Co byvalo pekne, toho se
dnes mladez lekne
V patek odpoledne pred tridennim vikendem muj byznysovy partner
Mark vypadal hromsky skliceny, a kdyz jsem se optal na pricinu
jeho zasmusilosti, vylicil mi to:
"Moje zena Lisa si pozvala na tento vikend svou nejlepsi
pritelkyni Becky z Toronta. Becky s radosti pozvani prijala, aby
si oddychla od sve rodiny u nas; to si zenske odsouhlasily v pondeli
a Becky je prima zenska a nevadi mi ji mit na dlouhy vikend u
nas."
"To je tedy vytecny program," spitnul jsem, a Mark pokracoval:
"Ve stredu Becky zavolala, ze manzel ma jakousi praci na
baraku naplanovanou na dlouhy vikend, tedy se nemuze starat o
tri deti, a Becky se optala, jestli muze privezt k nam sva tri
ditka ve veku deset, osm a sest let. Lisa ji rekla, ze ano, a
kdyz to rekla mne, zbledl jsem."
"Nu," rekl jsem optimisticky, "ten tvuj jedinacek
bude mit spolecnost..."
"Ve ctvrtek Becky zavolala, ze si netroufa sama se tremi
detmi na ctyri sta kilometru dlouhou cestu z Toronta do Sudbury
a ze prizvala svoji tchyni na doprovod."
"Chapej," rekl Mark, "tez mam jedny nervy, a namisto
jedne zenske prijizdi petice hostu rozvrstvenych do tri generaci!"
Pokyval jsem ucastne hlavou, ale Mark nebyl hotov: "Dnes
rano zavolala Becky a oznamila, ze tchan odmitnul byt pres vikend
sam, a prijizdi k nam sest osob. "Nemam palac, jsme triclenna
rodina v domku se dvema loznicemi, a ja ted opravdu nevim, jak
ulozime sest hostu a nas tri, celkem devet lidi ke spani..."
Mlcel jsem, ac jsem mel reseni na jazyku, a kdyz Mark rekl: "Co
bys v takove prozlukle situaci delal?" rekl jsem, ze bych
deckam postavil stan na zahrade...
Mark se musil citit v zoufale situaci, protoze se okamzite optal:
"Pujcis mi stan?"
Zajeli jsme s Markem k nam, nalozil jsem peclive zabaleny stan,
sekyrku a koliky Markovi do auta, vysvetlil stavbu a on odjel
v povznesene nalade vitat hosty.
Vikend byl slunny, zkalila ho jen jedna destova prehanka, myslil
jsem na Marka, jak tabori s houfem deti na zahrade za domem. Cukalo
mnou, abych mu jel asistovat.
Vzpomnel jsem si na prvni stan, ve kterem jsme jako desetileti
kluci stanovali; ten prvni stan nam usila kamaradova maminka,
pani Martinkova, ktera byla svadlena a mela dva synky chtive stanovani.
Sehnali jsme ve sbernych surovinach v Ostrave khaki plachtu z
auta a pani Martinkova, dojata takovou chtivou horlivosti slibila,
ze za dobre vysvedceni usije stan. Vysvedceni bylo dobre a odkudsi
jsme vypujcili pulku stanu, tzv. nemeckou celtu, a podle toho
vzoru pani Martinkova usila stan.
Cele prazdniny jsme spavali ve stanu, kdyz prselo, kapalo do stanu,
ale to nam nevadilo ani trochu. Domu jsme chodili jen jist a prevliknout
se do sucheho.
Ve trinacti jsem se zapojil do slavneho turistickeho oddilu BVU,
ktery vedl Karel Liba ve slavnych skautskych tradicich pod hlavickou
pionyrskeho hnuti. Tam jsem vyfasoval prvni opravdovskou celtu
z germanskych vojenskych zbytku, a kdyz se dve kosoctvercove celty
sepnuly olivkami, tvorily nadherny stan. Tez jsme nosili teletiny,
batoh s poutky, na ktere se utahnul bandalir ze svinute celty
a deky.
Celty byly stare, muselo se o ne pecovat, impregnovat ve zvlastnim
roztoku, aby neprosakovala voda v desti, a prece, kdyz se spac
o celtu otrel - voda kapala.
Na pocatku sedesatych let oddil BVU dostal nekolik Lomnic - stany
zlute jako ranni slunce, s podlazkou a zvonovym prostorem pro
bagaz - panecku, to byl zazrak! A svinout stan Lomnici do bandaliru
byl narocny vykon pro dva, zvlast, kdyz byl stan mokry destem
a kolikrat jsme staveli a balili v lijaku...
Kazdy vikend jsme vyjizdeli do Beskyd ci Jeseniku, taborili na
kdejake louce v horach i v udolich a jak jsme to vlakem a bez
auta delali mne plni nostalgii.
Ve stredu po dlouhem vikendu Mark privezl stan, a na prvni pohled
jsem videl, ze nebyl rozbalen. Optal jsem se proc a Mark rekl,
ze byla spatna predpoved pocasi, minil prehanky, a ze ti ctyri
kluci pod deset let nemeli zajem o stanovani.
Ponekud sokovan tim, ze desetileti kluci nemeli zajem o stanovani
jsem to vypravel Eve, ktera poslouchala, a pak beze slova prinesla
talir se zbytkem tresni.
Hledel jsem, co mi temi tresnemi mini rict a ona ukazala na bily,
plesnivy povlak na tresnich a rekla: "Neni to vrcholne zajimave
a poucne, ze uzravani tresni trva tri az ctyri mesice a pak zrale
tresne shniji za dva az tri dny?"
Nechapal jsem a Eva pokracovala: "Ty ses prodiral ke stanovani
od doma usiteho plateneho pristresku pres armadni stan do stanu
s podlazkou a zamiloval sis kazdou tuto usilovnou etapu stanovani;
ale ta Markova decka dostala luxusni stan tak nejak na talirku
a stanovani jim shnilo drive nez vlastne zacalo."
Mam zivotni kliku, ze jsem se ozenil s moudrou zenskou a jeji
uvaha mi nedava pokoje, ze zrani je tak dlouhe a hniti rychle.
Ze by v materialnim blahobytu nebylo zadne zrani, jenom ziskavani
a vzapeti hniti ziskaneho?
Pres zimu, kdyz byla spousta snehu, jsem budoval igloo s umyslem
v nem spat, coz jsem neuskutecnil, kdyz v te mirne zime mi igloo
dvakrat rozpustil dest.
Pristi vikend postavim na zahrade stan a budu v nem spavat, rekl
jsem Eve, a ona se chechtala tomuto napadu a rekla, ze se muzu
pravou rukou drbat za levym uchem, ale proc bych spal ve stanu,
kdyz mame komfortni barak a nejake roky k tomu?'
Doslovne v hodine, kdy jsem tuto zpravu o detskem nezajmu o stanovani
dokoncoval, mne Eva upozornila na clanek z Reuters, ze kanadske
deti travi 42 hodin tydne pred obrazovkou televize nebo kompjuteru.
Pravda, pripustil jsem, ale furt mi to fyzicke zahnivani v blahobytu
nedava pokoj.
Zdravim a preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku pesky.
Ross Firla - Sudbury
***