim stacilo pootocit
a na skale nad rekou vyrostl v tu ranu prepevny hrad. Pod jeho
ochranou pozdeji vzniklo mesto Rabstejn. Mesto, ktere by v soucasnosti
takovy kouzelny prsten potrebovalo jako sul. Ale doba povesti
a pohadek, alespon tech klasickych, davno skoncila. Nezbyva tedy,
nez se spolehat na vynalezavost lidskeho ducha a um clovecich
rukou. Tentokrate uz bez ohledu na vlastnictvi te spravne narodni
legitimace. A duch mista bude tem odvaznym zcela jiste, tady v
slavnem kralovskem meste Rabstejne nad Strelou, napomocen.
Miroslav Petr, kveten LP 2008
