Prikladna tolerance
Miluji nase sidlistatko. Krasne panelove. Demokraticke. Rovnostarske.
Zacalo to tak, tri vchody obsadili skodovaci, dva policajti,
pet jich zabralo ministerstvo obrany, neco ajznbonaci, a tak dale.
Ale uz tenkrat bydlel reditel vedle delnika a posunovac naproti
nacelnikovi. Samozrejme vsichni loajalni socialisticti obcane.
A ted po case jsou i ty profesni a politicke kasty davnou minulosti.
Vsechno se to v tom panelovem kotlicku pekne pretavilo. A pokud
jde o tech par podnikatelu, kterym nove pomery dopomohly ke zbohatnuti,
tak ti samozrejme odesli za lepsim. Proste funguje to.
Co me vsak na nasem sidlistatku nejvic fascinuje, je disciplinovanost.
Jedine diky ni mohou zit stovky, tisice lidi pekne nahusto vedle
sebe. Neprekazet si. Tolerovat se. I kdyz souziti je to vskutku
zvlastni. Sousedy znate spise jen od pohledu, ty nejblizsi i podle
kychnuti, intimnich hlasovych projevu, ba i treba podle zvuku
vychazejicich samovolne z opacne casti tela. Neni potreba jiste
vysvetlovat, ze tu nejde o nejakou slidicskou uchylku, nybrz
jen a jen o technicke parametry, kdy betonove steny dokazi sice
odolavat i velmi vykonne vrtacce, zato jejich zvukopropustnost
je primo idealni.
"Bry rano," pozdravil jsem bezmyslenkovite souseda.
"Moc dobry ne," zavrcel v odpoved. "Zase sem se
nevyspal."
Teprve ted jsem si ho pozorne prohledl. Zarudle tvare sedesatnika,
ale ty kruhy pod ocima mel snad odjakziva.
"Copak? Co vas" predstiral jsem hrubou nevedomost, a
pritom prozival hrejivy pocit z toho, ze na tom je nekdo jeste
hur nez ja. Totiz ani v mem pripade nemohla byt o kdovijak hlubokem
a obcerstvujicim spanku rec.
Jeho krvava praseci ocicka me nenavistne prohledly, ale jinak
nedal na sobe nic znat. "Zkurveny alarmy! Kdybych ja se vozral
a zacal tady rvat, zavrou me pro ruseni nocniho klidu, ale tyhle
zasr" presel do vystiznejsi jazykove formy.
Mel pravdu. Noc co noc prorezavaji vzduch sireny hned nekolika
aktivovanych autoalarmu z tech desitek vozidel zaparkovanych pred
obytnym blokem i za nim, takze pred nimi neni uniku. Jeste nedavno
slo o monotonni, jednotne zvukove projevy, ale dnes je skala jejich
burcujicich zvuku mnohem bohatsi. Kazdy ridic se totiz snazi zajistit
tomu svemu ctyrkolovemu milackovi ten nejoriginalnejsi hlasovy
vyraz. A tak sidlistatko obstastnuji rozmanita kvileni, pri kterych
automaticky vstavaji vlasy na hlave, desive trylky, jez space
vytahuji bez pardonu z postele a dokonale pronikave hvizdani zavrtavajici
hlavy i tech nejodolnejsich hluboko pod polstar.
"No jo, to ten silny vitr. Nebyt vetru a bourek, nebylo by
to s temi planymi poplachy az tak zly."
"Co mi je do toho, ze foukal nejakej blbej vitr, maj to udelat
tak, aby nevotravovaly nevinny lidi."
"Nekdy to taky spusti ruzni vtipalkove, kdyz se vraci z hospody.
Oprou se do auta a uz to je."
"No a co ja s tim! Je to bordel," neprestaval zurit
soused.
"Alespon vidite, jaky s tim maji ti motoristi nervy. Jen
se do toho vzijte. Kdyby vy jste mel pred barakem auto, oka byste
nezahmouril," pichnul jsem si do nej, veda, ze je jednim
z mala, kteri v ulici nevlastni automobil.
"Patri jim to!" vyhrkl bezpochyby v zlobnem afektu.
Ale misto aby se ihned zklidnil, pokracoval ve stejne nepratelskem
tonu dal. "Panelaky sou sakra pro slusny lidi, ne pro sobce
a automobilisty. Ty by meli vodsunout nekam za mesto. Nekam, kde
nebudou nikomu skodit."
Uf! Odsun. Vyhnani. Z jeho ust to vyznelo jako vyhubit, zlikvidovat.
Zustal jsem z tech vyroku uplne konsternovan. Tahle nesnasenlivost
byla pro nase sidlistatko neco naprosto cizi. Zcela proti tradici
mistni rozvinute tolerance k autickum a jejich majitelum. Ta v
praxi napriklad znamena, ze kdyz ridic nenajde volne misto pro
zaparkovani na parkovisti na dohled pod svym oknem, postavi sve
priblizovadlo na chodnik nebo zacouva na travnik (tedy myslena
je ona tmave hneda, rozjezdena plocha oficialne stale vedena jako
zelen).
Zkratka, soused me nemile prekvapil. Fuj, vyklubal se z nej pekny
ekoterorista. Ale kde se to v nem bere? Doposud s nim nebyly zadne
potize. Bud jen mlcel, anebo si tak pro sebe neco neskodne zbrblal.
Inu do lidi a do melounu nevlezete. A do souseda jakbysmet. Staci
jedno nevyspani a maska slusnosti je fuc. - No, ale proc to hned
takhle kriminalizovat. Ja myslim, ze by naprosto stacilo, kdyby
si takhle postizeny clovek poridil automobil. Dneska ho muze mit,
jak pravil pan Sverak v jednom interview, kazdej blbec. Pak by
se ten muj soused na cely ten marginalni problemek dival sice
urcite ospalejsima ocima, ale uplne uplne jinak. No reknete.
-©- miroslav petr
***