Proc pamatnik obetem komunismu?
Gorbacov, ktery v urcitem smyslu hral mozna rozhodujici roli pri
rozpadu sovetskeho imperia, zacatkem cervna podporil dve myslenky,
ktere dovrsuji jeho predesle dilo: odstraneni Leninova tela z
mauzolea a pohrbeni v zemi, jak si jeho rodina prala; a vybudovani
muzea obetem komunismu v Moskve. Postavenim pamatniku obetem komunismu
- v tomto pripade v Ottawe - se o dva tydny drive zabyvala recepce
v rezidenci generalniho konzula Ceske republiky v Torontu, Richarda
Krpace, za pritomnosti cestneho predsedy skupiny, Charlese S.
Coffeyho, O.C. Na teto recepci melo vystoupit Janackovo trio,
ktere den predtim koncertovalo v Ottawe - jedna z akci na pocest
odchazejiciho velvyslance Pavla Vosalika. Nekolik hodin pred koncertem
v Torontu dosla zprava o tragicke smrti manzelky a syna jednoho
z clenu tria. Byli srazeni autem na chodniku v mestecku Chrast
u Chrudimi. Misto tria vystoupili v kratkem impromptu koncertu
vyborna slovenska sopranistka Bozenka Ferancova a jeden z nejprednejsich
ceskych pianistu, Boris Krajny. Po jejich koncertu Josef Cermak
uvedl Zuzanu Hahnovou, srdce projektu pamatniku, ktera prednaskou
a filmem obeznamila pritomne se soucasnym stavem akce.
Proc chceme pamatnik obetem komunismu v Ottawe? Rozhodne jako
varovani soucasnikum i pristim generacim. Jedna knizka, kterou
prave ctu se jmenuje "Lenin roman". Je psana formou
Leninova deniku. V zaznamu z 10. listopadu 1917 cteme: "Obsazeni
'Zimniho palace' zni grandiozne a uchvatne, ale ve skutecnosti
slo o mensi sarvatku - jeden mrtvy, ctyri raneni, vsichni na nasi
strane. Behem dvou dni Revoluce ztraty na zivotech na obou stranach
urcite neprekrocily patnact." Tolik o Velke Rijnove Revoluci!
Zminuji se o teto udalosti ze dvou duvodu: prvni je pripomenout
si, jak pomerne snadne je zmocnit se moci (dalsi priklady: Hitler
v Nemecku a Gottwald v Ceskoslovensku). A jak obludne nasledky
- a to je muj druhy duvod - takove akce mohou mit: z Leninovy
'mensi sarvatky' vybujelo imperium zla, ktere potrisnilo pribeh
civilizace stejne zhoubne jako Treti rise.
Ale i posledni stoleti nabidlo ostruvky slusnosti. Jednim takovym
ostruvkem byla Kanada. Vetsina z nas ma duvod byt vdecnym teto
nadherne zemi, ktera nam dala utulek v bouri, ktera prijala jednu
vlnu uprchliku za druhou, ze vsech koutu zemekoule (je, myslim,
spravedlive uvest, ze vetsina z nas splatila alespon cast sveho
dluhu). Ovsem, my jsme mezi temi stastnymi. Ti, kteri zustali,
platili vysokou dan za obranu hodnot, ktere jsou drahe i nam.
Nemuzeme vratit zivot mrtvym. Nemuzeme vynahradit leta stravena
v zalarich a koncentracnich taborech, jsme bezmocni tvari v tvar
smutku zen, ktere ztratily manzele, syny, rodice. Ale muzeme vzpominat
a vzdat poctu. Nekdy pred rokem - jak uz jsme informovali - par
lidi prislo s napadem postavit v Ottawe pamatnik obetem komunismu.
Mezi nimi velvyslanec Pavel Vosalik a statni sekretar pro multikulturalismus
a kanadskou totoznost ve federalni vlade, Jason Kenney. Ale nebyt
jedne zeny, o niz jiz byla zminka, Zuzany Hahnove, projekt by
dodnes byl ve stadiu napadu.
A tak k duvodu varovat soucasnou i pristi generace, ze svoboda
musi byt strezena, opatrovana a branena kazdym z nas kazdy den
nasich zivotu, pribyly dalsi: vzdat poctu Kanade, lodi, jez na
otevrenem mori prijala ztroskotance; ale predevsim vzdat hold
tem, kteri platili tak obrovskou dan v obrane svobody. Tem musime
zustat verni. Podle nevyrceneho prikazu onoho nadherneho verse
v McCraeove basni "In Flanders Fields" : Jestlize zradite
nas, kteri umirame, nebudeme spat...
Josef Cermak
***